εἴ τις ἔρχεται πρός με καὶ οὐ μισεῖ τὸν πατέρα ἑαυτοῦ καὶ τὴν μητέρα καὶ τὴν γυναῖκα καὶ τὰ τέκνα καὶ τοὺς ἀδελφοὺς καὶ τὰς ἀδελφάς, ἔτι τε καὶ τὴν ἑαυτοῦ ψυχὴν, οὐ δύναται μοι μαθητὴς εἶναί.

doslovný překlad pak vypadá takto:
jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti (úplně doslovně je tam "a nenenávidí") otce svého, matku, ženu (zde manželku), potomky (děti), a dokoce svoji duši (= sebe samého, idiom), nemůže být mým žákem (učedníkem).

Použité sloveso miseó se v NZ vyskytuje 36, počítám-li dobře. Překlad "nemá v nenávisti" odpovídá, co do významu řečtině a mnohé překlady to tak také překládají. Pokud tu použiji optiku, kterou se díváš na tu pasáž z Galaťanům, měl bych se asi vyděsit. Cože? Ježíš si tu klade jako jednu z podmínek pro to, abych mohl být jeho učedníkem to, že mám nenávidět celou svoji rodinu? Jak je pak možné, že Ježíš stále dokola mluvil o nutnosti lásky ke všem lidem, dokonce nepřátelům? Jak mohl vůbec kritizovat farizeje, že umožnili dětem právní kličku, kterou se vyhly jinak povinné materiální podpoře rodičů? Znalost hebrejského myšlení a vyjadřování ten problém snadno vyřeší a člověk ví, že se tu mluví o tom, že učedníkem nemůže být někdo, kdo miluje kohokoli více než Ježíše. Ba co víc, Ježíš tu jako jádro svého poselství sděluje, že učedníkem může být ten, kdo ho opravdu miluje a jako výrazový prostředek používá opět nadsázku. Je to pro nás celkem nezvyklé, ale je to způsob, jak ukázat hloubku takového citu. Přesto - úplně stejné formulace je použito i v Ř 9,13:"καθὼς γέγραπται· τὸν ᾿Ιακὼβ ἠγάπησα, τὸν δὲ ᾿Ησαῦ ἐμίσησα. (jak je psáno, Jákoba jsem miloval a Ezau nenáviděl)"a sám jistě víš, kolik teologických konstrukcí (zejména z pera kalvinistů) kolem toho je. A když to zase vezmeš tak, jak to leží, máš tu další oříšek, protože nejen že nás Písmo opakovaně ujišťuje, že Bůh nikomu nestraní, dostaneme se do paradoxní situace, kdy Jákob nakonec Ezau miluje (jistě znáš příběh o jejich usmíření), čímž vlastně projevuje víc lásky než Bůh, o kterém čteme, že je láska:-)

Tys pochopil co vlastně Korán říká?

S Koránem je to jako s Biblí. Je dobré být obeznámen s arabštinou a arabským způsobem vyjadřování i myšlení. Samozřejmě se hodí i znalost historických souvislostí. Budeš-li se pokoušet Korán znovu pochopit, čti súry v pořadí, jak byly historicky pronášeny. