Grano Salis - Vyzkoušel jsme si roli průvodce skroro nevidomého.

poslal Frantisek100

Když jsem přečetl Leonetův krásný příspěvek o víře, vzpomněl jsem si na jednu příchodu z mého mládí. Bylo mi krásných sedmnáct roků a jeden, skoro slepý, pán se na mne obrátil s prosbou, zda bych s ním dojel jako doprovod do Plzně.

Měl zvláštní průkazku, která znamenala, že jeho průvodce může jet bez jízdenky. Přijal jsem to s radostí. Za prve jsem se ulil ze školy a za druhé jsem se těšil na jízdu vlakem i na velké město. Ten pán měl brýle jako lupu a viděl jen obrysy osob, pokud stály u něho blízko. Sluch mu naštěstí sloužil dobře. Ale co bylo zajímavé a co jsem si uvědomil až za chvíli, bylo to, že byl zcela závislý na mne. V Janovicích nad Úhlavou jsme museli přestupovat do dalšího vlaku a stačilo, abych se od něho vzdálil na dva metry, a už mne hledal a volal. Musel jsem ho vzít kousek i za ruku.Když jsme dojeli do Plzně, došel jsem s ním až do jeho bytu. Poděkoval mi, dal peníze na zpáteční cestu a daroval knihu „ Děláme si amatérské rádio". Tehdy jsem prožíval jiné radosti i starosti a tak jsem nad osudem tohoto člověka ani moc nepřemýšlel. Byla to pro mne prostě určitá zkušenost. Dnes se mi to vrací právě, když si uvědomím, co je to víra. Ten muž věřil, že ho správně vedu a dovedu do cíle, že ho neopustím. proto ze mne nespouštěl svůj nemocný zrak, Viděl jen obrysy mé postavy a slyšel můj hlas a to mu stačilo.

Víte, tak podobně je to s naší vírou. My žijeme v proudu času, který je u každého z nás různý. Žijeme si svůj život. A někdy dospějeme do stavu, kdy se ptáme, kam to vše s námi spěje a jaký to má smyl. A mnoho dalších a dalších otázek. Dokud nám nic není, jsme zdrávi a vše se tak nějak daří, vůbec si neuvědomuje svůj stav. Radujeme se, užíváme života. Ale na každého někdy dolehnou ony myšlenky a úvahy. Jistě. Je možné je od sebe zahnat zvýšenou prací, alkoholem, zábavou. Ale ony se vrátí zase. A právě tady je velký pokladem, když nalezneme Pána Ježíše. Našeho průvodce životem.

Víra, to je právě to spolehnutí se na Pána Boha a Pána Ježíše. My Pána Ježíše nejjasněji vidíme, pokud jsme u Něho blízko a slyšíme Jeho hlas. Spoléháme se na to, že nás vede, že nás na té životní pouti nikde nenechá. Já jsem si vlastně okusil takovou roli průvodce. Dnes si uvědomuji i tu odpovědnost a to jak ten pán byl na mne závislý. Ne já na něm, ale on na mně. Tak je to podobně v té naší víře. My jsem závislí, my Ho potřebujme a On je tak hodný, že nás vede a nenechá na holičkách. Odežene od nás nepřátele, poradí i pomůže, dá sílu, když ji ztrácíme.. My pochopitelně všechno nevidíme hned jasně, ale vidíme Jeho. Ten pán ani nevěděl, kde zrovna je, neviděl okolní svět, potřeboval hlavně mne. Já byl jeho zrak. A proto my víme jen to, co nám zjevil o nebi a o svém Otci sám Pán Ježíš. V cíli se dozvíme mnohem více a poznáme celou skutečnost a pravdu. Teď se spoléháme na Ježíše. On zná cestu, On nás vede a my hleďme na Něho, abychom z té cesty někam nespadli. Ta cesta je úzká, a proto víc si musíme dát pozor a plně se soustředit na našeho Průvodce.

Víra tak není nic složitého. Je to prostě naše rozhodnutí najít si toho správného Průvodce. Věřím, že Duch Svatý nám v tom rozhodování pomáhá vybrat si tu správnou volbu.

Pána jsem dovedl do cíle a tak podobně ať nás Pán Ježíš také dovede do cíle, kterým je nebe.

Děkujme Mu nestále.

František

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace