Re: Pravoslavné evangelium prosperity (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 25. květen 2010 @ 13:55:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | poutnick
Vidíme, že často ti nejduchovnější starci, obdaření nejvyššími
duchovními dary, jsou lidé, kteří od mládí žili jako mniši - přinesli
Bohu svou čistotu, obětovali mu manželský život a všechna potěšení a
možnosti, která mladému člověku může život nabídnout. Oni roztrhali
předložené světské menu, zvolili si úzkou cestu a přinesli sami sebe
jako žertvu Bohu. V mládí má člověk ve svých rukách nejvíce: čistotu,
zdraví, sílu, naději na mnoho let před sebou; a může toho tedy mnoho
Pánu dát, obětovat. Proto také může od Boha mnoho získat.
Každý kněz více či méně často slýchává od některých křesťanů něco ve
smyslu: „Teď nemám na víru a na církev čas, ale až budu v důchodu, pak
se budu věnovat duchovnímu životu, budu chodit na bohoslužby, budu se
postit a zabývat se vírou.“ Jak bláhové jsou to představy! Jednak nemá
nikdo žádnou záruku, že se dožije svého důchodu (a bude-li ve svém stáří
ještě trochu zdráv, aby do chrámu na bohoslužbu vůbec došel), a potom -
praktická zkušenost duchovních pastýřů je taková, že lidé, kteří nemají
čas na Boha v produktivním věku, nebudou ho mít ani v důchodu (nejdříve
je totiž potřeba vychovat děti a vydělat na bydlení a na dovolené u
moře, jenže pak přijdou vnoučata a kromě toho je tu starost o zahrádku,
kterou jsme si na stáří pořídili, - „to byste nevěřil, pane faráři, jak
ta tráva roste, sotva se to všechno poseká, už je to na druhém konci
zase po kolena,“ na jaře se musí zrýt a zasít, pak zase plít, mezi tím
postupně sklízet... A „v zimě to nejdříve hrozně klouzalo, takže jsem se
bál jít do chrámu, to víte, mám už křehké kosti, a pak jsem dlouho
marodil s nějakou chřipkou...“ A zase rytí a sekání trávy... A pak
zavolají příbuzní, aby dojednali pohřeb. Drsná lidová prostořekost tuto
smutnou životní realitu zveršovala: Z práce do práce, a pak kremace.)
Asi jsem úplně odbočila od tématu, ale něco jsem jsem již přečetla o hluboké ruské duši a o mnišském životě v Rusku a tato slova mi tak brnkla do očí, že jsem je tu ještě přenesla k přečtení.
|
|
|
