Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Šárka.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 270, komentářů celkem: 395892, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 188 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108465168
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Modlitby za nemocné
Vloženo Středa, 19. leden 2011 @ 09:56:44 CET Vložil: Stepan

Charismatici poslal Nepřihlášený

Tento článek je psán tak, aby byl srozumitelný pro každého- jak pro toho, kdo jde k Ježíši poprvé, až po toho, kdo je obdarován nějakým darem Ducha svatého, např. darem jazyků, a má s modlitbami za nemocné zkušenosti. Je určen i pro čtenáře mimo církve. Poskytuji jej i potřebným, abych si ušetřil vysvětlování.

I Uzdravování má tři významy: 1) projev moci
Ducha svatého- potvrzení Boží existence; 2) uzdravení od nemoci; 3) projev Boží lásky, protože je to z milosti a zdarma. Nejde o návod k uzdravení. O tom rozhoduje jen Ježíš. Jde o odstranění překážek, které by mohly uzdravení bránit a souvisící informace, protože když nedojde k uzdravení na první modlitbu, sníží se víra nemocného a někdy i sloužícího. Proto když se za někoho modlím, snažím se překážky vyloučit. Bez vědomí, že je podle Písma vše v pořádku a že mě Pán konkrétně vede, bych neměl dostatečný pokoj při modlitbě. Takovou přípravu sloužící i nemocní nedělají vždy, nebo jen neúplně a také povrchně. Jestliže není nemocný uzdraven napoprvé, snižuje se velmi jeho víra. Nemoc nemusí být jen za hřích nemocné osoby nebo jejích předků do třetího pokolení (4. Mojž.14,18:“..navštěvuje trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci.“ ), nemoci mají i své přirozené příčiny. Ale může s hříchem souviset, i když si nemocný momentálně žádný hřích neuvědomuje. Bible to jasně říká (zaslíbení Mojžíšovi, když bude poslouchat Boha Dt 7,11-15:“Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc ). Výjimky, jako byl Job, nebo slepý od narození (J 9,3) je zbytečné zmiňovat, protože v Písmu máme přímo potvrzeno, že jejich nemoc nesouvisela s hříchem, ale přišla ke slávě Boží. Znovuzrozený má hříchy odpuštěny a není trestán on ani jeho potomci za hříchy předků do třetího pokolení. Vliv minulosti je zrušen. Ale znám příklad znovuzrozeného, kdy jeho sedmileté dítě vždy dostalo „bezdůvodně“ teploty, když opakoval hřích. To se dělo asi desetkrát, než na to přišel, i když pokaždé jednotlivě z hříchu činil pokání. Tedy pokud znovuzrozený udělá hřích, Bůh trestá jeho hříchy do třetího pokolení, dokud z toho nečiní pokání. I když nemoc může mít přirozenou příčinu, bez vědomí Boha nezačne. Rozhoduje jak bude probihat i kdy skončí. Jinak by ďábel zařídil, aby všichni lidé nemocí zemřeli v hříchu, protože si přeje, abychom dopadli jako on. A nejrychleji by zemřeli v nějakém hříchu ti, kteří se snaží sloužit Ježíši. I přirozenou příčinu můžeme zavinit my. Slovo zavinit souvisí s vinou- hříchem. To ale neznamená, že máme být úzkostliví při výběru jídla apod. Přesvědčení, že nám něco bude škodit, může znamenat otevření se svázanosti, stresu a tím vznik např. alergie. Citát v bibli o neškodlivosti jedu, který spasení náhodou snědli, platí i pro dnešní chemikálie v potravě- ale je potřeba tomu věřit (Mk.16,18). Když jsem vkládal ruce na nakažlivě nemocné, neonemocněl jsem. Ne vždy jsem si pak mohl hned umýt ruce. Kdo se bojí položit ruku na nakažlivě nemocného, nevěří, že Bůh rozhoduje vše o onemocnění. Pak by ale nerozhodoval ani o uzdravení. Jestli by Bůh neměl vše pod kontrolou, pak by Bible neměla pravdu. Ježíš neuzdravuje jen pro uzdravení samotné, aby lidé mohli žít stejně jako dosud či snadněji hřešit – ale proto, aby poznali, že Ježíš je živý a slyšeli evangelium (viz 3 důvody z počátku), jak je Ježíš miluje. Apoštolé uzdravovali na potvrzení svých slov – evangelia. Tak dnes odlišíme léčitele, kteří neuzdravují Boží mocí- neřeknou správně evangelium a neříkají:“Ve jménu Ježíše Krista“. Podobně to funguje dnes, i když ani tehdy ani nyní nebývají uzdraveni všichni. Např. v Nazaretu Ježíš nemohl učinit mnoho mocných činů Mt 13,58. Tedy některé nešly učinit vůbec. … nebyl k nim poslán, protože jej nectili – L 4, 23-26. Šel tam z důvodu příkladu. To znamená, že nemohl uzdravit lidi, kteří k němu neměli víru a úctu, ani jinde. Ježíš znal předem jejich postoj, který neumožňoval uzdravení, a vůbec se za takové lidi nemodlil. Na Nazaretu nám to jenom chtěl ukázat. Stejně to platí dnes. Bůh chce uzdravit všechny, ale postoj a souvisící duchovní stav některých lidí to neumožňuje. Tím neříkám, že jejich nemoc nemohla mít přirozenou příčinu. Ale už jejich postoj je hřích. Proto je nesprávné očekávat, že misionář na stadioně uzdraví všechny. Na videokazetách a DVD z evangelizací spojených s uzdravováním jsou logicky uvedeny jen případy uzdravení- hlavně pro nevěřící, jako doklad existence Boha a pravdivosti evangelia. Nikdo by z toho neměl vyvozovat, že každý byl, nebo měl být, uzdraven. To by odporovalo smyslu bible. Co tedy máme říkat? „Záleží jen na tobě, nemocný člověče, jestli tě Ježíš uzdraví ihned, nebo až se zbavíš překážek. Miluj Ježíše i bližního a očekávej požehnání.“ Je-li někdo potřebný, to by k modlitbě za uzdravení stačit nemělo. Bůh neporušuje své zásady. Kdo není ochoten ani přijít, očividně nemá vážný zájem, abychom se modlili za jeho uzdravení. Když nemocného vyzveme, aby za námi přišel, dáme mu tím příležitost, aby potvrdil svůj zájem. Neúspěšné modlitby v bytě nemocných, kteří ani nechtěli přijít, to potvrzují. Neměli bychom se vnucovat. Před začátkem modlitby je dobré se zeptat např: „Co chceš, aby pro tebe Ježíš udělal?“ Také Ježíš se ptal, ne snad proto, že by neviděl tomu člověku do srdce, ale pro dobro nemocného, aby si uvědomil, o co žádá a proč to chce. Odpověď není vždy taková jakou očekáváte, leckdy i odporuje Písmu. Pak máte možnost s nemocným jeho pohnutky a plány řešit. Jestli někdo chce od Boha uzdravení, musí k němu chtít přijít upřímně a s otevřeným srdcem. Bůh prohlédne každou vypočítavost. „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Ř 10,9) Písmo nás vede k vyznání vlastními ústy, protože to je velmi závažná první část smlouvy mezi člověkem a Bohem. Pravděpodobnost uzdravení bude omnoho vyšší, když bude chtít pokračovat na cestě k Ježíši. To znamená, že modlitba za zdraví kamaráda nebo zaměstnance, kterému se v podstatě vnutíme, má malou naději na úspěch. Uzdravení „vyšší mocí“ bez „duchovního pozadí“ není možné – neexistuje duchovní vakuum. Buď se lidé obrátí o pomoc k Ježíši, přijmou nabídku evangelia a nechají ho vést jejich život z vlastního rozhodnutí, nebo „hledají alternativu“ bez Ježíše- u léčitelů. Jakkoli se to zpočátku nezdá, i zde vládne duchovní moc, ale ne ta od Boha. Léčitelství, východní medicína a leckterá „zaručená metoda“ vypadají nezávazně, zdravotní stav někdy zlepší, případně i uzdraví, ale ne z moci Ježíše. Mocnost, která se takto projevuje se maskuje mnoha líbivými tvářemi a sliby, ale nemá povinnost své sliby dodržet a člověka svazuje stále více. Úmysl ďábla je škodit, ne uzdravovat. Použitím jeho služeb, mu vznikne na člověka právo jej ovládat, až po tragedie později v životě a věčné zatracení. Konce těch, kdo se do toho zamotají, jsou krutější a „dražší“ než úleva od příznaků nemoci. Bůh požaduje obnovení oboustranného vztahu mezi ním a jeho stvořením láskou – ukončení oddělení hříchem a požehnání v životě. Pokud je poslušnost jen ze strachu, musí dorůst v lásku. Aby lidé nevyznávali víru zmateně čí falešně, je možné jim poradit, aby řekli např.: „Ježíši, jestli existuješ, tak tě prosím, abys se stal mým Pánem, Spasitelem i lékařem.“ Mám zkušenost, že Ježíši to stačí a 99 % lidí je ochotno to takto jednoduše vyznat. Ježíš nepotřebuje dlouhé řeči, ale upřímné. To je první krůček, po němž by měly následovat další. ( Sk 2. kap.) Všechna čest a sláva patří Bohu, což je nezbytné přitom slovy vyznávat. Zůstat pod ochranou Ježíše vede k trvalosti uzdravení. Existuje dlouhá řada vyučování, postupů či teologických názorů, ale jediným spolehlivým kriteriem co máme dělat a žít je Bible. Učení různých církví, se ve svých výkladech tak liší od jejího textu, že znemožňuje uzdravení. Všechno v každé církvi máme rozsuzovat podle Nového Zákona 1.Kor. 14,29. Nový zákon je dnes už běžně dostupný a Duch svatý jej pomáhá pochopit. Dítěti se nepočítají hříchy, protože ještě nemá odpovědnost. Pokud ještě není ve věku, aby samo vědomě přijalo Ježíše, je důležité, aby byl přítomen rodič dítěte, skrze jehož pokání a víru může být dítě posvěcené a uzdravené (1.Kor.7,14) Uzdravení hříchy vždy brání, takže je potřeba, s tím nejprve něco udělat. Ježíš byl ochoten nést odplatu za hříchy (minulé, současné i budoucí) všech lidí. Zaplatil místo nás na kříži svým životem, abychom my nemuseli zemřít ve svých vinách a mohli žít věčně. Byl vzkříšen a má právo odpustit každému, kdo ho žádá. Člověku stačí pro začátek upřímně říct: „Ježíši, prosím tě, odpusť mi mé hříchy“, i když ještě přesně neví, co všechno hřích je. Pro Ježíše je důležité opravdové chtění. Připomínám, že takové vyznání hříchů ještě není pokání, to by mělo následovat! Požádat Ježíše o odpuštění hříchů platí i pro ty, kteří říkají, že jsou věřící, protože všichni tu a tam hřešíme. Někteří mají místo Boha na 1.místě dítě, peníze nebo kariéru, hřeší v podnikání, nedbali přiměřeně o zdraví atd. Také si myslí, že Ježíš je jen láska, a že jim odpustí stálé zneužívání této lásky. Jenže Bůh je jeden, a tedy Ježíš představuje i přísnost Boha Starého zákona. Stejně jako dítěti při výchově nemůžeme jen odpouštět bez potrestání, tak i od Boha musíme cítit a vydržet následky hříchů. Neříkal zbytečně, že cesta k němu je úzká. Jsou i křesťané, kteří si spasení představují: „Odříkám přijetí Ježíše a mám vyhráno.“ Kdo věří jen tomu, že Ježíš existuje, a třeba se i třese, ale nedělá co říká, spasen není, ať má jakoukoliv službu. David zhřešil, ale pokáním měl odpuštěno (nezemřel, ale další následky zůstaly). I ďábel věří a třese se, ale neposlouchá ho. Pak přijde nemoc a divíme se proč. Před modlitbou za uzdravení, měl by být nemocný ochoten vyslechnout stručné evangelium podle Bible a přijmout Ježíše za Pána. Jeho pravdivost Ježíš potvrdí uzdravením, které se ale nemusí stát hned. Danielova modlitba byla vyslyšena hned, ale na uskutečnění čekal 21 dní. (Dan.10,13; Mt 6,33; 5.M7,14-15; 2.M23,26). Doma je potřebné si učení církve ověřit podle Bible, aby to, čemu věří, bylo nezkreslené a úplné evangelium. Rozsuzovat je povinnost ve všech církvích! 1. Kor. 14,29 I ve tvé církvi by měl každý říci: „Jestli mám nějaké hříchy, tak mi je prosím pomoz poznat a odpusť mi. Už je nechci dělat. Prosím tě, uzdrav mě to a to.“ Pokud se mám za někoho modlit, tak tu prosbu chci od něho zřetelně slyšet- i od člena církve. U lidí, kteří byli nevěřící, nebo jsou z církví, kde není jisté, jak a co učí o hříších, už před modlitbou nebo určitě po ní, s nimi probírám hříchy. Častý hřích, který znemožňuje uzdravení, nebo způsobuje obnovu nemoci, je hřích neodpuštění. Odpustit znamená už nevzpomínat, i když se jedná o velká provinění a zradu, kdy následky zůstanou! Když neodpustíš, nemůže Ježíš odpustit tobě a tím nejsi spasen. Máš to v „otčenáši“ (Luk.11,4). Schopnost odpustit dává Duch svatý. Také bychom měli požádat o odpuštění toho, proti komu jsme se provinili. Pokud jsme měli z hříchu majetkový prospěch a nejde to vrátit, nebo by vrácením vznikly velké problémy, můžeme to dát Bohu. Např. jeden bratr to vyřešil tak, že slouží Bohu vším co má, jak to jde. Také může církvi darovat majetek. Další vážnou překážkou uzdravení je účast při večeři Páně (připomínka oběti Ježíše přijetím chleba a vína) v době hříchu- před opravdovým pokáním. ( 1.Kor.11,27a 29 „Kdo by jedl nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně...Proto jsou mezi vámi mnozí neduživí a mnozí zemřeli“). Pak modlitba za uzdravení není úspěšná, postižený nechápe a navíc tvrdí, že jeho nemoc za hříchy není. Nemoc totiž často nepřijde hned po hříchu. Dále je potřeba zeptat se na závislosti, abychom se mohli modlit cíleně nebo rozvazovat. V přítomnosti dalších lidí nebo i životního partnera se je často nedovíš, takže bude potřeba další modlitba bez nich. Požádám partnera, aby nás nechal chvilku o samotě. I proto za mnou jezdí lidé z větší vzdálenosti, protože se nechtějí svěřit ani kazateli. (Někteří mají zkušenost, že se pak na ně díval přes prsty, i když byli čistí.) Např. alkoholismus, kouření, pornografii na internetu, pověry, cizoložství, démoni církve, která se neřídí Biblí (Bible nezná žádné uctívané předměty, tím méně sochu Ježíše nebo Marie (Iz.44,9-10; 5.M4,15-19:“..abyste si neudělali žádnou sochu muže nebo ženy...a klaněli se jim“) atd. Jestliže to zatají, nemohu jej rozvázat a je to překážka uzdravení nebo trvalosti. Samozřejmě dodržuji zpovědní tajemství. Moje zkušenosti s lidmi odpovídají tomu, co je napsáno už v Bibli- že sexuální nečistota nebo svázanost je rozšířená více, než si myslíme, protože se o ni nezajímáme, a je velkou zbraní satana od počátku. Zneužívá to, co Bůh lidem dal do manželství, aby se manželé stále přitahovali. Těžce se někteří z chyb v této oblasti dostávají. I když se to jeví jako svázanost, téměř vždy je to svévole. I zdánlivě nevinné seriály „ze života“ v televizi mohou způsobit hřích, když bychom se vžívali do role osoby, která se tam sexuálně stýká nebo i „jen“ flirtuje (Mat.5,28 „..kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci“). Satan útočí přes oči, uši, vůně, doteky, myšlenky aj. Je vhodné vyhýbat se erotickým podnětům a situacím. Např. ne každá kulturní akce je vhodná. Měli bychom vědět, že to během života zkusí u každého. Jak chceš, aby se manželka chovala k mužům, tak se chovej k ženám. A naopak. Platí zkušenost, potvrzená výzkumem, že dlouhodobý pobyt ženy a muže v jedné místnosti, obvykle v zaměstnání, může vést velmi snadno k sblížení, které už je hříchem. Satan má od Boha dovoleno zkoušet lidi (Luk.22,31: „Satan si vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici“ ). Když nás napadne špatná myšlenka a včas ji odmítneme, hřích to není. Pokud se mu něco podaří, tak nezoufej, pokáním Ježíšova krev očišťuje rychle.

II. Dosud jsme si ukázali, jak mají postupovat při modlitbě za nemocné křesťané obecně. Neměli bychom zároveň podceňovat ani duchovní čistotu služebníka, který se modlí. Velmi záleží na tom, aby neměl vědomé hříchy a závislosti. Jinak je podle Písma prioritou, dát si do pořádku nejprve svůj život, a pokud se jedná o uzdravování, ať se zatím modlí jen za sebe. Bible neříká zbytečně: „Mnoho zmůže modlitba spravedlivého opravdová“(Jk 5,16). Také vytrvalost v prosbě je důležitá (Luk.11,5-13; Luk.18,1-8; Mat.7,7-11)- zvláště u nepokřtěných Duchem svatým. Kdo není plně očištěn Ježíšem od svých hříchů, neměl by se při modlitbě dotýkat nemocného ani na něj vzkládat ruce. Dovolíme-li, aby na nás někdo vzkládal ruce, dostáváme se pod jeho duchovní působení – buď Ducha svatého, nebo ducha nečistého, případně žádného. V některých skupinách vkládá ruce hromadně kde kdo. Závislosti se může člověk zbavit i sám, ( Jk4,7:“Vzepřete se Ďáblu a uteče od vás“). Má za sílu prosit, aby závislost nechtěl a pak teprve je prosba za osvobození upřímná (dodržet abstinenci, setrvat v úplném rozhodnutí, žádné kompromisy- Bůh sílu dá). Bez plnosti Ducha sv. se sice můžeme za závislého modlit, aby mu Bůh pomohl, ale přikazovat, aby závislost odešla, může účinně jen člověk mající Ducha sv. Ale i tehdy odejde jen když ji postižený opravdu nechce a má před Bohem vyřešenou minulost. U očištěných křesťanů, kteří mají skutečný křest Duchem sv. se položením ruky přenáší moc Ducha sv. Proto je velmi důležité, jestli jej člověk skutečně má. Bůh jej slíbil každému. Nadpřirozená moc byla v první církvi u všech pokřtěných Duchem svatým běžná a předpokládaná. Ježíš plní podmínky na své straně smlouvy s člověkem. Proto by měla být tak přijímána i dnes. Že mají tento křest mohou tvrdit všechny církve, ale potvrzen je až projevy darů Ducha svatého, což je například dar jazyků, uzdravování, poznání, dělání divů a ověřené prorokování. Apoštolská církev správně učí, že křest Duchem sv. se často projevuje darem jazyků. Samozřejmě, že předpokladem přijetí je momentální čistota a většinou už i vykonaný křest ponořením. Duch sv. bude ještě člověka dále učit a vychovávat. Přijetí např. daru jazyků neznamená, že už jde o ideálního člověka. Je to nejčastěji se vyskytující dar a napomáhá rozvíjení dalších darů podle Božího plánu (1.Kor.12,31:“..vy však usilujte o větší dary milosti“; 14,1:“Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali“). Bez skutečného křtu Duchem sv. je položení rukou neúčinné a modlitba i služba slovem méně účinná. Také je neúčinné svazování, rozvazování a osvobozování, protože tam není moc Ducha sv. Dokonce je nebezpečné, protože bez Ducha sv. je člověk slabší než démoni. Je známo, jak často démoni prohnali exorcisty, kteří chtěli osvobozovat, přikazovat démonům, a neměli skutečný křest Duchem svatým. Jak se tedy modlit?

  1. Vírou, kterou máme, se stavět na sliby o uzdravení, které jsou v Bibli- nahlas je citovat (1.Petr 2,24:“..Jeho zraněním jste byli uzdraveni“; Iz.53,4-5:“Ale on byl proboden za naše přestoupení...na něho dopadl trest pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni“; Mat.8,17:“On sám naše slabosti vzal a nemoci odnesl“; D7,14-15 aj.).Je nutná schopnost z Ducha svatého představit si vírou změnu- něco jiného než nyní vidíme. Ruce nepokládat, pokud nemá křest Duchem svatým. (Když není sloužící svázaný, k přenosu z něj nemůže dojít, ale nemůže dojít ani k přenosu moci Ducha svatého.) Ježíš to již vyřešil a jde o to, jestli to nemocný i sloužící přijmou vírou.
  2. Kteří mají křest Duchem sv. mohou přikazovat ve jménu Ježíše Krista- i když se nejedná o démony, aby nemoc odešla i s příčinami, které ji působí, a to bez následků a třeba okamžitě. To formuluje podle míry své víry ten, který slouží nemocnému. Důležité je přikázat ve jménu Ježíše Krista a u každého jednotlivě. Tak to říkali i apoštolé. Ježíšovou mocí. Naše osoba málo znamená. Ruku položit na hlavu nebo na tělo nebo na nemocné místo. Nemocná žena ať položí svoji ruku na nemocné místo a sloužící muž teprve na její.
Modlíme se vždy za všechny nemoci a problémy, aby tam nezůstal žádný vliv toho zlého. To se opomíjí! (Rozvazování ze závislostí, svázaností, pověr, okultismu, vlivu léčitelů, kteří neuzdravovali ve jménu Ježíše, strachu, lenosti, hněvivosti, pornografie, homosexuality atd. je vhodné udělat jako první část modlitby, aby to neblokovalo uzdravení. Neúplné vymítání (rozvázání) bez ověření je velmi častý důvod neuzdravení. Svázaných je více lidí, než si myslíme.)
  1. Modlit se darem jazyků, protože Duch sv. se modlí účinněji než my česky. (Délku by neměl určovat nedostatek času – ale vedení Ducha svatého. Modlí se i za následnou ochranu.) Účinněji proto, že je to Duch sv. a navíc zná všechny příčiny nemoci, souvislosti a problémy.
(Dar jazyků je možné použít i tehdy, když víra sloužícího je slabá a proto první dvě části nejsou účinné. Zde je vhodná i vytrvalost Luk.11,5-13; 18,1-8; Mat.7,7-11) Sloužící nesmí zapomínat stále vzdávat čest Bohu. Jak přísně to Bůh bere, čteme o Mojžíšovi a Aronovi- kvůli tomu nevešel do zaslíbené země (4.Mojž.20,12:“Protože jste mě nevěřili a nedosvědčili jste moji svatost..proto nepřivedete toto shromáždění do země, kterou jsem jim dal“). Samozřejmě je důležitá momentální čistota sloužícího. Nemocný by měl ihned po modlitbě Bohu poděkovat za přijetí našich modliteb, i když se účinek ještě neprojevil- nedávat příležitost ďáblu k námitkám ani v nejmenším! Nezapomínat! Příklad slovy: „Pane ježíši Kriste, bratr David tě požádal svými ústy o odpuštění hříchů a uzdravení vírou, kterou má. Více nemá. Dej mu , prosíme, víru Boží. Děkujeme ti za tvou lásku, že jsi se obětoval za naše hříchy a že jsi na kříži odtrpěl i naše nemoci. Společně tě prosíme o odstranění bolesti v rameni i o odstranění její příčiny. Já se stavím vírou na slovo Boží, že tvými ranami a tvou sinalostí jsme uzdravení. Minulý čas říká, že se tak stalo už tehdy na kříži. Přijímáme to vírou. A pokud je potřeba přikázat, tak přikazuji ve jménu Ježíše, aby bolest odešla i s příčinami, které ji způsobují. Také, aby odešlo, co brzdí bratrovu víru. Děkujeme ti Ježíši za milost uzdravení. Halelujah! Duchu svatý, ty znáš souvislosti, a proto se chci modlit i darem jazyků:........“-např. několik vět. Příklad s ramenem je podle skutečnosti. Po modlitbě za bolest tato přestala, ale rentgen ukázal, že zranění z hokeje tam zůstalo. Po následné modlitbě zranění na rentgenu již nebylo. Proto je potřeba modlit se vždy i za odstranění příčin. Bolest má vždy příčinu, stejně i jiné problémy. Pokud osoba při modlitbě upadne, není to mdloba ani hypnoza, ale projev moci Ducha svatého. Člověk všechno vnímá a neví proč upadl. Kdo už ví o co jde, ten se raduje. Někdy osoba jen couvne, jakoby ji odfoukl vítr, i když nic necítila. Z textu vyplývá, že při nedostatku času a žádosti typu: “Bratři pojďte položit ruce na sestru“ je vše uspěchané, na leccos se zapomene a proto bývají modlitby méně účinné nebo neúčinné. I sloužící někdy potřebuje podporu. Např. Benny Hinn se začal modlit, přikazovat, za hluchoněmé děvčátko a řekl R. Bonnkemu, aby mu položil ruku na rameno. Je to doklad přechodu moci Ducha svatého, stejně jako když se lidé drží v kruhu za ruce, přes jednoho přichází požehnání v moci, a citlivější lidé upadnou, i když to nejsou jeho sousedé. Určitá moc Ducha svatého může z člověka vycházet stále, ale může ji i vědomě aktivovat. Jindy zase zůstane určitou dobu moc i na lidech, kteří chytali padající. Znám případ, kdy na Romech, kteří pomáhali misionáři, zůstala několik dní určitá moc, takže někteří lidé upadli, když na ně vložili ruce. (Pokusili se toho využít k výdělku.) Známý je přenos moci přírodní tkaninou, na kterou se vkládaly ruce, a ze které pak moc Ducha svatého uzdraví nemocného. Dnes se používá tehdy, když není možnost osobního kontaktu. Menší účinnost je samozřejmě také při nedostatku víry, nebo i vlivem neúplné formulace prosby. Máme se modlit za takové uzdravení, na jaké máme víru. Např. ne za okamžité a třeba přes doktory. Ale kdo spoléhá napřed na léky a pak se teprve modlí, spoléhal více na člověka než na Boha, čehož se ďábel hned chytne. Na ty, kteří už ví, co by měli dělat – aktivní členy církví, je Ježíš přísnější. Bůh nejedná proti svým biblickým zásadám i když má s lidmi soucit. Může sice k uzdravení dojít, ale nemoc dostanou znovu, musí se očistit, neztratit víru a nezapomínat děkovat Bohu před lidmi- trvalým svědectvím udržovat uzdravení (Luk.17,15-19- jedna z verzí výkladu je, že ostatní dostali nemoc znovu). Zvláště u křesťana je svědčení nezbytné. Je to nejúčinnější evangelizace. I uzdravení na jednu hodinu byl zázrak. Je to Boží oslovení a potěšení nemocného, že Bůh panuje, chce ho uzdravit a uzdravení je možné. Obnovení nemoci je nové napadení- ne vrácení nemoci, protože Bůh dary zpět nebere (Řím.11,29). Po odstranění překážek bude uzdraven trvale a začne mu cesta služebníka a bojovníka ( Žid.6,4-6). To je pokání, křest ponořením těla (křest dítěte před jeho uvěřením je neplatný) ve jménu Otce, Ježíše Krista i Ducha svatého, přijetí večeře Páně – chleba i vína, a křest Duchem svatým potvrzený darem. Nebude zapomínat na denní modlitbu, podle možnosti navštěvovat církev a číst Bibli. Bude mít požehnání v manželství, v práci, ve zdraví aj. Pozná štěstí, radost a jistotu spasení.

