1.Bible
Jak to všechno dopadne
Už je
toho tolik, že to nejsme schopni zvládnout. Vždyť nejde o nějakou nesnáz, jakou
život běžně přináší. Najednou jsme se ocitli v naprosto jiném světě - zcela
bezmocni uprostřed nezměrné katastrofy. Naše domovy, sousedy a místa, kde
pracujeme, ovládl chaos - a stejný zmatek vstoupil do našich životů. Z čista
jasna jsme se stali trosečníky, kteří ze všech sil bojují, jen aby udrželi
lodičku svého života nad hladinou neštěstí a utrpení.
Každý
náš den je naprosto jiný. Někdy se ráno probouzíme plni vzteku, jindy se nás
zmocňuje zoufalství a bolest. Je pro nás vůbec alespoň jiskřička naděje? Jak
dlouho bude trvat, než dáme naše životy zase do pořádku? A víme vlastně jak?
Začínáme
tušit, že se s naším neštěstím musíme vyrovnávat postupně - krůček po krůčku,
den za dnem. A především si musíme uvědomit, že s tvrdou realitou se může
vyrovnat jen ten, kdo se k ní otevřeně a rozvážně postaví.
Pohromy
nejsou nic nového. Katastrofy přicházely ve všech dobách, a také víme, že lidé
se v nich vždy obraceli o pomoc k Bohu a čerpali sílu a útěchu v pevných a
nesčetněkrát prověřených Božích zaslíbeních.
Jistě i
vy toužíte po nových životních jistotách a ztracené rovnováze. Cítíme s vámi a
chceme vám v této snaze pomoci. Proto vám nabízíme tuto malou knížečku, jejíž
obsah již dávno před vámi vděčně přijali mnozí, kteří byli ve stejné situaci,
jako jste nyní vy.
Věřte,
že je možné vykročit na cestu nové naděje!
Základní informace
--------------------------------------------------------------------------------
Bible
není vlastně kniha, ale celá kni*****: 66 knih.
Bible
byla napsána v údobí delším než 1600 let. Vznikala tedy během více než 60
generací.
Bibli
psalo více než 40 pisatelů, kteří zastupují různé společenské vrstvy: Králové,
rolníci, filozofové, rybáři, básníci, státníci, učenci, pastýři aj.
Bible
lidé psali v různých dobách, na různých místech a v různých situacích a
rozpoloženích:
Byla
psána ve třech světadílech: V Asii, Africe a Evropě. Někteří ji psali na
vrcholu radosti a v pohodě, jiní pod tíhou starostí a utrpení.
Bible
byla psána ve třech původních jazycích:
hebrejština
- jazyk Starého zákona
aramejština
- nářečí, kterým se mluvilo na Blízkém východě od doby Alexandra Velikého
(6.stol.př.Kr.- 4.stol.po Kr.) - jen menší pasáže v některých knihách
řečtina
- jazyk Nového zákona. V době Ježíšově to byl "světový jazyk", kterým
se mluvilo v celé oblasti Středozemního moře.
Bible
je pozoruhodná tím, že předkládá stovky různých témat, ke kterým by bylo možné
z lidského hlediska zaujmout různé postoje a vyslovit k nim protikladné názory.
Pisatelé biblických knih - od Genesis až po Zjevení - však s naprostou jednotou
řeší ústřední téma celého Písma: Boží plán záchrany člověka.
Bible
je jedinečná svou nezničitelností. Není jiná kniha, která by byla na jedné
straně tolik milována a na druhé straně tak nenáviděna a pronásledována. Vždy
měla odpůrce a nepřátele, kteří na ni marně útočili. Kolik hranic pro ni bylo
připraveno. Nepřátelé však zemřeli, plameny hranic uhasly a Bible žije dál - a
je bez nadsázky nejrozšířenější knihou na světě.
Bible
je jedinečná v množství překladů jejího textu. Byla první knihou, která kdy
byla přeložena do jiného jazyka: kolem roku 250 před Kr. byl pořízen první
řecký překlad z hebrejšitny do řečtiny. Nazývá se Septuaginta. Od té doby byla
přeložena buď celá nebo její části do téměř 1400 jazyků a nářečí.
Také v
počtu nákladů se bibli nevyrovná žádná jiná kniha. Sotva by někdo spočítal,
kolikrát byla vytištěna od jejího prvního tištěného vydání Guttenbergem v roce
1456.
Jedinečnost
Bible v jejím vlivu. Je obtížné postihnout dalekosáhlost jejího vlivu.
Ovlivnila sociální život a výchovu (Komenský), ovlivnila filozofii, malířství,
hudbu, literaturu, sochařství, právo, písmo, řeč i spisovný jazyk... Její vliv
se však nejvýrazněji projevuje na životě lidí.
Vznik Bible - Starý zákon
--------------------------------------------------------------------------------
Řekne-li
se Bible, pak se nám v mysli vybaví kniha - jeden svazek. Při bližším pohledu
na ni však zjistíme, že je rozdělena na dvě hlavní části - Starý a Nový zákon,
z nichž každý je sbírkou celé řady drobných knih. Vždyť i samotný název
"Bible" je odvozen od řeckého slova "biblia", což v
překladu znamená "knihy". Starý zákon je sbírkou 39 knih, které byly
sepsány různými pisateli v údobí dlouhém asi 1100 let. A jako se dějiny Starého
zákona dělí na různé etapy, tak můžeme v jednotlivých etapách sledovat vznik
různých biblických knih.
Nejstarší
údobí starozákonních dějin nazýváme údobím patriarchálním. Archeologické nálezy
potvrzují, že již v této době lidé znali písmo. My ovšem nemáme zprávy o tom,
že by v této době vznikly některé části Bible. Nejstarší zprávy Bible byly
předávány ústně a správnost jejich tradování byla přísně střežena. Opravdu zde
není důvod k pochybnostem o jejich spolehlivosti, protože lidská paměť na
nižších kulturních stupních reprodukovala zprávy přesněji než nerozvinuté
písmo.
Z
Abrahamovy doby máme již nezvratné a archeologicky potvrzené doklady o tom, že
lidé znali a užívali písmo. (Jedním z dokladů je např. Chamurabiho zákoník.)
Dále je
zde doba Mojžíšova, kdy písmo již bylo všeobecně používáno. Samotnému Mojžíšovi
se dostalo nejlepšího egyptského vzdělání. Mojžíš je pisatelem prvních pěti
knih Bible.
Potom
následovala doba soudců, kdy "svatá Písma" - jak už se tyto spisy
nazývaly - jsou rozšířena o další záznamy.
Doba
Davidova a Šalomounova je poznamenána především rozvojem historické a poetické
literatury. Vznikají celé sbírky žalmů a přísloví. Téměř polovinu ze 150
biblických žalmů napsal král David. Šalomounova přísloví sbírali a opisovali
Ezechiášovi muži - jak jsou v závěru knihy Přísloví nazváni.
Více
než polovina starozákonních knih byla sepsána v osmém až pátém století před
Kristem. Bylo to tedy v době rozděleného království a po babylónském zajetí.
Tuto etapu nazýváme dobou proroků.
Do
sbírky Písem významně přispěli i dva proroci, kteří žili v době babylónského
exilu - Daniel a Ezechiel. Sám Daniel podává svědectví, že jeho vrstevník
Jeremiáš napsal Boží proroctví a že ho Daniel dobře znal a jeho knihu studoval.
Daniel také plně uznával autoritu Mojžíšových knih, které pokládal za svaté a
závazné.
Mezi
poslední pisatele starozákonních knih se zařadili Ezdráš, Nehemiáš, Aggeus,
Zachariáš a Malachiáš. Právě Ezdráš je vynikající postavou poexilní doby. Je
nejenom pisatelem knihy, která nese jeho jméno, ale podílel se i na sepsání
knihy Nehemiášovy a snad i Ester. A byl to právě Ezdráš, kdo se spolu s
Nehemiášem podílel na sebrání záznamů do historických knih Paralipomenon.
Pro
dokreslení celkového pohledu na Starý zákon je dobré zmínit se ještě o
jazycích, ve kterých byly jeho knihy sepsány. Kromě několika krátkých oddílů
byl SZ v původním znění sepsán v hebrejštině. Je to větev velké skupiny starých
semitských jazyků, kterými se v dávné době mluvilo v Mezopotámii, Sýrii,
Palestině a Arábii. - Druhý jazyk, který se na několika krátkých místech ve SZ
objevuje je aramejština. Je to v podstatě lidový jazyk - nářečí, který začali
židé užívat po babylónském zajetí. V té době hebrejština v obecné mluvě zcela
ustoupila a její místo nahradila právě aramejština, takže hebrejština se stala
jazykem pouze bohoslužebným.
Z
několika míst v bibli víme, že židé rozdělovali inspirované spisy SZ - které
nazývali PÍSMA - na tři části: (1) nejstarší knihy - jejich základ tvoří
Mojžíšovy spisy - nazývali zákon, (2) dále to byla skupina knih nesoucí název
proroci (3) do další skupiny patří písně - žalmy a knihy poetické. Proto se
tato skupina nazývá žalmy.
Vznik Bible - Evangelia
--------------------------------------------------------------------------------
Poslední
kniha SZ byla dopsána, cesta byla připravena a příchod zaslíbeného Mesiáše byl
očekáván. Pisatelé Bible se na několik století odmlčeli, až se ozvali další,
kteří pak o něm vydali svědectví pro další generace. Tak vznikl Nový zákon,
který tvoří druhou část Bible, a svými 27 knihami uzavírá sbírku inspirovaných
Písem.
Nový zákon
obsahuje čtyři evangelia, která jsou ve skutečnosti Ježíšovým životopisem, dále
kniha Skutků apoštolů - což jsou zachycené dějiny počátků křesťanství, dále
dopisy několika apoštolů, které lze přijímat jako nejdokonalejší interpretaci
Ježíšova učení - a Nový zákon uzavírá kniha Janova Zjevení.
Učedníci
a první křesťané měli Písmo svaté ve Starém zákonu, kterému nyní porozuměli
přes Ježíše Krista, který se stal naplněním prorocké zvěsti Starého zákona.
Učedníci přijali pověření, aby šli a svědčili. Jako podklad pro svědectví jim
stačily jejich vlastní prožitky s Ježíšem nebo paměť, která nebyla oslabena
spoustami potištěného papíru, jako je tomu u člověka dvacátého století.
Nejprve
začal psát apoštol Pavel svoje dopisy. Na svých misijních cestách zakládal
sbory, kterým později, když odcestoval na jiné místo, bylo potřebí něco
vysvětlit, nebo je musel napomenout, když vznikaly různé nepořádky. A tak s
mladými křesťanskými sbory udržoval spojení tím, že jim posílal listy, které se
ve shromáždění předčítaly, aby se všichni seznámili s jejich obsahem. Přečtený
dopis pak měl být poslán do jiného sboru výměnou za dopis tam poslaný. Tak
vznikaly epištoly. Když ovšem Kristovi učedníci stárli a pomalu umírali,
ukázala se potřeba zachytit písemně vše, co dosud bylo jen ústně předáváno. Tak
v šedesátých letech začaly vznikat záznamy o životě Ježíše Krista. Objevuje se
evangelium Markovo, Matoušovo a Lukášovo, ke kterému jeho pisatel pak ještě
přidal knihu dnes nazvanou Skutky apoštolů. Teprve později napsal Jan své
evangelium.
Nikdo z
pisatelů novozákonních knih nechtěl zachytit pouze historii Ježíšova života.
Všichni psali proto, že chtěli vyznat svou víru v Krista. Jakoby jedním hlasem
vyznávají: "Uvěřili jsme, a proto i svědčíme." Čím více se ztráceli
očití svědkové Ježíšova působení, tím větší pozornost si získávalo psané slovo,
které se postupně stalo nedílnou součástí Písma svatého.
První
tři evangelia podávají přehled Ježíšova života a ve způsobu líčení se podstatně
liší od čtvrtého evangelia - Janova.
MATOUŠ
byl obrácený žid, a proto psal pro palestinské židy. Chtěl jim dokázat, že
Ježíš je zaslíbený Mesiáš, který již založil očekávané království. Proto více
než jiní evangelisté cituje Starý zákon.
MAREK
napsal své evangelium pro křesťany v Římě. Byl to úzký spolupracovník apoštola
Petra a později se velice sblížil s apoštolem Pavlem.
Lékař
LUKÁŠ, který je pisatelem třetího evangelia, byl také blízkým spolupracovníkem
Pavla, kterého doprovázel na několika jeho misijních cestách. Proto v knize
Skutků tak podrobně líčí některé jeho zášitky a osobní zkušenosti.
JANOVO
evangelium se svým charakterem zcela liší od předcházejících. Jan ho psal již
jako stařec v posledních letech svého života. Vzniklo na sklonku prvního
století - tedy v době, kdy církev již poznamenaly některé nesprávné vlivy. Bylo
potřebné posílit víru lidí v Ježíše Krista, který je božským Spasitelem. Na
ostrově Patmos, kde byl Jan předtím ve vyhnanství, spatřil Ježíše ve vidění
jako oslaveného vítěze nad smrtí a jako Pána dějin. Proto ho Jan ve svém
evangeliu staví do nejširších obzorů minulosti a budoucnosti.
Vznik Bible - Epištoly
--------------------------------------------------------------------------------
Slovo
epištola je latinského původu a v překladu znamená "dopis". V Novém
zákonu jich je celkem 21. Z nich plné dvě třetiny napsal apoštol Pavel. Z
počátků Pavlova působení v křesťanské církvi nemáme žádný jeho dopis. První
jeho epištola, jež byla zařazena do Bible, vyšla z Pavlova pera po více než 15
letech jeho působení mezi křesťany. Nelze říci, že by se v prvních letech
zaměřil pouze na službu kázání. Spíše se všechny jeho listy nedochovaly.
Pavlova práce pro křesťanské sbory trvala asi 32 roků. - V roce 35 se obrátil
ke křesťanství a v roce 67 byl popraven. - Všechny jeho epištoly, které máme v
bibli, pocházejí z druhé poloviny jeho působení.
Podle
adresátů dělíme Pavlovy dopisy na dvě skupiny. Jednak jsou do listy určené
sborům a potom jsou dopisy, které poslal jednotlivcům. Dopisy jednotlivcům
dostaly později společné označení a jsou nazývány jako "pastorální".
Vedle
14 Pavlových listů je do Nového zákona zařazeno také sedm tzv. "epištol
všeobecných". Je to list Jakubův, dva dopisy Petrovy, tři Janovy a list
Judův.
Dále
máme v bibli dva dopisy Petrovy, které tento apoštol napsal v závěru svého
života, když přišel do Říma. Tam byl svědkem Neronova pronásledování křesťanů,
na které ve svém prvním dopise činí narážku, když se dvakrát zmiňuje o
těžkostech a zkouškách, kterým adresáti byli vystaveni. Petr psal své dopisy v
době, kdy byl v Římě také podruhé uvězněn apoštol Pavel. Tak se stalo, že dva
staří apoštolové, kteří po mnoho let působili na místech od sebe vzdálených,
nakonec podali svá svědectví o Kristu v hlavním městě světa, a na jeho půdě
také oba prolili svou krev. Své dopisy psal Petr přibližně v letech 64-67 po
Kr. Tři Janovy epištoly sice přímo neuvádějí jméno pisatele, ale z četných
souvislostí a náznaků je patrné, že je jím stejný Jan, který napsal evangelium.
