poslal demagog Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit (dovršit).Matouš 5,17
Svou
obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i
pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Ef 2,15
V
tomto a následujících verších Ježíš Kristus definuje vztah mezi Starým a
Novým Zákonem, mezi Starou a Novou Smlouvou. Tedy vztah, který je často
zahalen tajemstvím a často se v něm tápe a bloudí. Rád bych zde
vysvětlil svůj pohled.
Ze zběžného přečtení dvou veršů evedených v prologu tohoto článku lze
přijít k dojmu, že si vzájemně protiřečí. Kristus říká, že nepřičel
zrušit Zákon, avšak Pavel naproti tomu říká, že Zákon svou obětí právě
Kristus zrišil. Jak to tedy je?
Abychom si toto vysvětlili, podívejme se na náš vlastní školský,
vzdělávací a výchovný systém: Nejprve se dítě za pomocí porodních
asistentek a doktora narodí, že, pak chodí do mateřských školek, na
první stupeň základní školy, na stupeň druhý, pak střední škola a
nakonec je vše dovršeno školou vysokou. Že. Nejprve se dítě musí naučit,
že jedna plus jedna jsou dvě a až potom může integrovat a derivovat.
Těžko můžeme chtít po prvňáčkovi, aby integroval a derivoval. Ale
jestliže ze studenta vysoké školy při státnicích z matiky dostaneme
jenom, že jedna plus jedna jsou dvě, tak ho pravděpodobně vyhodíme ze
zkoušky. To né proto, že by "zákon" jedna plus jedna "byl zrušen", ale
proto, že od něj jednoduše čekáme už něco mnohem jiného než od prvňáčka
na základní škole.
Stejně tak i rodičové. Ač jsou rodičové stále stejní a titíž, jistě
budou očekávat něco jiného od prvňáčka a něco jiného od puberťáka a
náctiletého. Těžko lze s náctiletým středoškolákem a vysokoškolákem
jednat stejně jako s prvňáčkem. Těžko mu budeme denodenně připomínat, ať
nemluví s cizími lidmi, těžko ho půjdeme do školy vyzvednout, že.
Kdybychom mu měli vysokoškolákovi v šatně obouvat boty a zavazovat
tkaničku, pak ho vzít za ruku a dovíst domů, asi by se mu spolužáci
hodně smáli.
Titíž rodičové, kteří se nezměnili, jsou stále stejní, chtějí něco
jiného po prvňáčkovi a něco jiného po vysokoškolákovi. A to ne proto, že
by se změnili rodiče, ale proto, že už to dítě dostatečně vyzrálo. Bylo
by něco špatně, kdyby si vysokoškolák řekl, že mu v mateřské škole bylo
lépe a zůstal by systému Nesmíš a musíš, se kterými většinou tyto dítě
vychováváme. Malému, čtyř, pěti, šestiletému, dítěti budeme těžko
vysvětlovat, proč po něm chceme to, či ono, proč chceme, aby nechodil na
cestu, aby nemluvil s cizími lidmi, a tak dále. Jistě, řekneme mu to,
ale musíme počítat s tím, že to nepochopí. To, čemu porozumí, je výprask
na zadeček, že. Ale těžko přehneme šestnáct, sedmnáct, osmnáctiletého
teenagera přes koleno a naplácáme mu. S ním už musíme prostě zacházet
jinak. Neboť je již vyzrálejší, než prvnáček první třídy.
Stejně tak i Bůh: Byl židovskému národu porodní bábou (Abraham),
učitelem mateřské a základní školy (Mojžíš), profesorem na střední
(proroci) a docentem na vysoké (Kristus). V tomto světle lépe porozumíme
onomu zdánlivému rozporu mezi Pavlem a Kristem: Vysoká škola neruší
platnost středoškolského učiva, ale středoškolské učivo nestačí k tomu,
aby student úspěšně zvládnul vysokoškolské zkoužky. Student je svobodný
od středoškolského učebního systému, ale to neznamená, že samotné
středoškolské učivo je zrušeno.
Podívejme se ještě na jedno místo z listů apoštola Pavla, první list do Korintu:
9,20
Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem,
byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když
sám pod zákonem nejsem.
9,21 Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty,
kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým
zákonem je Kristus.
Všimněme si: Apoštol Pavel píše, že nepodléhá Židosvkému zákonu
(Staré smlouvě). Ale teď pozor. Mnozí křesťané učí, že nepodléhají
žádnému zákonu, že mají svobodu. Opírají se i o toto místo, přečetli si
verší 9,20; ale tam se zastavili. Nějak zapomínají si přečíst i verš 21:
Pavel
říká, že sám není bez zákona, ale jeho zákonem je Kristus! Ano, ten
Kristus, který říká, že nepřišel židovská zákon zrušit! Židovský zákon
tedy není zrušen ani pro křesťana, ale je naplněn, obsažen, dovršen v
Kristu obdobně, jako je základo a středoškolské učivo obsaženo, naplněno
i dovršeno vysokoškolským učivem.
Dále
tito křesťané zapomínají, jak Pavel klade na důraz na vyznání, že Ježíš
Kristus je Pán. Pán, Dominus, je velmi silné slovo. Je li někdo mým
Pánem, Dominem, znamená to současně, že já jsem Jeho Otrokem. Pro Otroka
je každé Slovo Pána Zákonem! Právě toho Pána, který říká, že nepřišel
Zákon zrušit, ale naplnit!Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/17917-naplneni-zakona.html