III. Pokud je nemocný věřící, Bůh vyžaduje spoluúčast víry. Je známá věc, že u lidí, kteří právě přicházejí k Ježíši, Bůh ví, že jej považují za poslední možnost a tím poznají, že existuje, a proto jsou modlitby vyslyšeny ve větším procentu, než u „ věřících“, i když by tomu mělo být naopak. I v církvích se vyskytují lidé, kteří řeknou, že věří v existenci Boha na 95 %. Jsou tedy nevěřící. To pak vyžaduje jejich prosbu jako od nevěřícího, aby nebyla falešná. Mnoho křesťanů už prožilo, že po modlitbě za uzdravení se nic nestalo. Chyba není u Ježíše. Zaslíbení v Bibli nepřestala platit. Ježíš vyžaduje nejen poslušnost, ale i živou víru (Mk. 11,22:“Mějte víru Boží.“). Čím větší, tím lepší. Ježíš v Nazaretě řekl, že nemají víru- ne, že nemají poslušnost. Židé tam byli poslušni Staré smlouvy(Mt 13, 57-58:“Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“; L 4, 24). Ale pohrdali Ježíšem a nevěřili v jeho skutky, o kterých už věděli. Odmítl je uzdravovat pro hřích nevěry v Něho-sloužícího. I dnes mívá sloužící ve vlastní rodině méně cti a víry v jemu danou moc. Pozvěte jiného. Ježíš chce, abychom si sloužili vzájemně. Duch svatý dá poznat, jestli se osoba snaží věřit. Také proto nejsem poslán např. do nemocnic nebo některých církví. Nejde něčemu věřit a něčemu ne. Je potřeba dát do pořádku vlastní život, činit pokání a modlit se za víru. Prosit za co největší- za víru Boží. Bez víry nejde ani vzkládat ruce.Víra Boží je podobná představivosti. Dokáže si předem představit zdravý stav. Apoštol Petr měl víru a proto mohl říci „...co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď.“Tu moc měl darem on. Nebylo potřeba prosit. Přikázal on!(Sk.3,2-8) Stejně jako Štěpán, i když byl jen číšník u stolů. Tak by to mělo být i dnes. Nemoc je většinou výchova - pokud nás Ježíš už nechce odvolat ze světa, protože na něco umřít musíme. Nemoci ve stáří jsou sešlost věkem, které Bůh většinou neuzdravuje, nebo je jen zmírňuje, zvláště bolesti. I potom tělo dále stárne, nemůžeme omládnout. Víte, že v šedesáti letech u všech zdravých lidí funguje srdce maximálně na 55 %? Ale rozumná zátěž ve stáří nevadí. Stejně jako úbytek fyzické síly stářím není nemoc, tak i úbytek sluchu nebo zraku a horší funkce různých orgánů i nižší schopnosti je normální stav, i když se u jednotlivců liší. Proto Bůh řekl, že někdo se dožije 70 let, někdo 80 a někdo až 120 (Ž 90,10; 1.M 6,3). Tím nevylučuji, že někoho může Bůh zachovat v síle až do smrti jako Mojžíše. Pokud byla nemoc za hřích, někdy proběhne trest i když to Ježíš už odpustil. Tak jako při výchově dítěte nemůžeme stále jen napomínat, vysvětlovat a netrestat, abychom dosáhli účinku, dělá to tak i Bůh. I pro zajištění trvalého účinku výchovy někdy zůstávají některé následky hříchu a nemoci. Např. zhojená zlomenina při změně počasí může bolet, po operaci zůstanou jizvy a chybí vyoperovaná část, zůstane náchylnost k nemoci atd. Následky zůstaly i po hříších božích mužů v Bibli. Jednou, když přišlo na moji evangelizaci v Kroměříži, po uveřejnění v tisku, asi 80 osob, jsem jen přikazoval ve jménu Ježíše a všichni, u kterých to šlo poznat na místě, byli ihned uzdraveni- asi polovina. Kromě jedné paní, která měla koupeny 2 drahé vstupenky na psychotronika a bylo jí líto je vyhodit . Kdo si pak uzdravení udržel je druhá věc. Jindy nedošlo k uzdravení tím, že žena střídavě navštěvovala nás a léčitelku. Ježíš uzdravoval různě. To může platit i pro nás, pokud dostaneme vnuknutí od Ducha svatého. Např. bez přípravy se někoho dotknu, řeknu stručnou větu darem jazyků a Duch svatý se projeví. Nebo místo modlitby řekneme sestře v Kristu, kterou bolí kotník, aby se před námi procházela ve jménu Ježíše Krista. A kotník během minuty přestane bolet. Přitom je samozřejmě potřeba určitá víra, aby to považovala za možné, aby byla schopna zapomenout co bylo předtím. Po modlitbě za uzdravení každému řeknu: „Zapomeň jak to bolelo před modlitbou, a řekni mi, jestli to nyní cítíš méně, stejně, nebo jestli to nebolí. Ve skutečnosti nejde o to, aby zapomněli, ale o to, aby vůbec byli schopni uvažovat jinak. Nemáme říkat: „Teď tě to nebolí,“ protože by to mohla být sugesce. Ta není trvalá. Ale i uzdravení někdy není trvalé, pokud člověk ještě není v pořádku, nebo pokud si nechá uzdravení zpochybnit ve své mysli malověrnými nebo ďáblem. Stálým svědectvím o uzdravení si jej udržujte Nevěřící někdy zpochybňují uzdravení sugescí nebo placebem, což by byl jen dojem nemocného, případně dočasné zlepšení.Texty o uzdraveních v Bibli mluví jako o faktu, kdežto definice placeba říká o nejistotě. Kdo nemá víru Boží, pro toho to může být placebo- ten může nemoc dostat znovu. Kdo má skutečný křest Duchem svatým, ten má víru Boží- pro toho bude uzdravení trvalé, protože víra Boží je nadpřirozená moc. Je samozřejmé, že někdo může nemoc dostat znovu (o příčinách nyní nemluvím), ale ne tak, že uzdravení předtím nenastalo. V Bibli není o placebu a sugesci ani zmínka proto, že patří do světa světské lékařské praxe, která není duchovní, ale tělesná a duševní. Podle nevěry světských lékařů a církví, které nedosahují ke křtu Duchem svatým, potvrzeném nějakým darem, se nemůžeme řídit. Bible nelže. Nemůžeme něčemu z bible věřit a něčemu ne. Kdo věří v Boha a ne v uzdravení, není v pravém smyslu věřící. Bible vždy hovoří o uzdravení- ne o nejistém nebo zdánlivém. Nepřijímejme pochybnosti o zaslíbeních Bible od nevěřících. O totálním zpochybňování uzdravování ve jménu Ježíše Krista zde nemluvíme. Kdo chce, může i na internetu, např. na „Moje Tv7“, najít viditelná fyzická uzdravení, např. zmizení nádoru, narovnání kosti, prodloužení nohy, obnovení sluchu nebo zraku, uvolnění pohyblivosti aj. Nehledět jak to bylo před modlitbou je vlastně nutnost při každé modlitbě - prostě uzdravení očekávat. Pokud tam bolest ještě je po první modlitbě, modlím se velmi krátce a za urychlení ještě dvakrát. Opakovaně se modlil i Ježíš (Mk.8,23-25:“Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl a viděl zřetelně“). Pak nechám působit moc D.sv. a vyzvu nemocného k hledání překážky a činění pokání. Např. znamení ze zvěrokruhu na nošeném přívěsku způsobovalo vracení bolestí, i když osoba byla z toho rozvázána a už na to nevěřila. Pak nová modlitba. Radím nemocnému, aby zůstal pod ochranou Ježíše a neodkládal křest vodou a Duchem svatým. Jinak je snadný cíl pro ďábla. Pokud jsem cítil větší soucit z Ducha svatého, k uzdravení vždy došlo. Také když modlitba v jazycích přejde intonací do chválení a oslavného tónu, vím, že Boží moc působila. Nebo sedím po modlitbě, bavím se s nemocným, a najednou mě něco vede k tomu, abych se naklonil k němu, dotkl se jej rukou a řekl větu darem jazyků. A on řekne:“Teď se něco stalo“. Proč? Třeba proto, že se rozhovorem změnila situace, např. ohledně víry. Potřebuji více vnímat Ducha sv., např. úvodní modlitbou, nebo se projít sem a tam, aby mě dal poznat, co a jak mám dělat, nebo co nemocnému říci. Pokud by chtěl vkládat ruce zároveň i někdo jiný, musel by čekat. Pokud by promluvil s menší vírou než já, účinnost zmenší nebo zruší. Nemocní poznají přesně podle slov a intonace, jestli sloužící má víru, nebo jen naději, což není víra. Že Bůh může uzdravit nemusíme říkat, to každý ví a k modlitbě za uzdravení to nepatří. Proto se nejraději modlím sám. A nedivím se, že mnozí misionáři založili samostatné služebnosti. Všechno, co jsem napsal, může dělat každý s darem jazyků. Jestli mu to funguje méně než mě je možné, ale to neznamená, že mám dar víry nebo dar uzdravování. Diskuze o tom je zbytečná, hlavně že se Bůh projevuje. A lituji toho křesťana, který nevěří svědectvím. Takovému doporučuji návštěvu evangelizací na stadionech. Kdo chce jména a adresy uzdravených, ať se podívá do Bible, že ani tam nejsou. Nechtějí je uvádět ani uzdravení služebníci některých církví. Jen Bohu patří všechna čest, sláva, moc a díky. Nezapomínejme děkovat a dělat mu radost svědčením. Kolik ovoce Ducha sv. dáte na jednu misku vah, tolik moci Ducha sv. můžete dostat. Ale záleží, jak vás Bůh chce použít. Zkoušejte se modlit za nemocné a nenechte se odradit některými křesťany. Mnohým misionářům bylo ledacos vyčítáno, většinou těmi, kteří neznají okolnosti, ani to, co všechno musí zvládat. Jeden vážený kazatel to vyřešil větou, že Bůh prostě jiné lidi pro tuto službu nemá. Raději se za tyto služebníky modlete. Nabídněte tímto způsobem modlitbu za uzdravení např. nevěřícím nebo neaktivním křesťanům. Pozvěte je na návštěvu. Jenom nezapomeňte říkat celé evangelium, to znamená včetně potřeby přijmout dary Ducha svatého (dar jazyků), aby mohli být všestranně úspěšní. Spasení je důležitější než uzdravení. Ale nikdy se nevnucujte. Když někdo bez zaujetí odříkal žádost k Ježíši, uzdraven zpravidla nebyl. Ale něco zanechá každá modlitba. Nemocný rakovinou odříkal žádost o uzdravení, ale v noci při bolestech proklínal Boha. Takovému není pomoci. Přesto byl užitek z mých návštěv v tom, že žena a dospělé děti přijaly Ježíše a vyznaly hříchy. Původně proto, aby mohly účinně prosit za tatínka. Jindy v rodině přátel měli nemocné dítě. Vnutil jsem se, že se pomodlím. Matka, katolička, byla proti. Otec s váháním souhlasil. Nedodržel jsem, že rodič má požádat Ježíše a mít pozitivní přístup. Nic se nestalo, ale ta dívka nyní chodí do letniční církve. Přesto nic takového už nedělám. IV. Rozvazování je totéž jako vymítání a osvobozování, neboli zbavování lidí démonů a jejich vlivů. Je to nejtěžší služba. Svázáním naopak démon zůstal, jen je na určitou dobu omezen. V obou případech jde o situace, kdy je uvnitř těla a ducha člověka. Kromě toho může i zvenčí způsobit nemoc tělesnou nebo duševní, ale až na výjimky jen tehdy, kdy má na to právo z důvodu hříchů člověka nebo jeho nevědomosti, kterou se do toho dostal. Pro hříchy rodičů způsobené svázaností mohou si potomci nést prokletí a dostat i stejné démony. Pak to budí dojem, že je zdědili. Na spaseného předkové vliv nemají. Rozvazování může dělat účinně jen člověk skutečně pokřtěný Duchem svatým, nejlépe ve dvojici s bratrem, který se přitom modlí darem jazyků, což má několik významů ( řešení toho, o čem nevíme, ochrana, spolupráce). Ježíš také posílal apoštoly po dvou. V letničních církvích nebo samostatných sborech je rozvazování běžná praxe. Pokud by to dělal nepokřtěný Duchem svatým, buď se nic nestane, nebo může démon přejít na něj, nebo ho jinak napadnout. (Na konci příklad.) Ten by se mohl jen modlit- potom bývá osvobození velmi dlouhodobá záležitost. V blízkosti nemají být neznovuzrození lidé včetně jejich dětí, protože démon by mohl přejít na ně. Mimo to se někdy nejedná o pěknou podívanou (L 4, 35). Také zde musí postižený před vymítáním dobrovolně svými ústy požádat Ježíše o odpuštění hříchů ,uzdravení a osvobození- pokud je schopen. Přikazuje se ve jménu Ježíše Krista v souladu s vůlí Boží, což předpokládá znát Bibli a pokud možno poznat předem stav a okolnosti u postiženého. Zde budeme mluvit jen o přikazování démonům a satanovi, i když můžeme přikazovat i nemocem, které s démony nesouvisí, zvířatům, rostlinám a věcem. Příklady v bibli i dnešním životě. Podle citátu Mat.12,43-45 „...když najde dům prázdný, vezme sedm horších duchů a bydlí tam...“zastávám názor, že v člověku, ve kterém je Duch svatý, nemohou být zároveň démoni. Z textu vyplývá, že do domu těla, které zabydlí Duch svatý, se vrátit a zabydlet démon nemůže. Ale mohou působit zvenčí. Ale i ti vně člověka mohou být příčinou posedlosti nebo nemoci uvnitř těla. I u člověka s darem jazyků to pak může vypadat, že je démon v něm a při rozvázání a uzdravení se nepozná odkud působil. Přitom mu totiž zastavujeme i jeho činnost. Napadení bez viny je výjímečné. Vina je většinou i to, když se jim nějak otevřeme. Za vinu mají právo napadnout v míře, kterou jim Bůh povolí. Napadení způsobuje nejen nemoci tělesné a psychické, ale i „neodolatelné“ nutkání buď trvalé nebo nárazové k čemukoliv-kouření, drogy, alkoholismus, pornografie, kleptomanie, lenost, ospalost, hněv, v Bibli zapovězený sex aj. Ale dostat se do člověka mohou i přes okultismus, pověry, návštěvy léčitelů, kteří neuzdravovali výslovně ve jménu Ježíše Krista, učení církve, která se hrubě nedrží Bible (i klanění se soše Ježíše) aj.Mohla vzniknout svázanost, ale také nemusela- pak je to jen svévole člověka. Možno rozvazovat z čehokoliv a pokud to svázanost nebyla, ničemu to nevadí. Horší by bylo, kdyby to byla a my nerozvázali. Když jsou všichni venku, musí se člověk naplnit co nejdříve Duchem svatým, jinak se za čas vrátí (Mat.12,43-45 ). Nedokončené vymítání bez ověření je častá chyba sloužících a způsobí obnovení nemoci. Vždy je také potřeba, aby všechny závislosti člověk skutečně nechtěl a nelhal, což je často problém. Jak provést kontrolu máme v bibli 1. Jan.4,13-15, že prohlásit Ježíše za Božího syna je možno jen v Duchu svatém. Proto vyzveme rozvázaného, aby vyznal: „Ježíš Kristus je Bůh, který přišel v těle člověka, zemřel na kříži, třetí den vstal z hrobu a nyní sedí po pravici Boha Otce. Tento Ježíš je můj Pán a Spasitel.“ Jestliže to neřekne bez vytáček, začne kašlat nebo se vyslovení nějak chce vyhnout, rozvázání není dokončeno. Osvobozený pak musí trvale odmítat myšlenky, že démon (závislost apod.) v něm znovu je, aby se mu neotevřel. Vydržet čistý je často boj, ale když budeš chtít, nakonec zvítězíš, i kdybys vícekrát nevydržel. Opakováním uvedeného textu můžeme kontrolu opakovat. Pokud to řekneš, ale závislost dále cítíš, není to démon v tobě, ale jen tvoje svévole, i když možná vznikla pokušením od démona. Ale pokušení máme odmítat. Pokušení nám satan smí dát jen takové, které jsme schopni zvládnout (1.Kor.10,13:“Bůh vás nenechá zkusit více, než snesete a s pokušením dá i východisko, abyste jej mohli snést“). Pokoušet má satan právo kohokoliv. Zbavit se útoků démona můžeme i jen vírou v Duchu svatém, protože bible říká: „Vzepřete se mu a on od vás uteče“ ( Jak.4,7). Když ho přestaneme poslouchat, půjde jinam. Ale někdy je to velmi těžké a démon se několikrát pokouší vrátit. Při rozvazování se démoni někdy pokouší sloužícího rušit nebo zesměšnit, nějak se tomu vyhnout. Jindy mluví ústy postiženého, že mu to nepomůže a že s nimi nic neuděláme. Zakažte jim to. S démony nikdy nediskutujme. Nepřikazujme jim nějak se projevit. Mohlo by to být děsivé. Můžeme jen přikázat, aby se všichni představili jménem a bez dalších komplikací vyšli. Osvobozeného bychom měli vést k bezprostřednímu obrácení a prosbě o křest v Duchu svatém, abychom posílili jeho ochranu a odolnost. Je nezbytné zůstat v pravidelném kontaktu se společenstvím křesťanů. Samozřejmě, že u každého příkazu musíme vyslovit: Ve jménu Ježíše Krista. Tehdy démoni nesmí lhát a musí se podřídit. Buď jména postižená osoba vysloví, nebo řekne, co ji napadlo. Pak je totiž můžeme vyhnat jmenovitě. Oni se totiž i rádi schovávají. Aby se při odcházení neprojevovali neobvyklými zvuky nebo osobu nepoškodili, je potřeba jim výslovně přikázat, aby odešli bez jakéhokoliv vnějšího projevu (Luk. 4,35). Jinak by mohli vydávat např. zvířecí zvuky, nebo by mohli osobou udeřit o zem aj. Např. v Kroměříži žena syčela a plazila se jako had. Také kam mají nebo nemají jít. Většinou jsou venku ihned, jindy to může trvat hodiny. I když musí uposlechnout, někdy neodejdou hned. (Da 10, 13- archanděl přišel za 21 dní, i když modlitba byla vyslyšena) Známe svědectví o uzdravení hluchoněmého tři měsíce po modlitbě. Pocit uvolnění a zklidnění postiženého není jistým znakem osvobození. Je potřeba udělat kontrolu výše uvedenou. Také pocit z Ducha svatého sloužícímu napoví, jestli je potřeba pokračovat v osvobozování. Pokud musí z nějakého důvodu osvobozování přerušit, má démony svázat na nezbytnou dobu. Osvobozování jen modlitbou, i spojenou s psychoterapií, je málo účinné nebo neúčinné, i když zabere např. rok. Ve světě se vyskytují i v Katolické církvi vyjímečně jednotlivci, kteří se poučili od letničních, mají Ducha svatého s darem jazyků a slouží exorcismem. Prakticky to už vlastně nejsou katolíci, protože neuctívají Marii, ani jiné modly atd. (Viz české vydání jednoho z nich 2009: Francis Mac Nutt: Služba osvobozování od zlých duchů, kde i o této naší běžné praxi letničních křesťanů píše.) Démoni se musí podřídit jen příkazům člověka, který má Ducha svatého, ve jménu Ježíše Krista a většinou ihned. Můžeme použít vždy i dar jazyků, zvláště když je málo informací. Duch sv. může cizím jazykem i přikázat.Samozřejmě, že se můžeme modlit za osvobození i jen darem jazyků. Špatný příklad z Rožnovska, který jsem zaznamenal během své praxe: Nový křesťan viděl v církvi vymítání, ale ještě neměl křest v Duchu svatém. Seděl sám v parku na lavičce a okolo šel jeho známý, o kterém věděl, že je určitým způsobem svázán. Odmítl se s ním zastavit a šel dál. Křesťan řekl: „Ve jménu Ježíše stůj! Pojď sem!“ Známý se zastavil a jako loutka šel k němu. Bratr řekl: „Pusť ho!“(Tyto rozkazy nebyly od Ježíše- démon si dělal co chtěl.) A známý odešel. Od toho dne k tomuto křesťanovi začali mluvit démoni. Řekli mu také, ať jde vykrást obchod, jinak že mu zabijí malé dítě. On odmítal a v zuřivosti mlátil okolo sebe, čímž nadělal škody ve svém bytě. Nakonec to vzdal. V noci dlažební kostkou rozbil výlohu, nabral zboží, nic jej nevyrušilo. Za několik dní jej přišli zatýkat 4 policisté, roztrhl jim pouta a jednomu zlomil ruku, i když předtím takovou sílu neměl. Když řekl pravdu, umístili jej do psychiatrické léčebny. Jeho žena mě požádala o pomoc. Byl jsem za ním třikrát. Vyznával hříchy. Modlil jsem se za něj a dotýkal se přes oka drátěného plotu, protože byl v uzavřeném oddělení. Brzy jej propustili. Bůh jej osvobodil, nevznikla ani závislost na nových drogách, které mu podávali v léčebně v nadměrném množství, aby je vyzkoušeli. Byl úplně uzdraven. Vydával svědectví při evangelizaci na stadioně. Žehnám vám ve jménu Ježíše Krista! Kopírování a rozšiřování povoleno. Mgr. Rostislav Klimt, Morkovice- Slížany 340 Literatura: Allen A.A. Cena za Boží plnou moc Wiglesworth S. Apoštol víry Rivera The Force; Cho: Réma Bonnke R Hospodin, který tě uzdravuje Branham W. Bojíte se rakoviny? Brown R. Přišel osvobodit zajaté Ryder S. Ježíš uzdravuje Osborn 7 kroků k uzdravení Kristem Hinn B. Dobré ráno, Duchu svatý Kuhlmanová K. Dary Ducha svatého aj.










