Grano Salis - Spravedlnost, modlitba a přímluva

   Pepa se narodil na vesnici, chudým rodičům, kteří ho nechali vystudovat na zemědělském učilišti. Od mládí jezdil v Jézetdé s traktorem, vlastně jezdil v JZD i když už přestalo existovat a stala se z něj akciovka.

   Po rodičích zdědil malý domek a po tatínkovi babetu, na které dojížděl každý den do práce. A večer na to jedno poslední do sousední vesnice, v té, co bydlel, hospůdka nebyla.

   Na Zeleném růžku Pepu všichni znali, vlastně každý tam věděl skoro všechno o každém. Také znali i Pepův tajný sen: Chtěl se jednou podívat do Ameriky, vidět ten Ňůjork a v něm ten velikej červenej most, co mu říkají Zlatá brána.

   "Ale Pepo, na cestu do Ameriky bys potřeboval mnohem, mnohem větší stroj než je ta tvoje babeta" utahovali si z něj chlapi u stolu.

   Jenže Pepa se nedal a rozhodl se, že to všem ukáže. A tak začal pracovat ještě víc a všechny ušetřené peníze skládal na svůj velký sen. Tak se doma v jeho stodole, hned za malinkým domkem, začalo rodit dílo, které mělo všem vyrazit dech.

   Za každou uspořenou korunu, kterou měl, nakupoval Pepa babety. Později zjistil, jak chlapi v práci sváří a naučil se to taky. Když vyřazovali v práci dva traktory, Pepa všechny peníze, co zrovna měl, vydal za jen ně.

   Sousedi si z něj pořád dělali legraci, ale Pepa vytrval. Když šel do důchodu, měl svoje dílo skoro hotové a nikdo o něm ani netušil. Padlo na něj třistašedesát babet, dva traktory, třináct starých převodovek, jednadvacet tun šrotu a půl tuny elektrod.

   Pak se Pepovi přitížilo a už tušil, že se blíží konec. A tak ze zbytku svých sil jednoho dne nastartoval všech svých třistašedesát babet a vyrazil ze stodoly ven. Všichni koukali na ten velký povoz a neměli, co by na to řekli.

   Pepa vyrazil na západ, pěkně přes Benešov po staré na Sedlčany a přes hranice si to šinul po Německu. V noci přespával v kabině, kterou si nahoře na svém stroji vyrobil. Až poslední den své cesty narazil na břeh svého života a před ním se rozprostíral veliký, široký oceán a na něm - lodě.

*****

"Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou.Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým.

Říkám vám totiž, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království."

"Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: 'Nezabiješ,' a kdokoli by zabil, bude vydán soudu. Já vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by řekl svému bratru: 'Ráka!' bude vydán veleradě, a kdokoli by řekl: 'Blázne!' bude vydán pekelnému ohni.

"Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Pokud tě tedy svádí tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je přece pro tebe prospěšnější, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby bylo celé tvé tělo uvrženo do pekla.

   To bylo těžké slovo pro mne, když jsem byl ještě Pepa. Jako dlažební kostka, o kterou člověk zakopne pokaždé, hned jak vyleze ze vrat. Od mala jsem toužil být spravedlivý, mít co nejméně hříchů a být čistý tak, aby až jednou přijdu před Boha na ten Boží soud, na kterém se bude rozhodovat o věčnosti, tak abych prošel. Na tu správnou stranu, samozřejmě, do nebe.

   Přemýšlel jsem nad tím: Kdybych se měl řídit tímhle slovem, musel bych si vyloupnout obě oči a ještě useknout něco, co se mi ale fakt sekat nechtělo. Věděl jsem, že aby byl člověk s Bohem, musí být spravedlivý ale taky jsem věděl, že moje hříchy mi brání se s Bohem potkat.

   To slovo jsem pochopil docela stejně, jako Pepa to o velkém stroji. Připadalo mi, že se musím zbavit co nejvíce hříchů, abych byl spravedlivý, že musím co nejvíc pracovat, abych se na ten druhý břeh dostal. Modlil jsem se k Bohu, čekal na odpověď a - nic.

   Když jsem si zas jednoho dne četl tohle slovo, udělal jsem rozhodnutí - moje spravedlnost bude o mnoho vyšší, než spravedlnost zákoníků a farizejů, protože to ani jinak nemůže být. Už se ani nepodívám. A protože jsem technicky založený, stanovil jsem si na svoji spraveldnost velmi, velmi vysoký a měřitelný limit, 160cm. Níž moje spravedlnost nesmí sklouznout ani na chvilku.

   Vyrazil jsem s touhle o mnoho vyšší spravedlností do ulic světa a hned první den byl pro mne velikým překvapením. Vlastně jsem doteď ani pořádně nevěděl, že ženy mají taky oči. Docela jsem si to užíval a po týdnu jsem měl takovou radost, že jsem splnil o mnoho vyšší spravedlnost, než mají zákoníci i farizejové, že jsem s ní honem rychle utíkal před Boha. Modlil jsem se a čekal a ... a kromě toho objevného poznatku z dívčí anatomie docela nic. Docela stejně, jako předtím.

   Vlastně to bylo docela flustrující. Takové práce, tolik spravedlnosti, i pár dobrých skutků jsem přidal a odezva od Boha byla stejná, jako předtím. Furt mí říkali, že modlitba je rozhovor a já měl pořád jen ten monolog. No nic, modlil jsem se růženec ráno a večer jako předtím, chodil adorovat a čekal nějakou Boží odpověď na mé opravdu upřímné snažení a vlastně mě dost mrzelo, že nepřicházela. Jako kdyby člověk mluvil "do prázdna".

*****

   O pár měsíců později se ke mně dostala ta Boží moc ke spasení každému kdo věří a nějaký čas na to jsem tu moc i přijal a uplatnil ve svém životě. Dnes nad tím přemýšlím, jak je vlastně možné, že jsem tenkrát nepochopil tak základní věc, jakou je Boží spravedlnost, když už jsem si tu bibli četl.

   Vlastně jsem jí nepochopil ani tehdy, když mi křesťani říkali, co číst v bibli. Před tím jsem jí četl pěkně popořádku, od Genesis po Zjevení a někdy menší kolečko co začínalo od Matouše a končilo žalmy. Vynechával jsem teda rodokmeny, ty jsem po dvaceti jménech nezvládal a žalmy mě taky moc nebavily, básničky, co se ještě ke všemu nerýmujou, nemám rád.

   A křesťani mi řekli: Nejdřív si přečti evangelium Jana, pak Skutky apoštolů a pak list Římanům. A ten list Římanům, ten je pro tebe úplně ten nejdůležitější, když jsi Říman, ten si čti pořádně a víckrát, ať mu rozumíš, ten je pro tebe.

   Asi jsem tenkrát pořádně nečetl nebo nerozuměl, tak se na něj podíváme dneska.

Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost.

Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ."

Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: 'Kdo vystoupí do nebe?' - to jest přivést Krista dolů - anebo: 'Kdo sestoupí do propasti?' - to jest vyvést Krista z mrtvých." Co tedy říká?

"Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení. Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben."

Není totiž rozdílu mezi Židem a Čechem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen."

   Vlastně ani nevím, proč jsem tomu místu tenkrát nerozuměl. Jestli to bylo tím, že jsem byl od mala součástí náboženství, které se nepoddalo Boží spravedlnosti a vynaložilo extrémní námahu na vymýšlení způsobů "jak přivést Krista dolů", nebo jen proto, že jsem byl trochu nechápavý. V každém případě jsem si podobně jako to náboženství vyrobil spravedlnost vlastní. Pojďme se tedy podívat na spravedlnost Boží. Boží spravedlnost Případ 1. - Noe Po nějaké době života lidského pokolení se stalo to, že celé lidstvo upadlo do nespravedlnosti, země byla zkažená a plná násilí, každý člověk žil zkaženým způsobem. A Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk, chodil s Bohem. A Bůh říká: "Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý."
Předpokládaná populace: desítky milionů
Počet spravedlivých (podle Božích měřítek): 1 Případ 2. - Sodoma a Gomora Abraham se usídlí v zemi okolo Mrtvého moře a vyjednává o osudu dvou měst, která mají být vyhlazena pro svoji donebevolající nespravedlnost.
Předpokládaná populace: stovky tisíc
Počet spravedlivých (podle Božích měřítek): méně než deset (nejspíš také jen jeden jako v případě Noeho)

Tyto dva případy jsou velmi podobné a oba ukazují totéž - míru Boží spravedlnosti a míru zkaženosti lidí. O pár generací později píše žalmista:

Blázen myslí, že Bůh není! Zkažení jsou, ohavnost páchají, není, kdo dobro konal by! Hospodin z nebe hledí na lidi: Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí? Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili, není, kdo by konal dobro, není ani jediný!

   Byly tedy v dějinách chvíle, kdy když se Bůh podíval na zem, neviděl ani jednoho spravedlivého. Tohle je tedy skutečný stav věcí našeho světa, to byla i moje situace uprostřed náboženství, které se ze vší síly snažilo vymyslet vlastní normy spravedlnosti, do kterých by se samo vešlo. Ustanovili jsme si svou vlastní spravedlnost, která má daleko k Boží spravedlnosti, protože míru Boží spravedlnosti neznáme. Lidská spravedlnost před Bohem    Jak je to tedy s lidskou spravedlností? Běžná lidská představa je ta, že když "se člověk snaží" žít dobrý život, "nějak mu to u Boha projde". Lidské představy ukazuje dobře klip s názvem "Good-o-meter":

"Snažila jsem se žít dobrý život. Když jsem třeba opisovala při písemce, tak jsem pak na oplátku nakrmila ptáčky v parku".

   Už jste někdy viděli spravedlivý soud, na kterém by se obžalovaný hájil: "No, sice jsem dotyčnou důchodkyni okradl, po tom, co jsem ji zmlátil, ale desetinu peněz z krádeže jsem dal na sirotky v Africe, pane soudce. To by se mělo nějak vyrušit, ne?"
   A soudce odpoví: "No, kdybyste dal dvacet procent, pane obžalovaný, tak by se to vyrušilo a šel byste na svobodu, takhle budete tu desetinu muset doplatit a přidáte další desetinu na platy soudců."

   Možná někomu připadlo to úvodní přirovnání s Pepou a babetami v téhle souvislosti poněkud přehnané. Pojďme se tedy podívat na situaci, kdy člověk přijde k Bohu s o 65cm vyšší spravedlností, než mají zákoníci a farizeové. Přijde a nahlédne hloubku lidské spravedlnosti, to, jak lidská spravedlnost vypadá před Bohem.

Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili. Můžeme snad být spaseni? Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí.

   Trochu drsná slova. Máloco se v bibli přirovnává k použitým dámským hygienickým potřebám. Vlastně, pokud vím, tak jen naše spravedlnost. To je naše lidská spravedlnost - špinavá, krvavá, taková, že se k ní nikdo nechce ani znát, ani přiblížit, když nahlédne, o co se vlastně jedná.

   Může snad být ještě horší vyjádření toho, jak vypadá naše spravedlnost? Další takový autentický záznam máme v písmu. Záznam o tom, jak to vypadá, když z lidské spravedlnosti procitne člověk, který se snažil ze vší své síly všechno udělat dobře a dokonce se mu to vedlo.

Právě já bych se mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na tělo, já více: obřezán osmého dne, z rodu Izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bezúhonný.

Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista.

   Takže předtím je lidská spravedlnost přirovnaná k použitým vložkám, zde jí písmo přirovnává ke hnoji. Těžko si vybrat, které přirovnání je lepší. A docela by mne zajímalo, jaké vlastně řecké slovo je v origilále použito :-)

   Jisté je jen jedno: Pokud ve svém životě nastřádáte více použitých vložek a naházíte větší hromadu hnoje, nečekejte libou vůni ani to, že se k vám lidé pohrnou z celého širokého okolí a budou vás obdivovat.

   Každý člověk jednou umírá a pak přijde soud.

   A moře se nedá přejet na stroji vyrobeném ze třistašedesáti babet.

   Podobná místa písma jsou svědectvím o tom jak to vypadá, když přijde Duch svatý a začne člověku svědčit o Boží spravedlnosti a o soudu a konfrontuje spravedlnost lidskou. To je to, co jsme mnozí zažili před tím, než jsme přijali tu Boží spravedlnost z víry, která je v Kristu Ježíši. Boží spravedlnost pro lidi    Je to už několik tisíc let, kdy Bůh viděl situaci lidí, připravil řešení a schválil v nebi speciální smlouvu, smlouvu, jejíž součástí je také dar spravedlnosti a spasení k věčnému životu. Když Bůh předával lidem podmínky té smlouvy, mluví o té své nové spravedlnosti takto: Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: Hospodin – naše spravedlnost.    To je místo, které mluví o naší spravedlnosti. Zjevně o jiné spravedlnosti, než o které mluví místa výše v článku. Co je to tedy za spravedlnost? Jak se tu vůbec vzala, jak vznikla? Co je to za výhonek, který Bůh vzbudil? Kdo uvěřil naší zprávě? Komu se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako proutek, jako kořínek ze země vyprahlé. Nebyl nápadný ani honosný, abychom na něj hleděli, nebylo na něm vidět nic, proč bychom po něm toužili. Opovržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí, jako ten, před kterým tvář si zakrývají, opovržený – proč bychom si ho všímali? Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami! My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech. Byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel. Na smrt byl veden jako beránek, jak ovce před střihači oněměl, ústa neotevřel. Vzali jej, aby byl zadržen a souzen; kdo z jeho současníků na to pomyslel? Byl totiž vyťat ze země živých, proviněním mého lidu raněn byl. Ač měl být pohřben se zločinci, octl se v hrobě s boháčem; nikdy se totiž nedopustil křivdy a v ústech neměl žádnou lest. Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej, ranit jej trápením: Za vinu když sám sebe obětuje, uvidí potomstvo, bude dlouho živ a Hospodinova vůle skrze něj se zdárně naplní. Po svém utrpení však světlo uvidí a bude nasycen. Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní; jejich viny vezme na sebe.
   To je ta spravedlnost z víry, kterou Bůh zjevil před tisíci lety a dodnes můžeme číst záznam, který se v té době pro Boha už stal, byl minulostí. Na zem přišel člověk, jehož spravedlnost byla o mnoho vyšší než spravedlnost lidí. Svůj život vyměnil za život každého z nás, šel na popravu se zločinci a byl pohřben.    To je ta Boží spravedlnost pro lidi, kdy dá člověk stranou svojí spravedlnost a vymění jí za spravedlnost Boží. To je ta chvíle, která začíná tím, kdy člověk pochopí, proč si před Ježíšem zakrývali tvář, proč byl v opovržení, opuštěný lidmi. To je ta chvíle, na jejímž konci vymění člověk svůj život za život Ježíše Krista. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni; a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro Toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. My tedy již od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již takto neznáme. Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové! To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření, totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. Vždyť Toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
   Vrátíme se teď k listu, který napsal apoštol Pavel pro nás všechny Římany. Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, ohledně jeho Syna - který podle těla povstal z Davidova semene a který byl podle Ducha svatosti mocně označen za Božího Syna skrze vzkříšení z mrtvých - našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme přijali tuto milost, totiž apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy, mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista, všem, kteří jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Nestydím se za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Čecha. Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry."
...
(A pak následuje velmi výstižný a trefný popis nás Římanů, který radši nebudu uvádět, aby se někdo neurazil.)
...
Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu. Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, totiž Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost; neboť Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo je z Ježíšovy víry. Kde je tedy ta chlouba? Byla vyloučena. Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry. Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.    Hustý slovo. Vlastně jsem musel mít hodně převrácenou mysl a hroší kůži, aby mu nerozuměl a převrátil si ho zpátky do vložek a hnoje. A to jsem asi tenkrát měl, protože tomuhle místu jsem nerozuměl dlouhá léta. Modlitba spravedlivého a přímluva Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Eliáš byl člověk stejné přirozenosti jako my a horlivě se modlil, aby nepršelo, a na zemi nezapršelo po tři roky a šest měsíců.    Kdo je tedy ten spravedlivý, jehož modlitba zmůže mnoho? Kdo je ten, kdo se může přimlouvat za druhé, aby byli uzdraveni?    V římském náboženství panovala představa, že člověk není a nemůže být spravedlivý, jen se o to v průběhu života snaží. Jeho modlitby tak Bůh slyší jen někdy a je potřeba někoho spravedlivého, ko by byl blízko Boha a kdo by se za člověka modlil, aby ta spravedlivá modlidba na Boha zapůsobila a mnoho zmohla. A aby se člověk mohl stát spravedlivým a svatým, tak musel - zemřít. Teprve smrtí může být člověk svatý.    Když jsem uvěřil Ježíši, uvěřil jsem jemu a jeho spravedlnosti tak napůl a ta druhá půlka mi zůstala z minulosti. Představoval jsem si to asi tak, že Bůh je v církvi někde vepředu, kolem pana faráře nebo kolem pastora a my, ten zbytek vzadu jsme od Boha dále. Trochu to podporovala i některá slova, která zazněla z kazatelny: "Kdo se chcete modlit za uzdravení, pojďte dopředu! Bůh je tady!"    Kolem lidí sloužících v církvi je často aureola svatosti a blízkosti Boha. Vznikají pak takové požadavky jako: "Pastore, hledám teď novou práci, modli se za mne kterou z nich si mám vybrat, abych si vybral správně!"    Jsou tedy pastoři blíž Bohu? Je jejich modlitba důležitější než moje nebo tvoje? Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. V něm jste také obřezáni, a to obřízkou, již nelze vykonat ručně; jde o odložení tělesné přirozenosti, o obřízku Kristovu. Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni. I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších. Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši. Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu.    Pokud člověk vstoupí do smlouvy s Bohem skrze Ježíše Krista, zemřel spolu s Kristem, spolu s Ježíšem byl pohřben, spolu s ním byl vzkříšen a posazen na nebeských výšinách a spolu s Ježíšem Kristem je ukryt v Bohu. Nevím, jak jsem si vlastně představoval, že někdo může být ještě blíž Bohu, než v Kristu Ježíši...    Není větší blízkosti Bohu, než když člověk svlékne kabát ušitý z použitých vložek a kupky hnoje a oblékne spravedlnost v Kristu Ježíší a postaví se doma v obýváku nebo venku za domem před Boží trůn vysoko v nebesích. V nebi už se neplánuje nějaká další revoluce ve vztahu člověka s Bohem a už vůbec ne ve vztahu Boha k člověku. Nebude už jiná revoluce, která by tě přiblížila k Bohu, než ta největší revoluce která kdy ve vztahu Boha k člověku mohla nastat, ta revoluce která byla potřeba, ta smrt, ten pohřeb a to vzkříšení, které uviděli učedníci třetího dne. Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném! V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, kterou nás štědře zahrnul se vší moudrostí a prozíravostí. Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle – předsevzal si, že až se naplní čas, uskuteční svůj plán a shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu. Právě v něm se i nám dostalo podílu na vyvolení; byli jsme předurčeni podle předsevzetí Toho, který rozhodnutím své vůle působí všechno. My, kdo jsme složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou. Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti. Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.

	Hledej
	Je a svátek má Vladislav. Vytvoření registrace