Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ondřej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16266, komentáře < 7 dní: 389, komentářů celkem: 403856, adminů: 60, uživatelů: 5115  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 83 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

ivanp
cizinec
Myslivec
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110165054
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Ještě k jistotě spasení.
Vloženo Pátek, 30. červenec 2010 @ 11:56:10 CEST Vložil: Olda

Zamyšlení poslal Kojard

Vážení,
rád bych doplnil diskusi o jistotě spasení. Vím, že spása je nezasloužený dar. Vím, že Krev Beránka smyla všechny naše hříchy. Ale to platí jen potud, pokud jsme věrní. My totiž můžeme být nevěrní i po svém znovuzrození. Můžeme z různých příčin zapřít Pána. A potom z Jeho slov jasně víme, že zapře před Otcem On nás. Takže zase se tady o jistotě spasení nedá mluvit.

Jedinou jistotu, kterou máme, je jistota, že nám Bůh vždy znovu odpustí, pokud Ho o to ze srdce požádáme, protože nás miluje a je věrný. To je jediná jistota, o níž se můžeme opřít. Jistota, že když jako marnotratné děti příjdeme k Otci, on nás příjme. Ale my musíme přijít. Bůh nám neodpustí automaticky, (bez nás).


Vážení, Rád bych doplnil diskusi o jistotě spasení. Vím, že spása je nezasloužený dar, vím, že Krev Beránka smyla všechny naše hříchy. Ale to platí jen potud, pokud jsme věrní. My totiž můžeme být nevěrní i po svém znovuzrození. Můžeme z různých příčin zapřít Pána. A potom z Jeho slov jasně víme, že zapře před Otcem On nás. Takže zase se tady o jistotě spasení nedá mluvit.

Jedinou jistotu, kterou máme, je jistota, že nám Bůh vždy znovu odpustí, pokud Ho o to ze srdce požádáme, protože nás miluje a je věrný. To je jediná jistota, o níž se můžeme opřít. Jistota, že když jako marnotratné děti příjdeme k Otci, on nás příjme. Ale my musíme přijít. Bůh nám neodpustí automaticky, (bez nás).
Není to jistota spásy, o kterou opírám svůj křesťanský život, je to jistota Božího milosrdenství, vždy připraveného odpustit, kdyč projevíme opravdovou lítost a vyznáme svou nedostatečnost. Otec nás vyhlíží a čeká na nás, ale my musíme příjít, aby nám mohl odpustit. A On nám odpustí a spasí nás. To je moje jistota.

Pochopil jsem, že Křesťanství je náboženství paradoxu. Platí zde naprosto protichůdné věci a to současně.
Platí, že jsme vykoupeni Kristovou krví, která smyla všechny naše hříchy. Současně však platí, že jakmile začneme tvrdit, že nemáme hřích jsme lháři.

Platí, že jsme vykoupeni Kristem a tudíž naše spása už je blízko. Ano můžeme říci, že jsme spaseni. Na druhé straně, naše spása ještě není dovršena, protože ten vítězný běh teprve běžíme.
Nic nás nemůže vytrhnout z ruky Kristovy, přesto můžeme zapřít a dokonce odpadnout. To se stává, jak katolickým kněžím, tak různým evangelizátorům. Prostě to možné je ve všech částech Kristovy církve.

Ta věhlasně vytrubovaná jistota spasení je klam. Ta jistota, s jakou o jistotě spasení mnozí mluví, je prostě nabubřelá a říkám to rovnou, nebiblická. 

Bible nás o spáse ujišťuje, ale zároveň nás varuje, že si máme dát pozor.
Pokud se přidržíme pouze jistoty spasení a zapomeneme na to, že ke své spáse potřebujeme Boží milosrdenství, ocitáme se mimo Bibli, mimo spásu a v žádném případě nemůžeme odejít ospravedlněni.
Naše spása je jistá i nejistá zároveň. A pokud se přidržíme jen jedné strany, lžeme si do kapsy. To je možná ten důvod, proč se nemůžeme shodnout.

Vskutku si myslím, že to, na čem se shodnout můžeme, je Milosrdenství Boží. Protože na něm jsme závislí všichni.

Kojard


"Ještě k jistotě spasení." | Přihlásit/Vytvořit účet | 291 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 30. červenec 2010 @ 12:20:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amen.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Kojard v Pátek, 30. červenec 2010 @ 12:39:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
omlouvám se za 2x vložený úvod.
Kojard



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: JMK v Pátek, 30. červenec 2010 @ 12:56:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak a teď se budeme jen koukat, jak tě Willy, Cizinec a spol. snědí zaživa:-)



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 30. červenec 2010 @ 12:58:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kojard
Ano, to je velmi srozumitelně napsáno. Amen.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 30. červenec 2010 @ 13:11:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Kojarde,

myslím, že ti dost rozumím. Před časem jsem napsal jeden příspěvek, ve kterém by se dalo najít některé paralely, s názvem Jistota Božího dítěte http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=9982

Ale obávám se, že když potlačíš jistotu spásy (není pravda, že bible nehovoří o jistotě, Pán chce, abychom stáli v Něm, v jeho spasení pevně a jistě) a převedeš ji na jistotu Božího milosrdenství, pak se stává, že lidi přestanou vnímat, že potřebuji prožít, přilmout od Ježíše spasení a být znovuzrození. Chozením do kostela si každý jaksi dělá nárok na Boží milosrdenství. A pak to vypadá tak, že v kostelích je plno lidí, kteří nejsou spasení a znovuzrození se buď přímo vysmívají nebo přinejlepším v životě o něm neslyšeli. A myslí si, že jsou křesťané, protože byli polití vodou. A přesto doufají, že díky Božímu milosrdenstcí budou jednou po smrti spaseni.
Což je ovšem blud z pekla rodem, který má a bude mít na svědomí nespočet lidí, kteří takto byli oklamáni.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Mikael v Pátek, 30. červenec 2010 @ 13:42:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://pistis.webnode.cz

"Ta věhlasně vytrubovaná jistota spasení je klam. Ta jistota, s jakou o jistotě spasení mnozí mluví, je prostě nabubřelá a říkám to rovnou, nebiblická."


Římanům 5,9  Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu!


Co je nebiblickho na jistotě, že budeme zachráněni, jasně vyplývající z tohoto verše? :-o


Samozřejmě že to platí jen tehdy, jestliže vytrváme až do konce:


Židům 3,14  Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.


Rovněž tak činitelé nepravosti budou zatraceni, i kdyby si byli jisti sebevíc - v Americe jsoui cirkve aktivních homosexuálů. kteří "jistotu spasení" třeba taky mají!


Řekl bych, že jistota spasení je dobrá, je-li vskutku od Boha. Je-li ovšem jen z lidského učení, bude nutně zavádějící, a klamná...




Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Pátek, 30. červenec 2010 @ 18:58:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Někdo tady ocitoval verš Židům 3,6: ... Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu nadějě.
S odůvodněním svých námitek proti jistotě spasení. Je to škoda, že jste nečetli co jsem napsal pod svým článkem někomu, proto to opakuji.
Žid. 3,6: Je pouze logická otázka, zda čtenář uvažuje. Může něco v budoucností změnit minulost? Čtenáři a příznivci sci-fi by rádi cestovali časem a zasahovali do minulosti, ale Písmo je v této věci jednoznačné. Nelze budoucím zásahem měnit minulost, čas má jednosměrný vektor.

Jeho domem jsme my.
A to od okamžiku, kdy jsme uvěřili a přijali Ježíše za svého Pána. To je takzvaný Biblický fakt.
A teď si uvědomte, že vy všichni, kteří se odvoláváte na toto místo, vlastně tvrdíte, že nějaká bodoucí událost může změnit minulost.
Už slyším ty námitky, vždyť to je Boží slovo, je, to v žádném případě nevyvracím, ale Boží slovo nás zároveň na mnoha místech vyzývá abychom používali svůj rozum, abychom byli velmi opatrní a ne naivní. Nikde nám nezakazuje myslet.
Není to můj vynález, dočetl jsem se to v knize známého teologa D. Goodinga Nepohnutelné královstvo. Vyšla kdysi mezi slováky žijícími v Srbsku. A protože se mi jeho vysvětlení zamlouvá, tak ho tady uvádím svými slovy. Vysvětluje ve své knize, že autor listu židům ve skutečnosti zkouší své čtenáře, zda při čtení přemýšlejí.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: rastan (rastan@quick.cz) v Pátek, 30. červenec 2010 @ 19:29:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kojarde napsal jsi to moc pěkně a jsem potěšen, že je tady člověk, který uvažuje v této věci stejně jako já.
rastan



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 30. červenec 2010 @ 23:53:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Kojarde,

tvůj článek působí dojmem, jako by spasení člověka záleželo na něm. Ale držme se v tomto raději toho, co řekl Pán Ježíš.

J 6:37, 44 Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Z těchto dvou veršů jasně vyplývá, že naši spásu iniciuje Bůh Otec a vykonává Pán Ježíš působením Ducha Svatého, který je věřícímu dán a který znovuzrozenému člověku jako Duch synovství svědčí, že je Božím dítětem! Je třeba si uvědomit, že Boží věčná spása je tu proto, aby se z hříšníka stalo Boží dítě/syn, který bude živým a funkčním údem Těla Kristova. Nejedná se tedy o spásu pro spásu, nýbrž o Boží věčný záměr, na němž nespasený/neznovuzrozený člověk nemůže mít účast/podíl, ale přitom se tento Boží záměr, který měl Bůh předtím, než stvořil svět, člověka velmi velice týká.

Ef 1:4-6 On (Bůh) si nás v Něm (Kristu) vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před Jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení/rozhodnutí své vůle předurčil skrze Ježíše Krista k tomu, abychom se stali Jeho syny ke chvále Jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.

Zde je zmíněn Boží záměr, který byl zjeven apoštolu Pavlovi a dále v této epištole ve 4. kapitole rozvíjen zjevením o Těle Kristově, které je tajemstvím Církve, kterou/é Pán Ježíš Kristus buduje v lásce spolu se svými svatými tím, že z Něho coby Hlavy Jeho Tělo bere výživu a roste Božím růstem.

Jsme-li tedy Boží děti, mající Boží věčný život a tím součástí Boží rodiny, může někdo toto naše postavení nějak změnit?! Je to řečnická otázka. Jakmile se člověk stane z Boží iniciativy, Božím působením skrze Boží dokonané dílo Pánem Ježíšem Kristem na kříži Golgoty a zapečetěním Duchem Svatým Božím dítětem, není nikdo a nic, kdo/co by to mohlo změnit!

A pak je tu spása/spasení/záchrana naší duše jako cíl naší víry, kterou máme s bázní a třesením uvádět ve skutečnost.

Fp 2:12-15 Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.
 
Na této naší spáse ovšem už s Bohem, který v nás působí chtění i činění podle Jeho dobré vůle, spolupracovat musíme, aby naše duše byla proměněna (viz Ř 12:2 - mysl je vůdčí částí naší duše, kterou při její proměně další složky duše - city a vůle následují) a my byli skrze tento celoživotní proces proměny připodobněni Pánu (Ř 8:29). Pokud tuto naši záchranu v tomto věku a životě na zemi zanedbáme, bude v ní Bůh muset pokračovat v budoucím věku během tisíciletého Království Nebes, které bude kromě jiného odměnou pro vítězné věřící, kteří v něm budou spolu s Kristem kralovat 1000 let, neboli kteří procesem proměny duše prošli vítězně a úspěšně a díky zapírání své duše a jejímu ztrácení v tomto věku, zachovají svou duši k životu ve věku budoucím (L 17:33b). Kdo by usiloval svoji duši zachovat/zachránit, ztratí ji (L 17:33a)!

Takže by se dalo říci:

1) je tu Boží věčná spása jako součást Božího věčného záměru, o níž Bůh rozhodl v "minulé" věčnosti a na níž nemůže nikdo nic změnit.
2) je tu naše spása = spása/záchrana naší duše, o níž spolurozhodujeme my naší spoluprací s Bohem na proměně naší duše tím, že ji ochotně pro Pána ztrácíme, zapíráme, dokonce ji máme v nenávisti, vědomi si toho, že neproměněná, tj. Bohem/Božím Slovem neobnovená, tzn. přirozená lidská duše je Bohu v Jeho plánu k ničemu.

Tož tak.

willy



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 31. červenec 2010 @ 10:17:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svým příspěvkem si poštvu mnoho z vás proti sobě, ale co se dá dělat. Nepoužívám žádný citát z Bible. Úmyslně. Citáty z Bible se dají snadno zneužít a vždy se najde někdo, kdo použije jiný citát, aby vyvrátil váš názor.


Na Zemi žily miliardy lidí a žijí i dnes. Všichni, co žijí, někdy umřou. Nikdo nevíme. kdy to bude a jak se to stane. Smrt je konec našeho těla, našeho hardware. Lidé však většinou věřili a věří dodnes, že existence našeho já, pokračuje v nějaké jiné podobě dál anebo bude pokračovat. Existují různé filosofické teorie a náboženské představy. Tělo není jen to hmotné, co vidíme a co podléhá zákonům času, prostoru a hmoty. Lidé věří, že tělo má i svoji nehmotnou čili duchovní část. Podobně jako počítač má svůj software s daty, které se během jeho používání rozšiřují, mění, mažou apod. Lidé na rozdíl od strojů věří ve Stvořitele, který za tím vším stojí, sleduje, řídí a stvořil to vše s nějakým záměrem. Tajemství, které nedokážeme rozumem obsáhnout, ale které můžeme či nemusíme přijmout vírou.


Jistota spasení, s kterou operují někteří věřící, vychází  z víry Boha, který nás miluje, který třebaže to zní neuvěřitelně, za nás trpěl, aby člověk duchovně nezahynul. A když nezahyne duchovně, nezahyne i tělesně. Proto Bůh lidem slíbil nové tělo i novou Zemi a může tak učinit.


Co se mi nelíbí je to, jakým způsobem to někteří věřící podávají. Oni se tím doslova chlubí a snad i vysmívají těm, kteří tohoto pocitu nedosáhli. Ano, to je jen pocit. A pocity se během života mění. Jsou to jen emoce, projev naší psychiky. Ať si tento pocit mají. Mně by to nevadilo, ale vadí mi ta netaktnost, neslušnost, i jistá povýšenost nad těmi, co takové pocity nemají.


Ale copak spasení závisí na našem pocitu jistoty, O spasení nerozhodujeme my. To není naše zásluha. Je to  dar,  za který Bůh v podobě svého Syna Ježíše krutě zaplatil. Ano, On nám to slíbil. Právem se radujeme z tohoto daru. Ale ještě jsme ho nedostali. Můžeme kdykoliv zklamat a o ten dar přijít.Považuji neustále zdůrazňování jistoty spasení za  nepříliš vhodný způsob vyjadřování své víry. Mnohem důležitější je žít a chovat se tak, abychom o tento dar nepřišli. Člověk, kteří upřímně věří a miluje Boha, přináší určité ovoce své víry. Jinak ta víra je k ničemu.
Bohužel, dějiny křesťanů jsou často dějinami zla, kdy  ovoce víry bylo hodně trpké, a až jedovaté. Bohužel. Křesťané rozhodně nemají právo si myslet a věřit, že jen oni budou spaseni a druzí skončí v pekle či kde...


Bůh je všemocný, nejrozumnější, spravedlivý, milující... a tak, jak si prostě my neumíme představit.  Vidíme do toho tajemství jen malou škvírkou. To, co nám Bůh milostivě odkryl v oblasti vědy i duc***** je úžasné. Ale člověk vědu zneužívá a ničí Boží dílo. Touží po svobodě, ale když ji má, neumí s ní žít. Zneužívá i Bibli.

Existují miliardy lidí, kteří zemřeli, aniž měli možnost se více dozvědět o Bohu a mnoha dalších duchovních tajemstvích. Z nějakých důvodů ( války, hlad, nemoci, katastrofy..) ukončili svoji existenci v tělesně schránce.  Můžeme snad o nich říci, že nebudou spaseni ?

O tom rozhodne jen a jen Bůh. A protože Bůh jednu z vlastností má lásku, tak se nemusím bát. Ani o ty známé, kteří odešli, které jsem měl rád a kteří neměli možnost za svého života dosáhnout duchovního poznání jako já.


Nechme otázku spasení na Bohu!  Důležitější je, jak žijeme a dokazujeme, že jsme se změnili, konáme dobro a tím činíme lidem i Bohu radost.





Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Didymos v Sobota, 31. červenec 2010 @ 13:00:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten, kdo nevěří, ba popírá jistotu spásy, ten horko těžko může být spasen! Takový není hoden Božích zaslíbeních, neboť je malověrný a nevěří jim a dokonce nevěří samotnému Bohu.
Běda tomu, kdo nemá jistotu spásy!
Pravý věřící vždy vytrvá až dokonce.Jestliže nevytrval, pak nebyl nikdy ani vyvolen. 



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Kojard v Neděle, 01. srpen 2010 @ 17:48:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj,
nevím jestli jsem to napsal srozumitelně, ale co jsem chtěl ve svém článku zdůraznit hlavně bylo, že naše spása závisí především na Božím milosrdenství a že současně platí, že naše spasení:
1. je dokonáno - obětí Ježíše Krista,
2. z naší strany dokonána není, neboť my teprve běžíme. Přičemž není vůbec cjisté zda doběhneme. Běžci také vidí cíl, je v dohledu, ale dokud nedoběhnou, tak tam prostě nejsou. 
A o tom, zda dostanou vítězný vavřín, rozhodne rozhodčí. Soudce Ježíš Kristus. On má poslední slovo. My musíme doběhnout.
Proběhnout celou trať do konce. Kdo odpadne, nedoběhne.
Ti, co mají jistotu spasení, stojí na startu, nebo jsou v půlce trati, ale už křičí, jsme v cíli.

Reaguju na Willyho odezvu:
tvůj článek působí dojmem, jako by spasení člověka záleželo na něm.
Což je jasný nepochopení, protože ono i na něm záleží.
Kojard



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Kojard v Neděle, 01. srpen 2010 @ 18:20:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jistota spásy je sám Kristus, takže mi netvrď, že jistota spásy neexistuje.Jsem si jist, neboť Pán Ježíš říká, že se nás nevzdá, nevyžene nás ven

Ale taky nikoho nedrží násilím. Ježíš nás nevyžene, ale my můžeme svobodně odejít. Nebo se nechat vylákat ven tím, kdo obchází jako lev řvoucí.
Tento citát není o jistotě spásy, ale o Božím přijetí hříšníka.

Ono nestačí jen číst,musí se také rozumět.
Jistota spásy existuje jen potud, pokud věříme Bohu. Pokud zapřeme, zapře On nás.
Kojard



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: sola-scriptura v Neděle, 01. srpen 2010 @ 21:13:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
amen



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: salom v Neděle, 01. srpen 2010 @ 23:41:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Diky za clanek souhlasim. V dejinach krestanstvi bylo mnoho "vericich" co meli ten svuj "zaruceny" listek do nebe..Nikdy v pokore necinili pokani z hrichu..Nikdy se neobratili..Nezrodili z Ducha.Dokonce ve jmenu Boha odsuzovali na smrt sve blizni..To ze miliony lidi znaji Karla Gotta nezname,ze Karel zna je.-) V onen den prijdou mnozi,kteri dokonce delali mnoho divu a zazraku a vyhaneli demony v Jezisove Jmene a uslysi slova nikdy jsem vas neznal.. 



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: JMK v Pondělí, 02. srpen 2010 @ 00:09:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Našel jsem doma knihu Billy Grahama, prý uznávaného a vlivného amerického babtistického kazatele. Jmenuje se Jak se znovuzrodit. Už po letmém prolistování mi stávaly vlasy na hlavě. Bůh si podle všeho spravedlnost představuje tak, že nevinný Ježíš je takový fackovací panák, který za nás všechny trpěl, abychom si mohli vesele hřešit, protože po našem znovuzrození se naše hříchy nikam nepíšou, Bůh je nevidí a netrestá a pocit viny je jen klam našeho svědomí - protože po znovuzrození jsme před Bohem, jako bychom nikdy nezhřešili (a zhřešit už ani nemůžeme) a jsme dokonale spravedliví. Asi taková je babtistická spravedlnost bez obalu, když vyfiltrujete všechny citáty z Bible a líbivé fráze. Chápu, proč je křesťanství v takové krizi.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: salom v Pondělí, 02. srpen 2010 @ 01:45:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Didymos jeste neco tady v diskusi k tomu to clanku jsi sestre Joeale napsal cituji:    Přeji Ti, aby si poznala antikrista a věř, že jestli jej poznáš, budeš  velmi šokována a nebudeš věřit vlastním očím.  Tak  a ja si preji aby ta Tvoje kletba na Joelu byla zrusena a preseknuta ve Jmenu Jezise Krista!.  toz tak..  No a premyslej priste nez tady v "lasce" uvadis kletby na sve blizni.Vic ti k tomu nereknu.pisma znas  




Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 02. srpen 2010 @ 15:47:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Shodou okolností jsem narazil na Dekret o ospravedlnění Tridentského koncilu z r. 1547. Jak staronové věci řešíme pořád dokola!

Proti marné důvěře heretiků 1533 802
Ačkoli je nezbytné věřit, že hříchy se odpouští nebo byly odpuštěny pouze zdarma z Božího milosrdenství kvůli Kristu, je přesto zapotřebí říci, že nikomu, kdo se chlubí důvěrou a jistotou, že mu jsou odpuštěny hříchy, a spokojuje se pouze s touto důvěrou a jistotou, hříchy odpuštěny nebyly a nejsou. To se snad děje u heretiků či schismatiků, a to právě v našich bouřlivých časech, a tato marná důvěra, vzdálená všemu pravému náboženskému smýšlení, se káže s velkou úporností proti katolické církvi [kán. 12].
1534
Není ale možné ani tvrdit, že ti, kdo jsou skutečně ospravedlněni, musí být bez špetky pochybnosti vnitřně přesvědčeni, že jsou ospravedlněni. Není možné mít ani za to, že hříchů byl zproštěn a že byl ospravedlněn pouze ten, kdo pevně věří, že mu byl zproštěn hříchů a došel ospravedlnění a že odpuštění a ospravedlnění je dílem pouze této víry [kán. 14], jako kdyby nevíra v tyto skutečnosti znamenala pochyby ohledně Božích příslibů a účinnosti Kristova vzkříšení. Vždyť tak jako žádný zbožný člověk nesmí pochybovat o Božím milosrdenství, zásluhách Kristových, hodnotě a účinku svátostí, tak každý, kdo hledí na sebe a vlastní slabost a nepokoj, má důvod obávat se a strachovat se svého stavu milosti [kán. 13].
Neboť nikdo nemůže vědět s jistotou víry a bez možnosti se mýlit, že obdržel Boží milost.

Kap. 10. Rozmnožení přijaté milosti 1535 803
Lidé jsou tedy takto ospravedlněni a stávají se „Božími přáteli“ a „členy Boží rodiny“ [Jn 15, 15; Ef 2, 19], „pokračují stále s novou silou“ [Žl 83 (84), 8], „obnovují se,“ jak říká Apoštol, „den ze dne“ [2Kor 6, 14], tj. „umrtvují své pozemské sklony“ [Kol 3, 5] a „propůjčují se za nástroj spravedlnosti“ „k posvěcení“ [Řím 6, 13. 19] zachováváním přikázání Božích a církve. Takto rostou v přijaté spravedlnosti Kristovou milostí, „vírou působící spolu se skutky“ [Jk 2, 22], rostou a jsou stále více ospravedlňováni [kán. 24 a 32], jak je psáno: „Kdo je spravedlivý, ať se ještě ospravedlní“ [Zj 22, 11], a dále: „Nečekej s ospravedlněním až do smrti“ [Sir 18, 22], a znova: „Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!“ (Sk 2, 24).
O vzrůst této opravdové spravedlnosti církev prosí, když se modlí: „Rozmnož, Pane, víru, naději a lásku“



Všimněme si, jaká to kontinuita učení trvá v katolické církvi.



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Kojard v Pondělí, 02. srpen 2010 @ 16:25:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
,Žid.6,4
Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch

Tak moji milí svou spásou jistí přátelé,
apoštol Pavel dává jasnou odpověď, všem těm, kdo si myslí, že nemohou odpadnout, nebo spásu ztratit. Prostě můžete. Pokud ztratíte víru. A tu, jak vidno, taky ztratit můžete.

Toto je mé poslední slovo, protože víc už nemá cenu říkat.
Kojard



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 02. srpen 2010 @ 16:28:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Protože jsem si vědom, že při zmínce o Tridentském koncilu někteří z vás začnou vidět rudě, zeptám se vás na věc jinou: kde že se apoštolu Pavlovi vytratila vámi proklamovaná jistota spásy?
Snažte se o vyšší dary. A ukáži vám také cestu, která je všechny překonává.
1 Kor 13.
I kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, nemám - li lásku, nejsem než zvonící kov, nebo dunící cimbál. I kdybych měl dar proroctví a poznal všechna tajemství i veškeré vědění, i kdybych měl plnost víry, takže bych hory přenášel, nemám - li lásku, nejsem nic. I kdybych rozdal veškeré své jmění v almužnách, i kdybych vydal své tělo plamenům, nemám - li lásku, k ničemu mi to není....


Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, hádankovitě, ale potom to bude tváří v tvář.. Nyní poznávám částečně; ale potom poznám tak, jak jsem poznán.

Nyní tedy zůstává víra, naděje a láska, tyto tři, ale největší z nich je láska
.


Křesťané tedy skutečně mají tyto tři vzácné dary: víru, naději na věčný život s Bohem a lásku.
Nikoli však  jistotu věčného života!
Kdyby byla nějaká jistota spásy, určitě by ji Pavel neopoměl zařadit mezi vyšší dary. Jak jistě uznáte, taková jistota spásy by byla darem docela neopomenutelným! Tak to ale církev neučí a nikdy neučila.
K věčnému životu by měli křesťané dozrávat ve spolupráci s Bohem za svého života pozemského - vytrvat v dobrém až do konce ...



Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 03. srpen 2010 @ 08:06:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ještě k jistotě spasení, o kterou se tady přeme. Kdo by si z nás  nepřál, aby mohl po smrti zase nějak dál existovat ? A mnozí by pak  třeba mnohem zodpovědněji začali popisovat svůj čistý list života. Vždyť lidé, kteří přežili klinickou smrt a ocitli se na pokraji života, pak často výrazně změní svůj život a svoje životní hodnoty.  Být spasen a dál existovat je touha stará jak lidstvo. Vždyť to je právě to, co člověk ztratil v ráji. Proto po tom touží stejně tak jako po ráji, po zemi, kde nebude zlo. To, co nám Bůh dává, je to nejcennější, co můžeme mít. Daruje nám to. Je to dar, který „ rozbalíme“ asi až v den vzkříšení. Přijímáme ho vírou. Existence tohoto daru pro nás má stránku subjektivní a objektivní.

Subjektivní je to, co cítíme. Obrovská radost. Je to přece dar od Boha! A to má cenu !!!Jsme na tom podobně, jako malé děti, kterým rodiče slíbí dar. Děti se těší, i když ho ještě nedostali, ale vědí, kam ho maminka schovala. Proto ta jistota, že ho mám, i když ho ještě nemohu rozbalit. Pokud budu zlobit a zklamu rodiče, pak mi třeba ten dar nedají. Počkají, až se polepším. Nemůže to podobně učinit i Bůh?

Objektivní je ta pravda kolem nás. Už byl někdo z lidí  kolem nás vzkříšen ? Už o někom víme, že je zaručeně v nebi? Proč, když někdo tvrdí, že je zaručeně spasen a znovuzrozený, proč dál koná i zlé skutky? Změnil se člověk po uvědomění si této jistoty trvale k lepšímu. ? Však, kdyby se tak stalo, že by někdo byl skutečně vzkříšen, to by najednou bylo lidí, co by  to chtělo také a za každou cenu!! Účelově by se lidé začali chovat, jen aby dosáhli spasení. Ale ono je to dar, ne něco, co se dá koupit. Dar z lásky. O daru rozhoduje Bůh  a ne já.   Není to věc poptávky.

Ale Bůh to slíbil!!! A přijímá se vírou!!!
A tak se smiřme s tím, že budou existovat věřící kteří budou mít radost jako ty děti. Na tom není nic špatného. Nakonec, je to někdy dobře, když se v otázce víry chováme jako děti. Máme to snazší a nic nás nerozptyluje. Ale smiřme se i s tím, že existující věřící, kteří tu dětskou radost nemají, a cítí jakousi osobní zodpovědnost. Uvědomují si, že v tom světě nástrah  a pokušení jsou určitá rizika, bojí se zklamání. Mají  také radost, ale ne tu dětskou. Jsou opatrnější na svoje chování a více se kontrolují. O to více často prosí Boha o posilu, aby nezklamali.  Nejsou si tak sebejistí, protože odtud je blízko k pýše!!

Věřící s dětskou radostí z jistoty spasení nakonec také dělají chyby jako ostatní a právě jako ty děti si to často neuvědomují.


Já se rozhodně nezlobím na věřící, kteří budou tvrdit, že mají jistotu spasení. Usměji se nad tím a hluboce jim tuto radost přeji. Akorát mne bude mrzet, když mne tím budou neustále „otravovat“ jako děti. Já prostě to vnímám  jinak a můj vztah k Bohu to neoslabuje.  Je to snad  hřích? Třeba mohu mít a mám dětskou radost i  z jiných Božích darů. Každý den může být radostný, když ho začnu s Bohem.








Re: Ještě k jistotě spasení. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 09. srpen 2010 @ 02:47:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj oko.

  Ještě posílám odpověď na otázku v předchozí diskuzi.

Co bylo v tomto případě tvého veřejného vyznání Ježíše jinak? Proč ses zbavil depresí až tehdy?

  Tak předně: V okamžiku znovuzrození Bůh mění srdce člověka. To se projevuje různě a u mne se to projevilo v několika různých velmi specifických věcech. To, že jsem získal pokoj s Bohem, který jsem před tím neznal, byla jen jedna z nich - to byla věc nejcitelnější, ale rozhodně ne ta nejzajímavější. Tou nejzajímavější věcí bylo to, že jsem získal lásku.

  Nešlo tedy o nějaké deprese, ale o změnu života. A to především změnu majitele mého života: Chvíli, kdy Bůh mohl začít v mém životě pracovat přímo jako jeho majitel.

  Teď k tomu, co bylo u toho vyznání jinak.

  Jak jsem napsal: Předchozí vyznání byla v soukromí a Bůh po mne chtěl to vyznání na veřejnosti, před mocnostmi.

  A ještě před tím mi scházela víra Ježíši Kristu, víra jeho slovu. Byl jsem od mala naučen, že spasení se získává tak, že člověk celý život pracuje a dělá různé "skutky" a přijímá různé "milosti" (chodí ke zpovědi a přijímání, modlí se, chodí na mše, různá duchovní cvičení a podobně). Těmito věcmi člověk "roste" a pokud vyroste dost, tak na soudu, který je ve smrti člověka projde do očistce. Jinak půjde do pekla. Do pekla půjde ještě když to zkazí (těžký hřích).

  Smrt Ježíše na kříži pak byla jakási odtržená historická událost, která se stala a ve kterou bylo potřeba "správně věřit", ale toho mého soudu se nijak netýkala, v tom soudu šlo o můj život, o to, co jsem v něm udělal. Vykoupení Kristovou obětí tak ke mne nemělo vůbec žádný vztah, věčný život jsem měl dostat až po smrti těla.


  Když jsem potkal křesťany, tak se ke mne dostalo také evangelium - zpráva o tom, že Ježíš zemřel za mne, místo mne, byl souzen, abych já nemusel být odsouzen, nesl moje nemoci abych já mohl být uzdraven. Uvěřil jsem, že není jen "Ježíš zemřel za všechny lidi" ale hlavně, že "Ježíš zemřel za mne".

  Jinak řečeno, že obecná spása světa Ježíšem se kromě celičkého světa týká také mne.

  A tuhle spásu jsem přijal.

  To byl tedy podstatný rozdíl: Když se sešla tahle víra že mne Ježíš spasil a veřejné vyznání před mocnostmi, jimž jsem před tím vydal svůj život,byl jsem spasen.

  Až později jsem se dozvěděl, že té "osobní víře v Ježíše Krista", které ty říkáš "zmatek" říkají křesťané "spasitelná víra". To je velmi výstižné.

  Toník



Stránka vygenerována za: 1.51 sekundy