Grano Salis - Věřím.

Věřím. I když padám. Napřed byl Bůh a Duch. Potom lidé. První hřích. Pak Zákon, aby lidé poznali, že hřeší. Pak Ježíš. Jeho oběť se stala mostem mezi námi a Otcem. Gagarin přistál a řekl- neviděl jsem Boha. Jak by mohl vidět. Slepí přece nevidí. Ani pyšní. Věda. Jedni si s její pomocí dokazují Boží jsoucnost, druzí ji tímtéž popírají. Ale víra je přece DAREM, ne něčím, do čeho a s čím se rodíme.

Ráj. Nebe. Peklo. Především je to duchovní stav člověka. Nebe je být s Bohem. Peklo je být bez Boha. A nejen po smrti, ale TADY A TEĎ. Vždyť kolikrát lidé pustili peklo na zem! Války. revoluce, pogromy.... Nebe. tady a teď. Nejsem sám. Miluji a jsem milován, mám laskavé příbuzné, nepereme se o nic. Mám přátele. Mám bratry a sestry. Bydlím. Jsem sytý, zdravý, mám práci. Kolem příroda, živá, pořád ještě se obnovující a pořád krásná a fascinující. A umění. Krásné. Pravdivé. Hudba, obraz, socha, architektura... I ono mi ukazuje velikost Boží a jedinečnost člověka. Ne každý umí napsat Devátou. Namalovat Noční hlídku. Postavit gotický chrám. Moc umění je omezená. Nastavuje nám zrcadlo. Ale musíme být ochotni se dívat. Když zaslepení pýchou ohluchneme, nejkrásnější symfonií jsou nám bojové pochody, architekturou zákopy a bunkry a sochou socha diktátora. Jako všechno lidské i umění může být zneužito jedněmi proti druhým. Pak nestavíme chrámy, ale ploty z ostnatého drátu a krematoria.

Nebe i peklo, Boha, nebo ďábla můžeme mít v sobě. Kromě malých dětí a duševně chorých, kteří si svůj stav sami nezpůsobili a nemohou se svobodně rozhodnout, je na nás, kdo ovládne naše srdce a náš život. Když je Bůh laskavý a milosrdný, proč války, hlad, nemoci, utrpení dětí a starých, bezbranných? Ale nejsme to my sami, kdo válčí, drancuje a hrabe, ničí ve jménu zisku a špiní jídlo, vodu a vzduch a vytváří tak podmínky pro nové a nové nemoci, katastrofy, hladomory a nekončící války? Není to především naše sobectví, co nás vzdaluje od našich nejbližších a všech kolem? Jídlo je stále dražší, každý měsíc se více lidí propadá do bídy a hladu, zatímco pralesy a nejúrodnější lány nahrazujeme plantážemi olejových palem, lány řepky a fotovoltaiky a zaklínáme se ekologií. Které stvoření už dnes není na seznamu ohrožených?

Co nás, mimo jiné, odlišuje od zvířat? Máme ZODPOVĚDNOST. Nejen za sebe, za své nejbližší, ale za celou planetu a za všechno stvoření. Máme být moudrými správci a hospodáři na tom, co nám bylo svěřeno. Ale jsme jimi doopravdy? A věda, kterou se zaštiťujeme, pomůže nám zachránit nemocné, hladové? Vždyť i ona je zneužitelná. Dvojsečná. A nestála konec konců na počátku problému, který dnes shrnujeme pod slovem ekologie? Věřit, to je pro mě i přijmout tu zodpovědnost a vyvodit z ní imperativy pro vlastní život. Tisíckrát mě mohou fascinovat naše poznání vesmíru, nové technologie, léky, zachraňující život, nebo nové lékařské postupy, ale já se víc ptám, co to všechno změní na bídě a strádání většiny lidí a konec konců i přírody. A když vší vědou nějaké životy zachráníme, pro jaký život? Pro jakou budoucnost? Nebude můj pěťák na Somálsko jen odkladem příštího strádání? Jistě, TEĎ může pomoci a zachránit někoho, ale tam se to utrpení stále opakuje a ten pěťák, jakkoli pomůže, není určitě řešením pro budoucnost.

Bez víry, pokory a lásky je mi všechna věda k ničemu. Tak jako umění, nebo všechny mé schopnosti. Tak i všechno mé odhodlání pomáhat a neničit. Bez víry mě to umoří, poznám, jak málo jsem sám schopen pomoci, něco změnit k lepšímu. Jako příslovečný slon v porcelánu nadělám nakonec víc škody, než užitku. Bez ní se mé nadšení vyčerpá a promění v bezmoc a deziluzi. S vírou rozliším podstatné od zbytečného, poznám, KDE mám stát a S KÝM spolupracovat. HLEDEJTE NEJPRVE KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ A VŠE OSTATNÍ VÁM BUDE PŘIDÁNO.

Nedávno jsem viděl v TV francouzský dokument o malé komunitě amazonských Indiánů. Přitáhla na sebe pozornost vědců tím, že v ní neexistují kardiovaskulární choroby, nádory a cukrovka. Proč strkají ti Frantíci těm Indiánům trička, baterky a cocacolu?, ptal jsem se, když štáb začal "divochy" obdarovávat. A máme vůbec právo zkoumat, měnit a ničit jejich svět? Aby nakonec jediným výsledkem našeho "vědeckého" snažení nebylo to, že i knim dorazí infarkty, nádory a cukrovka. Mimo jiné padla i věta: před 15 lety žilo v pralesích Amazonie asi půl milionu Indiánů. Dnes nejvyšší odhad udává asi sto dvacet tisíc. Vybíjení a znásilňování kultur tedy pokračuje, není to zapomenutá epizoda z dob konkviskadorů. Je psáno: jděte ke všem národům... Ale je psáno také nezabiješ a nezatoužíš po tom, co je bližního tvého. Jak to trojí naplnit a nechybovat? Třeba u těch Indiánů? Jsou nevinnější než my, kteří jsme pod zamením kříže na zástavách stihli rozpoutat dvě světové války a mnoho dalších.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace