Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jak jistě vědí znalci epištoly do Říma, o duchovní službě hovoří apoštol Pavel až od 12 kapitoly. Vězte zajisté, že nikdo nemůže být pravým Božím služebníkem bez znalosti principu smrti a zmrtvýchvstání.

Povšimněte si, že i samotný Pán Ježíš sloužil na tomto základě. V evangeliu Matouše 3 kapitole od 13 verše čteme, že než začal svou službu, nechal se pokřtít od Jana Křtitele. Nebyl pokřtěn kvůli hříchu, nebo že by potřeboval očištění. Tady nám je ukázán princip duchovní služby podle Boží vůle. Verš 15: …“nech to nyní, neboť tak je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ Tento jeho křest je pro nás obraz smrti a zmrtvýchvstání.

Vstupujeme-li při křtu do vody a voda se nad naší hlavou uzavře a pak vystoupíme z vody, svědčíme veškerému stvoření, že jsme tento duchovní princip pochopili a rozhodli se naplnit Boží spravedlnost.
Jakmile Ježíš vystoupil z vody, sestoupil na něj Duch Boží.

Nejdříve se podívejte na čtyři místa Písma:

Marek 8,32-35; Lukáš 17,28-34; Matouš 10,34-39; Jan 12,24-26.

Společným jmenovatelem těchto míst je duševní aktivita člověka a nesení kříže každého dne. Tady se nejedná o „starého člověka“, ale náš duševní či přirozený život.

Starý člověk byl ukřižován spolu s Kristem a to s konečnou platností a navždy. Je nám to ukázáno a zjeveno na několika místech, v epištole Galatským, Římanům 6,6 a my to přijímáme vírou.

Toto každodenní nesení kříže neznamená ukřižování duše ve smyslu odstranění našich přirozených darů a schopností, naši osobnosti a individuality. Neboť je napsáno, že jsme „věřící k získaní duše“, Židům 10,39 srovnej (1 Petr 1,9 a Lukáš 21,19).
Zde je duše se svým přirozeným nadáním, ale kříž musí toto přirozené nadání usmrtit – vložit na ně pečeť smrti – načež bude-li Bůh chtít, vrátí nám je zpět slavně vzkříšené. Na duši musí být vložen přízrak smrti, proto musí být vždy podřízena duchu a nikdy neprojevit nezávislost.

Podívejme se na první uvedené místo v Markovi. Pán Ježíš učí učedníky, že bude od starších odsouzen na smrt, a když ho Petr zapálen láskou k svému Pánu napomíná, je odkázán do patřičných mezí jakoby napomenul satana, že pečuje o lidské věci a ne o Boží. Zavolal si zástup s učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji. Kdo však zahubí svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji.“

Další místo je v Lukáši. Tento oddíl představuje život duše zabývající se pozemskými věcmi. Pán Ježíš jmenuje svatbu, sázení, jídlo a prodávaní, jedná se zde o legální činnosti. Jakmile se jimi zabýváme, naše srdce k nim přilne. Pouze tady se Pán zabývá duší v souvislosti se svým příchodem. Toto jediné místo v Novém zákoně mluví o naší reakci na uchvacující volání. Mnozí věřící se domnívají, že když přijde Syn člověka, budeme samozřejmě všichni vzati. Bylo by to jednoznačné, kdyby tady právě nebyl tento oddíl Lukáše. Nutí nás k zastaveni a uvažování, neboť zde klade důraz na to, že jeden bude vzat a druhý ponechán. Důraz klade na naší reakci, až budeme zavoláni, abychom šli. V okamžiku zavoláni zjistíme, kde je skutečný poklad našeho srdce. Je-li to Pán Ježíš, pak se nemusíme ohlížet zpět. Jediný pohled nazpět rozhodne o všem. Jak je někdy snadné oblíbit si Boží dary víc než dárce, anebo cítit větší lásku k práci na Božím díle, než k Bohu samotnému. Od verš 32: Pamatujte na Lotovu ženu. Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

Další místo je v Matouši. Tady se jedná o přirozenou náklonnost k druhé osobě, jenž může nesprávně ovlivnit naše celé jednání. Verše 37 a 38: Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden. Tady vidíme, že pro následovníka Krista je jedinou pravou cestou, cesta kříže.

Poslední uvažovaný oddíl je v Janovi. Tady se jedná o plodnost. Pšeničné zrnko má v sobě život, ale pokud nepadne do země, zůstane samo. Cestu, kterou zvolil Pán Ježíš známe, podstoupil smrt a jak můžeme dnes vědět i my, jeho život se rozrostl v mnoho životů. Syn umřel a ožil jako „mnoho synů“. Vzdal se svého života, abychom ho obdrželi my. Tento obraz smrti volá i nás k smrti. Tady je ukryto tajemství služby, cesta skutečné plodnosti. Kdokoliv přijal Krista, má v sobě mnoho života, pokladu ukrytého v nádobě. Kladete si otázku, proč se v nás tak málo projevuje? Proč zůstáváme sami? Proč je tento život tak málo viditelný i v našem životě?

Podívejte se na pšeničné zrnko. Duše obklopuje život v duchu stejně, jako slupka obaluje zrnko. Víme, že život v zrnku se nemůže projevit, kvůli tvrdé slupce. Zrnko musí nejdříve padnout do vlhké země, slupka změknout a prasknout, a teprve potom se objeví klíček nové rostliny, která až vyroste, v určený čas přinese nové plody života – zrnka. A tak naše duše omezuje život stejně, jako slupka zrnko pšenice a život se nemůže projevit. A proto dokud žijeme ve své duši a sloužíme ve své síle, nebereme život od Boha. Naše duše stojí v cestě novému životu od Boha v našem duchu. Ztratit svou duši pro Krista, znamená dosáhnout plodnosti života z Boha.

Tyto čtyři místa z evangelii představují čtyři druhy lidské náklonností, chcete-li lásky. V Markovi se hovoří o bratrské lásce – filadelfia. V Lukáši se hovoří o lásce ke světu – filantropia. V Matouši o lásce mateřské – filia. A v Janovi o plodné lásce – eros.
A právě proto, kdykoliv pisatelé epištol hovoří o lásce, kterou máme milovat bratry, hynoucí duše, bližního a další věci, včetně celého stvoření, hovoří o specifické lásce, Boží lásce, kterou pisatelé v označuji - agape.   

A kdo si neuvědomuje, že tuto lásku neumí vyprodukovat žádná lidská duše, a přesto se o to snaží, zbloudil od Pravdy.
Tuto lásku v nás může vypůsobit pouze nový Kristův život v nás, pokud je uvolněn a bez překážek proniká ven.