poslal Nepřihlášený Příběh 23-leté Aliny Milanové, která zemřela v izraelské nemocnici na těžkou nemoc.
23-letá Alina Milanova zemřela v
izraelské nemocnici na těžkou nemoc (nejspíš alveolární echinokokóza
-alveokokkosa jater - alveococcosis; pozn. překl.) I přes své utrpení,
které trvalo již mnoho měsíců, dívka odmítla podepsat prohlášení o
přijetí izraelského občanství, které by jí dalo právo na bezplatnou
operaci, za niž by v opačném případě musela zaplatit 300 tisíc dolarů,
které neměla. Občanství nechtěla přijmout, protože v souvislosti s tím
bylo nutno se oficiálně zříci pravoslavné víry.
Dle slov duchovní otce Aliny, kněze při
chrámu ct. Serafima Sarovského v Kuncevě Alexandra Naruševa, i dle
vyjádření samotné dívky byla již v listopadu minulého roku na klinice
postavena před volbu, zda přijmout ve zrychleném režimu občanství
Izraele, a získat tím právo na bezplatnou léčbu, která by jí mohla
zachránit život. Jenže kvůli tomu by musela v dokumentech o sobě
prohlásit, že je buď židovka nebo ateistka. Druhou možností, kterou si
mohla zvolit, bylo zachovat věrnost Pravoslaví a očekávat nevyhnutelnou
smrt. Alina Milanova si vybrala to druhé.
Stručný přehled událostí. Průběh nemoci
podle popisu její matky (místy zkráceno; pozn. red.) Alina náhle
onemocněla, příznaky byly zprvu typické pro hepatitidu, která však byla
nakonec vyloučena a byly provedeny operace, následovalo měsíční domácí
léčení. Následně byla provedena třetí operace, při níž byla určena
definitivní diagnóza. Vzhledem k rozsahu postižení lékaři prohlásili,
že více pro ni učinit nemohou. Navrhli transplantaci jater. V průběhu
konsultací se stav Aliny prudce zhoršoval, dostala se na jednotku
intenzivní péče, začala srdeční arytmie a to vše spolu se selháváním
činnosti jater. Hrozila smrt. Přes různé konsultace a zahraniční
kontakty se naskytla možnost hospitalizace v jedné z nejmodernějších
klinik v Tel Avivu, která jako jedna z prvních odpověděla na dotaz
ohledně možnosti léčby, takže už 11. listopadu byla Alina na přijímacím
oddělení této nemocnice. Byly provedeny tři operace, jenže vznikla
sepse a otrava krve. Infekce bacily odolávajícími antibiotikům. Matce
se podařilo od sponzorů opatřit peníze na první měsíc léčby. Zůstal
však ještě dluh 64 tisíc dolarů. Pak bylo potřeba sehnat peníze na
transplantaci 300 tisíc dolarů. Tuto částka se však již přes veškerou
snahu a pomoc přátel nepodařilo zajistit.
Jediným řešením byla možnost ve
zrychleném řízení přijmout izraelské státní občanství, které by
umožnilo bezplatnou léčbu. Vše bylo vyjednáno a připraveno, stačilo již
jen vyplnit formuláře a odevzdat. Podle izraelského "zákona o
repatriarci" mohla Alina počítat se získáním občanství, protože její
zesnulý otec byl Žid a jeho matka je nyní izraelskou občankou. Konsulát
v průběhu měsíce dokončil prověření dokumentů potvrzujících právo Aliny
na získání izraelského státního občanství, a v prosinci vydal
doporučení ministerstvu vnitřních věcí. Zde následně urgovala celou
záležitost v lednu 2011 i babička Aliny. Avšak ani přes poukazování na
zdravotní stav žadatelky ministerstvo nereagovalo.
Příčinu sděluje duchovní otec Aliny:
"Ve formuláři je kolonka - věrovyznání. Podle zákona se může stát
občanem Izraele pouze žid nebo ateista. Aby se Alině dostalo rychlé
lékařské pomoci a naděje na přežití nemoci, musí být v této kolonce
napsáno jen jediné: »ateistka« nebo »židovka«. Alina mi telefonovala a
tázala se tento problém. Co si počít? Lékaři říkají, že času je velice
málo. Dva až tři týdny. A u nás (tj. v Rusku; pozn. překl.) tento typ
léčby neprovádějí. Volba je prostá: buď zachytračit (pokrytecky napsat,
co je žádáno), zříci se víry a tím získat naději na uzdravení, a nebo
se plně spolehnout na Boha. Ten člověk chtěl slyšet odpověď na otázku,
která je nejspíš tou nejdůležitější v jeho životě. Nevěděl jsem, co
říci... Přesněji řečeno, věděl, jenže... Když mi pak matka dívky
sdělila, že se už rozhodly, bál jsem se, že uslyším to nejhorší. Helena
(křestní jméno Aliny) prohlásila: »Nesundám kříž, nezřeknu se (víry),
za to mi to nestojí.« Řekl jsem jim, že jsou statečné."
Na otázku kněze, co budou dále dělat,
odpověděla její matka, že nevědí. Kněz řekl: "Jenže už máte málo času."
"Před námi je věčnost," odvětila.
Když bylo Alině lépe, napsala na
internetové fórum chrámu ct. Serafima: "... žádné hrdinství a žádnou
volbu momentálně podstupovat nemusím. Svoji volbu jsem učinila již
dávno - jsem pravoslavná křesťanka. Činím na sobě znamení kříže. Ano,
neodložím křížek, otevřeně pravím, že jsem pravoslavná. Ano, mám papír
z ministerstva vnitřních věcí Izraele, kde nejsou varianty; je tam
předepsána věta: »Přijímám občanství, zákony a náboženství této země,«
a pár teček na podpis. Řekněte sami: Je to nějaká volba? Důležité není,
co je na papíře, ale co je v duši. A tam je důvěra v Boha, silnější než
papíry, silnější než zákony, státy a nejhroznější diagnózy nebo čas! I
v nejtěžších chvílích cítím, že mne Bůh drží za ruku. Žádný lékař ani
žádný stát nemůže zbavit operaci jejího rizika - jakýkoliv den tady
může být poslední. Jediná volba je ta, kterou jsem učinila už dávno, a
ta není spojena s občanstvím, - zvolila jsem si Víru v Boha; nebudu se
ohlížet na nic jiného, budu děkovat za vše, co je mi souzeno. A to je
volba stojící před každým člověkem."
Několik měsíců prožila Alina na
jednotce intenzivní péče izraelské chirurgické kliniky připojena k
přístroji umělého dýchání. Jak poznamenali izraelští lékaři, až do
posledního dne byla "upoutána na lůžko, ale při plném vědomí a jasné
paměti", což ještě zvětšuje význam rozhodnutí učiněného v bolestech
způsobovaných pokračující smrtelnou chorobou.
V noci na 14. března Helena (Alina
Milanova) zemřela na masivní vnitřní krvácení. Někteří pravoslavní na
internetu mají zato, že se způsobem své smrti a svým svědectvím o víře
až k smrti stala mučednicí.
Pravda.ru (21. března 2011)
(Při překladu zkráceno, avšak s péčí o zachování hlavních faktů základní linie průběhu.)
P.S.:Na webu právnické fakulty, kterou
Alina studovala, vyvěsili přátelé toto oznámení: Se zármutkem
oznamujeme, že po dlouhé nemoci 14. března 2011 zemřela studentka 5.
ročníku právnické fakulty MGU Alina Milan. Alina byla úspěšnou
studentkou, aktivní účastnicí různých fakultních akcí, členkou
dobrovolné studentské organizace, věrnou přítelkyní, krásným člověkem.
Věčná paměť
ZDROJ
