Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Víra dává naší svobodě křídla.


Byli jste někdy zamilovaní? Kde se to vzalo, sami jsme si to naplánovali? Bylo to naše rozhodnutí se zamilovat a zrovna do tohoto konkrétního člověka? Cožpak to jde, aby se člověk rozhodl, že se teď zrovna zamiluje? Ne, to nejde.
Láska je darem, který tvoří Bůh z ničeho.
Nebyla – a z ničeho nic tu je.
Mají toho s vírou hodně společného – obojí si člověk sám nevytvoří, obojí dává Bůh. Je to cosi tak silného a nádherného, že říkáme, že jsme se stali otroky víry, otroky lásky. Skutečně nás nutí víra i láska dělat věci, které bychom předtím nedělali ani náhodou. Přesto tento stav naši svobodu nijak neomezuje, ale naopak ji naplňuje novým, krásnějším smyslem. 
Otroctví lásky je tedy charakterizováno dobrovolností (nespoutaností) ve svobodě volby.
Otroctví lásky není skutečným otroctvím, ale pravým opakem otroctví – dokonalou svobodou, která povznáší. Chápu, že je to pro někoho těžké pochopit a ještě těžší přijmout, ale je to tak.

Pokud kdokoli z vás tvrdí, že manželská smlouva jeho svobodu nějak omezuje, je mi ho líto.
Cítí – li se v něčem omezován, neměl se vůbec ženit! Svou ženu doopravdy nemiluje.
To, že se kvůli jedné ženě zříkám všech ostatních, je zákonický postoj, postoj bez lásky.
Pokud doopravdy miluji svou ženu, o nikoho jiného přece nestojím. Zachovat jí věrnost neznamená tedy pro mě žádné omezení! Ve svobodě, z vlastního rozhodnutí se celý dávám tomu, koho miluji. Jen taková podoba lásky má cenu, jen ta si zaslouží nazývat se láskou. Láska dává naší svobodě křídla.
Sobectví středověkého panstva zplodilo jeden vynález – pás cudnosti.
Mechanickou zábranu, která nedovolovala ženě faktickou nevěru. Manžel tak měl jistotu, že mu žena nemůže být nevěrná.
Je toto snad obrázek lásky? Princip mříží, princip vězení, princip otroctví, království okovů?
Vždyť žena, která miluje, na nevěru ani nepomyslí! Není třeba ji omezovat a ponižovat. Její láska se stává vzácným darem právě proto, že je dávaná v naprosté svobodě.
Na tyto nešťastné a ponížené ženy si vždycky vzpomenu, když slyším, jak se tady vzájemně ujišťujete, že máte svou spásu jistou, že na to máte přece s Kristem smlouvu. Alibisticky přesouváte veškerou svou zodpovědnost na Krista, jakoby na našem úsilí už nezáleželo, protože my jsme stejně jen slabí hříšníci.

Jenže Kristus nikoho nespoutává pásem cudnosti.
Nikdy! Ten jste si na sebe pomyslně navlekli sami. Je mi vás líto, ale to má do opravdové křesťanské víry skutečně daleko, je to snad jakýsi zvrhlý náboženský entuziasmus. Únik, omluva pro to, abych se nemusel sám snažit.
Bůh jistě stojí o naši věrnost, ale o naši věrnost v riziku naší přemáhané slabosti. O věrnost, chcete – li z našeho potu a krve, ve které nám pomáhá, když ho o to požádáme. Kdy máme svobodu být nevěrní, a přesto zůstaneme ve spolupráci s ním věrní. Kdy se pro něho rozhodujeme v naprosté svobodě každým okamžikem znovu a znovu.  Vždyť láska je živena tím, že se projevuje! Tento náš projev nedokonalé věrnosti má kvůli touze našeho srdce pro něj větší cenu, než jakýsi pomyslný pás cudnosti, který by nám navlekl, aby nám zajistil spásu a měl nás jisté.

Jakou cenu má věrnost ženy, která je pro jistotu zazděná ve věži? Opravdová láska netouží po věrnosti pásu cudnosti. Opravdová láska dává ženě místo pásu cudnosti kytici květů. Opravdová láska totiž zapomíná na sebe pro druhého. Kristus nestojí o to, nás zavírat do věže. Kristus stojí o naši lásku v riziku, o věrnost, která má cenu námahy a úsilí. O manželku, která ho svobodně volí i tehdy, když je manžel vzdálený, kdy jí pod okny hrávají jiní trubadúři. Kristus stojí o lásku, kterou musíme osvědčovat zítra znova – a pozítří také. I popozítří! O lásku živou, žitou a osvědčovanou každý den znovu.

(Jk 1,22-25) Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.  Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.


 Jednu jistotu však máme.
Bůh na nás nedopustí zkoušku nad naše síly.  Když je nám těžko a klesáme, stačí zavolat a přijde povzbuzení. Kristus přinese své milované ženě kytici květů… Svoboda patří k Bohu stejně neoddělitelně, jako všemohoucnost, jako láska. Svoboda povznáší, nesvoboda ponižuje.    (L 4,18-19) "Duch Pánův je nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým; poslal mne uzdravit zdrcené v srdci, vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu  a vyhlásit Pánovo milostivé léto."

(2 Kor 3,16-17) Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna.  Ten Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. 

Můžeme o tuto svoji svobodu v Kristu přijít?
Můžeme, když nebudeme opatrní! (Gal 2,4) totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.

„Posvěť se jméno tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá… Cožpak toto nedeklaruje Boží respekt k lidské svobodě? Bylo by jinak možné, aby se Boží vůle snad nestala, aby Jeho království nepřišlo? Aby Jeho jméno nebylo svaté? Jen člověk může Boží jméno znesvětit, jeho vůli odmítnout, jeho královstvím pohrdnout.

(1 Pt 2,16) Jednejte jako svobodní, ne však jako ti, kdo mají svobodu za pláštík špatnosti, ale jako Boží služebníci.
 (Gal  5,13) Vy jste přece povoláni do svobody, bratři; jenom tu svobodu nemějte za záminku pro tělo, ale v lásce služte jedni druhým.
 (Gal 5,1) Proto stůjte v té svobodě, ke které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha.