Grano Salis - Hledání dnešních apoštolů

závěrečná část publikace Lukáše Targosze "Hledání dnešních apoštolů"

Apoštol je vedoucím vedoucích

Nejdůležitějším posláním apoštoůu je ovšem něco více než pastorace, starostlivost, dokonce něco více než kázání či vyučování. Je to vůdcovství.

Církev dnes strádá právě v oblasti vedení, a to na úrovni sboru, kde se většina pastorů nepovažuje za vedoucí, nýbrž za kazatele. Vůdcovství, vytváření strategie, vize a struktury, rozvoj nových vedoucích, vytváření týmu a ustanovování základů vidí jako svou “nezbytnou, ale vedlejší” činnost. Církev má i nedostatek vedoucích v nadsborových strukturách, ať už je nazýváme jakkoliv. Církev je velice často vedena v nadsborových dimenzích správci.

Již jsme si řekli něco málo o rozdílu mezi apoštolem a správcem. Apoštol je vůdcovský typ, ne správcovský. Co tím myslím? Správce je pomocníkem vedoucího. Vedoucí může mít dar správcovství a správce může mít dar vedení. Problémem a překážkou v rozvoji církve je, když je správce ve vůdcovském postavení bez daru a úřadu vedoucího.

Vůdcovství je klíčem k růstu sboru. Věřím, že v každém sboru existují tři druhy vedoucích, z nichž se každý podílí na autoritě a zodpovědnosti. Náš model vychází z Exodu, z popisu Mojžíšova způsobu vedení poté, co reorganizoval národ podle rady svého tchána Jetra.

Nazýváme je vizionáři, zprostředkovateli a udržovateli. Mojžíš − vizionář, který přijímal vizi od Boha a úzký kruh vedoucích − jako Jozue, Áron, Hur − zprostředkovatelé, kteří tuto vizi předávali dál a měli na ní také svůj podíl (Jozue zůstával v Boží přítomnosti ještě déle než Mojžíš sám).

Udržovatelé naproti tomu byli lidmi, kteří byli vedoucími nad určitou oblastí, jako levité, soudci, vůdcové jednotlivých kmenů. Jejich úkolem nebylo vytvářet vizi, nýbrž ji udržovat a naplňovat ve svěřeném úseku. Jejich autorita a zodpovědnost byla přímo úměrná jejich postavení.

Všechny tři složky byly Bohem povolané a nezbytné k tomu, aby se Jeho vize stala realitou (Ex 3,1−12 − přijmutí vize skrze hořící ker, 18,13−26 − Jetro radí Mojžíšovi jak uspořádat naplnění vize, 31,1−11 − Besaleel měl za úkol vést řemeslníky k naplnění dílčí části velké vize, a to tak, že svému umění učil druhé − 35,34).

V praxi dnešního zdravého sboru to znamená, že vizionář (pastor) a zprostředkovatelé (starší sboru a pomocní pastoři) se podílejí na vizi a jako nositelé vize ji předávají dalším vedoucím (udržovatelům), jako jsou vedoucí jednotlivých služeb ve sboru, vedoucí skupinek, mládeže a dětí, kteří pak na svých úsecích vizi udržují při živote.

Pokud bychom přijali tento model vůdcovství se skupinou třech druhu vedoucích také do nadsborové služby, apoštol by byl zcela jistě vizionářem.

Vliv vůdcovství na církev

Jak můžeme definovat vůdcovství, pokud je apoštol vedoucím? Podívejme se na několik možností, které obsahuje práce a služba vedoucího.

- Vůdcovství je vliv. Vůdcovství je především schopnost získat následovníky. Někdo řekl: “Pokud si myslíš, že jsi vedoucí a nikdo tě nenásleduje, pak jsi jen na procházce.” Vůdcovství není primárně o titulech před či za jménem. Vůdcovství je o vlivu a následovnictví.

- Vůdcovství je zodpovědnost. Vůdcovství je založeno na zodpovědnosti za následovníky. Vedoucí má nejen vliv a autoritu, ale také zodpovědnost. Čím vetší je autorita vedoucího, tím vetší je také jeho zodpovědnost. Bible upozorňuje, že vedoucí budou přísněji souzeni, protože se Bůh rozhodl mít dvojí standard, a to pro vedoucí přísnější.

- Vůdcovství přináší ovoce. Vůdcové povzbuzují k nesení ovoce svým příkladem a motivací. Vedoucí, který po svých následovnících žádá něco, co by sám neudělal, ničí svým příkladem svou hodnověrnost. Ta má pak za následek, že vedoucího nikdo nenásleduje a vedoucí přestává být vedoucím. Zdravý vůdce rozumí také rozdílu mezi motivací a manipulací. Rozdíl spočívá pouze v jeho motivech. Hranice mezi nimi je velmi úzká a vedoucí si dává pozor na to, aby vždy lidi motivoval pozitivním způsobem a nemanipuloval je k pocitu viny.

- Vůdcovství přináší výsledky. Vůdcové jsou zaměřeni na vítězství. Zdravý vedoucí není nikdy zaměřený na porážku. To neznamená, že vedoucí nikdy neprohraje, nesplete se či nemůže mít depresi. Uvědomuje si však svou zodpovědnost za vítězství lidí, kteří mu jsou svěřeni. Proto se bude snažit vždy posunout církev k vítězství.

- Vůdcovství je zaměřené na cíle. Vůdcové jsou zaměřeni na naplnění Boží vůle. Snaží se rozpoznat Boží vlnu a směrují svůj sbor k naplnění vize od Boha. Zdraví vedoucí chtějí naplnění Božích záměrů více než cokoliv jiného a nic je v jejich naplňování nezastaví.

- Vůdcovství je užitečné. Vůdcovství přináší následovníkům požehnání. Již ve starozákonním Izraeli vidíme, jaký vliv měl vedoucí (král) na svůj lid. Zbožný král vždy přivedl celý národ k Bohu, bezbožný je od Boha odvedl. Co bylo rozdílem mezi národem v době probuzení a porobení? To, jaký byl vedoucí.

- Vůdcovství je často nepochopené. Vůdcové vidí celý obraz, a proto jsou často nepochopeni. Přesto se snaží v pozitivním postoji a v Boží moci vést své následovníky k Božímu cíli, protože to je náplní jejich života.

Charakteristiky třech skupin vedoucích

Je mnohem méně vizionářů než zprostředkovatelů a mnohem méně zprostředkovatelů než udržovatelů. To neříká nic o jejich lidské a křesťanské hodnotě. Hovoří to pouze o Božím povolání a pomazání. Každý by měl sloužit na tom místě, kde ho Bůh povolal. Jinak to vždy bude neštěstí.

(1) Charakteristika vizionáře

Vizionářští vedoucí jsou inspirovaní lidé, kteří inspirují jiné. Potřebují se setkávat s Bohem, aby mohli dostat od něho jeho vhled a mohli tak mít vůdcovskou předvídavost. Jsou také schopni jasně a srozumitelně předávat vizi. Vizionář proto musí rozumět vizi a jejím požadavkům.

Jejich autorita pramení z Božího pomazání. Nemají−li pomazání, ztrácí i vizi. Vizionáři jsou odpovědni za naplnění Bohem dané vize.

(2) Charakteristika zprostředkovatele

Zprostředkovatelé jsou schopni vizi vedoucích přijmout a sdílet. Jsou rozhodní, tzn. jsou schopni činit rozhodnutí v souladu s vizí. Zprostředkovatelé berou vizi za svou a pracují na ní, dokud se nenaplní.

Jsou plní motivace, zasévají vizi, učí a motivují jiné k jejímu naplnění. Zprostředkovatelé jsou tedy vedoucími jiných vedoucích.

(3) Charakteristika udržovatele

Udržovatelé přijímají celou vizi, ale pracují pouze na její části. Jsou vydáni a jsou rozhodnuti co nejlépe dokončit dílo pomocí daru od Boha. Udržovatelé jsou ochotni naplnit Boží záměr a chtějí svůj úkol dokončit dobře za jakoukoliv cenu.

Udržovatelé si uvědomují, že mají všechny potřebné dary k naplnění své části vize.

Apoštolové patří do skupiny vizionářů. Pravý úřad apoštola je charakterizován počtem zralých vedoucích, kteří se ho rozhodli následovat.

Reformace přinesla uznání úřadu učitele a pastora (a později přišlo uznání úřadu evangelisty), ale díky tomu, že neobnovila biblický model vůdcovství skrze apoštoly a proroky, církev byla a je vedena zejména úřednickými typy (dar správcovství). Ty jsou pro zdravý sbor rovněž nezbytné, ale jsou pomocnými dary k vůdcovství apoštolu. (Jsou na úrovni zprostředkovatelů..)

Hledání dnešních apoštolů

Řekli jsme si některé důvody podporující dnešní službu apoštolu a definovali jsme službu apoštola jako vedoucího vedoucích. Dostáváme se k poslední, nejpraktičtější části tohoto spisku. Jak jsem napsal v úvodu, není možné zde vměstnat vše o apoštolech a jejich službě, a ani mi jejich úplné hodnocení nepřísluší, když sám ve službě apoštola postaven nejsem. Jsem ale přesvědčen, že výzkum v této oblasti bude pokračovat a někdy v budoucnu se k tomuto tématu vrátíme na stránkách Překročit hranice. Jistě také vyjdou některé dobré knihy na toto stále frekventovanější téma. Nicméně bych se o službě apoštolu rád zmínil alespoň krátce.

Základní druhy apoštolů

Jako základní dvě skupiny apoštolu bychom mohli označit apoštoly, které C. Peter Wagner označuje termíny horizontální a vertikální apoštolové. Kdo to je?

Vertikální apoštol vede pastory, jak o tom čteme v listu Tit 1,5, kde Pavel říká svému apoštolskému nástupci Titovi: "Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal." Apoštolové jsou ve většině případů právě vertikální.

Mnohdy jsou oficiálně rozpoznaní v nějaké denominační funkci jako oblastní vedoucí, či vedoucí celé sítě sboru, jindy jsou spíše skryti a toto označení by pro sebe nepoužili. Často to jsou pastoři významných světových megacírkví, kteří při svém sboru mají organizaci sdružující stovky sboru po celém světě. Příkladem muže být sbor Billa Hybelse Willow Creek z amerického Chicaga, či sbor Phila Pringla City Christian Church ze Sydney v Austrálii. Jindy jsou to přímo sítě sboru jako Vinice či hnutí Calvary Chapels.

Některé sítě se transformovaly do existujících denominací s pevnou a zavedenou strukturou. Jestli je to dobře či špatně si netroufám na takto omezeném prostoru tohoto spisku hodnotit.

Horizontální apoštol vede jiné vertikální apoštoly, ne v opravdové struktuře, ale spíše svým osobním vlivem. Precedent takového apoštola vidíme ve Sk 15,6 a 13, kde je napsáno, že apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc (církevní koncil o spasení pohanů) prozkoumali. Pak ve 13. verši vidíme neobvyklou autoritu Jakuba, bratra Páně, o kterém jsme si již na začátku řekli, že v době Ježíšova působení na zemi v něho nevěřil. Nyní to však vypadá, že právě on má neobvyklou autoritu. Jakub říká: “Muži bratři, poslyšte mne!”

Církev se zařídila podle jeho úsudku, i když předtím mluvili téměř všichni ostatní. Přesto však vidíme, že služebnost Jakuba nešla proti jiným apoštolům, kteří hovořili před ním. Naopak se zdá, jako by se apoštolové Petr, Pavel, Barnabáš a Jakub podporovali navzájem svými slovy a plynuli ve stejném duchu. Petr, který vždy v evangeliích i ve Skutcích byl jmenován jako první mezi apoštoly, udal jasný směr diskusi. Pavel a Barnabáš ho podepřeli a jeho směr rozvedli do detailu a Jakub to zakončil s Boží moudrostí. Vidíme tak krásný příklad souladu apoštolů, z nichž jeden nakonec svou autoritou diskusi ukončil v souladu s Boží vůlí.

I dnes jsou takoví apoštolové, i když jich není mnoho. Jsou to většinou lidé, jejichž vliv a služba překračují hranice jejich vlastních denominací či církví. Presto však jednají v souladu s dalšími apoštoly a vedoucími v těchto církvích a svým vlivem nerozdělují, ale stmelují. Příkladem by mohl být pastor Brian Houston z australského Hillsongu, který je superintendentem australské Assemblies of God, ale jeho vliv je uznáván na mnohem větším prostoru, a to v jakémsi “apoštolském deštníku” letničních církví pod názvem Australian Christian Churches.

Služba otevírání dveří a prolamování nových území

Osobně věřím tomu, že služba prolamování nových území a nových služeb patří spolu s vůdcovstvím mezi nejdůležitější práci apoštolu. Pavel v 2K 10,14−16 píše o území, které mu Bůh svěřil, a to může platit jak o území geografickém, tak i duchovním. Píše tam: „Neboť se nevypínáme pres míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým. Nechlubíme se bez míry cizí prací, ale máme naději − poroste−li vaše víra − že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti, abychom vyhlásili evangelium v krajinách za vámi, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.“

Co muže apoštol prolamovat? Myslím si, že to muže být mnoho oblastí, my si však uvedeme pouze některé z nich:

- Apoštol otevírá nové doktríny, jak to vidíme u reformace, kdy lidé jako Luther či Hus “objevili” pro církev učení, které v Bibli bylo vždy, ale křesťané na něho zapomněli. Mohli bychom tedy spíše říci, že apoštol “objevuje” staronové doktríny, protože k Božímu slovu již nemůžeme nic přidat ani ubrat.

