poslal ferda Jak
to vidí historik Bernard Lewis:
„Blízkovýchodní
státy mají jinou představu o demokracii, než my na Západě.
Nejsou připraveny na svobodné volby. Ty by pravděpodobně skončily
katastrofou. Zažil jsem to v 1950 v Turecku. Ve svobodných
volbách utrpěla vláda porážku. Adnan Menderes, vítěz voleb,
nedodržel předvolební sliby a změna nepřišla.
„Adnan
Menderes je opravdu otcem turecké demokracie,“ říkalo se
sarkasticky mezi profesory, „protože znásilnil matku demokracie.“
To se pořád opakuje. Svět podporuje zářijové volby v Egyptě.
To nahrává pouze islámským hnutím, protože jen ty jsou dobře
organizovány. Díky mešitám mají vybudovanou dobrou komunikační
síť, které se nemůže rovnat žádná politická strana. Hovoří
navíc k davu srozumitelnou řečí.
Vítězství islámského hnutí ve svobodných volbách bude znamenat katastrofu. Vývoj k demokracii musí probíhat postupně, ne ihned svobodnými volbami, ale raději přes komunální instituce. Tradiční islámská kultura často zmiňuje slovo „konzultace.“ Sultán musel svá rozhodnutí konzultovat se svými poradci, obchodníky a cechy řemeslníků. Autoritářský režim je výtvor moderní doby, výsledek modernizace. Většina blízkovýchodních islámských zemí je produktem moderní doby. Předmoderní režimy byly více otevřené, mnohem více tolerantní. A paměť je stále živá. Britský námořní důstojník Slade to vyjádřil lapidárně: „Ve staré době žila šlechta na svých statcích. V nové době se stal stát majetkem nové šlechty.“ Netlačme na svobodné volby, podporujme konzultace, jak se to děje dnes v Iráku. Muslimské bratrstvo (MB) v Egyptě je radikální hnutí. Laskavé je snad jen ve srovnání s nacisty. Dostane-li se k moci, bude to pro Egypt zkáza. Podobně to skončí i v jiných islámských zemích, MB přivede země do středověké bídy. Celkový export z arabských zemí, kromě ropy, je menší než export Finska. Až skončí ropa, budou se arabské země podobat Sahaře. Díky internetu vidí mladí Arabové, jak se žije v jiných zemích. Není pro ně problém naladit si izraelskou TV. Chce-li mladý muslim žít sexuálním životem, musí se oženit nebo zajít do nevěstince. Ani na jedno nemá nezaměstnaný peníze. Může ho pak lákat sebevražedný čin se zaslíbením ráje s pannami, opak frustrace. Není moudré tvrdit, že americký imperialismus je nebezpečím. To je absolutní nesmysl. Ti, kdo hovoří o americkém imperialismu na Blízkém východě, neznají Ameriku, anebo neví, co je to imperialismus. Termínem americký imperialismus se může popsat proces rozšíření 13 původních amerických států na 50. Termín imperialismus můžeme použít pro vpád Římanů do Británie před 2000 lety, nebo příchod Britů do Indie před 300 lety. Jiným problémem blízkovýchodních zemí je přístup k ženám. V tom jsou islámské země zpátečnické. Turecký spisovatel Namik Kemal to popsal už v 1880: „Zaostáváme za Západem proto, že zacházíme s našimi ženami špatně. Tím se sami okrádáme o naše talenty a služby poloviny obyvatelstva. Stavíme naše ženy do postavení nevzdělaných a utlačovaných matek. Jak mají potom dobře vychovávat naše děti?“ Děti, které vyrůstají v tradiční muslimské rodině, si pak od mala zvykají na autoritářskou, autokratickou vládu. Proto je postavení žen ve společnosti tak důležité. Dobrým příkladem může být Tunisko. Vzdělávání dívek je tam povinné. Ženy tam pracují v profesích lékaře, právníka, novináře i politika a hrají ve společnosti důležitou roli. Proto je postavení žen pro celý muslimský svět velice důležité. Budeme-li nutit blízkovýchodním zemím západní politický systém, může se to zvrhnout jedním směrem, jak seto stalo kdysi v Německu. Na Západě stále mluvíme o svobodě. Ale v islámském světě svoboda není pojem politický. Tam je to pojem právní a sociální, svoboda je opakem otroctví. V celém muslimském světě bylo provozováno otroctví. Záměrem dobré vlády má být v očích muslimů spravedlnost. Dělicí čára nevede mezi svobodou a tyranií s otroctvím, ale mezi spravedlností a útlakem. Nebo, chcete-li, mezi spravedlností a bezprávím. Jak má na události v arabských zemích reagovat Izrael? Pozorně, tiše pozorovat a připravovat nezbytná opatření. A hlavně informovat. Stále více lidí v arabském světě sleduje dění v Izraeli. Sledují funkční, prosperující a otevřenou izraelskou společnost. Četl jsem nedávno článek od palestinského Araba, který napsal, že „nejlepší budoucnost pro Araba je status občana druhé třídy v židovském státě.“ Sadat se obrátil k Izraeli také proto, že odmítl být sovětskou kolonií. Nyní se někteří v arabském světě obracejí k Izraeli v obavě z íránské hrozby. V Izraeli vidí model demokratické vlády. Model svobodné, otevřené společnosti s rovnoprávností žen. V tom vidím známky naděje pro budoucnost. (Jpost, 25.2.11, )
***Ferda***
