Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Matěj.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15170, komentáře < 7 dní: 431, komentářů celkem: 320354, adminů: 60, uživatelů: 4829  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 122 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
Jan21
cizinec
wollek

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezývali ho ´´pápež protestantov´´
·Billy Graham z katolíckej perspektívy
·Billy Graham - najväčší križiak všetkých čias
·Billy Graham způsobil kontroverzi v evangelikálních kruzích
·Billy Graham: existuje jediný hřích, který Bůh nemůže odpustit
·Je muž hlavou ženy?
·Korejské církve v Česku
·to, v co já věřím, je v podstatě to stejné, jako věří ortodoxní římskokatolíci
·V 99 letech zemřel proslulý baptistický kazatel Billy Graham
·Pastor baptistického megasboru čelí kritice kvůli nákupu auta Bentley

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
92 585 863
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Citanti
Vloženo Sobota, 27. listopad 2010 @ 15:12:15 CET Vložil: Stepan

Etika poslal cizinec

Ahoj. 

  Jmenuju se Aleš a rád bych vám napsal, že to co jsem slyšel o Ježíši je pravda pravdoucí. Strávil jsem v menších či větších depresích většinu svého života. To je, považte, téměř 40 let. Takže o těchto stavech něco vím. Nejhorší na tom je, že to, že trpím depresemi, jsem zjistil teprve asi před pěti lety, když jsem už dojel téměř nakonec a najednou jsem seděl v ordinaci u doktorky a z posledních sil co mi ještě zbyli, jsem ji prosil ať se mnou něco udělá, jinak že končim.

  Nechci zabíhat do detailů. Alkohol jako spojence jsem měl po většinu toho času. Ani jsem to nevěděl. Popíjelo se vždycky a všude, takže ono to spojenectví nebylo tak nápadné. Jen s tím rozdílem, že mí známí popíjeli z radosti nebo tak podobně a já z nutnosti, aby mi nebylo tak bídně. Myslel jsem si ale, že je to normální a že oni to prožívají také tak. No jak pak ne. Jiný stav jsem nezažil od svého dětství po rozvodu rodičů asi ve třech letech. Myslel jsem, že je to normální. 


   První vysvobození z deprese jsem zažil asi v sedmnácti letech, kdy jsem se skrze partu dostal k alkoholu. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem dopil půl piva. Měl jsem křídla, bolest, tlak, nejistota, obavy, nechuť žít byly ty tam a já se poprvé v životě skutečně radoval. 


  No a závislost byla ne světě.

  Nikdo se pak nemůže divit, co všechno jsem obětoval jen pro to, abych mohl jít "na jedno". Vztahy, koníčky , zájmy. Všechno padlo. Jaká past. Ale to jsem tehdy nevěděl, a co je nejhorší, nevědělo to ani moje okolí, které tehdy mohlo pomoci. Místo toho přicházeli pomluvy, nadávky, odsouzení, posměch. A můj většinoživotní partner alkohol, sebelítost, deprese, se mohl radovat.

  Tím chci napsat, že také vím a znám ten pocit, kdy konečně po takové době jsem mohl rozpoznat, analizovat, a vydat Bohu tohle všechno. Vlastně to byl stejný pocit jako po tom prvním pivu, ale bez něj. Taky mohu potvrdit, jak tvrdošilně se dokáže vracet a využít každé chybičky deprese, která vám vládla takovou dobu. Že se musíte držet Boha a Jeho pravdy opravdu jako topící se stébla a nepustit. Jinak vás znovu pohltí. Jenže čím víc se držíte, najednou z toho stébla je klacík, pak větev, pak trám, pak kláda a nakonec dokonce člun, do kterého se dá vlézt, a po tom hnusu dokonce plout. Už ne v něm, ale na něm. No a potom už zase chvíli trvá, než se nacháte s tou loďkou, zvanou víra, Bohem nakormidlovat z těch temných vod do těch čistších a čistších a čistších.

