Snad každý kluk chtěl někdy bojovat. Jako rytíř se bít o srdce své vyvolené či ochraňovat prosté vesničany před nájezdy potulných lupičů a mordýřů. Každý muž chtěl někdy vykonat velký čin. Takový, u kterého by ženy obdivně vzdychaly, a muži uznale kývali hlavami. Je to v nás, v mužích. Touha po dobrodružství, po boji, který ukáže, co v nás vlastně vězí. Ta touha, která dlí v srdci každého muže, byť u někoho hluboko ukrytá a zapomenutá, ta nás nutí chtít víc, být lepším, odvážnějším, statečnějším, mužnějším… V srdci každého muže je skryt bojovník. Proto se my muži rádi díváme na dobrodružné filmy, čteme napínavé knížky, sportujeme a snažíme se dokazovat (sobě i okolí) svou odvahu, sílu, rychlost, vytrvalost… Věřím, že tuhle touhu do nás vložil Bůh. Že kousek jeho srdce, které dal nám mužům, je kouskem srdce bojovníka, udatného bohatýra. Ženy většinou nedokážou úplně pochopit podstatu té naší mužské touhy. Neříkám, že všechny to cítí stejně a že žádná nemá ve svém srdci kousek bojovnice (jen zkuste matce vzít její dítě a hned uvidíte, jak dokáže žena bojovat o to, co je jí drahé). Ale většinou je ženě cizí myšlenka vzít do ruky meč a do krve hájit právo a spravedlnost, bojovat o čest, zachraňovat slabé a bezbranné či prostě jen stát na té „správné straně". Žena své bitvy bojuje jinak a jinde, ovšem to je na jiné povídání.

Ano, myslím, že Bůh stvořil muže jako bojovníka. Jenže většina mužů nechápe, v čem vlastně ten pravý boj spočívá. Většina současných mužů (mne nevyjímaje) si představuje sama sebe tyčícího se nad hromadou posekaných nepřátel, s mírným úsměvem, který jakoby říkal: „Ano, byl to nepředstavitelně těžký boj, ale podívejte…, zvítězil jsem!"
 
Je čas bojovat a je čas být trpělivý. Jsou situace, kdy je zapotřebí vzít (obrazně řečeno) do rukou meč a odhodlaně vykročit vstříc nepřátelské vřavě. Jenže takových situací, řekněme si to upřímně, v životě kteréhokoliv muže nebývá mnoho. Daleko více je zapotřebí bojovat pomalu, trpělivě, krůček za krůčkem, den za dnem. A takové boje jsou daleko, daleko těžší. A většinu je také nikdo nevidí, nikdo neocení, nikdo po rameni nepoplácá, hlavou nepokývá… Přece však... Je tu někdo, kdo takový boj uvidí a dokáže ocenit. Je to sám Bůh. Stvořitel. Ten, který rozumí srdci muže a vidí do každé jeho bitvy.

Když si mládenec namlouvá svou nastávající, kolikrát to bývá pěkná bitva. Ale ten opravdový zápas je udržet celý život slušné manželství. Věřte mi, jen dobývat city stále jiných žen – to nemá před Bohem žádnou cenu. Dokonce méně než žádnou. Umět udržet přátelství i za cenu ztráty zdraví, soukromí, vlastního pohodlí a zvyků…, dokázat stát za pravdou i za cenu vlastního ponížení, ztráty jistot či materiálních výdajů…, sebeobětování… To nejsou jen prázdné pojmy. Každý chlap, když se poctivě zamyslí, ví, kde v jeho životě jsou bitvy, z nich jako pes se staženým ohonem utekl a kde naopak bojuje sveřepě a hrdinně.

Je tomu podobně v manželství. Pokud je pro muže nejdůležitější vzhled a sex – pak se vlastně ani nepotřebuje ženit. Jeho bitvy jsou krátké a lehké. Možná si připadá dobře. Možná i podobně smýšlející a chovající se kamarádi dokážou ocenit jeho „vítězství". Ale v hloubi vlastní duše ví, že na pravou bitvu, na pravý těžký boj – manželství – jednoduše nemá. Místo aby sbíral odvahu a připravoval se na jeden z největších, nejdelších a pravděpodobně nejtěžších zápasů ve svém životě, utrácí svou sílu v malých potyčkách. Vzdálen opravdovému boji, postává v druhé řadě a zalepuje vlastní svědomí. A tak žijeme v generaci slabých mužů, kteří se umí jen velkohubě chvástat, ale větší výzvu přijmout nedokážou. Žijeme v generaci unavených žen. Žen, které jsou unavené ze slabých mužů a sami vlastně ani nevědí, co chtít, protože schopnost ustupovat se stala všeobecnou normou. Muži dnes bojují o třešničky na dortech místo o dorty samotné. A tak zbývá málo sladkých vítězství.

Jsou chvíle, kdy je zapotřebí vzít do ruky meč a s tváří neochvějnou čelit nebezpečí (když jdete s přítelkyní či s rodinou večer parkem a do cesty se vám postaví zarostlé individuum s očividně nekalými úmysly, jistě s ním v tu chvíli nezahájíte učenou disputaci o škodlivosti násilí páchaného proti skupině či jednotlivci). Ale v životě muže daleko více jiných situací vyžaduje pevnou vůli, odhodlání a odvahu. A trpělivost – tu především.

Přál bych si, aby se muži zase naučili bojovat v dobrých bitvách. Aby se muži naučili být muži, pravými rytíři bez bázně a hany, se ctí a odpovědností. A aby se už, díky pravým mužům, nemusely bát ženy být zase ženami.