Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15226, komentáře < 7 dní: 468, komentářů celkem: 325905, adminů: 60, uživatelů: 4854  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 59 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám
·Předseda Výkonného výboru se stal apoštolem rozdělení BJB
·Umenie odhadnúť, v ktorých veciach môžeme nesúhlasiť, a pritom zostať rodinou
·Soudní aplikace českého konfesního práva
·Predátoři plní Ducha (ale jakého???)
·Záznam z konference Neboj se toliko věř
·Preambule a principy Společenství baptistických sborů
·Křesťan Dnes: Rozhovor s Pavlem Coufalem, předsedou výkonného výboru BJB
·Teologické zamyšlení nad jedním ohlasem na Sjezd delegátů BJB 2018
·Právní pohled na hlasování na Sjezdu delegátů 2018

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
94 056 239
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Povzbuzení: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem?
Vloženo Neděle, 01. září 2002 @ 20:14:03 CEST Vložil: Bolek

Modlitební život poslal webina

 

 

Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem?

  • Nejprve potřebujeme vědět, že je to sám Bůh, kdo nás miluje, volá k sobě a hledá.
  • Pak musíme poznat, že naše hříchy nás od Boha oddělují jako propast. My jsme na jedné straně a On na straně druhé.
  • Lidé rádi hledají vlastní cesty k Bohu, ale jedinou, která vede až do cíle je ta, kterou On sám připravil.
  • Bůh sám postavil most přes propast. Tím mostem je kříž Ježíše Krista. Ježíš je jedinou cestou do Boží přítomnosti. Do vztahu s Ježíšem Kristem můžete vstoupit tak, že jej o to požádáte ...

Jak na to?

Přijetí Ježíše Krista je první naší odpovědí na Boží volání a na jeho lásku k nám lidem. Ježíše Krista lze přijmout v modlitbě. Modlitba je rozhovor s Bohem. Není důležité, jak krásná slova používáme, ale záleží na upřímnosti srdce. Modlitba může vypadat třeba takto ...

  • Pane Ježíši, potřebuji tě. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy. Otvírám ti dveře svého života a přijímám tě jako svého Pána a Spasitele. Děkuji ti za odpuštění hříchů. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl takovým, jakým mě ty sám chceš mít.

Ten, kdo se upřímně modlil tuto modlitbu, si může být jist tím, že Ježíš do jeho života vstoupil. On je spolehlivý.

JAK SI MŮŽEŠ BÝT JIST, ŽE JEŽÍŠ JE VE TVÉM ŽIVOTĚ?

Byl jsi upřímný, když jsi v modlitbě zval Ježíše do svého života?
Ježíš slíbil, jak je psáno ve Zjevení 3,20, že k tobě vejde. Věříš mu, že to udělal? Můžeš si být jistý, že Bůh odpověděl na tvou modlitbu. On je spolehlivý.


V BIBLI JE VŠEM, KDO PŘIJMOU PÁNA JEŽÍŠE, ZASLÍBEN VĚČNÝ ŽIVOT

„A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1. Janův 5,11-13)

Často Bohu děkuj za to, že Kristus vstoupil do tvého života a že tě nikdy neopustí (Židům 13,5).

Na základě jeho zaslíbení si můžeš být jistý, že Ježíš v tobě žije a že s ním máš už teď věčný život. On nikdy nelže.

Důležitá připomínka...


NESPOLÉHEJ NA POCITY

Pro nás jsou směrodatná zaslíbení Božího slova – Bible. Naše pocity jsou důležité, ale ne rozhodující. Křesťan žije vírou, to znamená, že se spoléhá na důvěryhodného Boha a jeho Slovo. Následující obrázek znázorňuje vztah mezi skutečností (Bůh a jeho Slovo), vírou (naše důvěra v Boha a jeho Slovo) a pocity.

Vlak pojede s vagónem i bez něj. Bylo by však marné snažit se uvádět vlak do pohybu pomocí vagónu. Stejně tak náš křesťanský život půjde dopředu jen tehdy, když budeme věřit spolehlivému Bohu a jednat podle jeho Slova, ne podle pocitů, které se často mění.


CO SE STALO, KDYŽ JSI PŘIJAL JEŽÍŠE?

V okamžiku, kdy jsi vírou přijal Ježíše do svého života, stalo se mimo jiné toto:

1. Ježíš vstoupil do tvého života (Zjevení 3,20).

2. Byly ti odpuštěny hříchy (Koloským 1,14).

3. Stal ses Božím dítětem (Jan 1,12)

4. Dostal jsi věčný život (Jan 5,24).

5. Začal jsi žít životem, který ti Bůh připravil a pro který tě stvořil (Jan 10,10; 2. Korintským 5,17; 1. Tesalonickým 5,18).


JAK MŮŽE KŘESŤAN RŮST VE VÍŘE?

„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“ (2. Petrův 3,18)

Základem pro duchovní růst je naše neustálá důvěra Ježíši. V růstu ti pomohou:

    Modlitba mluv denně s Bohem (Jan 15,7).
    Boží Slovo čti denně Bibli (Skutky 17,11). Začni Janovým evangeliem.
    Poslušnost poslouchej Boha v každém okamžiku svého života (Jan 14,21).
    Svědectví vyznávej Ježíše denně svým životem i slovy (Matouš 4,19; Jan 15,8).
    Důvěra důvěřuj Ježíši v každé oblasti svého života (1 Petrův 5,7).

Zdrojem duchovního růstu je Duch svatý. Umožni mu, aby tě vedl ve tvém každodenním životě a svědectví.

V listu Židům 10,25 jsme napomínáni, abychom neopouštěli společenství křesťanů. Více polínek pohromadě hoří jasným plamenem. Odložíme-li však jedno stranou, rychle uhasíná a chladne. Podobně je tomu i s křesťany. Pokud ještě nejsi členem skupinky křesťanů, kteří se zabývají studiem Bible, zapoj se do některé. Navštěvuj také některou z církví, které vyznávají Krista a učí jeho Slovu – Bibli.


 
Příbuzné odkazy
· Více Modlitební život
· Novinky od Bolek


Nejčtenější článek Modlitební život:
Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem?


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 37 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Neděle, 13. říjen 2002 @ 19:56:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ježíš, Ježíš..........tahleta postavička už je docela obehraná, ne?



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lolik v Pondělí, 14. říjen 2002 @ 19:28:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Antichrist: To tě teda nechápu. Když je Ježíš obehraná postavička, proč ji máš ve tvém loginu, i když tam mám to anti. Pokud je mi známo, anti znamená proti, a to teda fakt musíš uznávat, že Ježíš je. Protože kdybys ho neuznával, tak pak tedy nechápu proč jsi "protiJežíš". Nehledě nato, že jestli je teda Ježíš "postavička obehraná" musí teda být i postavička Satan obehraná. Nemůže totiž být jedno bez druhého až do chvíle, kdy to satan "projede" (míněno ukončení činnosti satana).



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Pondělí, 14. říjen 2002 @ 23:32:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tenhle komentář je duplicitní s mojí odpovědí člověku jménem Lolik.

Tohle to je ten problém křesťanů a vlastně většiny vír (víra 2. pád :o). Black & White. Bůh je ten dobrý, ani smítko na sobě nemá špatného, satan je všechno zlé. Když se člověk dostane do nebe (k bohu), tak ho čeká vše nejlepší (ráj), když do pekla, tak věčná muka, blablabla. Je to jen pohádka o udržení moci. NIC neni černobílé.
Píšu sem Devatero, podle kterého se řídí 80 % Čechů:
- Živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
- Neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
- Laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
- Pomsta, nikoli nastavení druhé tváře!
- Odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
- Člověk je jako pouhé zvíře, někdy lepší, mnohem častěji však horší než ti, co kráčejí po čtyřech, člověk, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem!
- Ukájení choutek, nikoli odříkání!
- Všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
- Nikdo nemusí nijak dokazovat svou víru, jdná se spíš o způsob života.

Kdo uhádne, do jaké víry tohle patří???



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: bobby v Úterý, 15. říjen 2002 @ 10:22:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nejsem křesťan, ale vy satanisti jste podle mě ubožáci. Nic originálního, v podstatě jen negace Bible a křesťanství. Takoví duševní ubožáci, který se nezmůžou na vlastní myšlenku. Potkal jsem jich pár a je mi z vás na zvracení. Jen nenávist, závist a hnus. Křesťani nejsou taky vždycky košer ale apoň někteří se o to snaží. Svět jenom podle satanistů by byl nemožnej. V takovým by se nedalo žít. To, cos tady napsal je možná někdy pravda, ale 99,99% lidí v česku taky mimo tohle někdy občas maj někoho rádi, někomu pomůžou nebo udělají věc, která není špatná. Tvrdit, že ty lidi žijou jen tak, jak píšeš je dětinská demagogie. Každej kdo není křesťan přece nežije jako prase, vole!



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lolik v Úterý, 15. říjen 2002 @ 13:25:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Antichrist:

Hele Antichriste, nevím jak ty, ale já se snažím o to aybch svý názory měl vyhraněný. Znamená to ne názory extrémní, ale názory, kterých se pevně držím. Dá se to říci tak, že jsou polarizované. Názor kterej se nevejde do mýho prostě neberu a nejsem tak "kam vítr tam plášť. K tomu, abych si názory "usadil", bylo třeba mnoho let zkušeností. A zkušenosti, které jsem pobíral, se samozřejmě skládaly z věcí pozitivních i z věcí negativních.

Já jsem se rozhodl pro Ježíše z několika důvodů:
1. Prezentuje veskrze pozitivní pohled na svět.

2. Prezentuje Toho kdo "způsobil", že je život na zemi, ale i život s intelektem (člověk).

3. Uvědomil jsem si, že mě nenaplňuje život který popisuješ v devateru, a tedy mě ani neuspokojuje. A věř tomu tomu, že vím o čem mluvím, když říkám neuspokojuje.

4. Vzhledem k tomu, že nevěřím na náhodu a tím i na evoluci, jsem došel k závěru že tu musí být "tvůrce" s nekonečně vysokou inteligencí.

5. Uvědomil jsem si, že žít život podle etických pravidel nestačí, protože se o ně nelze opřít a důvěřovat jim. A navíc Etická pravidla se dají snadno porušovat a umí to každej.

6. Ježíš je osoba, o kterou se mohu opřít a které lze důvěřovat, protože to vyzkoušelo mnoho lidí přede mnou. Je fakt, že si na Ježíše nelze sáhnout, je tedy nutné ho přijmout vírou. Jenže takových věcí je více. To že mně manželka miluje musím také přijmout vírou. To že existuje "myšlenka" musím přijmout vírou. To nelze změřit.

7. Nevěřím tomu že člověk je jedním ze zvířat, ba dokonce tím nejhorším zvířetem. Oproti zvířatům má člověk intelekt a jsme schopni přemýšlet. Pravda někteří jedninci svůj intelekt potlačili do pozadí a do zvířete jim moc nechybí. Nicméně jestliže má člověk myšlení, kde se vzalo a kam půjde? Odpověď mi na to dává Ježíš v tom že je možné po smrti jít "kamsi" my tomu říkáme nebe nebo peklo, kde osobnost člověka může být stále. A jestli to tak je, a já věřím že jo, volím radši nebe.
Říká se, že je to navěky, věčnost si nedokážu představit, ale i kdyby věčnost byla třeba sto let volím život s Ježíšem. Můžeš to však risknout, že je to jinak a peklo ani nebe neexistují. Máš na to právo. Já mám radši jistotu.

No a ještě kdyš se vrátím k tomu černobílemu vidění světa. Myslím, že v životě jednotlivce se jedná o černobílé vidění světa. Buď někoho miluji, nebo ho nenávidím (myšleno velmi blízké okolí jednotlivce, širší okolí je mi lhostejné), buď jsem sobec, nebo se rozdávám, buď jsem požitkář nebo nejsem, buď se rozhodnu něco udělat nebo ne, buď dělám dobře, nebo zle (systematicky), atd... Je zbytečné jmenovat dále, protože rozhodování jednotlivce je velmi polarizované.
Pokud se na polarizaci světa podívám v globále, mohu vidět svět velmi barevný, protože nás je hodně a každý jsme jiný, a mohu posuzovat, jak se chová protějšek toť vše, tady nic černobílého hledat nelze. Jenže stejně jde o jednotlivce, jde o mně, protože já jsem zodpovědný za to co dělám, ne ten druhý, proto je život každého black&white.

P.S. Nevím, kdes přišel na těch 80% Čechů, kteří se řídí podle tvého devatera.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Úterý, 15. říjen 2002 @ 19:34:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
1) Nejsem satanista. A je mi veselo z těch, kteří si na ně hrajou, maj v obýváku na koberci červeným sprejem nastříkanej pentagram, protože o tom to není. A vůbec to není opak bible (to jako zabiješ, pokradeš, …:o) Je to jen víra v rozum. Sám o sobě si myslím, že nejsem závistivej, nenávistnej a snad ani hnusnej..:o) A nevim proč si myslíte že člověk, kterej se chová podle toho devatera nemůže konat dobrý věci. Může, ale s tim rozdílem, že to dělá pro dobrej pocit a ne aby „nabral body“ až půjde do nebe. Tady jde o to, že se tak chová většina, která ani neví, že vlastně žije podle toho devatera.

2) Já svým názorům věřím taky a mimochodem ten, kdo se řídí heslem kam vítr tam plášť, mi připomíná jednu politickou stranu, která vás má reprezentovat. (i když mám dojem, že v 10teru není nezalžeš, nebo jo?) Já jsem tolerantní člověk a když má někdo svojí víru tak mu jí neberu, ale když mě zazvoní u domu Svědkové Jehovovi, tak po hodině přestávám mít trpělivost…
- tvrzení, že někdo kdysi dávno způsobil inteligentní civilizaci, která trvá dodnes je demagogie. Existovalo dávno před Kristem spousta civilizací, kteří měli svého boha (popř. bohy). Civilizace skončila (ať zánikem nebo kolonizací nějakou jinou civilizací), a po jejich bozích dnes už neštěkne pes (až na pár historiků:o) I dneska je na Zemi spousta civilizací s vlastními bohy; náboženství většinou vznikalo jako řád, mělo určit způsob života, lidé si vírou vysvětlovali věci, kterým nerozuměli. V některých případech se ale „zvrtlo“ na uctívání toho hlavního a jediného (jako třeba v ’80. letech Michael Jackson :o)
- člověk se postupně vyvíjí, různé druhy rostlin i živočichů vymírají a zároveň vznikají nové. Příroda je tak zařízená, prostě antilopa žere trávu, gepard žere antilopu a pralesní lovci spolu s těmi, kteří chodí do školní jídelny žerou všechno. Vize, že lev a ovce si spolu budou hrát je opravdu utopie.
- Já nemám nic proti víře jako takový (sám věřím, že titul vyhraje Slávie:o), ale křesťanství je zprofanovaný, je to pasé jako Michal David. Miluje se ve jménu boha, zabíjí se ve jménu boha, už by si měl konečně opatřit ochrannou známku:o)
- Farář, kterej dá odpustek za to, že mu ho nějakej kluk vykouří, je pro mne horší než zvíře. Zvířata nelžou, nekradou, jen tak se mezi sebou nevraždí, neintrikaří a jsou tímhle pro mne mnohem lidštější než třeba Grebeníček nebo Ransdorf. Myšlení už sice nějakou tu dobu máme, ale u někoho mi papoušek přijde inteligentnější (viz třeba nahoře páni soudruzi)
- Amerika (USA) je jedním ze států světa v kterém je největší procento křesťanů. Myslíte si, že žijou v harmonii? (na odpověď - ti co to boří nejsou křesťany – většinou jsou, a dělají to právě, že jim to bůh nakázal, prostě už jim to vlezlo na mozek).
- já teda černobíle moc nevidim. Mám pár kamarádů, které mám rád, což neznamená, že mě nedokážou někdy pěkně naštvat a nezřídka se stává, že je posílám do hajzlu i někam jinam. Na druhou stranu je pár lidí, které v oblibě zrovna moc nemám, ale to neznamená, že bych je k smrti nenáviděl.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lolik v Středa, 16. říjen 2002 @ 13:10:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad 1: To že bys mohl být satanista je dáno tvým nikem. Antichrist - tj ProtiKristu, muže být pouze satan. Když jsem Ti psal o tom proč jsem se rozhodl pro Ježíše, nepsal jsem o tom že honím nějáký body abych šel do nebe. A když na to přijde jestli má někdo tento názor, te nevím kde ho vzal, protože v Bibli to být nemohlo. Já to tam nenašel. Uvědomuji si, že některé církve však takto uvažují, a že cesta do nebe vede přes ty "body" jaks to nazval.

ad. 2: Nejsem si vůbec jist že víra ve stvoření je demagogie. I na evoluci lze pohlížet jako na demagogii, protože má více trhlin než věcí jasných. Já se na civilizaci lidí dívám jako na celek který je zastopen souborem tvorů říkajících si "Homo sapiens". Tato civilizace (v pohledu celku) měla určitě svůj počátek. Já věřím že to bylo ve stvoření člověka Bohem, evolucionisté věří že to bylo v našich prapředcích. Nevím jak je možné, že se neustále někdo pokuší tvrdit, že víra byla (a snad i je?) kvůli tomu, že si lidé nodovedli vysvětlit jevy kterým nerozuměli. Toto je produkt komunismu. Podle tohoto tvrzení bych totiž musel být blázen. Ale to nejsem, alespoň v to doufám, protože jsem schopen racionálního uvažování. Tak jak to tedy je. Uvědomuji si vědocko-technický základ dnešní civilzace (v pojetí dnešní doby), a čím více pronikám do tajů vědy-techniky, tak žasnu nad inteligencí tvůrce. Vždyť je to jednoduché, člověk se pokouší vědecky probádat množství věcí každodeního života, ale čím více ví, tím více vidí temnou hlubinu vědy. A já se ptám je možné, aby toto vzniklo náhodou. Na to by nám možná mohli odpovědět ti kteří se vědecky zbývají pravděpodobností. Já však vidím hrb. Ten hrb je v evoluční teorii. Podle ní spěje vše od nedokonalého k dokonalému, ale to jakoby přestalo plati s příchodem moderní vědeckotechnické civilizace, která způsobuje degradaci přirody, lidí a vlastně všeho okolo nás. Neboli stoupající přímka na pomyslném grafu dokonalosti v závislosti na čase se na přelomu 19 a 20 století obrátila a směřuje opačným směrem.

Nezlob se na mě, ale pro mě je neskonale přijatelnější model kdy na počátku byl svět dokonalý a ona dokonalost se v závislosti na čase degradaci stavá čím dále tím méně dokonalou (ekologie, nemoci, atd.). Vždyť i to co stvoří člověk podlehá tomuto jevu.

ad druhá půlka 2: Dávám Ti za pravdu v tom že křesťanství je zprofanovaný v očích mnoha lidí. Na to se hodně podepsala katolická církev v době inkvizice, která trvala po mnoho století a v podstatě skončila na počátku dvacáteho století. Jenže některé praktiky setrvávají u mnohých "křesťanů" dodnes. Problém nuceného celibátu způsobuje problémy dnes díky médiím obecně známé. Již méně mediálně známé jsou mocenské a majetkové zájmy některých lidí v církvi. A je také pravda že pro dosažení "svých osobních zájmů" jsou někteří schopni užití všech dostupných prostředků. Mohu Tě ale ujistit, že tyto černé skvrny na cirkvi neovlivňují mou víru v Boha.

Já věřím v Ježíše Krista, ne ve "svatou církev". Můj život neovlivňuje církev, ale Boží duch. Chci říci, že víra v Boha je pro mě nejniterější záležitost a je to úplně mezi mnou a Bohem. Jestli to někdo vidí jinak, je to jeho problém a nejsem si jistý "čistotou" vztahu. Všechny problémy, které ty vidíš na církvi, ale nejsi to jenom ty, ale mnoho dalších, je způsobeno právě těmi, kteří mělli a mají jiné zájmy, než osobní vztah k Bohu.

Můj vztah k Bohu samozřejmě mohu a chci prezentovat svému okolí, ale rozhodně nejde o to abych za každou cenu dovlekl dušičku do kostela. A je to právě proto, že je to osobní věc každého.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Středa, 16. říjen 2002 @ 23:11:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
1) Anti-Krist nemusí být satan, může to být kdokoliv kdo je v názorové opozici vůči oproti zaběhnutému výkladu křesťanství (ostatně jako anti-komunista nemusí být velký boss s doutníkem v puse, anti-globalista nemusí rozbíjet Mc’Donaldy, atd.)

2) Pokud na evoluci lze nahlížet jako na teorii se spoustou trhlin, tak v teorii vzniku světa božím „chtíčem“ lze nalézt ještě více chyb a trhlin, protože hodně věcí popisovaných v bibli se rozhodně neshoduje s vědeckými objevy za posledních dejme tomu 400 let. Je pravda, že po chvíli, co se církev bránila přijmout tyto fakta, (mezitím popravila ty, co to objevili), tak si jí přizpůsobili svojí vlastní politice a jelo se dál.
A podle mého názoru civilizace vznikaly potřebami různých kmenů sjednotit se a postavit se různým nebezpečím (ať už živelným katastrofám nebo nájezdům jiných kmenů).

Je možné, že naší civilizaci založil(i) nějaký (nějací) mimozemšťan(é) nebo pozemšťané na vyšší úrovni než jsme byli my, ale rozhodně odmítám věřit, že by to dělali proto, abychom se k nim modlili a oni nám za to slibovali nebe. To spíš si křesťanství vymyslelo pár lidí, kteří zatoužili po moci a bohatství a využili k tomu několik legend a pověstí. Zjednodušeně: budete poslouchat a platit, půjdete do nebe; nebudete-li, půjdete do pekla.

To, že za posledních několik desetiletí směřuje lidstvo nejspíš k záhubě, za to si může samo, a pokud si včas uvědomí, že takto to nepůjde, tak se nebojím toho, že by nastal konec světa nebo armageddon nebo něco obdobného. Osud lidstva je v lidských rukou a žádný bůh (kdyby existoval) nedokáže Saddámovi zakázat výrobu chemických zbraní (nedokáže to ani Alláh, a to je co říct!..:o)

Nikomu neberu víru v cokoliv, já se řídím heslem, které je podle mě v současnosti jedno z nejdůležitějších: Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného. Tím se řídím a tím by se měli řídit všichni (neříkám, že ty se tím neřídíš).

Podle mého názoru, pokud Ježíš opravdu existoval (nejspíš ano), tak to byl obyčejný člověk, který jenom předběhl svou dobu, a kterého si církev vybrala jako svou modlu.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: krestan v Čtvrtek, 17. říjen 2002 @ 06:28:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemůžu jinak, než se k této debatě přidal malou poznámkou k Antichristovi:

Ti kteří stojí "v opozici vůči zaběhnutému výkladu křesťanství" se obvykle nazývají reformátoři, pokud jsou v opozici vůči křesťanství jako takovému, pak se nazývají nekřesťany (věří-li v Boha po svém) nebo ateisté (nevěří-li v Boha vůbec). Dáš-li si nick Antichrist, po česku Antikrist, pak tím akceptuješ křesťanské ideové schéma a pohybuješ se na Biblí vytyčeném prostoru v roli, která je přisouzena Satanu, tedy akceptuješ křesťanské myšlení a náhled na Dobro (Bůh a Ježíš) a Zlo (Satana, Antikrist, o němž Bible mluví jako o duchovní bytosti, která neguje dobro a usiluje o moc a vládu nad lidmi a tímto světem). Dáš-li si přezdívku Antichrist, pak se zařazuješ, jak se správně instinktivně domnívá Bobby, mezi satanisty, ne-li za jejich vládce. Zde zřejmě došlo z tvojí strany k nepochopení pojmů. Dle tvé názorové profilace bych usuzoval, že spíše patříš mezi nekřesťany (víra v mimozemšťany?) nebo ateisty. (ovšem "ateista" je dnes také již poněkud otřepaný pojem, že?:-))

Mám radost, že v jednom se zcela shodujeme. Říkáš, že se řídíš heslem: Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného.Možná, že ani nevíš, že tento principiální přístup k názorovým orientacím přinesli právě protestanté, konkrétně holandští novokřetěnci, puritáni a pietisté, kteří emigrovali z důvodu pronásledování do Ameriky a zde založili na těchto principech svobodné kolonie a potažmo i Spojené státy. Nebýt jich, svět by se možná točil jinak, nemusel by žít pod jhem náboženské nesvobody, ale kterékoliv jiné (materialistické, ateistické, satanské).

Tvůj názor ti neberu ani nechci brát - to patří ke křesťanské víře, kterou žiji. Mohu ti jen nabídnout alternativu, která je dle mé zkušenosti lepší než tvoje cesta...