- Apoštol otevírá nové služby, jako například evangelizaci či službu znamení a divu, jak to vidíme například u Smitha Wiglesswortha (říkáme mu “apoštol víry”) a dalších evangelistů a vedoucích.

- Apoštol otevírá nové organizace a sbory, a to jak zakládáním sborů, tak vytvářením celých nových sítí. Mohli bychom tam zařadit lidi, jako byl John Wesley, zakladatel metodismu, nebo různé organizace a sbory, které jsem již zmiňoval.

- Apoštol otevírá nové geografické oblasti tak, jako William Carey ovlivnil Čínu či Cyril a Metoděj slovanské země. O některých lidech mnohdy říkáme, že jsou apoštolové některé země a myslím si, že to říkáme naprosto správně, protože určití lidé byli Bohem povoláni získat pro evangelium celé národy.

Závěr

Věřím, že apoštolové vskutku existují i dnes a mají se dobře. Přesto nejen jim, ale celé církvi pomůže, když je rozpoznáme a vytvoříme jim prostor pro růst a působení. Vše to ale musí začít s rozpoznáním daru apoštolství u jednotlivců pomazaných Bohem. Pokud si myslíš, že Bůh dal tobě tento dar, tak důležitý pro církev, je potřeba, abys toto povolání zhodnotil dříve, než začneš cokoliv v této oblasti dělat. Mezi toto zhodnocení patří:

- Zkoumej možnosti, kde bys mohl ve sboru sloužit, v čem ti tví vedoucí dávají prostor.

- Zkoušej dar tím, že budeš pozorovat, jaké výsledky tvá služba nese.

- Zajímej se o své pocity při službě ve svém obdarování. Jestliže tě Bůh do něčeho povolal, pak ti dal vše pro naplnění této služby a ty se nemusíš cítit zastrašen.

- Zhodnoť svou efektivitu ve Službě.. Není−li ve tvé službě ovoce, které by domnělý dar měl přinést, pak ses možná v jeho hodnocení spletl.

- Získej potvrzení ve službě od Kristova těla. Pokud máš duchovní dar, pak to jasně uvidí nejen tvůj sbor, ale také tví vedoucí. Nebudeš muset nikoho přesvědčovat, že jsi apoštolem a nebudeš se muset sám doporučovat. Jsi−li apoštol, lidé to poznají. Nepoznávají−li to, zkus se raději poohlédnout po něčem jiném. Nevěř tomu, že se všichni pletou a jen ty máš pravdu. Svědectví církve je nesmírně důležitým hodnocením tvé služby a tvých daru.

Pokud již jsi rozpoznán jako apoštol, či tvá církev v tobě vidí obdarování apoštola, spoj se s jinými apoštoly, jak to udělali Pavel a Barnabáš. Pomůže to nejen tvému růstu, ale také růstu celé církve. Partnerství mezi apoštoly pomůže lépe pokrýt naši zemi vydanými a silnými místními sbory.

Apoštol okolo sebe vytváří apoštolský tým, stejně jako Pavel sloužil s pomocí týmu. Apoštolové jsou vedoucí, kteří přitahují jiné vedoucí. Právě z těchto je v apoštolské a nadsborové službě tvořen tým vizionářů a zprostředkovatelů. Nepodceň tuto oblast, protože samotný apoštol je vždy číslem jedna na satanově seznamu obětí.

Apoštol je rovněž vykazatelným služebníkem a to především (1) Bohu (Pavlovo hodnocení o svém dobrém boji), (2) svým kolegům apoštolům (Pavel se nebál povzbudit Petra, když udělal chybu) a (3) apoštolům a svému vysílajícímu sboru (Pavel vždy podal ve svém vysílajícím sboru v Antiochii hlášení o svých cestách, stejně jak to učinil také apoštolům v Jeruzaléme).

Jsem přesvědčen, že stojíme na prahu něčeho velkého a skvělého, totiž na prahu průlomu evangelia, radikálního zakládání sboru, plnohodnotné evangelizace a Božího působení v moci Božího Ducha. Ať to nazýváme probuzením, růstem sboru nebo Boží řekou, chceme to, stojíme za tím a jdeme tím směrem.

Apoštolové nám k tomu vydatně pomohou. A to proto, že i dnes je Bůh povolá do své služby. Najdeme je?

Celou publikaci si lze přečíst na www.juda.ic.cz/vyuc/hledani_dnesnich_apostolu.pdf

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace