Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petra.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15277, komentáře < 7 dní: 445, komentářů celkem: 330779, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 73 návštěvník(ů)
a 8 uživatel(ů) online:

Willy
zeryk
rosmano
Dzehenuti
wollek
Neprihlaseny
Mikael
Vota

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 196 752
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Svoboda nebo otroctví
Vloženo Úterý, 26. duben 2011 @ 23:28:43 CEST Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal cizinec

    Přiletěl se zpátky podívat hned na konci listopadu a užíval si tu atmosféru plných náměstí. Lidé se na sebe smáli, zdravili se, povídali o všem možném. Když zjistili, že se právě vrátil ze Švýcarska, kde prožil poslední léta, okamžitě se s ním pustili do hovoru. Vyzvídali, jaké to bylo a hlavně: Jestli se teda už konečně vrátí zpátky domů když předtím utekl.

    Přijel ještě několikrát a z počátku o návratu vážně uvažoval, navštívil pár starých kamarádů a jednu se zastavil i u Pepy. Seděli v obýváku a povídali si o nastalé svobodě.

    "Jak si vlastně užíváte tu svobodu?" zeptal se.


    "To je úplně nepředstavitelný, jakou my teď máme svobodu, tomu ani vy tam na západě nemůžete rozumět." začal Pepa. "Máme úplnou svobodu ve všem, můžeme se dělat úplně co chceme. Máme naprostou svobodu. Můžeme lhát, krást, podvádět, uplácet, tunelovat firmy, spát s kým chceme, prodávat drogy, do politiky, ekonomiky i soudnictví může každý i bez vzdělání, bydlení nám platí někdo jiný, ani v krámě nemusíme platit, když nechceme."

    Zděsil se, zalapal po dechu a vytřeštil oči. "Tomuhle říkáte svoboda? To přece není svoboda, ale zločinnost. "

    "Nene, to je jediná pravá svoboda. Zrušili jsme všechny zákony, zhasli, takže teď má každý skutečnou svobodu. Může si volit úplně volně co chce, dobro nebo zlo. Jak bys chtěl jinak udělat svobodu?"

    "No, my tam u nás máme zákony a podle těch se musíme chovat. Taky máme policii, soudy a věznice. A taky skoro všichni lidi jsou slušně vychovaní a mají svědomí a ani by je nenapadlo krást a podvádět, takže vůbec nekradou." namítnul teď už nesměle, trochu znejistěn zda když utekl, dostal se do opravdové svobody.

    "Ale to není žádná svoboda." řekl rezolutně Pepa. " Svobodu buď máš, nebo nemáš. Kdyby sis nemohl svobodně vybírat dobro a zlo, tak bys přece vůbec nemohl milovat a nemohl bys být odpovědný za svoje činy."

    To ho zmátlo, na to už opravdu nevěděl, co odpovědět.

  *****
 

    Ve svém posledním článku Svoboda nebo bezbožnost jsem podrobně vysvětloval jakou svobodu mají křesťané od Boha a jakou svobodu zcela jistě nedostali a nemají. V poslední době ale opět narážím na oka a jeho příspěvky, které mě fakt dostávají.

    Ten, kdo má skutečně svobodu, musí volit mezi dobrem a zlem. Jen v této svobodě má člověk možnost projevovat Bohu svou lásku.

    Opravdu se mi nechce věřit, že by někdo myslel takový nesmysl vážně, a zvláště člověk s mnoha životními zkušenostmi, ale zřejmě ano.

    Tak bych se vás rád zeptal: Máte to také tak, jako oko? Skutečná svoboda pro vás znamená volbu mezi dobrem a zlem? Pokud byste neměli možnost volit mezi dobrem a zlem, přestali byste mít možnost projevovat Bohu lásku, přestali byste mít svobodu?

    Já osobně na tohle téma odpovídám celou dobu: Kdyby neexistovalo zlo a možnost volby zla, nemám vůbec žádný problém se svobodou. Budu stejně svobodný a nic mi nebude ani trochu scházet. I bez možnosti volit zlo si dokážu představit mnoho a mnoho způsobů, jakými bych mohl Bohu či lidem okolo projevovat lásku. Zlo a hřích a ani jejich "možnost" ke svobodě nepotřebuji. Nejsou pro mne ve svobodě k ničemu užitečné, nejsou pro moji svobodu potřeba.


    Svoboda, otroctví, hřích a učení písma.

    Jak je to tedy skutečně se svobodou, dobrem a zlem, čistotou a hříchem? Může mít člověk svobodu volit si zlo a hřešit? Je volba mezi dobrem a zlem opravdová svoboda?

    Pokud jde o křesťanské učení, tak to nás v této věci nenechává na pochybách:


    Jan 8: Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u [vašeho] otce.“  


    Římanům 6: Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti, ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako živi z mrtvých, a své údy vydejde Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

    Co tedy? Zhřešme, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste sse ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.


    Učení Ježíše ani apoštolovů je v této věci jednoznačné a bez jakýchkoliv pochyb: Ve volbě zla, ve volbě hříchu neexistuje žádná svoboda. Volba hříchu je opak skutečné svobody, volba zla vede k otroctví hříchu. Většinou velmi rychle.


    Svoboda, otroctví, hřích a realita života

    Učení písma v této věci odpovídají naprosto všechny moje osobní životní zkušenosti i zkušenosti práce s mnoha lidmi. Představa, že člověk má svobodu ve hříchu je jeden z nejkvalitnějších způsobů likvidace života lidí.

    Například člověk, který kouří, má často představu, že se rozhoduje svobodně, že má kouření pod kontrolou. Vlastně když cigareta chytá člověka ve dvanácti-třinácti na své otroctví, jedno z hlavních lákadel je právě představa "svobody" kterou mají dospělí.

    Stejnou iluzi opravdové svobody zvládne Hřích vyvolat u alkoholu, drog, automatů, bezdomovectví, cizoložství, smilstva a mnoha dalších věcí. Ale realita života svědčí naprosto jasně a shodně s písmem: tam, kde člověk volí hřích, není žádná skutečná svoboda. Naopak, tam svoboda končí a začíná dost kruté otroctví.     

    Pokud si člověk připadá že volí svobodně jestli bude nebo nebude hřešit, nachází se v dost těžké situaci, těžké životní iluzi: Žije totiž v otroctví hříchu, který ho oklamal svou falešnou náhražkou "svobody".


    Je volba mezi dobrem a zlem nutná ke svobodě nebo dokonce k lásce?

    Když chci projevit lásku svojí ženě, stačí mi k tomu trochu času a lahvinka bílého. Není k tomu potřeba ani kousek volby zla, abych jí projevil lásku. Dokonce k tomu není potřeba ani kousek dobrého skutku.

    Když chci projevit lásku svým dětem, stačí k tomu kousek času a třeba fotbalový míč, stavebnice nebo auto a trocha peněz (což je opět trocha času). Není k tomu potřeba volba zla ani žádný dobrý skutek.

    Když chci projevit lásku Bohu, stačí mi k tomu trocha času. Ani tu lahvinku bílého nepotřebuju, ani fotbalový míč nebo kufr s nářadím. Ani volbu zla k tomu nepotřebuju.

    "Svobodná" volba mezi dobrem a zlem, mezi hříchem a svobodou by mi v projevení lásky nejspíš překážela.

    Když si třeba představím, že bych se zcela svobodně rozhodoval mezi milenkou a manželkou a ze vší své síly bych se teda rozhodnul pro manželku, pro to moje dobro, koupil lahvinku bílého a měl s ní sedět a projevit jí lásku, tak bych to asi nedokázal. Ani ta radost z té "dobré" volby by mi v tu chvíli moc nepomohla. Z takové "svobodné" volby by nevyšel projev lásky, ale nějaký paskvil. V celém projevení lásky by byla pachuť, která by ten projev lásky docela zlikvidovala.

    Přesto se takto lidé snaží žít s Bohem a když se hrdinně a ze vší síly rozhodnou místo hříchu pro dobro, statečně s tím svým rozhodnutím předstoupí před Boha a snaží se mu vyjádřit lásku a získat nějakou odměnu za své rozhodnutí. Léta jsem tak žil také.

    Ale tohle nemá nic společného s křesťanstvím: To je způsob života prokletí z hříchu v ráji, způsob, kdy člověk jí ze stromu poznání dobrého a zlého. V takovém způsobu chování a prožívání není život, ale smrt.


    Skutečná svoboda a život v Kristu Ježíši

    Skutečná svoboda nepotřebuje volbu mezi dobrem a zlem. Pokud člověk nevolí zlo a nedostane se do otroctví hříchu, má ještě nepřeberně možností, které může svobodně volit. Proto také přišel Ježíš, aby nás z prokletí ovoce stromu života vysvobodil, vykoupil.

    V Ježíši Kristu je vykoupení z otroctví hříchu do svobody. To znamená, že v Ježíši není hřích a volba hříchu ke svobodě potřeba. Ježíšova svoboda se obejde bez hříchu. V Ježíši je možné milovat a projevovat Bohu lásku bez možnosti hříchu či možnosti volby hříchu.

    Skutečná svoboda v Kristu není vybírat si dobro a zlo, ale svoboda v Kristu je vysvobození z otroctví hříchu a strachu. Poslechněme si svědectví evangelia k příchodu Ježíše:

    Matouš, 1:Muž Marie, Josef, byl spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji potají. Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš (Hebrejské jméno Jehošua, ř. Iésús se odvozuje od kořene j–š–` = „vysvobodit“), neboť on vysvobodí svůj lid z jejich hříchů.“

    Lukáš, 1: Zachariáš, otec Jana, byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid (ř.: učinil vykoupení svému lidu) vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby učinil milosrdenství s našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny naše dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro hlubiny milosrdenství našeho Boha, v nichž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“
    
    To je i moje svoboda, "že mi Bůh dal, abych vysvobozen z rukou mých nepřátel beze strachu sloužil Bohu ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny moje dny." Nepotřebuju jinou svobodu a tahle svoboda mi stačí, dává mi smysl žít, smysl procházet těžkostmi, dává mi smysl odpouštět a žít pro druhé lidi, dává smysl i milovat.
    
    "Svoboda" hřešit a volit zlo nic z toho neumí. Ani když jí člověk nepodlehne.
   

    ******
    
    Jak to máte se svobodou a volbou hříchu vy?
    
    Že lidé žijící pod Zákonem či skutkařským nevangeliem, bez milosti v Ježíši Kristu, spatřují život a svobodu ve volbě dobra nebo zla je jenom logické. Jedno, jestli člověk žije v nevangeliu dne sedmého či osmého.  Nedávno jsem tu ale četl vyjádření člověka, kterého považuju za křesťana a který napsal, že "nyní mohu zcela svobodně hřešit a nést za to své důsledky".
    
    To mne fakt dostalo. Máte to také tak, že můžete zcela svobodně hřešit a nést za to své důsledky, i když jste vydali život Bohu? Nebo vám v hřešení brání Boží milost? Nebo vám brání to, že jste Bohu život vydali? Nebo vám brání dobrá výchova, svědomí, ohled na lidi okolo sebe? Nebo vám brání alespoň to, že Bůh hřešení zakázal?
    
    Jak rozumíte svobodě?

    Potřebujete ke své svobodě hřích, volbu zla, nebo se dokážete bez hříchu a zla obejít a pořád máte dokonalou ničím nerušenou svobodu? Spatřujete ve volbě hříchu a zla svobodu, nebo tomu rozumíte stejně jako Ježíš či Pavel že volba hříchu není svoboda, ale vede do otroctví?
    
    Potřebujete k tomu, abyste mohli projevit lásku Bohu "možnost volit dobro a zlo", nebo si dokážete představit, že byste lásku Bohu mohli projevit bez možnosti volit zlo a hřích a stačilo by vám k tomu jen dobro?
    
    Kdyby na světě nebylo zlo a hřích, byli byste stejně svobodní jako teď, nebo by v tu chvíli byla vaše svoboda těžce omezena a stali byste se otroky dobra bez možnosti volby a to by pro vás a vaši svobodu bylo nepřípustné?


 
Příbuzné odkazy
· Více Zamyšlení
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Zamyšlení:
Soulož v rajské zahradě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Zamyšlení

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Svoboda nebo otroctví" | Přihlásit/Vytvořit účet | 101 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: kev v Úterý, 26. duben 2011 @ 23:39:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Na to snad ani není co říci, či napsati, Vy jste to napsal dobře a srozumitelně.



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. duben 2011 @ 07:05:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Máme úplnou svobodu ve všem, můžeme se dělat úplně co chceme."...

No, to je pěkně ujetá představa svobody, naprosté nepochopení toho, co je svoboda doopravdy. Svoboda není životem v řetězech, je o volnosti, o samostatném volení každého mezi dobrem a zlem. Vůbec to neznamená, že taková volba by snad byla beztrestná, že by neměla své důsledky. Ale volba mezi dobrem a zlem je podstatou pravé svobody, základem vztahu Boha k lidem, který jim tuto svobodu umožňuje.
O svobodné volbě mezi dobrem a zlem učí Písmo.
Dt 28 je toho vzorovým příkladem.
Bůh zde nabízí dvě věci: požehnání, nebo prokletí. A Izrael si sám má svobodně vybrat.
Jen si to dobře prostudujte!

(Dt 28,2) Budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání: ...
(Dt 28,15) Nebudeš-li však poslouchat Hospodina, svého Boha, nebudeš-li pečlivě dodržovat všechna jeho přikázání a pravidla, jež ti dnes udílím, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato prokletí: ...

Izrael má svobodu si vybrat - a to nezpochybnitelně.

I Kain měl svobodu si vybrat mezi dobrem a zlem - a svobodně nakonec zvolil zlo.

(Gn 4,6-8)
Hospodin tedy Kainovi řekl: "Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář?
Cožpak nebudeš přijat, budeš-li jednat dobře? Pokud nebudeš jednat dobře, ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty však máš nad ním panovat."
Kain řekl svému bratru: "Pojďme na pole!" A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.

Učení Písma tedy je nezpochybnitelně o lidské svobodě volby mezi dobrem a zlem.
Svoboda vůbec není o tom, že si mohu svévolně a beztrestně dělat, cokoli chci - a to bez následků, ale že mám tu možnost si sám svobodně cokoli zvolit. Zvolit dobro, nebo zlo. - Ale potom za to pochopitelně také nést následky.

Svoboda a odpovědnost za svá rozhodnutí jsou spojené nádoby.
Jedno není možné bez druhého. Kdybychom neměli možnost ve svobodě zvolit hřích, nemohli bychom za něj ani nést následky. Nebyli bychom za hřích zodpovědní. Bůh by nás nemohl spravedlivě za hřích ani potrestat. Vždyť bez svobody bychom za hřích ani nemohli!

Skutečný život dětí Božích je ve svobodě volby, je o panování nad hříchem, o životním rozhodnutí pro Boha, o rozhodování pro dobro v životě. Bez této svobody by se pro Boha ani nikdo z nás neměl možnost sám rozhodnout.
V této svobodě svými opakovanými volbami dobra v různých životních situacích vyznáváme Bohu svou lásku. Lásku jde vyznávat jen svobodně, bez donucení.



..." Můžeme lhát, krást, podvádět, uplácet, tunelovat firmy, spát s kým chceme, prodávat drogy, do politiky, ekonomiky i soudnictví může každý i bez vzdělání, bydlení nám platí někdo jiný, ani v krámě nemusíme platit, když nechceme."...

Víme, že něco takového u nás tak doslova neplatilo ani po tom "listopadu." Mnozí s takovými představami o svobodě skončili ve vězení. Světská spravedlnost jistě nepostihla všechny, ale o Boží spravedlnosti bych v tomto vůbec nepochyboval.
Velmi populárním se tehdy stalo úsloví, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Kdyby člověk neměl možnost volit dobro, či zlo, nemohl by být spravedlivě za svéá rozhodnutí ani odměněn, ani potrestán. Vždyť nesvobodný za svá rozhodnutí nemůže, nenese odpovědnost (co má udělat určuje jeho pán). Svobodný naopak nese důsledky svých rozhodnutí - dobrých i špatných.

Když ti na semaforu blikne červená, můžeš zastavit, nebo jet dál. To tvoje noha tvým rozhodnutím spočine na plynu, nebo na brzdě. Jsi svobodný, ale máš tím také odpovědnost za svá rozhodnutí. Pro zjevné následky většina lidí zastaví (i když každý z nich má hned vedle brzdy pedál plynu) - někteří však raději šlápnou na plyn ...
Kdybychom neměli v životě svobodu volby, byli bychom jen poslušní roboti, otroci bez vztahu.



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. duben 2011 @ 07:48:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Ve volbě zla, ve volbě hříchu neexistuje žádná svoboda. Volba hříchu je opak skutečné svobody, volba zla vede k otroctví hříchu."...


Jak už víme z Písma, Kain měl svobodu volit mezi dobrem a zlem. Zvolil zlo, zabil bratra. A nesl za to následky.

I Izraelity postavil Bůh před volbu. Sami si museli zvolit život s Bohem a požehnání, nebo bez Boha prokletí.


Toník si zde plete dvě nezaměnitelné věci, naprosto rozdílné.

1.) Svobodu volby mezi dobrem a zlem, kterou má každý člověk až do smrti.

2.) Život ve svobodě Božích dětí, nebo v otroctví hříchu - jako následek předešlých našich rozhodnutí, následek volby dobra, nebo zla. Takový život ve svobodě, nebo v otroctví hříchu je stavem člověka, výslednicí jeho rozhodnutí, jeho životního nasměrování.


Takový stav člověka je následkem jeho svobodné volby, to nelze spolu zaměňovat. Nelze zaměňovat stav člověka (následek) se stále trvající možností jeho volby. I když se to nazývá stejně.
Protože i člověk ve hříchu (v nesvobodě) má možnost se změnit. Má stále svobodu zvolit Boha.


..."Skutečná svoboda nepotřebuje volbu mezi dobrem a zlem."...

Skutečná svoboda naopak potřebuje dokazovat lásku - a to opakovaně. Naše každodenní rozhodnutí pro dobro jsou vyznáním naší lásky Bohu, zpětně upevňují naši lásku a působí na růst naší víry. Láska je živena vyznáním lásky, důkazy lásky. Ty jdou vyznat jen ve svobodě. Kdybychom neměli možnost svobodně volit dobro, neměli bychom ani možnost odmítnout zlo!.


..."Proto také přišel Ježíš, aby nás z prokletí ovoce stromu života vysvobodil, vykoupil. "...

No to snad musí být úlet, tiskový šotek. Stromem života je Ježíš sám! Já nechci být vysvobozen z jeho "prokletí!"


..."V Ježíši je možné milovat a projevovat Bohu lásku bez možnosti hříchu či možnosti volby hříchu."...

V Ježíši je možné milovat právě pro možnost hříchu, kterou ve svobodě odmítám.
Právě odmítnutím hříchu vyznávám svou lásku a má víra roste k dokonalosti. Skutečná svoboda v Kristu je už stavem, už důsledkem našeho svobodného rozhodnutí odmítat zlo a volit dobro. Toto rozhodnutí však není definitivní, protože jsme nevěrní, jen Bůh je věrný. Své rozhodnutí pro Krista musíme neustále obnovovat, znovu a znovu se osvědčovat ve volbě mezi dobrem a zlem. Selháváme, padáme, býváme nevěrní. Pak znovu vstáváme a Kristus nám odpouští a bere do své náruče. Život v Kristu není statický, už jednou provždy daný. Život se vyznačuje proměnností, zranitelností, nedokonalostí - ale i krásou, vyznáním a odpuštěním.



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Irena v Středa, 27. duben 2011 @ 07:58:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Článek vypadá velmi zajímavě, ale už ho bohužel nemám čas přečíst. Tak později:-)

I.




Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 27. duben 2011 @ 11:12:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle mého názoru je svoboda dost široký pojem. Jako počátek a základ bych ale viděl přeci jenom to původní rozhodnutí. Jako když člověk stojí na rozcestí a má si vybrat směr kterým dál půjde. (To že se ho nebude do důsledku držet a občas vybočí tím druhým směrem ponechme stranou) Rozhodnout se jestli chce sloužit sobě bez ohledu na ostatní nebo Bohu a bližnímu. Do jaké míry hraje při tomhle rozhodování svou roli okolní svět je zase jen naše svobodné rozhodnutí. I v Ráji se dá najít had stejně jako anděl tam kde to připomíná Peklo, například v koncentráku. Myslím si že okolní svět ve kterém žijeme bere v potaz i Bůh když nás posuzuje. Jako hřivny ze kterých máme vydávat počet a které nemáme všichni stejné a v Bibli je mnoho příkladů toho že bral ohled na to v jakém stavu byl momentálně Vyvolený národ. Ostatní už je jenom důsledek a stanovisko. Myslím si že kus pravdy mají oba.




Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 27. duben 2011 @ 16:02:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svoboda  existuje tehdy, když mám možnost volby. Rozhodující je však ta hlava, v níž se rodí volba, pro kterou se rozhodnu. Jdeme s malinkým dítětem po chodníku a dáme mu naprostou svobodu. Za chvílí skončí pod autem a je konec. Musel jsem to být já rodič, který jsem svým zákrokem omezil svobodu dítěte, abych ho ochránil před tím, co mu velela jeho hlava. A tak dítě díky rodičům, kteří ho omezí v realizaci volby časem poznává, co je správná  a co je špatná volba a nakonec už tu ruku rodiče nepotřebuje. Umí rozhodnout se správně samo.

A jak je to s námi  s dospělými ? Nejsme jak to malé dítě  a nehrozí nám bez cizího moudrého zásahu nebezpečí ? Nepotřebujeme také nějaké moudré vedení, abychom v naší hlavě si počínali správně ? Nepotřebujeme výchovu a vedení ?


I v ráji Bůh stanovil určitou hranici a pohrozil, co se stane, když to porušíme. A lidé to porušili !!! Následovala určitá známá opatření.

Svoboda člověku zůstala. Má ji jako to batole na chodníku. Ale běda, když šlápne do „silnice“.

Ale mnohý z lidí už to do „silnice“ nešlápne a už ví, co si má zvolit.


Svoboda je prostě stav volby, jinak to není svoboda. Volba může být však dobrá anebo špatná. Otroctví je tam, kde už  ani volba nefunguje. Znám to u narkomanů a různých závislých...Je ovládá droga, která si v jejich těle vytvořila takový chemický mechanismus, který je vůli nepřekonatelný.


Svoboda v Bohu, Pánu Ježíši, je to, že už jednám jako ten rodič, který to se mnou myslí dobře. A kdo je naším rodičem a moudřejším bratrem ? Přece Bůh Otec a Pán Ježíš. On přece říká, že je v nás. Jeho hlas cítíme podobně jako jsme  jako malé děti cítili hlas naší maminky, která nám radila, co smíme a nesmíme...

Copak to nemá logiku ? Jen tato volba nás osvobodí od hříchu a toho zlého. Bůh nás přece nezavede někam do záhuby.


Kdyby v ráji si první lide před utrhnutím jablka důrazněji vzpomněli na radu svého Boha, nestalo by se to, co se stalo.


Když neslyšíme Boží hlas, jsme na tom jako první lidé a volíme hřích. A pokud se nám hřích zalíbí, jsme jím dál ovládáni. Pak jsme otroci hříchu. Jedině volání Boží a uvědomění si tohoto volání  nás může vést k záchraně. A hřích je to, co nás ničí a zničí. A vzdaluje současně od Boha.


Když „slyšíme“ a vnímáme  Boží hlas, pak naše volba nebude špatná.


A to si ještě uvědomme, že nás chrání i andělé. Nebýt jich, tak tu možná ani nejsme a některá naše  neuvědomělá volba mohla být i fatální. Zvláště, když jsem například  řidič...


A tak svoboda v Kristu, aspoň takhle to vnímám, je to, že vnímám Krista jako toho správného a moudrého, který mi radí, to udělej, pro to se rozhodni, to nedělej apod. A já, protože už dávno vím, že On to se  mnou myslí dobře, volím jako On. A věřím, že tato volba  je ta nejsprávnější.


Díky Pane Bože, že nás chráníš , vedeš  a vychováváš...


                                                                                                     František







Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ssns v Středa, 27. duben 2011 @ 19:44:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když napíšeš nějaký článek, Toníku, vesměs aspoň sám pro sebe děkuji Bohu, že ti dal schopnost vyjádřit pěkně a srozumitelně něco z Evangelia. Mrzí mě, že ti tentokrát musím v bratrské lásce napsat, že u tohoto článku udělali soudruzi z NDR chybu. Neber tedy prosím moji následující kritiku ve zlém.

Co se rozumí termínem svoboda?

Tak tady je zakopaný pes. Ty totiž zřejmě nevědomky používáš tohoto slova v různém smyslu, čehož výsledkem je článek, který bych, kdybych tě už tak neznal, označil za demagogický.

Svoboda a otroctví

Je to paradoxní, ale sám v textu ukazuješ, že člověk je vždy něčím otrokem. Máme v principu dvě možnosti - otrok hříchu a otrok Krista. Tady jde o to, komu patří tvůj život. Vydal-li jsi ho Kristu, pak jsi jeho otrokem. Proč myslíš, že křesťané v Písmu i dnes označují Ježíše za svého Pána (kyrios)? Ježíš nás ujišťuje, že jeho jho netíží (nechci komentář zaplavovat odkazy na verše, které nikdo nečte, ale pokud se ti bude zdát, že do Písma vpisuji něco, co tam není, rád doložím). Zachází dokonce tak daleko, že nás už ani neoznačuje za své služebníky ale za své přátele. Tím ale nepřestáváme být služebníky (slova služebník a otrok jsou jen různé překlady téhož). Postavení učedníků byla až do novověku velmi podobné služebníku. Jako učedník jsi se musel podrobovat vůli svého mistra. Označujeme-li se tedy i za učedníky Krista, pak vzhledem k dobovému kontextu, kdy on o učednictví mluvil, říkáme jinými slovy, že jsme služebníky. Zde tedy nemůžeš stavět do opozice svobodu v Kristu a otroctví hříchu! Jediný svobodný je Bůh a všimni si, že se i Ježíš, když pobýval v těle, choval jako služebník Boha. Když v předvečer zatčení prožíval další pokušení (po těch slavných na poušti se píše, že pro tentokrát Satan odešel, ale ne že odešel napořád), mohl jednat jako otrok hříchu nebo otrok Boha. Zvolil druhou variantu a Bohu říká, ať se děje Jeho vůle, ale pokud je to možné, ať od něj odejme kalich, který má pít (ukřižování). Opakuji tedy, že nejsi-li Bůh, pak budeš vždy otrokem - hříchu či Krista.

Vykoupení z otroctví hříchu se nazývá získáním svobody, i když jde "jen" o výměnu pána. Důvod je myslím celkem zřetelný. My díky Bohu nemáme přímou zkušenost s otroky (odhaduji, že tu budu jeden z mála, kdo reálně poznal skutečné otroky druhých lidí). Čtenáři a posluchači Evangelia tuto instituci znali hodně dobře. Jako otrok jsi byl majetkem pána (římské právo používalo termín "mluvící nástroj"). Člověk mohl získat svobodu a přestat být otrokem (např. úspěšný a oblíbený gladiátor - pozor, ne všichni gladiátoři byli otroky!, pán ho mohl propustit atp.). Písmo nám ale takovou svobodu vůbec nenabízí. Písmo mluví, jak jsem psal výše, o změně pána. Postavení otroků bylo ve starověku různé a nezřídka podstatně lepší než později v Americe. Hřích je v Písmu ukázán jako hodně špatný pán. Pán, který tě týrá a ubližuje ti. Kristus je pak popsán jako Pán mírný, laskavý a milující, jehož otroci jsou v postavení členů rodiny, což byl jev, se kterým se tehdy lidé také setkávali. Mnozí otroci totiž měli lepší život než většina svobodných. Kdybychom měli mluvit přesně, pak bychom nemluvili o vykoupení ale o odkoupení. V dnešní době to lze přirovnat ke změně zaměstnání. Pokud budeš mít šéfa, který tě bude šikanovat (byť v rámci zákonů) a buzerovat, budeš v pozici otroka špatného pána, tj. hříchu. Když ti pak někdo nabídne práci za podstatně lepších podmínek, budeš mluvit o tom, že jsi získal svobodu, protože nový šéf si tě váží, je laskavý atd. To ale neznamená, že už nebudeš muset pro nového šéfa pracovat, že se můžeš flákat.

Svoboda volby

To, o čem psal oko, je ale něco naprosto jiného. Tady se mluví o svobodě volby. Otrok hříchu má svobodu vykonat skutek dobrý. Kalvinisté s tím souhlasit nebudou, ale Písmo to potvrzuje. Mt 25,31nn totiž zcela jasně mluví o nekřesťanech. Stejně tak Rachab byla otrokem hříchu (prostitutka) a přesto vykonala dobro pro Boží věc. I sám Pavel píše o vrozeném svědomí, které umnožňuje těm, kteří ani naznají zákon podle zákona žít. Z vlastní zkušenosti vím, že i v době, kdy jsem byl otrok hříchu, konal
jsem i dobré skutky - nezištné projevy lásky. Za takové skutky označuji pouze ty, kdy vykonání dobra bylo prostředkem i cílem. Udělat dobrý skutek, abych se pak večer mohl plácat po ramenou nebo aby mě druzí viděli a chválili je bezcenné a o takových skutcích, které jsem samozřejmě též konal, nemluvím. Je to trochu blbé psát o tom, ale pro ilustraci je to nutné. Jako nekřesťan jsem třeba daroval peníze známému, který byl křesťan, a výslovně jsem trval na tom, aby si to nechal pro sebe. Dnes zpětně vím, že jsem je vlastně daroval Ježíšovi. Tehdy jsem to chtěl zachovat v tajnosti a už o tom ani s ním nikdy později nemluvil, protože jsem chtěl zachovat jeho důstojnost a sebeúctu. Bral jsem to tak, že být v situaci, kdy nutně potřebuješ, aby ti někdo dal peníze je ponižující a obával jsem se, že by pro něj bylo ponižující ještě víc, kdyby o tom někdo věděl nebo kdybych se o tom já ještě někdy byť jen zmínil. Byl to dobrý skutek otroka hříchu. Nyní jako otrok Krista zase páchám skutky zlé. Tehdy jsem se provinil proti svému pánu - hříchu, dnes se zase proviňuji proti svému Pánu - Kristu.

A takovouto svobodu máš a vždy jsi měl. A jak se to týká zla?

Svoboda a zlo

Za následující názor jsem tu už byl kamenován a možná to přijde zase. Hřích a zlo je něco, co bylo v Božím plánu. Je to nutná podmínka naší svobody zvolit si dobro. Nejsem zastánce názoru, že máme opravdovou svobodu, protože naše skutky jsou poznamenány jednak okolnostmi, které neovlivníme (výchova, genofond ...), a současně faktem, že neznáme konečné důsledky našich činů. Pokud by lidé věděli (ne jen věřili - a to ještě jen někteří), že hřích vede k odsouzení, nehřešili by. Ti, kteří odmítají Krista nevědí (dokonce ani nevěří), že takový akt má nedozírné následky.

Písmo nám jasně ukazuje, že Satan dělá pouze práci, ke které byl stvořen. Velmi názorně je to vidět u sčítání lidu, které provedl David. V Bibli se současně dočteš, že proti Davidovi povstal a ke sčítání lidu ho přivedl Satan i Bůh. Podívej se na Jóba. Tam si Satan ve shromáždění andělů před Bohem (sic!) stěžuje, že Jób je zbožnost sama, protože jemu Bůh nedovolí konat jeho práci. A Bůh mu dává postupně volnost svádět Jóba ke zlu/hříchu za přesně vymezených podmínek. Proč myslíš, že Bůh do zahrady vysadil strom poznání (ne stvoření) dobrého a zlého? Považoval bys za rozumné vysadit u vás na zahrádce nějaký jedovatý strom s lákavými plody a svým dětem řekl:"Nejezte?" Bůh stvořil člověka, aby nalezl partnera v lásce. Andělé jsou jen nástroje - roboti. Láska má ale cenu jen tehdy, když je otázkou volby. Bůh vždy znal a věděl, co je to dobro a zlo. Bylo však nutné, aby to věděl i člověk a aby volil a následně si vážil a cenil dobra. Kdyby neexistovala ani jedna nemoc, nikdo by si neuvědomoval cenu toho být zdravý. Byl by to samozřejmý jev. Slepotu u člověka považujeme za zlo (myslím pro něj), protože víme, co je to vidět a jak je to úžasné. Kdybychom byli všichni slepí, ani by nás nenapadlo, že je na tom něco špatného. Existence slepoty nám ale současně ukazuje, jak je super a vzácné vidět.

Tvoje otázky

Odpovědi jsou už asi zřejmé, ale přesto:

Ano, potřebuji možnost volit zlo/hřích. Nebýt hříchu, nikdy bych nevěděl, jak moc mě Bůh miluje. Na vlastní kůži každý den zažívám důsledky toho, že jsem se já nebo někdo v okolí rozhodl pro zlo. Fakt, že mě Pán z toho marasmu ukázal cestu ven, jedině umocňuje moji lásku k němu a dává mi poznat hloubku jeho lásky. Kdyby bylo jen dobro a já a všichni bychom byli jen dobří, milovali bychom jistě Boha. Naše láska by však byla plochá a bezcenná. 

AI se stále vyvíjí a je možné, že časem se budou prodávat velmi humanoidní roboti. A teď si představ, že budeš postaven před volbu. Budeš si moci koupit takovou manželku. Ta tě bude vždy a za všech okolností "milovat" (bude tak naprogramována), vždy na tebe bude mít čas atd. Druhou volbou bude normální žena, která bude mít volbu milovat tě i nemilovat tě (opustit tě). Která bude ve vztahu k tobě chybovat. Jak zvolíš? Bůh podle mě volil to druhé a právě proto je zlo nutné pro skutečnou vzájemnou láska mezi Bohem a člověkem. Já si vážím lásky své ženy pro její svobodu milovat i nemilovat. 

A je to zase zlo a naše možnost volil ho, která Bohu slouží k tomu, aby se plně oslavil a dal nám poznat svoji podstatu. Kdyby nás Bůh rovnou stvořil ve stavu svatosti, ve které jednou budeme, uvědomovali bychom si jeho velikost podstatně méně, než když budeme mít v paměti zlo, které jsme konali a jehož obětí jsme byli.




Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lu v Pátek, 29. duben 2011 @ 06:59:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svoboda je v tom, ne se moci rozhodnout mezi dobrem a zlem, ale mít svobodu to dobro vykonat. Když budou všichni krást, já mám svobodu říci "ne" a nekrást..... Mít svobodu krást je stejná pitomost jako "bojovat za mír";-)



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Irena v Pátek, 29. duben 2011 @ 11:50:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Tak jsem psala asi 20 min odpověď, vypadl net a všechno je pryč:-((( Tak snad se dnes k tomu ještě dostanu, teď už nemám čas:-(

I.



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pátek, 29. duben 2011 @ 22:42:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když jsem se jednou bavila na netu s jedním nevěřícím, tak on prohlásil něco v tom smyslu, že nestojí o takový život po smrti, jak jej nabízí křesťanství... život, kde bude jen všechno hezké... že to musí nutně vést k beznaději a vzápětí citoval píseň Děkuji od Kryla. Zkrátka on by bez zla nevěděl, co je dobro, bez nenávisti by nevěděl, co je láska atd. Vycházel z taoismu - prostě život má jen smysl tehdy, když je založen na protikladech. Byl na tom asi tak, jako oko... Byl na tom asi tak jako první lidé v Ráji, když jim satan nakukal, že budou jako bohové vědouce dobré i zlé...
To je tak, když člověk spoléhá na vlastní zdroje... Dokud nezačne čerpat z Boha, pak zřejmě to zlo je pro něj nutností, aby si uvědomil dobro. Dneska je ale obzvlášť těžké se zorientovat, co je vůbec dobré a co zlé... řada věcí, které kdysi pranýřovali, jsou už považovány za normální... a to i v křesťanstvu... Bible taky nezmiňuje všechno a neznamená to automaticky, že je to "dovolené" (že to není hřích). Duch svatý nás ale vede od toho pryč, ačkoliv mnohdy rozum ani svědomí proti tomu nic nenamítají.
Není to ale tak, že bych se už žádného zlého skutku nikdy nedopustila, někdy udělám něco, o čem dopředu vím, že je špatné, ale není to tím, že bych se nějak svobodně pro to rozhodla, nýbrž tím, že zvítězí moje tělesnost - jsem v tu chvíli poražená vlastní tělesností a dělám to, co vlastně ani nechci. Tohle vůbec není otázka svobody - to je skočení satanovi na špek a velká prohra zároveň. Jen v Kristu jsme v bezpečí. Jen v Kristu vítězíme:-) 



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Irena v Sobota, 30. duben 2011 @ 21:03:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Cizinče,

tak snad konečně:-)

Já jsem si svobodu vybrala - je to ta, kterou mi vydobyl Ježíš Kristus na kříži. Na druhou stranu přiznávám, že hřeším - ostatně neznám nikoho, kdo ne. Ale to je moje neobnovená duše, která se občas přidá k tělu.. Kdyby byla obnovená, k čemuž se snažím směřovat, přidala by se k duchu, a bylo by po problému. Ale k tomu dospěju až jednou, je to práce na celý život (nebo než přijde Ježíš)..Dobrovolně si hřích ale nevolím - tak, že bych např. dopředu přemýšlela, jestli teda udělám to nebo ono špatně, vždyť Ježíš už za mě zaplatil - tak to prostě nefunguje. Nechci Jej zarmucovat.

Mám vpodstatě jen jedinou volbu - Jeho, Jeho lásku, Jeho milost, víc Ho znát, víc poznávat. Tohle vylučuje svobodu hřešit, ale jak jsem psala, stává se tak. Poměrně podrobně to popisuje apoštol Pavel v listě Římanům.

Lásku Bohu můžu projevit i bez možnosti volit zlo. Naopak, připadne mi to daleko logičtější, než nejdřív hřešit a pak Ho jít chválit. Uvědomuju si, že  moje svoboda byla krvavě vydobyta - já ji mám sice zadarmo, ale stála všecko. Proto nemám volbu hřešit.

Irena



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 01. květen 2011 @ 10:57:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Ahoj.

  Díky všem za příspěvky.

  Dneska ráno se nám narodil Jonáš, další z následovníků Ježíše. Hodně jsem se na něj těšil a tak si jdu zase trochu užívat tu slavnou svobodu Božích dětí.

  Ale sem se zas určitě vrátím, i k některým příspěvkům ;-)

  Toník



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 05. květen 2011 @ 00:03:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Ahoj oko.

  Ještě odpovím jednou na tvůj příspěvek zde a jinde.

  Dokážu odpovědět jednoduše bez mnoha slov. Zde je moje odpověď:

  Vnitřní svobodu se rozhodovat a důstojnost člověka a Božího dítěte mám v životě velmi rozsáhnou a pro mne dostatečnou.
  "Vnitřní svobodu" volit dobro a zlo nemám žádnou a ani ji k ničemu nepotřebuji, bez takové "svobody" se moje skutečná svoboda i důstojnost obejde, pořád je ta svoboda ještě 100% a nic jí nechybí.
 
  Teď je otázka, jestli to dokážeš pochopit nebo jestli to pochopit vůbec chceš. Udělám ještě jeden pokus ti svojí situaci vysvětlit.

  1. Rozumím tomu, co jsou vnitřní věci člověka a co vnější
  2. Rozumím tomu, co je svobodná vůle člověka
  3. Rozumím tomu, co je dobro a zlo

  Tak, jak rozumím těmto pojmům, tak mám nulovou vnitřní svobodu si vlastní vůlí volit zlo. Tuto svobodu navíc ke svému životu nepotřebuji. Pokud má někdo vnitřní svobodu volit zlo, je podle mého názoru ve velmi těžké zničující situaci nebo dokonce herezi a potřebuje nutně Ježíše Krista a jeho záchranu, podobně jako chudák Pepa v úvodu článku.

  Protože ty ale nebudeš schopen tak základní věci pochopit takto jednoduše, pokusím se ti je vysvětlit více slovy. Myslím, že by stálo za to, abys měl trochu přehled o situaci jiných lidí.


  Moje svoboda.

  Ve svém životě mám velmi, velmi rozsáhlou svobodu. Mohu si dělat docela co chci, Bůh nechává na mé svobodné vůli, co si vyberu.

  Mohu bydlet kde chci a jak chci. Mohu si vybrat, jestli bydlet v Čechách, nebo v cizině.
  Mohl jsem si vybrat ženu jakou jsem chtěl, jednu jsem si ze svojí vůle vybral.
  Mohu cestovat kam chci a kdy chci.
  Mohu dělat téměř jakoukoliv práci, která se mi zachce.
  Můžeme mít tolik dětí, kolik chceme.
  Mohu být zdravý a nemusím být nemocný.
  Mohu investovat, podnikat nebo se nechat zaměstnat.
  Mohu si koupit co chci a co potřebuji a kdy chci.
  Mohu desítky a desítky dalších věcí.
  a mohu spoustu dalších věcí
  Nemusím dodržovat žádná přikázání a nařízení.
  Nemusím pracovat a nemusím odpočívat.
  Nemusím světit žádné dny, týdny a roky.
  Nemusím pravidelně přinášet jakékoliv oběti komukoliv
  a nemusím spoustu dalších věcí.

  To je moje svoboda, to jsou moje svobody, to jsou věci, které si vybírám ze svojí vůle, z naprosté vnitřní svobody. Já bych dokonce i někdy rád, aby mi Bůh tuhle svobodu nenechával a omezil mojí svobodnou vůli a rád bych, aby mi třeba přikázal, jakou mám mít manželku, jestli mám mít další dítě nebo nemám, jaké auto si mám koupit, kterou práci mám dělat, kam mám jet na dovolenou a tak - ale jak na potvoru, když se na takové věci ptám, Bůh na to většinou vůbec nic neříká a nechává rozhodnutí na mne. A to se někdy ptám hodně.

  Ale když se pak rozhodnu ze svojí svobodné vůle, Bůh moje rozhodnutí požehná.

  I kdyby mi Bůh tuhle svobodu nenechal a všechno, ale naprosto všechno, co mám dělat by mi od začátku do konce přikázal a nenechal byť jen malinké místo pro mojí vůli, neměl bych s tím problém: On si koupil můj život. Já jsem svůj život podělal, ztratil. Nemám už co víc ztratit než co už se stalo. I kdyby mi Bůh všechno přikázal a já to musel dělat, ani neceknu a neměl bych právo se zlobit. Protože si mne koupil, vlastní krví.

  I když mi Bůh nechává v těchto věcech velmi radikální volnost a svobodnou vůli, kterou respektuje, stejně se ho velmi často na tyhle věci ptám. Protože někdy mi Bůh řekne, co mám udělat. To pak rád poslechnu.

  Tak chápu to Švýcarsko v rozhovoru v úvodu mého článku.


  Ta svoboda ale není absolutní, jsou oblasti, ve kterých svobodu nemám, protože jsou narušené, nejsou v pořádku. Teď třeba zrovna mne Bůh učí nekupovat šunty. Takže mi zakázal chodit k Vietnamcům a nakupovat tam boty, oblečení, hračky a další šmejdy. Taky nesmím kupovat šmejdy ve výprodeji v obchoďácích.

  A to je pro mne těžká lámačka. Třeba v Globusu mají ve výprodeji krásné dámské kolo, akorát pro mojí jednu dceru, takový šmejd za dva tácy. "Moje stará přirozenost" (tak to my křesťané nazýváme ;-) by se sebrala a to kolo ve výprodeji koupila. Boha by se určitě neptala, jestli ho má koupit, nebo nemá, protože moc dobře  ví, co by jí na to Bůh řekl. Takže když jsem byl naposled v Globusu a nakoupil něco ve Vodafonu, zamířily moje kroky do hypermarketu. Nemusel jsem se ptát a Bůh mi nedal vnitřní svobodu, abych to kolo koupil. Přikázal mi, abych ho nekoupil. Zakázal mi, abych ho koupil.

  Nevím, jak máš tyhle věci postavené ty a čemu říkáš, že se člověk musí rozhodovat ve "vnitřní svobodě" ale já tomu rozumím tak, že když mi Bůh něco zakáže, tak ztrácím vnitřní svobodu, kterou běžně v mnoha věcech mám a musím poslechnout.

  Stane se, že to Boží přikázání neposlechnu, ale to pak nemá nic společného s mojí svobodnou vůlí, kterou jsem se už dávno, dávno rozhodl Boha poslouchat: To má pak něco společného s otroctvím, které mne nějakým způsobem drží. V tomto případě výchova v komunismu, závislost na penězích, idiotská ideologie démona chudoby a mnoho dalších věcí. Z otroctví mne pak Bůh vysvobozuje tak, že mne vychovává.



  Ve svobodě, kterou mám, mne naopak velmi, velmi posiluje vykoupení v Ježíši Kristu, vykoupení z prokletí zákona, vykoupení z ovoce stromu poznání dobrého a zlého. Bůh mi dává velmi radikální svobodu a možnost se rozhodovat podle mé svobodné vůle, mnohem, mnohem větší než mají lidé okolo mne "ve světě". Mohu se rozhodnout jak chci a Bůh k tomu rozhodnutí neřekne často ani slovo.

  Až když se rozhodnu, tak mi Bůh ukazuje, jak jsem se rozhodl, jestli dobře nebo špatně, ukazuje mi, co bylo špatně a proč, povzbuzuje mne (protože když se rozhodnu špatně, mám silnou tendenci litovat rozhodnutí, litovat sama sebe a litovat celého světa a kde čeho dalšího) a ukazuje mi, jak se mám příště rozhodnout jinak. Někdy se rozhodnu blbě proto, že jsem se Boha nezeptal co mám dělat a on mi to chtěl říci. Jindy se zase rozhodnu blbě proto, že mám strach. Jsem vůbec dost bázlivý.

  Protože tohle Bůh ví a ví jak na mne a ví, že z každého rozhodnutí nejradši uteču, ale také ví, že nemám vnitřní svobodu porušovat některé věci, dovedl mne až do situace, kdy nemám jinou možnost, než se rozhodovat. Kdybych nepřijal Krista a věčný život, nejspíš bych byl někde bezdomovec, který nemusí nic řešit a vytrvalým sprintem utíká před každým svobodným rozhodnutím, nebo bych byl v nějaké sektě, kde by mi guru přesně krok za krokem přikázal všechno, co mám dělat.

  V tom rozhodování mi také hodně pomáhá smlouva, kterou Bůh schválil v Kristu Abrahámovi a jíž jsem součástí a skrze níž patří můj život Bohu. Ta smlouva má zvláštní moc: I když se rozhodnu blbě a vydám se blbou cestou, Bůh tu cestu dokáže obrátit tak, že bych to v životě neuměl. Vím, že se ve všem mohu na Boha spolehnout, i tehdy, když se rozhodnu blbě.


  Přesto, že mám velmi radikální svobodu že mnoho věcí mohu dělat a mnohé věci dělat nemusím, tak dělám věci, které nemusím (například z úcty ke dni odpočinku a Božímu přikázání odpočívám) a nedělám věci, které mohu (třeba neutrácím peníze za zbytečnosti, což jsem dříve rád dělal)

  Tolik moje vnitřní svoboda a svobodná vůle.

  Pro mne je ta svoboda dostatečná, stačí mi, nic mi v ní neschází.



  Svobodnou vůli či dokonce vnitřní svobodu vybírat si zlo nemám žádnou. Ani Bůh mi takovou svobodu nenechává. Když se ho zeptám, jestli mohu hřešit, tak mi to Bůh nevím proč zakáže. Poslední dobou se ho teda na možnost dělat zlé věci a věci, které Bůh zakázal, neptám, protože stejně vím, co mi odpoví. Takže nejezdím na semaforech načervenou a neptám se Boha před každým semaforem, jestli na červenou můžu projet, nebo nemůžu ani se sám před každým semaforem nerozhoduju, jestli mám projet na červenou nebo zastavit.

  V tom, čemu se běžně říká "zlo": Mám nulovou svobodu krást, rouhat se Bohu, lhát, podvádět, nectít rodiče, závidět druhým či cokoliv dalšího jak chápe svobodu Pepa v úvodu článku.

  Nemůžu za to, není to moje zásluha: V mnoha z těchto věcí mne dobře vychovali rodiče. Tím, že mi rodiče tyto věci zakázali způsobili, že nemám vnitřní svobodu si je vybírat. V mnoha jiných věcech, ve ktrých se to rodičům nepovedlo nebo je neznali, mne Bůh vychovával a vychovává a způsobuje, že roste moje vnitřní nesvoboda vybírat si zlo.
 

  Stejně jako Bůh s námi zacházíme také my s našimi dětmi. Nevychováváme je jako neznabohy aby měly volnost "vybírat si dobro a zlo", aby se mohly svobodně rozhodovat, co je dobré a co není, jako to dělají někteří lidé. Vychováváme je v tom, aby věřily Bohu, ctily svoje rodiče, nekradly, nelhaly, nezáviděly, nenadávaly... A když dělají opak, nenecháváme jim vnitřní svobodu si vybírat zlo, ale zakazujeme jim zlo, někdy velmi, velmi radikálně.

  Dokonce je cílem naší výchovy aby měly minimální vnitřní svobodu vybírat si zlo a byli bychom rádi, kdyby byla úplně nulová. Když je situace, kdy jsou moje děti ve škole, probíhá tam nějaké zlo a oni mají nulovou vnitřní svobodu se přidat a naopak mají velmi radikální vnitřní svobodu se postavit proti tomu zlu, považujeme to za správnou situaci a teprve takovému stavu rozumíme tak, že takový člověk má svoji důstojnost.


  Snad jsem ti naší svobodu vysvětlil tak, abys to mohl pochopit.


  Pak je tu otroctví hříchu, generační prokletí, mocnosti a další věci, o kterých třeba ještě neco napíšu až nebudu psát o slavné svobodě Božích dětí, kterou máme v Kristu Ježíši.

  Toník



Re: Svoboda nebo otroctví (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: teon00 v Středa, 28. březen 2012 @ 16:51:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
История культуры современные американцы стиль коммуникации.
Модели управления персоналом зарплата, управление персоналом кадровая служба предприятия.
Электрик в доме электронные системы охраны электронная революция.
 



Stránka vygenerována za: 4.78 sekundy