Podobná témata

Charismatici

"Modlitby za nemocné" | Přihlásit/Vytvořit účet | 36 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 19. leden 2011 @ 11:07:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Starý identifikační pozdrav který měl ukázat koho máme před sebou byl Chval každý duch Hospodina.  Správná odpověď byla i Ježíše, jeho Syna. Právo provádět exorcismus má u nás výhradně biskup nebo osoba biskupem pověřená a nikdo jiný. Jestli Vám někdo bude někdy tvrdit že je to snadné nebo bez nebezpečí tak na něm můžete vyzkoušet ten pozdrav. Pravděpodobně neví o čem mluví nebo sám potřebuje pomoc kterou nabízí. Pýcha v tomhle případě opravdu není na místě.
Pannu Marii zlí duchové nenávidí snad ještě víc než samotného Boha. Nevím jistě proč tomu tak je, předpokládám že proto že prohrát s někým koho považují za obyčejnou, hříšnou a slabou ženu jim připadá potupnější než prohrát se Silným a Všemohoucím Stvořitelem. Taková rána bolí podstatně víc. Ani ďábel prý nevěděl že Ježíš je Bůh tak jako naši prarodiče nevěděli že je v Ráji pokouší ďábel. Dozvěděl se to až ve chvíli kdy vyvedl spravedlivé z Abrahamova lůna. Nikdy bych nevěřil člověku který tvrdí že je exorcista a odmítá Pannu Marii. Tu která má Hada za podnož svých nohou. Náš nejúspěšnější exorcista se Panně Marii zasvětil celým svým životem a na celý život. Na případná hnusná obvinění předem odpovídám že byla vznesena již proti samotnému Ježíši. Doporučuji aby si každý přečetl o čem mluví zanedlouho potom.




Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 19. leden 2011 @ 14:22:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ve světě se vyskytují i v Katolické církvi vyjímečně jednotlivci, kteří se poučili od letničních, mají Ducha svatého s darem jazyků a slouží exorcismem. Prakticky to už vlastně nejsou katolíci, protože neuctívají Marii, ani jiné modly atd. (Viz české vydání jednoho z nich 2009: Francis Mac Nutt: Služba osvobozování od zlých duchů, kde i o této naší běžné praxi letničních křesťanů píše.)

  • Lukáš  1:48     |  že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
Marii budou blahoslavit všechna pokolení. Exorcista, který ji neblahoslaví je pro mě nevěrohodný.
Jestliže Marii blahoslaví Bůh, nevěřím smrtelnému člověku- je psáno: jeho duch odchází a on se vrací do své země. Blaze tomu, kdo má ku pomoci Bohu Jákobova, který učinil nebe a zemi a všechno,co kolem jest.



Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 20. leden 2011 @ 07:58:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Článek v některých věcech popisuje věci docela správně, ale jinde docela "ujíždí".

..."Je-li někdo potřebný, to by k modlitbě za uzdravení stačit nemělo.... Pokud se mám za někoho modlit, tak tu prosbu chci od něho zřetelně slyšet- i od člena církve."...

Srovnejme s Písmem:

((1 j 5,14-16)
A toto je ta smělá důvěra, kterou máme k němu, že o cokoli bychom prosili podle jeho vůle, slyší nás.
A víme-li, že nás slyší, když o cokoli prosíme, víme, že prosby, které jsme mu předkládali, máme naplněné.
Kdyby někdo viděl svého bratra, jak hřeší hříchem, který není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život, totiž těm, kdo nehřeší k smrti.



..." zdravotní stav někdy zlepší, případně i uzdraví,... Mocnost, která se takto projevuje se maskuje mnoha líbivými tvářemi a sliby, ale nemá povinnost své sliby dodržet a člověka svazuje stále více. Úmysl ďábla je škodit, ne uzdravovat."...

To samé vyplývá i ze zkušeností katolických exorcistů.


..."Dítěti se nepočítají hříchy, protože ještě nemá odpovědnost. Pokud ještě není ve věku, aby samo vědomě přijalo Ježíše, je důležité, aby byl přítomen rodič dítěte, skrze jehož pokání a víru může být dítě posvěcené a uzdravené (1.Kor.7,14)"...

To jsem zvědav, co na toto řeknou popírači křtu miminek!




..."Jsou i křesťané, kteří si spasení představují: „Odříkám přijetí Ježíše a mám vyhráno.“ Kdo věří jen tomu, že Ježíš existuje, a třeba se i třese, ale nedělá co říká, spasen není, ať má jakoukoliv službu."...

No, to je ale krásné! Dokonalý portrét mnohých přispěvovatelů zde. A položme si otázku: Kdo z nás poctivě dělá jen to, co Ježíš říká?

Toto je moc dobré, s tím souhlasím.

..."sexuální nečistota nebo svázanost je rozšířená více, než si myslíme, protože se o ni nezajímáme, a je velkou zbraní satana od počátku."...
..."Jak chceš, aby se manželka chovala k mužům, tak se chovej k ženám."...



Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 20. leden 2011 @ 08:18:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Pozná štěstí, radost a jistotu spasení. "...   - jistotu spasení v naději Božího příslibu pro věrné.
Naše věčná spása je podmíněna naším pozemským životem v Bohu, vytrváním v dobrém až do konce. V opačném případě o věčnou spásu přijdeme.
Neuvědomovat si to a hovořit o tom, že už teď jsem jistě spasen, je nepochopením křesťanství.


V článku nezaznělo to, co je pro křesťana nejdůležitější.

Nejčastějším "exorcismem" i prevencí před zlými duchy jsou svátosti. Svátost pokání s následným přijímáním živého Krista, těla a krve Páně. Takto svobodně zvolený způsob života nedává zlým duchům nejmenší šanci škodit.



Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 20. leden 2011 @ 08:31:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdo se zajímáte o téma služby osvobozování od zlých duchů, doporučuji:

Lidé, démoni a eorcismy. (Giovanni Battista Proja / vydalo:Paulínky 2004)

Uzdravení rodových kořenů (Kenneth Mc All / Vydalo: Karmelitánské nakl.)

Ježíš - lékař těla i duše (Elias Vella / Karmel...)

Služba osvobozování od zlých duchů (Francis Mac Nutt / Karmel ...)


Jakož i veškerá díla Vojtěcha Kodeta, zkušeného českého exorcisty.



Re: Modlitby za nemocné (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 20. leden 2011 @ 08:47:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na rozdíl od exorcismu, který může provádět jen křesťan oblečený v Boží zbroj (Ef 6,11-18) - v ŘKC jen kněz pověřený biskupem, modlitbu za osvobození mohou konat jak jednotlivci, tak i modlitební shromáždění.



Zlý duch má andělskou inteligenci, která přesahuje lidské intelektuální schopnosti. Z uvedeného důvodu je naprosto nezbytné pomáhat lidem v jejich úsilí o odhalování ďábelské rafinovanosti.. Ďábel je chytřejší a silnější než člověk, Ježíš z Nazareta ho ale porazil a osvobodil lidi z jeho moci.
Toale platí pro ty, kdo od Boha zmíněnou svobodu přijímají a váží si jí. Křesťan, vštípený do Krista je proniknut Boží milostí a to mu dává sílu přemáhat jakoukoli prohnanost a proradnost zlého ducha.
Tato kniha byla napsána právě proto, aby křesťané dokázali v tomto boji obstát.
Autor pokládá tyto stránky k nohám té, která od Boha dostala moc, aby dokázala srazit do prachu pyšnou hlavu pekelného hada.
Pane, vysvoboď nás od ďábelských úkladů prostřednictvím Marie a svých svatých andělů.

(Giovanni Battista Proja)



Stránka vygenerována za: 0.40 sekundy