A poslední z dopisů - jeden z nejkratších - uvádí, že jeho pisatelem je Juda.
Ve
výčtu novozákonních knih zbývá ještě prorocká kniha Zjevení, jejímž pisatelem
je Ježíšův učedník Jan, který je také pisatelem evangelia a tří dopisů. Doba
vzniku této knihy je pravděpodobně kolem roku 96 po Kristu, kdy Jan byl za
pronásledování císařem Domiciánem ve vyhnanství na ostrově Patmos.
Závěrem
už jen konstatování, že NZ byl původně napsán řeckým jazykem. Nebyla to ovšem
klasická "homérovská" řečtina, ale biblická řečtina, která se nazývá
"koiné". Byl to vlastně dialekt, jehož označení je odvozeno od
původního názvu "koiné dialektos" - obecný jazyk. Byl to jazyk, který
vznikl po Alexandrovi Velikém, když nastalo velké stěhování a směšování řeckých
kmenů, kdy na sebe začala působit i četná řecká nářečí. Tak se vytvořil i nový
jazyk, který měl přesnou mluvnickou stavbu a bohatou slovní zásobu. Tato
řečtina byla misijním jazykem prvokřesťanské církve. NZ byl záhy křesťanskou
církví zařazen do sbírky "svatých Písem", protože jeho knihy byly od
počátku považována za inspirované. A tak obě části Bible - SZ i NZ - hledí na
Ježíše Krista. Starý v něm vidí svou naději a očekávání, NZ svůj vzor. A oba v
něm mají svůj střed.
Nejstarší překlady Bible
--------------------------------------------------------------------------------
Bible
nezůstala dlouho v zajetí původních jazyků - hebrejštiny a řečtiny. Ježíš
Kristus dal svým učedníkům příkaz: "Jděte a získávejte mi následovníky ve
všech národech!" Tímto misijním rozkazem předznamenal nejenom slavný
rozmach křesťanské církve, ale i obrovské rozšíření Písma svatého. Jak
nezadržitelně se do celého světa rozlévalo křesťanství, tak s ním vítězně
dobývala své místo i Bible.
První
potřeba překladu se objevila v severní Africe. Zde ve velkém středisku africké
kultury - v Kartágu - vznikl kolem roku 150 první překlad do latiny. Brzy nato
následovaly další místní překlady, které na přelomu 4. a 5. století sjednotil
do ustáleného latinského textu Jeroným. Je to první překladatel Bible, jehož
jméno se uchovalo. Vzdělaný Jeroným byl přítelem papeže Damase, který jej v
roce 384 pověřil, aby provedl revizi latinského textu Nového zákona. Když
Jeroným po dvaceti letech tuto práci dokončil, rozhodl se, že přeloží i Starý
zákon, a to z původního jazyka - hebrejšiny. Aby tento starý biblický jazyk
dobře zvládl, žil řadu let v Betlémě. Jeho překlad z hebrejštiny je
průkopnickým dílem, protože všichni jeho předchůdci překládali Starý zákon z
řeckého textu Septuaginty. Jeronýmův překlad dostal název Vulgata, což znamená "obecný
text", a stal se uznávaným textem římskokatolické církve.
Ze
druhého století pochází také překlad nazývaný Pešitto. je to překlad do
syrského dialektu aramejštiny. Sloužil křesťanů žijícím v Mezopotamii a Přední
Asii. Tento jazyk ve 4. století zanikl, ale překlad Pešitto dodnes užívají při
bohoslužbách Nestoriáni a syrští křesťané, kteří jsou roztroušeni převážně v
Sýrii, Iránu a Indii. Pozoruhodná je tzv. Hexapla. Je to dílo pocházející z
první poloviny třetího století. Origenes z Alexandrie zde vedle sebe sestavil
do sloupců šest biblických textů, které čtenář mohl souběžně číst a srovnávat.
Křesťané
v Egyptě dlouho vystačili s řeckým textem Písma. Když se však církev šířila
dále na jih, bylo potřebné pořídit překlad pro ty, kteří řečtinu neznali. Tak
vznikla ve 3. století koptická Bible. Nejprve vznikl překlad pro oblast horního
Egypta v nářečí sáhídském a zanedlouho byl pořízen ustálený text pro dolní
Egypt v nářečí bohairském. Dnes je k disposici více než 120 rukopisů v
bohairském nářečí. Koptickou bibli dodnes používají při bohoslužbách.
Po
Konstantinu se křesťanství šířilo dále, a proto bylo potřebí nových překladů.
Ariánský biskup a misionář Wulfila přeložil téměř celou bibli pro Góty, kteří
obsadili povodí Dunaje v severovýchodní oblasti římské říše. Protože Gótové
neměli vlastní písmo, musel Wulfila vytvořit nejprve abecedu. Gótský jazyk
později zanikl, ale pro nás zůstaly zachovány četné rukopisy. Jedna z
nejkrásnějších gótských biblí je uložena ve švédské Uppsale. Na nádherném
purpurovém pergamenu je psán text stříbrným písmem. Odtud je také název tohoto
rukopisu: Codex Argenteus.
Pro
první křesťanský národ světa - pro Armény - vytvořil v 5. století Mesrop
nejprve abecedu a posléze jim dal i bibli v jejich jazyce. Tento jeho překlad
arménská církev dodnes užívá při bohoslužbách. Arménští křesťané jsou dnes
nejnom v Arménii, ale i v celé řadě dalších zemí. Ve stejné době vznikla také
gruzínská Bible, kterou dodnes používají křesťané v Etiopii a Gruzii. Kolem
roku 640 pronikla skupina nestoriánských misionářů do Číny. Protože jejich
mateřtinou byla syrština, pořídili z ní překlad do čínštiny.
Předy Bible v poreformační době
--------------------------------------------------------------------------------
Druhé
období je úzce spjato s dějinami reformace. Za počátek reformace je považováno
památné Lutherovo vystoupení, když 31. října 1517 přibil na dveře chrámu ve
Wittenbergu svých 95 thesí. Tento krok učinil s Biblí v ruce. A jsou to právě
dějiny Bible, které nám ukazují, jak dlouho se k této události schylovalo. Na
různých místech v několika zemích si upřímní věřící mužové uvědomovali, že se
církev uchýlila od původního křesťanského učení. A všem bylo jasné, že návrat k
původnímu učení není možný bez Písma. - Jak ovšem mělo promluvit, když bylo v
zajetí jazyků nebo starých překladů, kterým nejenom lidé, ale často ani kněží
nerozuměli.
Tato
naléhavá potřeba přiměla již kolem roku 700 sherbornského biskupa Aldhelma, aby
začal překládat Bibli do staré angličtiny. Do práce se pustil, ale dílo
nedokončil. V roce 735 zemřel s perem v ruce nad stránkami Janova evangelia. V
jeho započaté práci pak pokračoval sám král Alfréd. Podobné neoficiální
překlady vznikaly i Francii, Itálii a v dalších zemích.
Kolem
roku 1170 se Petru Valdusovi dostal do ruky Nový zákon, který na něho tak
zapůsobil, že se rozhodl k významnému kroku: přeložit Bibli do nářečí, jakým
hovořili v jižní Francii. O 200 let později si oxfordský teolog Jan Wiklef
uvědomil, jak je nutné, aby se církev vrátila k Písmu svatému. Proto se svými
přáteli pustil do překladu. A výsledek? V roce 1384 se lidem dostal do ruky
vynikající text, který opisovali a učili se mu nazpamět. Tím Wiklef zapálil
oheň, ze kterého se jiskry přenesly až do Čech. Již před Husem v Čechách sílily
snahy o pořízení českého překladu.
Nyní je
nutné připomenout jeden letopočet, který má pro Bibli zcela mimořádný význam.
Je to rok 1456. Ten je v dějinách zaznamenán výrazným písmem. Bez nadsázky o
něm lze říci, že je to počátek nové epochy. Je to vynález Guttenbergova
knihtisku a vydání první tištěné knihy - Bible. - Ano, Bible získala další
prvenství a dosáhla velké vítězství: byla to první tištěná kniha. Mnichové v
klášteřích odložili pera a místo opisování začali Bible tisknout. Historikové
střízlivě odhadují, že na konci 15. století - tedy za 46 roků od vynalezení
knihtisku - byly vytištěny již více než 4 milióny Biblí, a za dalších 36 let -
do roku 1536 to bylo dalších 18 miliónů Biblí.
V roce
1517 Luther zažehnul reformaci, ale hned nato si uvědomil, jak velice lidé
potřebují Bibli, které by rozuměli. A tak se rozhodl, že ji přeloží! Ve
Wittenbergu k tomu podmínky neměl, a proto ho Bůh vedl zvláštní cestou. Apoštol
Jan musel do vyhnanství na ostrov Patmos, abychom měli novozákonní knihu
Zjevení. Luther musel do vyhnanství na hrad Wartburg, aby prostí lidé dostali
do ruky srozumitelnou Bibli. Nejprve přeložil Nový zákon, který vyšel v prvním
vydání již v roce 1522. A ihned se pustil do práce na Starém zákonu, který
vyšel tiskem za deset let - v roce 1532. Současně s Lutherem pracoval v Anglii
na překladu anglického textu William Tyndale. Již v roce 1526 se objevuje první
vydání jeho tištěného Nového zákona. Později překlad zrevidoval a pustil se
hned do práce na Starém zákonu.
Historie české Bible do r.1533
--------------------------------------------------------------------------------
Jedenáct
století je Bible spjata s naším národním a kulturním životem. A je jasné, že
není možné na tomto místě popsat cestu oněch jedenácti století. Věnujme tedy
pohled alespoň na nejvýznamnější překlady, abychom si v povšechném přehledu
připomenuli, jak vzácnou knihu v české Bibli máme.
Česká
Bible má svůj původ a kořeny u Konstantina a Metoděje. Když tito křesťanští
misionáři přišli v roce 863 na Moravu, přinesli s sebou výběr z evangelií,
přeložený do staroslověnského jazyka. Záhy po příchodu přeložili všechna čtyři
evangelia, Skutky apoštolů a Žalmy - a později potom celou Bibli. Tak se zrodil
první překlad mezi Slovany a jeden z prvních překladů v celé Evropě vůbec.
Protože
se naše území zanedlouho dostalo do sféry římské církve, byla staroslověnština
potlačena a převahu získala latina. Tím byl prostý lid od Bible odtržen, a
pokud ji četli kněží a šlechta, pak používali latinskou Vulgáta. Za zmínku
stojí, že pouze v sázavském klášteře se slovanský bohoslužebný jazyk udržel do
konce jedenáctého století. Tak byla Bible nadlouho uvězněna do jazyka, kterému
lid nerozuměl, a přeložit ji do češtiny se nikdo nerozhodl. Tenkrát totiž
převládal názor, že Bibli mohou vykládat jenom kněží, a těm stačí latinský
text. Až teprve s růstem klášterů, do kterých přicházeli prostí mužové a ženy,
se objevila potřeba prvních překladů některých částí Písma. Při bohoslužbách se
používaly žalmy a četla se evnagelia, které bylo nutné přeložit, protože
obyvatelé klášterů latině nerozuměli. Tak vznikaly české žaltáře a evangeliáře.
V
osmdesátých letech 14. století byly různé drobné překlady přehlédnuty a
sebrány, a tak vznikla tak zv. "první recenze české Bible", kterou
pak lidé nadšeně opisovali. Dodnes máme některé kopie z této doby k disposici.
Jednak je to Bible Litoměřická (nazývaná také Bible Zmrzlíkova). Tento opis dal
pořídit oblíbenec Václava IV., královský mincmistr a Husův ochránce Petr
Zmrzlík. Z poznámky opisovatel v doslovu víme, že byla dopsána v roce 1414.
Text
"první recenze" měl značné nedostatky. Byla to vlastně sbírka různých
překladů jednotlivých částí Písma. A tak není divu, že se objevila potřeba
důkladné revize. Tohoto úkolu se ujal Mistr Jan Hus. Již do roku 1406
přepracoval Nový Zákon, Žalmy a některé další knihy. Pak ho však bouřlivá
veřejná činnost natolik zaměstnala, že práci na úpravě biblického textu musel
přerušit. K dokončení se vrátil až ve vyhnanství na Kozím Hrádku v roce 1413.
Pak v obdivuhodně krátké době - do léta 1414 - zrevidoval překlad celé Bible,
čímž vznikla "druhá recenze české Bible".
Po
Husovi provedl později "třetí recenzi" husitský bohoslovec a biskup
Martin Lupáč, a po ní se pak objevuje ještě jedna - čtvrtá, která má ve
srovnání se třetí již jen nepatrné opravy. Dá se říci, že všechny čtyři recenze
jsou v podstatě překladem z latinské Vulgáty.
Další
cestu a rozmach Biblického textu poznamenal knihtisk. Pokud se Bible ručně
opisovala, pak si drahé rukopisy mohli pořizovat jen zámožní jedinci. Naproti
tomu tištěné Bible se dostávaly do rukou i prostým lidem. V roce 1488 vyšla
Bible Pražská, která obsahuje text čtvrté recenze. Vydal ji v Praze známý
tiskař Jan Kamp, kterého finančně podpořili čtyři bohatí pražští měšťané.
Text
čtvrté recenze se objevil ještě ve vydání Bible Kutnohorské z roku 1489, která
byla zdobena prvními českými dřevoryty. Za zmínku ještě stojí dvě vydání Nového
zákona z roku 1518 a 1525, které vyšly z lisů mladoboleslavské tiskárny. Ta
byla vlastnictvím Jednoty bratrské. Zde záhy po roce 1500 začaly vycházet četné
bratrské tisky. V uvedených dvou vydáních Nového zákona se snažil Bratr Lukáš
podat co nejvěrnější překlad latinského textu Vulgáty. Proslulou Kampovu
tiskárnu později převzal Pavel Severýn z Kapí Hory, který se proslavil
především dvěma vydáními české Bible. První "Severýnka" vyšla v roce
1529 a druhá s malými opravami v roce 1537.
Do
dějin českého překladu Biblického textu se výrazně zapsali znalec českého
jazyka Petr Gzel a novoutrakvistický učenec Petr Optát. Ti v roce 1533 vydali
Nový zákon v překladu kritického latinského textu Erasma Rotterdamského. Jejich
text někteří odmítali, protože nešlo o překlad z Vulgáty.
Historie české Bible po r.1533
--------------------------------------------------------------------------------
V roce
1549 ustanovil Ferdinand I. jediným tiskařem v Čechách pražského Bartoloměje
Netolického. Krátce nato jeho tiskárnu na Malé Straně koupil jeho společník
Jiří Melantrich z Aventýnu - bylo to v roce 1552. Melantrich je velice
pozoruhodná osobnost. On sám byl nejenom tiskařem, nakladatelem a vydavatelem,
ale i nadaným překladatelem a autorem. A z jeho tiskárny vyšla čtyři vydání
krásné Bible, kterou známe pod názvem "Melantrišky". Tato čtyři
vydání vyšla v rozmezí 21 let. (1549 - 1570)
Po
bitvě na Bílé hoře převzali Melantrichovu tiskárnu jako konfiskát jezuité a v
ní potom po více než sto letech vydali známou Bibli Svatováclavskou, ve které
použili Melantrichovy štočky a iniciály. Svatováclavská Bible je dílem
jezuitských překladatelů, kteří v ní nově přeložili Vulgátu s přihlédnutím také
k Pražské Bibli, vydané v Benátkách.
Mezi
českými překlady ovšem již více než 400 let dominuje Bible Kralická. Je dílem
asi patnácti bratrských učenců, kteří na ní pracovali z pověření Jednoty
Bratrské. Je to první český překlad Biblického textu z původních jazyků -
hebrejštiny a řečtiny, který máme k disposici. (Autorem prvního českého
překladu Bible z původních jazyků byl Jan Vartovský z Varty.
Jeho
překlad se však ztratil. Jan Vartovský zemřel v roce 1559.) O poctivém a
odpovědném přístupu kralických k překladu Bible svědčí katalogy bratrských
knih, které máme k disposici. Jsou dokladem o bohaté Biblické a historické
literatuře, kterou překladatelé používali. Sami byli vyškoleni na slavných
universitách - převážně ve Wittenbergu a Heidelbergu. Navíc si pro svou práci
opatřili zahraniční slovníky, spisy církevních otců, dostupnou archeologickou
literaturu, rabínské spisy, řecké a latinské klasiky a jiný potřebný materiál.
První
vydání Kralické Bible vyšlo postupně v šesti svazcích a to v letech 1579 až
1593. Tedy v rozmezí 14 let. Zatímco kralický překlad Starého zákona je dílem
kolektivním, Nový zákon můžeme připsat vzdělanému a svědomitému bratrskému
biskupu a kronikáři Janu Blahoslavovi. Jeho překlad vyšel již v roce 1564 v
tajné tiskárně v Ivančicích. O čtyři roky později vyšel v nové tiskové úpravě a
s nepatrnou revizí vyšel potřetí v roce 1594 jako šestý díl Kralické Bible.
V roce
1596 vyšla Kralická Bible znovu - tentokrát v jednom svazku a bez poznámek,
kterými byla v původním vydání bohatě doplněna. Zvlášť významné je její z roku
1613 - poslední vydání před bělohorskou katastrofou. Podle tohoto revidovaného
textu jsou tištěny Bible dodnes z velké části ještě užívané. Tato skutečnost je
dokladem, jak krásnou práci kraličtí překladatelé odevzdali. Jejich Bible snese
jak postránce překladatelské, tak i z pohledu vnějšího - tiskařského - srovnání
s nejdokonalejšími evropskými tisky. Stala se pravým pokladem českého jazyka.
Po celé údobí pobělohorské poroby ovliňovala a podepírala český jazyk.
Inspirovala národní buditele a výrazně zasáhla i do literárního života na
Slovensku.
Společensko-sociální vliv Bible
--------------------------------------------------------------------------------
Mnozí
vidí v Bibli jen jakousi modlitební knihu nebo pomůcku k vedení církevních
bohoslužeb. To jsou ovšem zkreslené názory, které jsou příčinou nesprávného
přístupu k ní. Kolik hodnot, které svět za poslední dva tisíce let vytvořil, by
se stalo nesrozumitelnými, kdybychom odstranili Bibli! Vždy kolik je oblastí
lidského života, které Bible tak výrazně ovlivnila.
Podívejme
se třeba, jaký měla vliv na společenský a sociální život. - Jestliže dodnes
obdivujeme odkaz a dílo antických umělců a filozofů, pak na druhé straně musíme
odsoudit otrokářský řád, který i v těch nejpokrokovějších zemích starověku
považovali za samozřejmý. Podle helénských názorů byl dán již od přírody, a
jako takový se tento zlořád stal nezměnitelnou skutečností. Otroctví jako
samozřejmost převzali i Římané a nezměnili je ani Indové ve svém náboženství. A
mezi těmito národy se nachází lid, jehož prostřednictvím Bůh zjevuje světu
svoji vůli: Vzniká Bible a na jejích nejstarších stránkách již čteme o rovnosti
všech lidí.
Za
přímo revoluční lze označit právní příkaz zapsaný ve 3. Mojžíšově knize
(25,39-41): "Když bratr tvůj vedle tebe zchudne a prodá ti sebe sama,
nezotročíš ho otrockou službou. Bude u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec,
bude u tebe sloužit až do milostivého léta. Pak od tebe odejde a s ním i jeho
děti, a vrátí se k čeledi své, vrátí se k vlastnictví svých otců." Co to
bylo "milostivé léto", o kterém již v dávném otrokářském starověku
Bible mluví? Bylo to vznešené ustanovení, podle kterého směl otrok sloužit
nejvýše šest let a pak musel být propuštěn na svobodu. A v takzvaném
"jubilejním roce", který následoval po každém sedmém milostivém létě,
se vyrovnávaly všechny majetkové nesrovnalosti, pozemky se vrátily původním
majitelům a otroci museli odejít na svobodu, ať chtěli nebo nechtěli. A
předpisy šly tak daleko, že propuštění služebníci museli dostat určité
existenční minimum, aby znovu nepropadli bídě a neprodali se zpět do otroctví.
V
novozákonní epištole nacházíme tak převratnou myšlenku, jaká nemá ve starověké
literatuře obdobu. Apoštol Pavel přikazoval křesťanu Filemonovi, aby svého
bývalého otroka, který se vrací z vězení, protože mu a způsobil škodu, přijal
jako svého bratra, jelikož v Kristu jsme všichni bratři.
A jak
Bible ovlivnila názory na práci a odměnu za ni? Když byl Boží lid vyveden z
egyptského otroctví, připomenul mu Bůh, že práce pro něj nebude již více
kletbou a trestem, ale požehnáním. Proto i v Desateru přikazuje: "Šest dní
budeš pracovat!" Tak Bůh odsuzuje nečinnost, zahálku a lenost, které byly
ve starověku tak rozšířené.
A jak
se šířilo křesťanství a s ním i Bible, tak můžeme sledovat její vliv na
společnost. Pohané se dívali na ženu téměř jako na otrokyni. Muž si ji při
sňatku kupoval jako majetek. Kam ovšem pronikla Bible, tam se změnilo i
postavení ženy. Křesťanství mělo od počátku diakony a diakonky, kteří pečovali
o nemocné, potřebné, vdovy a sirotky. Kam s křesťanstvím pronikala Bible, tam
se lidé učili prokazovat službu lásky a milosrdenství. Aristoteles souhlasil s
hněvem a pomstou. Seneca považoval milosrdenství za chybu a Marcus Aurelius se
díval na soucit s nešťastnými za slabost. Teprve Bible otevřela lidem nový pohled
na mezilidské vztahy a ukazovala, jakou cenu má v životě láska k bližnímu.
Bible
ovlivnila v mnoha zemích zákonodárství. Jako na autoritu se na ni při vydávání
zákonů obraceli císařové Konstatntin, Theodosius I a zvláště pak východořímský
Justinián. Ti pod vlivem Bible zanesli do zákonů výrazně nové prvky, které
později přebírali i zákonodárci dalších zemí.
Takový
byl tedy vliv Bible na společenský a sociální život. Je pochopitelé, že nelze
na několika stranách rozvádět další místa z Bible, které mají vztah k této
oblasti. Vždyť tato kniha je přímo nabita radami a příklady, které nám ukazují,
jak budovat spravedlivé a dobré mezilidské vztahy.
Umělecko-kulturní vliv Bible
--------------------------------------------------------------------------------
Do jaké
míry podnítila Bible umělce, s jejichž díly se setkáváme ve světových
galeriích, není třeba připomínat. Kdo by neznal Leonardovu Poslední večeři,
Michelangelova Davida a Mojžíše, nebo díla Tiziánova, Cranachova, Raffaelova,
Dürerova a celé řady dalších, která jsou stále předmětem obdivu návštěvníků
obrazáren. Mnoha jejich dílům bez znalosti Bible vůbec neporozumíme, protože
právě tato kniha je k jejich vzniku inspirovala.
Ale
opusťme obrazárny a podívejme se do koncertních síní, kde se setkáváme se jmény
komponistů, kteří se setkali s Biblí, ta je oslovila a oni potom svoje prožitky
s ní vložili do tónů, které uchvacují ducha a povznášejí srdce. Z nepřehledné
řady skladatelů vzpomeňme Bacha, Händla, Beethovena, Haydna, Mozarta,
Mendelsohna - a z našich alespoň Dvořáka.
Kolem
Bible a z Bible se v mnoha zemích rodila literatura a vyrůstaly knihovny. Bible
se stávala nejenom kulturním, ale často i civilizačním činitelem. Doklad toho
nacházíme v počátcích našeho národního života. Do našich zemí přišli Konstantin
a Metoděj a přinesli Bibli, ze které vyrostlo křesťanství. Tím, že v Čechách a
na Moravě bylo zavedeno křesťanství, zapojily se naše národy do jihoevropské
kultury. A nelze ovšem přehlédnout, že při tomto počátku sehrála Bible svoji
stěžejní roli. Vždyť právě pro její překlad bylo vytvořeno písmo, které se
později stalo nosným prostředkem při rozvoji další literatury a kultury.
Podobný příklad nacházíme i v dějinách jiných národů. Tak například pro německý
překlad Bible sestavil Luther jednotný pravopis, a tak položil základ dnešní
spisovné němčiny. Právě při práci na biblickém textu Jan Hus odstranil dosud
užívané spřežky a nahradil je novými diakritickými značkami, které používáme až
dodnes. Byla to tedy Bible, která výrazně ovlivnila další vývoj češtiny.