Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nataša.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16663, komentáře < 7 dní: 264, komentářů celkem: 430583, adminů: 60, uživatelů: 5254  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 94 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
mikim
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
117047399
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)?
Vloženo Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 10:36:23 CET Vložil: Olda

Zamyšlení poslal cizinec

  V neděli jsem byl zase na návštěvě v jedné církvi a potkal jsem tam jako hosty čtyři velmi zajímavé lidi. Na konci shromáždění povídali o svém životě. Vzpomněl jsem si při tom i na to, když jsem vyrůstal já a jak jsem Ježíši uvěřil a taky na jeden rozhovor se ssns tady, na který stále ještě dlužím odpověď.

  Jeden z hostů vyprávěl celý svůj život. Když se narodil, narodil se do rodiny s velmi silným náboženským zaměřením. Od mala byl veden k víře v Boha a k tomu, aby se choval přesně podle nauky, kterou měli rodiče.



   Když dospěl, vrhnul se na plno do konání "skutků spravedlnosti", jak mu to přikazovalo jeho náboženství. Několikrát denně se modlil, snažil se svým životem dělat dobré věci, co mohl. Dokonce chodil na různé poutě, až do svatého města.

   Celé to jeho snažení mělo ale jednu velkou vadu: Nenaplňovalo jeho srdce, jeho srdce bylo pořád stejně prázdné a bolavé a Bůh byl přes všechno to snažení a vytrvání v dobrém tak, jak byl naučen, daleko.

   Vydržel se takhle snažit několik let, ale právě proto, že se snažil opravdově, ho ta prázdnota srdce z náboženského snažení také opravdově začala štvát. Tak se po několika letech "vydal do světa", vydělával peníze, začal kouřit trávu, nechal se tetovat, pil, zkrátka "užíval" si pekla a odloučení od Boha jak jen mohl.

   Až jednoho dne potkal v práci křesťany. Ti mu svědčili o Ježíši a o tom co dělá Ježíš v jejich životech. Nevěřil jim ani slovo, dělal si z nich legraci. Pozvali ho na nějakou domácí křesťanskou párty. Tak tam šel, ale pořádně se připravil, byl to chytrý člověk: Vymyslel si tak peprné, ostré a výsměšné otázky, kterými to těm křesťanům natře a s chutí vyrazil na party.

   Jenže party začala trochu jinak než předvídal, byl tam nějaký kazatel a ten zase začal mluvit o Ježíši. A jak tak tenhle člověk poslouchal toho kazatele, nechtěl věřit svým uším. Ten kazatel totiž vzal jednu jeho otázku po druhé, pracně připravené a vymyšlené otázky a jízlivosti, v tom kázání je položil a hned na ně odpověděl.

   Bez toho, že by byť jedinou otázku vyslovil nahlas. Jen seděl a poslouchal.

   Tehdy uvěřil v Ježíše Krista, v to, že Ježíš je vzkříšený, živý a jedná v lidských životech.

   Narodil se znovu čtyři roky poté.

   Když přijal Ježíše Krista, zavrhla ho a opustila celá rodina. To, co neudělali tehdy, když pil a fetoval, udělali teď, když se jeho život proměnil. Se svojí vírou se musel skrývat, až nakonec musel ze svého kraje utéct, protože mu šlo o život.

   A přesto všechno svědčil o tom, že by svůj život s Ježíšem za nic na světě nevyměnil, že je vděčný křesťanům za to, že mu tu zprávu o Ježíši a jeho životě přinesli. A modlí se za nejbližší okolo, aby jim Bůh poslal lidi, kteří jim stejnou zprávu přinesou ve stejné moci.

****

   Seděl jsem tam a poslouchal a bylo znát ten rozdíl moci, kterou ten člověk přinášel, moci svědectví jeho života.

   A o tom je evangelium.

   Evangelium je o MOCI.

   Evangelium je ta MOC.

   Kdyby evangelium byla jen slova ve formě "Je jeden Bůh, Otec, stvořitel nebe a země a jeho Syn Ježíš, který se narodil z Boha ...", když uvěříš těm slovům, možná přijdeš do nebe a když neuvěříš přesně, tak jdeš jistě do pekla, tak nemá nejmenší smysl takové evangelium přinášet lidem.


   Boží evangelium

   Evangelium ale nejsou jen slova a správné vyznání, ale evangelium je živé Boží slovo, které proměňuje lidské životy. Evangelium je moc k záchraně každému, kdo věří. Jak funguje Boží slovo víme od Ježíše.

„Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá."

   Někteří lidé slovo přijmou a ono vydá úrodu, jiní ne. Důležité je to, co se stane s těmi, kteří slovo nepochopí, nepřijmou, vzplanou a uhasnou, uschnou. K tomu jsou opět slova Ježíše.   
 
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.  

   Až do posledního dne, do soudu mrtvých je tedy situace těch, kteří nepřijali slovo nebo nenesou úrodu, otevřená.

   To jsou tedy klíčové informace, ze kterých vycházím:

1. Přijaté slovo přináší 30x-100x úrodu, násobí úrodu.
2. Nepřijaté slovo situaci člověka až do posledního dne nemění.
3. Bohu jde o to, aby se lidem dobře dařilo, aby byly zmařeny skytky ďábla

Když si tedy situaci, kdy v počátečním stavu je 100% lidí, kteří jsou v nějakém náboženství a snaží se různými obětmi a činěním dobra dostat k Bohu:

m = 100 .... Počet lidí v náboženství
k = +1  .... Počet křesťanů (přijde jeden člověk, někdo musí to evangelium nést)
s = 0   .... Slyšeli o Kristu
x       .... Počet spasených z náboženské snahy dělat dobro.
sp = k + x = 1 + x .... Celkový počet spasených     
d = x*5 + (100-x)*2 .... počet "dobrých skutků" (jeden "dobrý" člověk udělá řekněme 5 skutků, ten co není třeba 2)

   Přijde někdo, kdo jim přinese Slovo v moci, živé Boží slovo. Pokud jsou pravdivá slova Ježíše, tak část toho Slova padne do úrodné půdy, řekněme, že je to koeficient [u]. Pak tu máme lidi, kteří odpadnou od původní nábožné snahy a přestanou se snažit, to je koeficient [o].

Po nějaké době kázání tedy bude:

m1 = m - u - o
k1 = 1+u
s1 = 100
x1 = x - u/100 - o
sp1 = u + x1 = x + (u - u/100) - o

(za předpokladu, že křesťané budou přibývat z množin [x] a [m-x] stejně.)

   V tuto chvíli tedy záleží na poměru koeficientu [u]/[o]. Pokud by více lidí uvěřilo než odpadlo, jsme se spasením v plusu. Můj názor je ale ten, že skupina [m-u] je kázáním slova neovlivněna pokud jde o skutky, ignoruje ho. Slovo o milosti na náboženské fanatiky nikdy nepůsobí tak, že by přestali dělat to, co doposud, naopak slovo milosti jejich aktivity ještě znásobí, aby si skutky dokázali, že jednou budou spaseni a že to co dělají je pravda, odpadlíky pak nutí násilím a nátlakem ke stejnému.

   T.j. podle mne platí, že o=0, u>0 a sp1>sp, což je asi hlavní rozdíl proti názoru ssns.
 
   Mnohem zajímavější situace ale nastává ale u koeficientu [d], pokud je pravda Ježíšovo slovo, že úrodná půda vydá 30x-100x více (řekněme průměrně 50x). Pak o dobré úrodě platí:
 
d1 = 5 * x1 + 50 * 5 * k1    
 
   Pokud tedy bude koeficient u>=o, má smysl kázat evengelium, už jen kvůli tomu, že se lidem bude dařit lépe kvůli úrodě, kterou přináší Slovo. Dva lidé, kteří přijmou evangelium, tak snadno zdvojnásobí "dobrý" užitek z celé skupiny lidí.
 
   Kromě toho také sám věčný život se množí a přináší další úrodu. Je běžné, že ve druhém kroku uvěří Kristu více lidí, právě proto, že nově uvěřivší křesťané přivedou ke Kristu další lidi, koeficienty se tedy násobí.
   
   Mučedníci
 
   Pak je tu ještě jeden koeficient, v bigotně náboženské společnosti ne-zanezbatelný. To je koeficient [z] - počet zabitých pro svědectví Ježíše. První krok může vypadat takto:
 
[u] = 0
[z] = 1

m1 = m  
k1 = 0
s1 = 100
x1 = x
sp1 = x
 
   Tento koeficient bývá v náboženských společnostech nezanedbatelný. I když na první pohled vypadá negativně, protože koeficient ubírá křesťany pro další iterační krok, tak skutečná svědectví že života jsou taková, že krev mučedníků multiplikuje koeficient [u], úrodnou půdu. Dokonce tak, že pro další krok může být [k1] = 0 a přesto bude [k2]>0.   
 


   Kdy nemá smysl nést lidem evangelium?
 
   Slovo o Ježíši tedy podle mne NEMÁ smysl kázat v těchto případech:

   1. Je to jen slovo bez moci, informační, intelektuální, rozumová záležitost na úrovni dohadů, bez osobního poznání, moci k vysvobození nebo uzdravení. Intelektuální plky. Informace o Ježíši bez moci, kterou mají křesťané, jsou samy o sobě většinou nanic. Nebo naopak: mohou přinést znechucení kdy se člověk snaží žít co Ježíš říkal, ale chybí mu vnitřní moc, která k tomu životu uschopňuje.
 
  Tohle se děje často a podle mne v takovém případě je lepší mlčet. Pokud člověk nemá moc k předávání evangelia, může se držet osvědčeného: "buďte vždy připraveni vydat svědectví o vaší naději" místo "běda mi, kdybych nekázal".
 
  2. Bylo by více "dobrých" lidí, kteří dělají dobré skutky kvůli kterým by na soudu mrtvých prošli do nebe ale po kázání by odpadli a přestali by dobro dělat než těch, kteří by Krista přijali.
 
  Tohle se podle mne neděje vůbec. Nikdy v životě jsem nic takového neslyšel.
   
  Svědectví o soudu mrtvých, které vydal Ježíš http://bible.poutnici.com/?Dotaz=Mt+25%2C37&PTextA=1#zv, je také jednoznačné: Lidé, kteří na tom soudu projdou, dělají svoje skutky nezištně, ani pořádně nevědí, kdy a jak a co udělali. Takoví lidé své skutky budou dělat bez ohledu na to, co slyší. Jejich situace je úplně jiná než u náboženských fanatiků, kteří své skutky dělají cíleně za účelem "dostat se do nebe". Pokud náboženští fanatici odpadnou a udělají méně poutí a obětí, sice ubudou tržby turistickému ruchu a jejich náboženské organizaci, ale to je tak vše pokud je o vliv na skutky.
 
************************************
 
   Osobní a praktické zkušenosti
 

   Koeficient [u] úrodné půdy
 
   Tady je asi hlavní otázka: Pokud bude někde 100 bigotních vyznavačů nějakého náboženství a přijde jim někdo kázat Ježíše Krista, kolik lidí bude ta úrodná půda? Ježíš nepochybuje o tom, že nějací budou, ale neříká kolik.
 
   V prostředi kde jsem uvěřil z nějakých 60 lidí uvěřili v Ježíše 2 lidé, to je asi 3%, pár lidí vzplálo vírou a uschlo, někde padlo slovo na kámen. V prostředí romském byl počet lidí, kteří ochotně přijali slovo asi 40%, úrodná půda asi tak 3-5%, zbytek trní a cesta.
 
   Tohle těžko posuzovat, protože člověk může vidět jen odraz života, ovoce a to jen v krátké době. V každém případě moje osobní zkušenost je: Evangelium v moci = jisté nenulové procento těch, kteří evangelium přijmou.


   Moc s výsosti
 
První slovo, ó Theofile, jsem učinil o všem, co Ježíš začal činit a učit, až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim sdával spatřit a říkal jim o Božím království. A skdyž s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“
 
   Moc dobrá rada. Jen bych rád poněkud vyzdvihnul to slovo "očekávat", že to není něco jako "čekat na vlak".

 
   Dobro

   Dalším parametrem v této věci je něco, co bych nazval "dobrem", kvalitou života, množstvím zkažených skutků ďábla. Už jsem psal, že evangelium multiplikuje "dobro" ve společnosti, t.j. množí dobré skutky lidí, kteří evangelium přijmou.

   Pokud člověk porovná mapu rozšíření náboženství v Evropě a prosperity index, je korelace mezi nimi až příliš nápadná. (podotýkám, že prosperity index nezkoumá jen peníze, ale celkovou kvalitu a spokojenost života).

 
   "I kdyby tam byl Noe, Daniel a Job"
 
   Když Bůh skrze proroky uvádí evangelium, říká jednu zajímavou věc:
 
Synu člověčí! Kdyby nějaká země proti mně zhřešila a byla by mi nevěrná, vztáhl bych na ni ruku a odřízl ji od chleba, poslal bych na ni hlad a vyhladil z ní lidi i dobytek, pak i kdyby v ní byli tito tři muži: Noe, Daniela a Job, zachránili by svou spravedlností  pouze sami sebe, praví Panovník Hospodin.
 
   Tohle je podle mne řeč, která se týká soudu mrtvých. Tam bude každý sám za sebe: Není možné, aby jeden člověk svými "zásluhami" zachránil další lidi, nestačí na to.
 
   V tom se právě liší evangelium Ježíše Krista. Když je člověk zachráněn od smrti k životu, přivádí k životu další lidi a stará se o ně. Třeba takový Marian má na krku několik rodin, Marcel přivedl ke Kristu dva lidi a o další se stará, Maruška, která nebyla dlouhých sedm let za dveřmi svého bytu, jezdí do jiného města vlakem starat se o další lidi a její pan doktor má pořádného brouka v hlavě.

 
   "Proč jen jsem Ježíše nepoznal dřív"
 
   Tahle věta je pro mne už evergreen. Já jsem uvěřil Ježíši v poměrně mladém věku, nic tak moc jsem neztratil, navíc jsem byl slušňák, přesto je mi trochu líto těch pár marných let před tím. Když ale člověk tuhle větu slyší od někoho, komu je čtyřicet nebo šedesát, je to věta už pěkně bolavá.
 
   Stejnou větu jsem slyšel i od toho náboženského člověka na začátku: "Škoda, že jsem o Ježíši nevěděl dříve, mohl jsem mnoha lidem pomoci. Ale jsem vděčný, že znám Ježíše teď"
 
   Takže i kdyby měl pravdu universalizmus a byl spasen každý člověk, podle mne má smysl nést lidem evangelium, aby Ježíše poznali co nejdříve. Speciálně náboženským lidem, aby setkání s Ježíšem prožili dříve, než v hodině jejich smrti, na soudu mrtvých.
 
************************************
 
   Otázky:
 
   1. Znáte nějakého "hodného člověka", který dělá dobré věci, není hříšník, pomáhá druhým a který by se "zkazil" po zprávě o milosti v Ježíši Kristu? Přestal by dělat dobro, přestal by se starat o druhé v nějakém stylu "když mám milost a jsem spasen ať teď pracují ti co nejsou"?
 
   2. Jakou máte zkušenost s "koeficientem úrodné půdy"? Opravdu jste narazili na to, že by byl někde nula? Stovka lidí, kteří slyší, nula, kterým je to k užitku?


"Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 18 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)? (Skóre: 1)
Vložil: Didymos v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 12:15:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Evangelium má smysl hlavně kázat těm, co společnost zavrhla.



Re: Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)? (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 13:46:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proč nám ale právě takové dobré lidi o kterých mluvíte dává Pán Ježíš ustavičně jako příklad ? Proč ukázal farizejům  právě Samaritána který chodil do špatného chrámu a na špatný kopec, Římany kteří sloužili v okupační správě a v armádě a uctívali po většinu života falešné bohy, proč Bůh ve Starém zákoně pozdvihuje Kananejku Tamar, nevěstku z Jericha jménem Rachab a Moabejku Rut až do rodokmenu Davidova syna ?  Nikde jsem v Bibli neviděl příběhy nebo podobenství o tom jak Ježíš zaháněl dobré lidi a říkal jim že jim to k ničemu není. Takové věci říkali právě ti farizejové které nazýval plemenem zmijí.
Tam kde se píše o kozlech a ovcích se také mluví o tom že rozděleni budeme podle skutků milosrdenství a ne podle nějaké příslušnosti.
Nevím kde jste to byl ale podle toho co říkáte bych byl velice opatrný. Tenhle příběh s drobnými obměnami si můžete poslechnout v mnoha sektách které patří k těm nejagresivnějším a nejnebezpečnějším a které se většinou zaměřují na křesťany protože ateista se s nimi bavit nebude a peníze jim nedá. Jediné novum se kterým se tu setkávám poprvé je že by člověku který k nim odešel doma reálně usilovali o život, i když jejich zoufalství naprosto chápu a věřím tomu že by něco takového mohli v nadsázce říct. Raději bych tě viděl mrtvého (než v Pekle).



Re: Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)? (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 19:13:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Obávám se, že jsi vycházel z jednoho jiného předpokladu než já. Věc se měla tak, že jsem argumentoval za předpokladu, že ten, kdo slyšel a neuvěřil, spasen nebude.

Takže sp1 = u, protože x1 = 0. 

Dοmnívám se, že druhá soustava rovnic je i tak špatně.

m1 = m - u - o (souhlasím)
k1 = 1 + u (předpokládáš, že původní křesťan neodpadne, ale tento předpoklad neuvádíš, současně považuji za nekonzistentní neuvádět "k" v rovnicích pro dobré skutky - křesťan je taky koná, ne)
s1=100 (souhlasím)

x1=x-u/100-o

to je na delší povídání, ale rozhodně to nemůžeš vyjádřit takto, protože:

  1. do množiny u mohou spadnout jak ti z původní x tak z m-x
  2. do množiny x1 mohou nově spadnout ti, kteří byli v množině m-x (prostě začnou pod vlivem kázání skutkařit ve svém náboženství), tj. i při u=o=0 může nastat stav x1=100=m=m-x+x
No, vyjádřil bych to takto s tím, že p představuje množinu papírových věřících, u tebe tedy x=m-p

m=100
k=1
s=0
p=m-x
sp=k+m-p
d=k*50+(m-p)*5+2*p

m1=m-u-o
k1=k+u
s1=100
p1=m-u-o-x1
sp1=k1+x1=k+u+m-u-o-p1=k+m-o-p1
Δsp=sp1-sp=(k+m-o-p1)-(k+m-p)=p-(o+p1)
d1=50*k1+(m-u-o-p1)*5+2*(p1+o)

Počet spasených je tak větší jen v případě, kdy je původní počet papírových věřících skutkařského náboženství větší než počet papírových a odpadlíků po evangelizaci.

Jak vidíš, plyne nám z toho poněkud paradoxní závěr - pro počet spasených je naprosto lhostejné, kolik lidí přijme Krista. Nevím přesně, co myslíš tím prostředím, kde jsi uvěřil. Teď k těm otázkám:

Ad1)

Opakuji, že debata tehdy byla založena na předpokladu, že kdo slyší a neuvěří, spasen není, i kdyby před tím byl. Jistě uznáš, že tvůj posun je exktrémně závažný. I tak nám ale z rovnic plyne, že pro spásu není nutné kázat evangelium. Muslimům kaž islám, aby jich co nejvíce přešlo do x1, buddhistům buddhismus, katolíkům (pokud ŘKC je to prostředí, kde jsi uvěřil ty), kaž katolicismus. Jinak ano, znám osobně případy lidí, kteří se "zhoršili" díky kázání o Kristu. Do té doby znali jen to svoje skutkářství a když poznali něco dalšího, vykašlali se na náboženství úplně. Často to bylo spojeno s krizí autority, kterou tehdy uznávali a jde např. o mormony, katolíky a svědky J. Když poznali nebiblický základ své víry v autoritu, zanevřeli úplně. Nelze říci, jestli stále zůstali ve skupině spasených x (respektive x1), protože to se týká národů.

Ad2)

Ano, s nulou jsem se také setkal a ne jen jednou. 

Ad Dobro)

Tak ani se mi nechce věřit, že to myslíš vážně. Jednak bych ti doporučil knihu Šoková doktrína (Naomi Kleinová) a jednak se podívej na Afriku a Jižní (Latinskou) Ameriku.

Ad Proč jsem ....)

S tím naprosto souhlasím. Je ale pravda, že díky tobě a hlavně Willovi jsem si musel celkově poupravit pochopení spásy (viz debatě o jistotě), takže můj univerzalismus čeká další zatěžkávací zkouška. Jsem Bohu opravdu vděčný, že jsem tu právě vás dva potkal:-))



Re: Má smysl kázat evangelium (náboženským fanatikům)? (Skóre: 1)
Vložil: jirix v Sobota, 05. březen 2011 @ 17:21:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Evangelium má jistě smysl zvěstovat, ať již lidé přijímají nebo ne, velmi podstatná je také i moc D.Sv., počítat spasené nebo nově obrácené - tím bych se tedy raději nezabýval.

Podstatné je ovoce, ovoce Ducha a vedení Ducha. Kde není, tam třeba i po dvaceti letech mohou lidé zjistit, že přešlapují na místě.

J.



Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy