První dekáda 21. století možná jednou vstoupí ve známost jako skvělá éra "prostoru pro hlavu". Během oněch let měly nové domy obrovské místnosti se šestimetrovými stropy - a bylo třeba vynalézt veskrze nové umělecké formy, aby vůbec bylo možné zaplnit hektary prázdného prostoru na nadměrně vysokých stěnách. 

Nadto si lidé kupovali baňatá vozítka typu Hummer nebo Chevrolet Suburban. Pravidlo znělo: "Čím menší žena, tím větší auto" - a tak jste mohli vidět pětačtyřicetikilogramovou ženu v bílém tenisovém úboru za volantem čtyřtunového "ofroudu" s tak velkým prostorem pro hlavu, že by řidička klidně mohla vézt svého parťáka ze čtyřhry na ramenou. 

Až jednou budoucí archeologové vykopou pozůstatky z této epochy, pravděpodobně dospějí k závěru, že někdy kolem roku 1996 zasáhl Spojené státy americké mor klaustrofobie - a dohnal zemi až k bankrotu, když se zoufale snažila nalézt nějakou úlevu. 

Ekonomika šla vepsí a společenské normy se od té doby přece jen změnily. Přehnaně velké věci dnes vypadají poněkud směšně. A co je ještě důležitější - změnily se i hodnoty. 

Čajový dýchánek radikálů 

Míra úspor se již delší dobu zvyšuje a chytří inzerenti už začali zdůrazňovat maloměstskou zdrženlivost a váženost. Hnutí Čajový dýchánek je militantně měšťácké. Využívá radikálních prostředků levicového aktivisty Abbieho Hoffmana, aby dospělo k usedlým cílům malíře Normana Rockwella, který si získal srdce Američanů roztomilými výjevy z jejich každodenních životů. 

V nadcházejících letech jen velmi pozvolného růstu budou lidé zákonitě vytvářet nové normy. A také a hledat neekonomické cesty k nalezení smyslu života. Jednou z pozoruhodných a zajímavých postav tohoto "rekalibračního" úsilí je kazatel David Platt. 

Platt získal dva vysokoškolské tituly a má doktorát z baptistického teologického semináře v New Orleansu. V šestadvaceti letech byl pověřen vedením předměstského sboru v Birminghamu ve státě Alabama, který má kapacitu 4300 míst. Vešel díky tomu v obecnou známost jako nejmladší šéf megasboru ve Spojených státech. 

Role, do které se dostal, však začala Platta zneklidňovat - a tak o svých pochybnostech napsal knihu s názvem "Radikál: Odejměte svou víru americkému snu". Text, který se před nedávnem dočkal vydání, je věnován mnoha tématům, o nichž se v posledních několika letech diskutuje v mladých evangelikálních kruzích. 

Noční můry amerického snu 

Plattovým prvním cílem je samotný megasbor. Američané si k uctívání Boha postavili chrámy v hodnotě mnoha milionů dolarů, tvrdí baptistický pastor. A dodává, že se tak začaly nepříjemně podobat korporacím, když soupeří o "tržní podíl" nabídkou sociálních center, programů péče o děti, prvotřídní zábavy a pohodlného spotřebního křesťanství. 

Ježíš to svým učedníkům nijak neusnadňoval, povšiml si Platt. Založil minicírkev, nikoliv megacírkev. Dnes však církevní rozpočty na výstavbu chrámů a center notně převyšují rozpočty na charitu - a Ježíš je vyobrazován jako bodrý chlapík z předměstí. "Když se v našem svatostánku sejdeme, abychom zpívali a zvedali ruce v uctívání Boha, možná ve skutečnosti neuctíváme biblického Ježíše. Možná místo něj uctíváme sami sebe," dodává ironicky Platt. 

A hned si bere na mušku americký sen: Když se Evropané poprvé usadili na americkém kontinentě, viděli hojnost přírody a dospěli ke dvěma závěrům: že by se zde dal uskutečnit Boží plán pro lidstvo a že by oni sami mohli zbohatnout, když budou Bohu napomáhat v jeho díle. Z tohoto dojmu se vyvinula představa, že máme dvě vzájemně provázaná poslání - budovat něco na tomto světě a připravovat se na svět příští. 

Napětí mezi dobrem a hojností, Bohem a mamonem se stalo hlavním zdrojem napětí v americkém životě, které aktivizuje zběsilou energii a vysvětluje, proč jsou Spojené státy tak nábožensky založené a současně tak materialistické: Američané jsou prostě morálními materialisty, spiritualisty pracujícími na hmotě. 

Platt pokračuje v tradici těch, kdo nevěří, že lze tyto sféry uvést ve vzájemný soulad. Materiální svět je příliš ničivý pro duši. "Americký sen se radikálně liší od Ježíšova volání a podstaty evangelia," tvrdí. Americký sen zdůrazňuje osobní rozvoj a osobní růst. Našimi největšími aktivy jsou podle něj naše schopnosti. 

Evangelium však zaměření na sebe sama odmítá, připomíná Platt: "Ve skutečnosti Bůh s potěšením velebí naši neschopnost." Americký sen zdůrazňuje pokrok směrem vzhůru, ale "úspěch v Božím království je spojen s pohybem dolů". 

 Platt vyzývá čtenáře, aby omezili svůj životní styl. Žijte tak, jako byste vydělávali 50 000 dolarů ročně, navrhuje, a všechno ostatní odhoďte stranou. Vyčleňte si rok na to, abyste se odevzdali. Přestěhujte se do Afriky nebo do nějaké části světa, která je stižená chudobou. 

Jak přežít zámožnost 

Plattovy argumenty jsou staré, ale objevují se po období nestřídmosti, kdy lze postoje k materiálnímu životu snadno ovlivňovat. Jeho kniha ťala do živého. Dílo o odříkání se prodává jako housky na krámě. Recenze jsou vřelé. Vedoucí osobnosti na místech, jako je Jižní baptistická konvence, vyzývají občany, aby se vzdali amerického snu. 

Pochybuji, že se dočkáme vlny lidí odhazujících iPody v dál. Američané se nezřeknou morálního materialismu, který tvoří jádro jejich národní identity. Země však očividně předefinovává, který druh životního stylu je společensky a morálně přijatelný, a který není. A lidé jako Platt hrají v tomto procesu stěžejní roli. 

Spojené státy měly kdysi Evangelium bohatství: kodex zdrženlivosti, na němž se podílely všechny možné osobnosti, od kazatele Jonathana Edwardse přes Benjamina Franklina až po otce filosofie úspěchu Andrewa Carnegieho. Kodex měl zemi pomoci vyrovnat se s vlastní zámožností. Postupně se však rozpadl a v příštích několika letech bude předefinován.