  No a po cestě vás čeká spoustu operací, kdy Bohu dáváte jednu svou součástku za druhou, a on je buď vyčistí a vrátí na místo, nebo spíš jako v mém případě, ji vyhodí jako již dále nepoužitelnou a nahradí ji novou. Je to hodně bolestivý a degradující zážitek a kdyby se do tohodle pustil někdo jiný než Bůh, skončilo by to špatně.

  Prošel jsem tolika pokáními a odpuštěními, dostal jsem se i na rovinu dědičného hříchu, kdy jsem musel vydávat hříchy mých rodových předchůdců, ty kýble slz nikdo nespočítá. Ale Bůh mě zachránil. A ještě stále je co řešit. Ale to nejhorší mám za sebou a vím komu za to vděčím. Ježíši Kristu, v němž se lidem jako já zjevila nekonečná Boží láska.

****

  Jeden z mnoha příběhů, lidí. Člověka, kterého odmala desítky let vychovával svět. Ďábel se mu smál v pekle do očí, okolí ho odepsalo, všichni, co mohli ho ponižovali. Farmaceutické firmy si z něj udělaly bussines stejně jako doktoři, kterými prošel a "duchovní" co ho ukazovali jako odstrašující případ a všichni doufali, že to tak vydrží v dobrém až do smrti.

  Takové lidi pracně vedeme ke Kristu. Modlíme se za ně. Taháme je z jednoho průšvihu za druhým. Trpíme s nimi všechno co provedou. Odpouštíme jim krádeže, pomluvy, nespravedlnost, opilství, fetování, ostudu, výsměch. Věnujeme jim desítky a desítky hodin, dní a týdnů, mnoho času a práce, přes všechno zklamání, bolest a ostudu kterou sobě i nám dělají.

  Nemůžeme za to, není v tom žádná zásluha. Děláme to proto, že i pro nás někdo tohle dělal, ne proto abychom měli nějaké zásluhy a leštili si brka.

  A říkáme těm lidem, pořád dokola: Ježíš za tebe umřel. Všechno, co Ježíš měl, dal za tebe. Ježíš se tě nikdy nezřekne. Jeho krev tekla za každý tvůj hřích. Pro Ježíše máš cenu jako ta perla, co ten, kdo jí našel, prodal všechno a koupil i to pole ve kterém byla zahrabaná.

  A někteří ti lidi jsou určení k věčnému životu z hrůzou zjistí, jak to s jejich životem je, často prožívají uprostřed sajrajtu peklo na zemi a jsou pak celí naměko když o Ježíši a jeho oběti slyší, brečí a dotýká se to jejich srdce, i tvrdých chlapů a statečných žen.

  A pak jim říkáme: Ježíš byl vzkříšen a žije, i dneska. A proměňuje lidské životy. Důvěřuj Ježíši celým srdcem a Ježíš tě z toho sajrajtu tvého života zachrání. Tak jako vydal Ježíš život za tebe, vydej ho i ty jemu, vydej celý život. Svůj život zapomeň, pohřbi - když svěříš svůj život do ruky Ježíši, on ho přijme a promění. Pozvi Ježíše do svého srdce, on to srdce vezme a vymění, místo toho kamení a haraburdí co tam máš ti dá citlivé srdce.  

  A když ti lidi zrovna brečí, protože se jich dotýká, že za ně Ježíš položil život, a že je Ježíš vzkříšen a žije, že ve vší té prázdnotě a beznaději světa přeci jen existuje nějaká naděje a tak tomu slovu věří a Ježíši svůj život vydají. A Ježíš ten jejich vegetativní život těla a krve, který žili, pomění a dá jim život věčný. A oni začnou chodit podle toho života, protože jsou úplně v šoku, že Ježíš je fakt živý a že je s nimi, že to, čemu jen věřili s malou skrytou nadějí se skutečně děje a opravdu existuje. Užívají si to, že z jejich nitra už neteče sajrajt, ale živá voda.

  A pak přijde těžká situace, protože ten boj, který měli ti lidé skrytý uvnitř sebe se přenese ven a pěkně zjevně. Všechny skryté duchovní věci, všechen sajrajt který měli v životě, vychází na světlo: prokletí rodu, špatná výchova, životní zranění, spící nemoci těla i duše, pýcha života, soustředění na sebe, to všechno Ježíš vytahuje a čistí a není to nic příjemného, často je to dost nepříjemné ponížení. Prožívají i všelijaké útoky z jejich okolí. Občas se jich zřeknou jejich nejbližší, zavrhnou je rodiče, odmítnou je jejich děti, vyhodí je ze zaměstnání nebo sami musí pro to nové srdce odejít. Zkrátka řežba.

  A oni ten životní boj pomalu a těžce prochází spolu se svatými okolo, vírou Ježíši Kristu přemáhají všechno to, co přichází. A pomalu po krůčcích začínají dělat to, co sami zažili: Odpouští, modlí se, pracují, vedou další lidi k Ježíši Kristu, věnují jim čas...

  A všechno to dělají kvůli Ježíši Kristu, který za ně zemřel.

****

  A do toho přijde nějaký bezbožný vzpurník, pokušitel, našeptávač a začne našeptávat: Víš, co můžeš udělat? Nemusíš přece pořád Ježíši tak fanaticky věřit. Mohl bys přece jednou zapřít Krista, ne? Mohl by ses jednou zřeknout spasení, ne? Mohl bys přeci alespoň jednou odmítnout nabízenou milost? Bůh ti dal přeci úplnou svobodu, svobodně volit dobro a zlo, můžeš si dělat co chceš, chodit kam chceš, hřešit jak chceš! Zkus to s námi, alespoň jednou!

  Ha, a teď jsi zhřešil, dostali jsme tě! Když zhřešíš proti Duchu svatému, tak tě Bůh navěky zavrhne a nikdy ti neodpustí. Jestli ti není úplně jasné, co ten hřích je, tak my ti to řekneme: Je to přesně to, co děláš ty! Nikde není žádná jistota, nikdy nevíš, jak se Bůh zachová na to co ty uděláš, jen zatracení je docela jisté.

  Jiní našeptávači jdou na to ještě přímočařeji, rovnou natvrdo: Žádné spasení není a ježíš taky lidi nezachraňuje, to tě obelhali, vymysleli si to, my to dobře víme. To cos prožil byl jen závan citů, davová psychóza v sektě, to známe dobře (z vlastní zkušenosti ;-). Co si sám neuděláš, to nemáš, to ty sám se musíš vlastní vytrvalostí zachránit. Taky musíš doufat v lidi a ve Smrt, to jsou jediné naše jistoty, teprve Smrt nás promění v jistotu. Když nebudeš v té správné (t.j. naší) církvi, a nebudeš dělat co ti řekne svatý otec, nemáš dost milostí, ježíš tě zavrhne, nemáš šanci! Jen my jsme církev a my máme plnost a bůh se tě stejně zřekne, to snažení ve tvojí sektě máš marné.

  A na důkaz svých slov vyhrábnou konkordancí nějaký veršík a přečtou něco o nějakém bezbožníku nebo nějaký pěkný vybraný kousek písma, který dotyčný jistě nesplňuje.

****

  Obvykle jsem proti trestu smrti, dokonce bych rád byl univerzalistou a věřil na prázdné peklo, ale jsou vážně vážné chvíle, kdy jsem vděčný za to, že peklo existuje.

  Takže vážení nemilí bibličtí citanti, abyste věděli, že taky umím copy & paste bez ladu a skladu, našel jsem vám v písmu jeden úryvek speciálně pro vás.



V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali:

  "Kdo je tedy v nebeském království největší?"

Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich a řekl:

  "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne."

  "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.

  Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.

  Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce."

  "Neboť Syn člověka přišel, aby spasil to, co zahynulo. Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? A když se stane, že ji najde, říkám vám jistě, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých."


  Pro ty, kteří mají extra speciálního ježíše co krmí devadesátdevět tlustých poslušných ovcí schovaných pěkně v bezpečí ovčince a tu jednu ztracenou nechá někde daleko vykrvácet a chcípnout, mám pár užitečných odkazů.

 
Příbuzné odkazy
· Více Etika
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Etika:
Homosexualita se neléčí


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Etika

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Citanti" | Přihlásit/Vytvořit účet | 14 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Citanti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lu v Sobota, 27. listopad 2010 @ 17:36:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc dobře napsané. Dovolím si publikovat na fb.



Re: Citanti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Nerihlaseny v Sobota, 27. listopad 2010 @ 21:30:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdysi jsem od tatínka obdržel zcela zdarma, bez jakýchkoliv zásluh dar. Ten dar mi otec už nikdy nevezme zpět. Mohu se k němu chovat tak, že ho zničím nebo si ho můžu vážit a považovat. To, že ho zničím nebo zahodím, ovšem neznamená, že jsem si ho někdy zasloužil.

A teď si představ, že by mi někdo tvrdil, že to, že jsem tento dar svojí nedbalostí zničil je nemožné, protože mi ho otec jednou provždy a nenávratně dal. Bude to možné nebo je definitivní odevzdání daru i zárukou, že ho nemohu zničit?



Re: Citanti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 28. listopad 2010 @ 11:08:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Taky mohu potvrdit, jak tvrdošilně se dokáže vracet a využít každé chybičky deprese, která vám vládla takovou dobu. Že se musíte držet Boha a Jeho pravdy opravdu jako topící se stébla a nepustit. Jinak vás znovu pohltí. Jenže čím víc se držíte, najednou z toho stébla je klacík, pak větev, pak trám, pak kláda a nakonec dokonce člun, do kterého se dá vlézt, a po tom hnusu dokonce plout. Už ne v něm, ale na něm. No a potom už zase chvíli trvá, než se nacháte s tou loďkou, zvanou víra, Bohem nakormidlovat z těch temných vod do těch čistších a čistších a čistších. "...


Toto si myslím, že je podstata našich sporů. To zvýrazněné je velmi výstižně vyjádřená pravdivá skutečnost. Tak to v životě opravdu je a tak to skutečně funguje. Lépe bych to nenapsal.

Naše spory začínají u vyvozování závěrů z této situace.
Jedni tvrdí, že Bůh se už postará, že to přestala být jejich starost
.

Apoštol Petr ve svém listu se tomu vyjadřuje:

Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v patřičný čas povýšil.
Uvrhněte všechnu svou starost na něj, neboť on se stará o vás.


Zdálo by se tedy, že mají pravdu. Ale tím to nekončí, je zde ještě druhý účastník smlouvy - člověk.

Petr tedy i zde pokračuje:

Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl.
Vzepřete se mu jakožto silní ve víře a vězte, že tatáž utrpení se dějí vašim bratrům na celém světě.


Věřící křesťan tedy musí stále bdít, stále usilovat o duchovní růst. Copy & paste nemusí být bez ladu a skladu, je jen prostředkem, nástrojem k připomenutí Ježíšových pravd tam, kde nastaly chybné představy lidských domyšleností.

Jakmile člověk přestane růst, ustrne a upadá. Jen růst je přirozený zdravý stav - ale to od nás vyžaduje neustálé úsilí. Růst není zadarmo, bez námahy.

..."Bůh ti dal přeci úplnou svobodu, svobodně volit dobro a zlo, můžeš si dělat co chceš, chodit kam chceš, hřešit jak chceš! Zkus to s námi, alespoň jednou!"...
Svoboda člověka je o tom, že může zvolit. Chce - li věčnou spásu, musí volit dobro. To je podmínkou věčné spásy. Nemůže si tedy zvolit, co ho napadne, to je zavádějící. Nemůžeš hřešit jak chceš, pokud chceš mít účast na spáse. To ale neznamená, že jsi ve své volbě mezi dobrem a zlem nějak omezen. Volíš svou volbu i s důsledky.

