Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Král Saul byl povolán Bohem být Izraelským králem. Bůh mu změnil srdce:

1 S 10,9: "Sotva se Saul obrátil, aby od Samuela odešel, proměnil mu Bůh srdce v jiné. Onoho dne se dostavila všechna tato znamení."

Saul byl dokonce zmocněn Duchem svatým:

1S 10,10: "Když přišli na onen pahorek, přicházel mu vstříc hlouček proroků. Tu se ho zmocnil Duch Boží a on upadl uprostřed nich do prorockého vytržení."

Nakonec se obrátil k démonům:

1Pa 10,13: "zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha."

A spáchal sebevraždu:

1S  31,4: "Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj."


Pokud tomu správně rozumím (a velmi nerad bych se kohokoliv dotkl), pak Kalvinista, pokud je věrný svému "pětibodovému" krédu, zde musí prohlásit, buď, že i vyvolený člověk se může dopouštět svévole, zpronevěřit se Hospodinu, doptávat se démonů, spáchat sebevraždu a nakonec být spasen - což jsem od Kalvinisty nikdy neslyšel. Nebo musí připustit, že i člověk, kterého Bůh povolá do služby, změní mu srdce a zmocňuje jej Duchem svatým, ještě nemusí být vyvolen.

Nedovedu si představit, že by zde někdo, kdo věří ve "vyvolení" a "věčnou vytrvalost" mohl mít již během svého života jistotu spásy. Protože, i když má člověk Bohem proměněné srdce a je veden Duchem svatým, ještě to neznamená, že je vyvolen. Vše se nakonec ukáže až zda vejde nebo ne. Jinými slovy kalvinista si - logicky - nemůže být svým vyvolením nikdy zcela jist.

A proto mohu dodat: protože něvěřím pětibodovému dogmatu, mohu si být svou spásou jist!