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: mk v Sobota, 12. duben 2003 @ 08:17:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To, co chci napsat se týká více reakce na příspěvky od "Antichrista" než samotného Ježíše (o kterém je řeč ve článku).
Odpor vůči něčemu vzniká z nesouhlasu. Disidenti nesouhlasili se situací a já nesouhlasím s mařením přírody, a jiný nechce Temelín, jiný zase chemické konzervanty, atd. Ten, kdo je v pohodě, neprotestuje. Třeba souhlasí, nebo mu je to jedno. Zajímavá je báseň Viktora Dyka o dobrém občanu Mathieu, který prožil království, revoluci, Napoleona, Bourbony a nestěžoval si. Na náhrobku mu psali: "Zde leží dobrý občan Mathieu, byl vždy dobrý občan".
Na co si má stěžovat anti- ? Jestli je satanista, stěžuje si (nebo odporuje) vůči jinému pohledu. Antifašista proti fašismu (který by se mohl jednou třeba vrátit), atd. Ale pojem antikrist byl vytvořen již v prvním století jako proroctví, že "přijdou jiní" a td.
Na co si má stěžovat anti-kristovec? Církev už nevládne. Do ní před staletími vlezli chamtivci, jako lezou do všech instituci, kde se dá nakrást a zneužít moc. Dnes je bez peněz, není co brát, dnes se chodí krást jinam (V.Kožený nevystupoval jako farář, ale jako odborník na privatizaci a obral všechny). Anti-kristovci žijí z minulosti.
Ale dodávám, že osoba Ježíše bývá nepochopená. Jestliže máme jen představy, je na nich, jak to vnímáme. Lepší pochopení vede k lepším výsledkům. Proto je lepší, když vidím člověka, který lepší myšlenku uskutečnil, vidím ji na něm. Záleží na tom, co pod tím myslíme. Pro někoho je Bůh rekvizita, pro někoho síla, pro někoho vnucovatel, pro někoho je blaho.
Proto je lépe nezůstávat na svých názorech, ale zkusit to poznat "živě", snad najdeme lépe věc samotnou.
Žít v odporu je nesprávné. Vyčerpává to, váže tvořivé síly. Zkusme pozitivní věci, třeba být vlídný, usmát se, je to lepší než odpor.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Noclaf v Středa, 29. říjen 2003 @ 10:26:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Prezdivku Antichrist bych oznacil spise za zamerne provokativni, nez satanistickou (alespon v tomhle pripade).Jinak vyraz "nekrestan" by ho vrhl stejne mezi mantinely vasi jednoduchoucke viry.I muslim je preci nekrestan (dle zde uvedene definice),ale sdili uplne jine hodnoty a nazory, nez ja (agnostik), ktery mezi nekrestany take spadam.
Evolucne teorie ma zatracene malo der-narozdil od biblickeho stvoreni sveta.Nepamatuju se, ze byse v bibli mluvilo o dinosaurech.Nebo snad ano?
Krestanska Bible je smes povesti a lokalnich tradic a pover.Vsak uz ona "biblicka potopa" byla nejpravdepodobneji nejakou rozsahlou zaplavou v oblasti Mezopotamie.
Bible je proste jen na oblbovani lidi.
Co se tyce toho devatera, s jistymi pripominkami bych souhlasil.Ne vsechny tyto pravidla aplikuje na vsechny a stale.Urcite nebudu sve pritelkyni oplacet aj.
BTW jeste k te evoluci.Chces rict, ze v minulosti nebyly nemoce,katastrofy,pohromy...? Jsi fakt naivni. A IMHO byste meli vedet, ze v kazdem izolovanem systemu (tedy vc.vesmiru) roste entropie (tedy mira "chaosu").
A co se tyce objevovani vsech zakonitosti vesmiru-uz se naskyta tzv. m-teorie (finalni teorie) ktera by popsala vsechno, za vsech podminek (i znacne radikalnich-cerne diry,kvantove vzdalenosti...) a ktera se zrodi ze strunovych teorii.
Takze vedecky je svet popsan mnohem lepe, nez podle Bible, Jezise, mistniho farare i "neomylneho vyslance boha na Zemi" papeze.
Noclaf



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: druid (mz.kubrt@centrum.cz) v Pátek, 14. listopad 2003 @ 20:23:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když tak čtu všechny vaše příspěvky, shlédávám, že každý má v něčem svoji pravdu, ale nejvíce jsou od pravdy právě ti, kteří v Boha nevěří. Jak jinak si totiž představujete, že naše společnost upadá a hroutí se, když si každý dělá co si zamane ? A to kolikrát i ti, kteří se vydávají za křesťany. Pokud jste nečetli "Soulož v ráji" na tomto webu unikla vám skutečnost, že se lidstvo do dnešního stavu přivedlo právě neposlušností Boha. A co se týká přezdívky Antichrist, podle svědků Jehovových je to ten, který stojí proti Bohu a neexistuje žádný prostředek.Ježíš nás bere jako chladnou či horkou vodu, nikoli vlažnou. Tu vyvrhuje ze svých úst, ale nyní nám dává šanci, aby jsme se stali tou chladnou jakoby osvěžující vodou neboť ve svém stanoveném čase nás bude soudit. A jako potrestal i svůj národ tak i mnozí tzv."křesťané" budou v Armagedonu umírat i když se budou divit. Podle Bible se budou ptát:" Což jsme ti neříkali Pane, Pane ?" A přesto jim ten, který soudí ve vší spravedlností řekne:"Běžte ode mne pryč ! Nikdy jsem vás neznal činitelé bezzákonnosti." A evoluční teorie se hodí jen tomu, který nechce přijmout do svého života Boha, který i podle Izajášových svitků nalezených u Rudého moře se jmenuje JEHOVA ! Je to snad důkaz neexistence Boží ?Musím říct slovy apoštola Pavla:" Kéž se to nikdy nestane !" A vůbec by mě zajímalo pokud Antichrist nemá zájem věřit , že jsme byli stvořeni Bohem, proč se zajímá o komentář:" Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem ?" Zřejmě je v něm trochu víry, že jsme byli někým stvořeni. At´je to jak chce přeji mu, aby našel v životě tu pravou cestu a nepochyboval, že je pro toho, který zvířata stvořil nemožné, aby si lev hrál s kůzlátkem. Vždyt´ původně byla zvířata stvořena k tomu, aby se živily rostlinami.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Pondělí, 19. leden 2004 @ 09:56:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vidím, že se tady rozjela docela zajímavá diskuse, tak pro ty, kteří mě považují za satanistu ukájejícího svoje potřeby na rozřezávání dětských panenek (uf, to zní hrozně...) tak tady jsou věci, které jsem postupně sesbíral ze všech náboženství a teorií a udělal jsem si z toho postupně svoje zásady, kterých se držím dobrovolně a nemusím je porušovat a bát se " božího trestu" za to, když poruším něco, čeho se držet nechci...

- Nezabiješ (90 % - v sebeobraně nebo pomsta),
- Nepokradeš,
- Nepromluvíš křivého svědectví,
- Cti otce svého i matku svou,
- Živoucí existence, nikoli vymyšlené spirituální báchorky.
- Laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky.
- Odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry.
- Člověk je pouhé zvíře, někdy lepší, mnohem častěji však horší než ti, co kráčejí po čtyřech, člověk, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem. (= člověk je nejvyspělejší savec. Nic víc.)
- Vztah k přírodě, protože člověk je součást přírody,
- Neexistují žádná dogmata a každé tvrzení si je možné (a potřebné) ověřit.
- Karma vyjadřuje příčinu a následek, nikoliv osud. Každý je zodpovědný za svůj vlastní život.

PS. Je mi zle z těch lidí, kteří trvrdí, že člověk, který se celý život snažil žít dobrý život podle svých morálních pravidel (aniž by někomu ubližoval anebo omezoval), tak jestliže neuvěří v Ježíše, tak shoří v pekle. Pokud to nebe je takové, tak pro něj mám jedno slovo - nasrat.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Úterý, 20. leden 2004 @ 10:37:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Napsal jsi:
"Ne, v pekle neshoří člověk, který neuvěří v Ježíše, ale člověk, který bude shledán před Bohem vinen. Pokud jsou Tvé morální zásady v dokonalé shodě s těmi Božími a navíc je naprosto dodržuješ, tak se opravdu nemáš čeho bát a náš Bůh Tě přijme."

Vidíš to, já zase slyšel, že největší hřích je neuvěřit v Ježíše...
Moje morální zásady jsou ve shodě s mým svědomím a ne s bohem: když se ke mně někdo chová hnusně, nebudu k němu milý (myslím tím cizí lidi), miluju se se svou holkou (mimochodem zapálenou křesťankou, ale to je na jiný článek...), "uctívám" rozum a logiku a ne někoho cizího... a všeobecně se snažím žít tak, abych se za to nemusel stydět. A hlavně, když něco zbabrám, tak si nadávám sám sobě, nesvádím to na satana a omlouvám se konkrétním lidem. A koneckonců, někdy pracuju i v neděli...:o)



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Čtvrtek, 19. srpen 2004 @ 11:35:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vidím, že komentářů se urodilo dost, tak odpovím najednou.

Pro Gepu:
Tady se opravdu nedá nic jinýho než souhlasit s wollkem, protože prostě má pravdu. V těch Evropských vyspělých státech, které jsi uvedl, opravdu je tolik věřících, ale nazval bych je "pasivní věřící" 2 x do roka do kostela a máme odslouženo. Nějak mi přijde, že zrovna Evropa teď "jede" podle ateismu, a Evropská politika je čistě nenáboženská. Amerika náboženská sice je, ale rozhodně jí to nepomáhá... nejspíš proto, že pokud tam někdo chce mít úspěch, tak prostě musí před veřejností děkovat bohu.
Nejvíce lidí teď verbujete v Africe a Jižní Americe a tam (zvlášť v Africe) to rozhodně vyspělé státy nejsou.


To wollek:
Vzhledem k tomu, že moje přítelkyně je věřící, tak mě občas „obšťastňuje“ právě citáty z bible, které pojednávají o příkazu nezačínat si nic s nevěřícími.
Nasmál jsem se tehdy tomu, jak např. 17 holka tady psala, něco ve smyslu „Je mi 17, několikrát jsem byla na diskotéce, dokonce jsem už měla pivo, líbí se mi kluci, když je vidím, tak myslím na neřestné věci, moc se modlím, abych na to nemyslela, ale pořád na to myslet musím. Co mám dělat?“ Tak tomu jsem se smál asi 5 minut.
To, že křesťanství není založeno na tom, aby někdo pískal, je pravda, nicméně vyloženě to pískání umožňuje - vnucuje se mi srovnání s komunismem.
S tím obracením chudých lidí nesouhlasím. Vždyť právě křesťanství hlásá to, že není až tak důležité, co si za svého života vybuduješ – hlavně když uvěříš v boha. Tzn. že obracet by se podle toho měli všichni, bez rozdílu životní úrovně.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: wollek v Čtvrtek, 19. srpen 2004 @ 17:33:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Antichrist:

„... obšťastňuje“ právě citáty z bible, které pojednávají o příkazu nezačínat si nic s nevěřícími.

:-)))) Např. toto: " Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?" (2 Kor 6:14)
Nebo se pletu? Já bych to až tak dogmaticky neviděl...

Nasmál jsem se tehdy tomu....

No, abych řekl pravdu, tak mě to taky pobavilo :-) Ale není Ti jí spíš líto?

Mimochodem, věříš, že křesťan, který svou víru bere opravdu vážně, může mít sex mimo manželství nebo před ním?

V těch Evropských vyspělých státech, které jsi uvedl, opravdu je tolik věřících, ale nazval bych je "pasivní věřící" 2 x do roka do kostela a máme odslouženo.

No, já bych to tak optimisticky neviděl. Hend v rodině mám člověka, co v Boha věří ještě míň než Ty, přesto je v těchto statistikách veden jako římský katolík, neboť jej jeho nevěřící rodiče kdysi nechali pokropit v kostele. Dost bych pochyboval, zda vůbec ty dvě návštěvy bohoslužeb zvládl během posledních padesáti let. Marně jsem se zde některým věřícím snažil vysvětlovat, že pokřtěním novorozeněte 'vyrábět' křesťany nelze, a i proto jsem ani s těmi statistikami nesouhlasil.

To, že křesťanství ..... vyloženě to pískání umožňuje

Ano, umožňuje. Ale zrovna tak jej umožňuje reklama nebo sdělovací prostředky. Kdo není snadno manipulovatelný, případně nepodléhá módním vlivům a záležitostem, věřím, že bude 'ochráněn' i jako křesťan:-)

Vždyť právě křesťanství hlásá to, že není až tak důležité, co si za svého života vybuduješ – hlavně když uvěříš v boha. Tzn. že obracet by se podle toho měli všichni, bez rozdílu životní úrovně.

Nevím, jak jsi na to přišel, ale křesťanství samo o sobě učí, že mnohem spíše se obrátí chudí, ztrápení či ti, co pláčou. Naopak bohatého dotlačit k Bohu je prý větší problém než velblouda protlačit uchem jehly, a to už je co říct:-)))

Ne, že by bohatým, vzdělaným a spokojeným nebylo království nebeské určeno. Ale tento typ lidí má mnohem větší tendence těmito duchovními věcmi pohrdat a říkat, že jsou pro slabé. To už prostě vyplývá z lidské mentality a připadá mi to celkem pochopitelné. Hezky je to popsané zde (ačkoliv předpokládám, že to znáš):

1 Kor 1:26  Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;
27  ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;
28  neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic -
29  aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

Zatím se měj hezky,

wollek



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Středa, 22. září 2004 @ 16:26:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
" Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!“
Všimnul jsem si, že dost křesťanů vidí sebe samotné jako společenství na ostrově spásy oddělené od nevěřících, kteří nutně musí být ti nejhorší, temnota, orgie, nepravosti atd... a nedokážete pochopit, že může být nekřesťan lepší člověk, nežli věřící (po vašem obrácený) křesťan. Znám jich několik, a věřte mi, že vím o čem mluvím.

Té holce jsem se asi nasmál nejvíc, ne že bych se smál jí, ale smál jsem se celému vašemu systému, který takovéhle holky přímo vychovává a navíc jste na to hrdí.

Další aspoň názvy článků, které ve mně vyvolávají úsměv:
Matrix Reloaded - náboženské pozadí a odkazy
Fundamentalismus příčinou schisma a rozpadu Světového svazu baptistů
Necudne praktiky v nasich sborech a tam hlavně: Masturbace potetovaných křesťanských metalismů
Doporučené vtipy pro kurzy Alfa
Politika a čarodějnictví
Otevřený dopis mému budoucímu manželovi – chudák manžel (i když zatím budoucí neznámý....)
Masturbace musí být hřích
Byl Ježíš gay?
ZE SATANISTKY KŘESŤANKOU – tahle holka nikdy satanistka nebyla…
Jak řeknu NE předmanželskému sexu
Co dělat, když jsi svoje panenství už někomu dala?
Doktor mi doporučil masturbaci – co mám dělat?
Křesťanský metal je důležitý nástroj!!!

Je pravda, že někdy je to k smíchu, někdy k pláči, a někdy se mi vybaví
Středověk neskončil, středověk trvá...

"Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří zakoušejí pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako těžkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že "homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené". Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od daru života.
Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě a, jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži."

Jestli tomu fakt věříte, tak se jděte bodnout... Váš Antichrist.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Pátek, 24. září 2004 @ 12:28:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím, jak jsi přišel na názor, že ateista nemůže mít žádný objektivní měřítko.

Zkusme tedy srovnat dva lidi:
První: Nekonfliktní člověk se vztahem k přírodě, citlivý, ateista
a
Druhý: Člověk, který vyrostl např. v horách (jedno kde přesně) samorost, zvířata dělí na užitková a ostatní (ostatní když nepotřebuje zabije). Bije svou ženu když ho neposlouchá, bije svoje děti, když neposlouchají a jemu to divné nepřipadá. Proč? Protože vyrostl v podobné rodině a chová se defacto jako jeho otec. A může to být křesťan. Kolik jich je takových třeba u nás.

Nezáleží na tom, jestli je křesťan anebo ne, záleží na tom, jaký to je člověk. A může to být pěkná svině i když je "obrácený" křesťan. To co mi tady vadí je to, že když je někdo křesťan, tak už je brán z principu jako "dobrý člověk." A tak to není.
A lidi jsou, jací jsou. Vyvíjí se, ale lidi se nemění.

To s tím bodnutím jsem myslel na ten poslední odstavec o homosexualitě, který jsem viděl v nějakém článku tady na serveru "Sexuální anomálie" nebo tak nějak.

Nazdar, Antichrist.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: wollek v Pátek, 24. září 2004 @ 15:49:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý *****,

na ten názor jsem přišel až jako křesťan a prostě si to myslím. Jako ateista jsem se snažil činit dobro a být relativně dobrý člověk. Ale co to znamená? Kdo určí, co je dobré, pokud by žádný Bůh neexistoval? Kde mám hledat objektivní měřítko? Je snad můj osobní názor na to, co je správné, objektivní? Nebo lze za objektivní názor považovat názor většiny populace České republiky?

Pokud bych věřil, že vesmír a život je jen změť náhodně uspořádaných elektronů, protonů a dalších částic, která jen tak mimochodem vedla ke vzniku naší mysli, jež není nic jiného než chemické procesy, pak mi připadá poněkud prapodivné hovořit o nějakém objektivním měřítku, co je dobré a co je špatné. Na základě čeho bychom měli tvrdit, že je jeden člověk lepší než druhý? Jak chceš posoudit, kdo jedná lépe, když zlobivé dítě od jednoho dostane výchovně na zadek, jakmile už nic jiného nepomůže, a od druhého ne, protože prostě raději nechá dítě rozmazlené, než aby použil sílu? Je lepší jíst maso nebo ne? Je lepší stavět zvířata na roveň člověka nebo ne? Těch otázek může být mnoho, ale objektivní měřítko pro ateistu nikde. Jsme-li pouze změť elementárních částic, stěží vůbec posoudíš, zda je lepší žít nebo zemřít. Může to vést až k absolutnímu absurdismu, ale k tomu ve svém důsledku ateismus také vede, ačkoliv z toho je cesta ven - nesmýšlet do všech důsledků. Pak převládne jiná cesta:

I ateisté mají své svědomí a cítění a schopnost rozlišovat dobré od zlého. Tu schopnost má každý člověk, protože všichni jsou stvořeni k Božímu obrazu a zároveň všichni jsou potomky padlého Adama. Ateista bude správně argumentovat, že křesťan je mnohdy horší člověk než nevěřící. V tomto ohledu s Tebou souhlasím, ale takto vyřčená věta nemá žádný objektivní význam bez víry v to, že existují nějaké objektivní morální hodnoty. A ty hodnoty nemohou objektivně existoval, pokud neexisutje někdo nebo něco nad námi, co by je mohlo objektivně posoudit. Ani křesťan nebude vždy vědět, co je objektivně správné nebo špatné (v základních rysech ano, ale je mnoho sporných otázek), ale prostě věří, že to objektivní měřítko skutečně existuje a je dáno svrchovaným Bohem. Čím je toto měřítko dáno ateistovi, to skutečně nechápu, ačkoliv jsem tak sám dlouho věřil.... Podle mého názoru jsou i sami ateisté v morálních otázkách silně ovlivněni křesťanskou vírou i samotným Bohem, aniž by to sami přiznávali nebo věděli.

Pevně věřím, milý Antichtiste, že se nebudeš urážet nad mými výroky a spíš je budeš brát jako námět pro další diskuzi a třeba ukážeš na nějaké aspekty, které mě ani nenapadly a umožní mi se na celý problém podívat ještě trochu jinak.

Zatím se měj hezky a buď v pokoji,

wollek



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Antichrist v Pondělí, 25. říjen 2004 @ 09:54:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že už to začíná být mlácení prázdný slámy... každej máme svojí víru, svoje morální hodnoty a měřítka, já vás o tom, že bůh je výmysl nepřesvědčím (a ani nechci), vy mně nepřesvědčíte o tom, že je na nebi bůh atd. (i když přesvědčit chcete...)

Myslím si, že dobro se dá od zla odlišit pro ateisty mnohem lépe než pro křesťany, protože pro k. platí, že "účel světí prostředky" - viz upalování čarodějnic (opravdu si taky myslíte, že čarodějnice a ostatní pohádkové bytosti opravdu žijí mezi námi? ....a co Gandalf? :o)

Mějte se tu fajn, když někomu ublížíte, tak se hlavně hned pomodlete, aby vám bylo odpuštěno a žijte tak, jak chcete.
Ahoj AntiChrist.



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: wollek v Středa, 03. listopad 2004 @ 17:31:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
já vás o tom, že bůh je výmysl nepřesvědčím (a ani nechci), vy mně nepřesvědčíte o tom, že je na nebi bůh atd. (i když přesvědčit chcete...)

No, zrovna moc se mi nezdálo, že nás o tom nechceš přesvědčit. Máš pravdu, smysl to nemá, je to prakticky totéž jako mě chtít přesvědčit, že neexistuji.
A já přesvědčovat Tebe? Proč, je to Tvá hloupost, že spoléháš na svoji dobrotu a moudrost, a jednou to poznáš sám. Je mi to sice líto, ale to je asi tak vše, co pro Tebe v této věci mohu udělat:-).

Myslím si, že dobro se dá od zla odlišit pro ateisty mnohem lépe než pro křesťany...

Nesouhlasím. Pokud by nebyl Bůh, tak skutečně považuji za zcestné chtít vůbec nějaké obecné absolutní zlo a dobro definovat, protože by neexistovala žádná obecná pravda vůči, které to zlo nebo dobro vztáhnout. Jedná se o pouhé osobní názory, z nichž některé mohou být v rámci lidské společnosti většinové, ale to je vše. Nic víc. Navíc by to dobro a zlo, byť většinové, nemělo naprosto žádnou hodnotu vůči 'stvořitelce' hmotě, protože jenom té je možné se zodpovídat.

Dokaž mi tedy, jako ateista, že to, co činí teroristé v Iráku a jinde po světě je dobré nebo zlé? Z principu své víry se můžeš opřít akorát tak o hmotu a její mnohotvarost. Tak, prosím, začni s důkazem:-).

S pozdravem,

wollek



Re: Jak vstoupit do vztahu s Ježíšem? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Irena v Sobota, 25. listopad 2006 @ 10:42:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro antikrista:
I za Tebe Ježíš zemřel, ať se Ti to líbí, nebo ne. Žiješ v klamu, do kterého Tě dostal ďábel, kterého Ježíš před 2000 roky porazil. A věř mi, že sám ďábel velice pevně věří v Ježíše, protože ho dobře zná!!! A velmi dobře zná i Bibli, do které Bůh vložil jeho = satanovu - závěť! On ví, že ho čeká věčné zavržení, kdy se bude trápit v ohnivém jezeře spolu se smrtí a *****m. Záměrně píšu všude malá písmena, protože ďábel si nic jiného nezaslouží.
No a proto, že ví, co ho čeká, nechce se mu tam samotnému, tak nalhává lidem, kteří mu to dovolí, že Bůh neexistuje, že je to všechno báchorka, a podobné blbosti.
Zkusils někdy říct - "Bože, jestli fakt existuješ, dej se mi poznat"? Jestli ne, udělej to. Protože pokud Bůh neexistuje, o nic nepřijdeš, ale pokud existuje, Ty přijdeš o věčný život, a to by byla škoda. Bible je opravdu černobílá - jsme buď děti Boží, nebo děti ďábla - se všemi důsledky. PROSÍM TĚ, VYBER SI ŽIVOT!



Re: ANTIKRISOVI (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Miloslav v Sobota, 25. listopad 2006 @ 12:51:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Antikrist:miluju se se svou holkou (mimochodem zapálenou křesťankou,...

M.P: Nevím jak to je u vás a není to podstatné, jenom bych chtěl říci, že Opravdově zapálení křesťané nežijí na hromádce a jsou do svatby jako panic a panna.



Je katolický výklad na ANTIKONCEPCI Biblický?


"Ploďte a množte se a naplňte zemi".(1Gn 28)

……Zeptal jsem se Kimberley, jaké téma si zvolila.
„Antikoncepci,“ zněla její odpověď.
„Antikoncepci?“ podivil jsem se. „Loni bylo také možné si toto téma vybrat, ale nikdo jej nechtěl. To je ve skutečnosti jenom katolický problém. Proč se právě ty chceš zabývat antikoncepcí?“
„Když mluvím o potratech, neustále narážím na otázky spojené s kontrolou porodnosti. Nevím proč, ale je to tak. Tak jsem si myslela, by nebylo špatné zjistit, jestli k tomu má Bible co říct.“
„Když chceš ztrácet čas kvůli pseudoproblému.. Ale jak myslíš. Je to tvůj čas.“
Překvapilo mě to, ale nezajímalo mě to natolik, abych se tím zabýval. Koneckonců, pro nás opravdu tehdy neexistoval správný či falešný pohled na problém antikoncepce. Tenkrát jsem ještě netušil, jak moc ovlivní Kimberleyno studium této otázky náš život.
Asi za čtrnáct dní mě zastavil na chodbě jeden z mých přátel: „Už jsi mluvil se svou ženou o jejím studiu otázky antikoncepce?“ „Moc ne.“
„Tak bys měl. Přišla totiž s hodně zajímavými myšlenkami.“
Poté jsem si řekl, že s ní promluvím. Zeptal jsem se jí, co zajímavého zjistila ohledně antikoncepce. Sdělila mi, že před rokem 1930 zastávaly všechny křesťanské církve společné stanovisko, tvrdicí, že antikoncepce je špatná za všech okolností.
„Možná to trvalo tak dlouho, než se ostatní zbavili posledních pozůstatků katolicismu,“ vyslovil jsem svoji domněnku.
Kimberley však pokračovala dál: „Ale víš, jak katolíci zdůvodňují svůj odmítavý postoj ke kontrole porodnosti? Jejich argumenty jsou silnější, než by sis myslel.“
Musel jsem připustit, že ty argumenty neznám. Požádala mě, abych si na toto téma přečetl jednu knihu. Jmenovala se Birth Control and Marriage Covenant (Kontrola porodnosti a manželská smlouva) a jejím autorem byl John Kippley. Od té doby byla tato kniha přepracována a znovu vydána pod titulem Sex and Marriage Covenant (Sex a manželská smlouva). A já jsem se považoval za odborníka na teologii smlouvy. Myslel jsem si, že vlastním všechny knihy, jejichž titul obsahuje slovo „smlouva“. Tuto jsem však neznal, a to vyprovokovalo moji zvědavost. Podíval jsem se na ni a pomyslel si: „Cože? Katolické nakladatelství? Vždyť ten autor je katolík! Papeženec! Copak to jen provádí, že nám bere protestantský pojem smlouvy? Byl jsem zvědavý na to, co píše. Sedl jsem si ke knize a četl. Říkal jsem si: „To snad není pravda — to nemůže být pravda!“ Obsah knihy byl srozumitelný a logický. Autor říkal, že manželství není pouze obchodní kontrakt, obsahující jen výměnu zboží a služeb. Podle něj je manželství spíše slavnostní smlouvou a zaslíbením, které spočívá v tom, že se dvě lidské bytosti sobě navzájem darují.
Jeden z hlavních Kippleyho argumentů obsahoval myšlenku, že ke každé smlouvě patří akt, ve kterém je smlouva potvrzena a obnovena, a že manželský akt je zároveň aktem smluvním a stvrzujícím. Když je manželská smlouva obnovována, Bůh toho používá k předávání nového života. Obnovovat manželskou smlouvu a používat přitom kontroly porodnosti, aby se tak zabránilo možnosti vzniku nového života, znamená vyloučit záměry nejdůležitějšího svědka manželské smlouvy a dárce života — Stvořitele. Kippley říká, že manželský akt jedinečným způsobem představuje mocnou a životodárnou lásku, vybudovanou na základě smlouvy. Všechny ostatní druhy smluv ukazují a přenášejí Boží lásku, ale pouze v rámci manželské smlouvy je láska tak skutečná a mocná, že zprostředkovává život. Když Bůh stvořil člověka, muže a ženu, tak první příkaz, který jim dal, zněl, aby byli plodní a množili se. To bylo k obrazu Božímu — Otce, Syna a Ducha svatého, kteří jsou tři v jednom jako Boží rodina. Takže když se v rámci manželské smlouvy „dva stanou jedním“, je tento „jeden“, kterým se stali, natolik skutečný, že za devět měsíců mu už možná budou dávat nějaké jméno! Dítě ztělesňuje jejich smluvní jednotu.
Začal jsem chápat, že každý manželský akt představuje posvátné jednání. Pokaždé, když jsme v našem manželství zmařili životodárnou moc lásky pomocí antikoncepce, činili jsme něco, co tuto posvátnost znesvěcovalo. (Přistupovat k posvátným věcem jako k něčemu obyčejnému samozřejmě znamená jejich znesvěcení.)
Tato kniha na mě zapůsobila, ale já jsem o tom raději pomlčel. Kimberley se mě ptala, co si o tom myslím. Odpověděl jsem jí, že je to zajímavé. A pak jsem začal pozorovat, jak Kimberleyny názory začínají zasahovat mé přátele, vždycky za nějakou dobu jednoho — někteří z nejlepších a nejbystřejších začali měnit své názory!
Pak jsem objevil, že všichni reformátoři — Luther, Kalvín, Zwingli, Knox i další — byli v této otázce s katolickou Církví zajedno.
Byl jsem z toho úplně vedle. Katolická Církev jako jediná „denominace“ na světě byla natolik odvážná a čestná, že hlásala tuto maximálně nepopulární pravdu. Nevěděl jsem, co si s tím počít. Tak jsem se uchýlil k závěru, že po dvou tisících letech přece musí mít katolická Církev alespoň v něčem pravdu.
Ať už katolická či jakákoliv jiná, byla to přece jen pravda. Tak jsme tedy s Kimberley vyhodili naše antikoncepční prostředky a začali jsme i se svými rodinnými plány vkládat důvěru v Boha novým způsobem. Nejprve jsme se řídili po několik měsíců metodou přirozeného plánování rodičovství. Pak jsme se rozhodli, že se úplně otevřeme novému životu, abychom toto Boží požehnání byli připraveni kdykoli přijmout…
….Jedním z prvních problémů, do kterého jsem se v rámci kursu křesťanské etiky pustila, byla otázka antikoncepce. Do té doby, než jsem se zapojila do hnuti pro záchranu nenarozeného života, jsem si nemyslela, že by bylo třeba tyto otázky studovat. Z nějakého důvodu se však neustále objevovala otázka kontroly porodnosti. Jako protestantka jsem nevěděla ani o jednom z našich známých, kteří by kontrolu porodnosti nepraktikovali. Kontrola porodnosti se doporučovala jako rozumné a zodpovědné křesťanské jednání. V přípravě na manželství se probíraly různé způsoby této kontroly, avšak otázka, zdali porodnost kontrolovat či ne, vůbec nebyla brána v úvahu.
Již první den se naše skupinka, která si vybrala otázku antikoncepce jako předmět svého etického zkoumání, krátce sešla v zadní části učebny. Jeden ze studentů prohlásil: „Nemusíme se zamýšlet nad katolickým postojem, protože existují jen dva důvody, proč jsou katolíci proti antikoncepci. Za prvé — papež není ženatý, takže se nemusí následky manželství ve svém životě zabývat a za druhé — v Římě chtějí, aby na světě bylo co nejvíce katolíků.“
„Tohle jsou důvody, které uvádí katolická Církev?“ přerušila jsem ho. „Já myslím, že ne.“
„Když myslíš, že ne, tak proč to pořádně neprostuduješ?“ zněla reakce.
„Ale prostuduju,“ řekla jsem. A prostudovala.
Nejprve jsem přemýšlela nad tím, jaká je vlastně Boží podstata a jak my, lidé žijící v manželství, jsme povoláni k tomu, abychom se Bohu podobali. Bůh — Otec, Syn a Duch svatý — stvořil muže a ženu ke svému obrazu a požehnal jim jejich manželskou smlouvu s pokynem, aby byli plodní a množili se, naplnili zemi a panovali nad vším stvořeným, a to ke slávě Boží (Gen 1, 26—28). Skutečný obraz, podle kterého byli muž a žena stvořeni, spočívá v jednotě podstaty tří Božských osob, které se vydávají jedna druhé v úplné sebedarující lásce. Bůh potvrdil znovu tuto stvořitelskou plnou moc ve své smlouvě s Noem a jeho rodinou, když jim opět přikazuje, aby byli plodní a množili se (Gen 9, 1). Existence hříchu tedy nezměnila povolání manželů, aby byli obrazem Božím prostřednictvím plození.
V Nové smlouvě to objasnil svatý Pavel. Manželství bylo vyzvednuto jako obraz vztahu mezi Kristem a Církví. (V tomto bodě jsem tehdy neměla ani ponětí o tom, že manželství je vlastně svátost.) A právě skrze životodárnou moc lásky umožňuje Bůh manželům vnímat Boží obraz jako jednotu dvou, která se stává třetím.
První otázka, kterou jsem si položila, zněla: „Umožňuje nám, manželům, kontrola porodnosti — při níž vědomě zablokujeme životodárnou moc lásky, zatímco se těšíme ze vzájemné jednoty a rozkoše, jež nám manželský akt poskytuje — vnímat Boží obraz (ke kterému jsme stvořeni) v lásce, která se tomu druhému daruje cele a úplně?“
Za druhé, prostudovala jsem, co říká Písmo o dětech. Svědectví Božího slova bylo ohromné. Každý verš, který mluvil o dětech, mluvil o nich pouze a jen jako o požehnání (např. Ž 127, 128). Nebyl zde žádný výrok, který by poučoval o ceně, jež by převážila hodnotu samotného dítěte. Žádného požehnání se zde nedostává muži či ženě, kteří by měli dokonale odměřené časové úseky mezi jednotlivými dětmi, ani manželům, kteří by dříve, než na svá bedra vezmou břemeno rodičovství, prožili nějaký přesný a správný počet roků bez dětí, ani rodičům, kteří by každé početí přesně naplánovali. To vše byly přístupy, které jsem znala ze sdělovacích prostředků, ze státní školy a ze svého okolí, ale neměly žádný základ ve Slově Božím.
Plodnost byla v Písmu označovaná jako něco, čeho je třeba si cenit a oslavovat. Podle Písma to není žádná choroba, která by se měla za každou cenu odstranit. A ačkoliv jsem nenašla v Písmu nic, co by negativně vypovídalo o lidech s malým počtem dětí, nebylo pochyb o tom, že podle různých míst v Bibli se ve velkých rodinách více ukazují projevy Boží přízně. Je to právě Bůh, který otevírá a zavírá lůno. Když on daroval život, bylo to chápáno jen a jen jako požehnání. A nakonec, Bůh si přeje od věrných manželů „Boží potomstvo“ (Mal 2,15). Děti jsou v Žalmu l2‘7 přirovnávány k „šípům v ruce bohatýra... Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec“. Kdo by se pustil do boje jen se dvěma nebo třemi šípy, když by mohl mít plný toulec? Otázka, kterou jsem kladla sama sobě, zněla: „Reflektovala naše praxe kontroly porodnosti Boží pohled na děti nebo pohled světa?“
Třetí otázkou byla vláda Ježíše Krista. Jako evangelikální protestanté jsme Scott i já brali Kristovu vládu nad svým životem velmi vážně. Po finanční stránce jsme pravidelně dávali stranou ze svých úspor desátek bez ohledu na to, jak malé byly, protože jsme chtěli být dobrými správci peněz, které propůjčil do naší péče. Neustále jsme se mohli přesvědčovat o tom, jak Bůh vychází našim potřebám vstříc — vždy jsme od něj měli víc, než jsme mu sami dali. Co se týče času, zachovávali jsme Den Páně a odkládali stranou studium, které tehdy bylo naší hlavní prací, i když jsme hned v pondělí měli jít na zkoušku. Mnohokrát nám Bůh toto jednání požehnal tím způsobem, že jsme každou pondělní zkoušku dobře zvládli. Co se týče našich schopností a talentů, domnívali jsme se, že bychom měli být vždycky ochotní sloužit Bohu v rámci duchovní péče o druhé a radostně přidat tuto službu k našim studijním povinnostem. Když jsme viděli, jak je náš život výsledky této služby požehnán, byly tím naše víra a náš manželský vztah velmi posilněny.
Ale co naše těla? Naše plodnost? Sahala Kristova vláda až tak daleko?
Po těchto otázkách jsem se začetla do 1. listu Korinťanům: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha“ (1 Kor 6,19—20).
Považovat plodnost za něco, co je dobré kontrolovat podle svého mínění, byl asi postoj vycházející více z amerického způsobu života než z Boží vůle. Zabývala jsem se otázkou: „Ukazuje naše praxe kontroly porodnosti, že věrně přijímáme vládu Ježíše Krista?“
Za čtvrté, jaká byla Boží vůle pro Scotta a pro mne? Chtěli jsme ji znát a ve svém životě podle ní také jednat. Jedna pasáž z Písma nám v našem hledání pomáhala. Byla z listu apoštola Pavla Římanům: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své myslí, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“ (Řím 12,1—2). Apoštol Pavel říká, že život naplněný obětí vyžaduje Boží milost — nežádá se po nás, abychom tento způsob života žili pouze svou vlastní silou. Můžeme nabídnout celou svou osobu (a tedy i své tělo) jako oběť ve službě Bohu — to je tělesný aspekt toho, když chce člověk žít duchovně. Jeden z klíčů k rozpoznání toho, je-ii naše obětování v souladu s Boží vůlí, spočívá v přesném rozlišení mezi tím, k čemu nás nabádá tento svět a mezi Božími pravdami. To znamená, že musíme svou mysl aktivně obnovovat Slovem Božím. A tak mě mé studium v oblasti antikoncepce dovedlo až k tomuto bodu — rozjímala jsem nad Písmem, které poskytovalo jiný obraz než ten, který dával tento svět.
Scott a já jsme již odevzdali své životy sobě navzájem a Bohu. Otázky zněly: „Můžeme věřit Bohu při plánování velikosti naší rodiny? Při pauzách mezi dětmi? Ví; na co máme finančně, emocinálně i duchovně? Má zdroje, ze kterých nám dá sílu, abychom zvládli více dětí, než si sami myslíme, že zvládneme?“
Ve hloubi duše jsem věděla, že to, s čím vlastně bojuji, je skutečná Boží svrchovanost. Jen Bůh znal budoucnost a také nejlepší způsob, jak budovat naši rodinu s Božími potomky, které si pro nás tak přál. Bůh zajisté již nespočetněkrát předtím dokázal v jiných věcech, že je hodný důvěry. Věděla jsem, že mu můžeme důvěřovat, že nám dá víru, kterou potřebujeme k tomu, abychom mu svěřili i tuhle oblast, a že nám dá naději, že tento pohled je součástí jeho plánu pro náš manželský život. A že nás obdaří svou láskou a skrze nás také každou milovanou duši, kterou svěří do naší péče. Konec konců jsem znala v našem semináři mnoho párů, které „plánovaly« početí a narození svých dětí, ale přitom Bůh všechno načasoval jinak, než si představovali. Bylo třeba mu svěřit i tuto oblast zcela a radikálně — bez užívání prostředků kontroly porodnosti. K tomuto přesvědčení jsem tedy došla. Ale manželství je vždycky záležitostí dvou lidí a já jsem potřebovala probrat tyto starosti a otázky se Scottem.
Když se mě jednou při večeři zeptal, jak pokračuje moje studium problematiky antikoncepce, sdělila jsem mu, co nejvíc bylo možno. Pak jsem ho požádala, aby si přečetl knihu Johna Kippleye Birth Control and the Marriage Covenant (Kontrola porodnosti a manželská smlouva). Scott se seznámil s podstatou mých argumentů, které tato kniha obsahovala. Navíc si povšiml také toho, jak Kippley aplikuje myšlenku manželské smlouvy, aby vysvětlil, proč je antikoncepce nemorální. Kippley užívá následující přirovnání: S partnery, kteří se těší z požitků manželského aktu jen proto, že zablokovali jeho životodárnou sílu, která je zároveň novým potvrzením této smlouvy, je tomu stejně jako s lidmi ve starověkém Římě, kteří se přejídali na hostinách a pak si vymysleli omluvu pro to, aby mohli toto jídlo vyzvracet (aby zabránili následkům svého obžerství). Oba dva přístupy se protiví přirozenému mravnímu zákonu a ten první navíc i manželské smlouvě.
Z Kippleyho pohledu, reprezentujícího katolickou Církev, je prvotním cílem a účelem manželského aktu plození dětí. Když manželé vědomě cestu k tomuto cíli zablokují, jednají v rozporu s přirozeným zákonem. Podkopávají znovupotvrzení své vlastní manželské smlouvy a obracejí v lež své vzájemné a úplné odevzdání se jednoho druhému.
Nyní už jsem chápala, proč je katolická Církev proti antikoncepci. Ale jak tomu bylo s přirozenou metodou plánování rodičovství? Nebyla to pouze katolická varianta kontroly porodnosti? V I. listu Korinťanům (7,4-5) se mluví o časových úsecích, ve kterých se manželé mohou zdržet sexuálního styku z důvodu modlitby. Pak jej ale zase mají obnovit, aby ďábel neměl opěrný bod svého pokoušení v jejich manželství. Když jsem četla papežskou encykliku Humanae Vitae, začala jsem si vážit rovnováhy, kterou Církev ve svém učení v této oblasti předkládá. Existoval zde Boží způsob, jak prožívat manželský akt a jak ve vážných podmínkách s rozvážností využívat zdrženlivosti v obdobích plodnosti.
Bylo tomu přesně tak jako s jídlem: Jsou období, kdy je půst prospěšný. Zrovna tak mohou být období, kdy půst od manželského aktu ze zbožných důvodů může být člověku prospěšný. Avšak (s výjimkou zázraku) člověk sotva přežije, když bude pořád držet půst. Podobně přirozené plánování rodičovství bylo předkládáno jako lékařský předpis pro období těžkostí, spíše než každodenní vitamín pro celkové zdraví. Poté, co jsem jednoho dne ve školní knihovně vyložila svůj názor v této věci jednomu svému spolužákovi, položil mi provokativní otázku:
„Takže vy jste se Scottem už přestali používat metod kontroly porodnosti?“
„Ne, ještě ne.“
„No, ale vypadá to, že to vůbec nepovažuješ za správné.“ Odpověděla jsem mu následovně: „To znáš, jak se na farmě starého Browna potkala slepice s čuníkem a povídali si o tom, jakého mají výborného hospodáře?“
„Ne,“ odpověděl, „to neznám.“
„To bylo tak,“ pokračovala jsem. „Slepice říká čuníkovi: ‘Měli bychom pro našeho hospodáře něco udělat. Něco zvláštního, z čeho bude mít velkou radost.‘ ‘Co máš na mysli?‘ ptá se čuník. ‘Připravíme mu ke snídani šunku s vajíčkem,‘ vtipně poznamenala slepice. ‘To tak,‘ odsekl čuník, ‘to by se ti hodilo. Pro tebe je to dar. Ale pro mne by to bylo totální odevzdání.“
A dodala jsem: „Terry, beru tvoji otázku vážně. Ale pro mne je daleko těžší v této oblasti riskovat důvěru vůči svému manželovi a poslušnost vůči svému svědomí a Bohu než pro tebe, neženatého člověka.“
Poté, co jsme se dohodli na tom, že se za nás bude modlit, jsme se rozešli domů. Když jsme o tom se Scottem diskutovali, souhlasil se mnou. Byl v podstatě také proti antikoncepci, ale navrhl, že bychom si ji snad mohli nechat po ruce pro případ, že bychom si to později zase rozmysleli. Cítila jsem, že toto řešení by mohlo vést k příliš velkému pokušení a návratu ke dřívější praxi. A tak jsme společně zavrhli kontrolu porodnosti a co se týče našich životů a plodnosti, začali jsme novým způsobem důvěřovat Bohu.
Ukázka z knihy
Scott a Kimberley Hahnovi
„Naše cesta do katolické církve





Stránka vygenerována za: 0.70 sekundy