Známe všichni sami sebe.
I když jsme se obrazně dostali už dávno do těch čistých vod, stačí na maličko polevit a hříšné myšlenky se vrací, jsou tu hned zase se svým falešným pozlátkem tělesnosti. Ďábel moc dobře ví, ve kterou chvíli nám připomenout okamžiky našich pádů a kdy znovu promítnout ten "celovečerní film" našich padlých tužeb, aby v nás vyvolal náš souhlas a touhu po nich.

Nikdo z nás za života nedokáže "trvale klečet" před Kristem. Jakmile přestane bdít, jakmile se jen trochu oslabí naše návaznost na Krista, hříšná přirozenost se hned zase zvedá, člověk si zase  "stoupá". Touha hříšné lidské přirozenosti "Budete jako Bůh" nepřestane být reálnou až do okamžiku naší smrti.
Když bude hospodář  bdít 364 dní v roce, aby nedovolil zloději se prokopat do domu a na Silvestra se přece opije do němoty a zloděj ho vykrade, jeho námaha celoročního bdění stejně vyjde úplně naprázdno.




Re: Citanti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 28. listopad 2010 @ 11:13:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Jinak vás znovu pohltí."...

Ještě jednou jsem to z článku zkopíroval, aby bylo vidět, proč za života nemůže nikdo mít věčnou spásu už jistou. Křesťan však už za žiovta může mít společenství s Bohem, počátek stavu svého věčného života. Zatím je to však stav ještě nedokonalý a ohrozitelný naší volbou pro hřích.
Je možno o něj přijít.



Re: Citanti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 29. listopad 2010 @ 10:15:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Řekl bych že jste smíchal pár věcí dohromady. Pro katolíka není Bible zárukou toho že existuje Bůh ale naopak živoucí Bůh zárukou toho že platí Jeho slovo.
Pokud argumentujeme tím co je psáno tak to obvykle děláme tehdy když  diskutujeme s někým kdo je zastáncem té první možnosti. Dobrovolně nebo nedobrovolně. Když používá slova Bible překroucená nebo vytržená z kontextu jako zbraň proti druhým .  Znamená to že přistupujeme na jeho hru. To že někdo neuznává jistotu spásy neznamená ani v nejmenším že spásu popírá. To že existují jen dvě extrémní a obě dvě nepřijatelné možnosti se nám všem snaží namluvit všichni čerchmanti od počátku světa a spolu s nimi se o to pokoušeli například farizejové.  Když se snažili obvinit Ježíše. Za celý svůj život jsem  v kostele neslyšel že by někdo příslušníky jiných církví a sekt proklínal nebo zatracoval. Křesťanských i nekřesťanských. Veškeré zmínky o nich bych spočítal na prstech jedné ruky, kromě přímluv a modliteb. Máme svůj vlastní náboženský život a vztah k Bohu a příčinou nejrůznějších selhání a neúspěchů ve vezdejším životě jsme my sami a náš hřích a ne nějaká zlá sekta která by okolo nás kazila povětří.

Úsilí které tu popisujete je hodné chvály a ať Vám to odplatí Pánbůh. Sám ale vidíte že tomu něco chybí. Třeba je to právě ta naděje která Vám připadá málo a  taky láska k bližním. Včetně nepřátel. Z toho že existuje Peklo bych se radši neradoval. Kromě toho platí v obecném slova smyslu že stejné přitahuje stejné, vrána k vráně sedá. To je jeden z důvodů proč lidi kteří hledají  cestu k Bohu nikdy nesměřuji na sebe ale na kněze  a církevní společenství v místě jejich bydliště, tam kam patří.  Nepřeju naší církvi víc takových jako jsem já. Pokud se někdo pokoušel v naší církvi jít svou vlastní cestou bez ohledu na biskupy a svatého otce s přehnanou důvěrou ve vlastní svatozář tak to vždycky skončilo velikým malérem, tím větším o co větší byl počáteční úspěch. To nad čím se pozastavujete jsme vyzkoušeli jen Bůh ví kolikrát. Když začnou čerstvě obrácení hříšníci organizovat život druhým a poučovat je co mají dělat tak je z toho většinou  průšvih. Přes vyjímky jako byl třeba svatý Pavel.




Stránka vygenerována za: 0.52 sekundy