Grano Salis - K prohlášení synodní rady ČCE k volbám do Poslanecké sněmovny

2. 5. 2010

Celá léta jsou mi záhadou prohlášení synodní rady ČCE: k čemu slouží, nakolik jsou vůbec mezi evangelíky šířena, jaké mají ohlasy a užitek? Trochu se ostýchám v Jungmannově 9 zazvonit a zeptat se přímo. Ale třeba na takové položení otázek dojde. Rozhodně se mi ale nechce právě v tom se tázat jen za sebe. Proto se pokusme zauvažovat si nad posledním prohlášením, aby vznikla příležitost k hledání významu a smyslu tohoto druhu textů a popřípadě ke změně, kterou ovšem nehodlám předepisovat.

Zaostřeme pozornost na prohlášení, mající název téměř jako katolický pastýřský list: »Nedejme se odradit - slovo k parlamentním volbám 2010«. Nachází se v dubnové takzvané sborové zásilce. Stáhnout je lze ve formátu PDF z oficiálních církevních internetových stránek:

Věta začínající zdvořilým oslovením sester, bratří a přátel pak vyslovuje obavy, které jsou větou následující zdůvodněny. Zdůvodnění neříká nic překvapivého, ale jen střídmě naznačuje jednu věc z toho, o čem se běžně mezi Čechy mluví. Totiž znechucující osočovací charakter negativní volební kampaně zejména ze strany ODS a ČSSD. Jména stran zmíněna nejsou, ale laskavý čtenář si je domyslí. Motiv se vrací i v některých dalších odstavcích.

Jinak je zbylý text věnován mravní výzvě k odpovědnému hlasování při volbách. Možná jiní evangelíci tuto výzvu budou vnímat odlišně, ale po dvaceti letech života v postkomunistické zemi mi taková výzva nepřináší nic nového a pro nynější čas zvláštního. A to si také přeji, aby se kormidla chápali lidé čestní. Ale jak předem poznat čestnost? A jak ji vůbec poznat? A jak ji vůbec očekávat po mnohé zkušenosti rozporů mezi slovy a činy (viz například kdysi halasně proklamovaná a už pomalu zapomenutá Smlouva s občany).

Není mi ani zřejmé, co je na textu specificky křesťanského. Jedině snad narážka na křesťanský postoj: »Jako křesťané chceme usilovat o pokoj a svobodu společenství...« Ale nemají takovou touhu i někteří nekřesťané? A skutečně všichni křesťané usilují o pokoj a svobodu?

Poslední výzva: »Volme ty, kterým se odvážíme důvěřovat« chce působit smířlivě. Ale je možné si ji přečíst i jinak. Jen si té jinakosti musíme být vědomi, abychom přečtenému nic nepodsouvali. Můžeme ji přečíst i jako slovo do pranice: Jak můžeme někomu důvěřovat? Komu se můžeme odvážit důvěřovat? A co když nedůvěřujeme žádné z nabízejících se možností, a to i když jinak máme pro strach uděláno? Zvolit nutné zlo? Dosud ze žádných voleb kupříkladu nevzešel konsens politických sil ve věci odstranění zločinné komunistické strany. (Proč pak apelovat na lidi, aby šli k volbám, jinak že »podporují komunisty«, jestliže je vlastně podporují tak i tak - volí ty, kdo oficiálně KSČM tolerují.) Jako by se tedy prohlášení zastavilo krok před dilematy.

A ještě poznámku na závěr. Takový oficiální text musí hovořit sám za sebe a nemá smysl spekulovat, co záludného za ním vězí. Z něho samého se mi zdá promlouvat bezradnost, ztráta biblické nitě a snaha nemlčet.

Jiří Hoblík

Zdroj: Svobodné protestantské stránky

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace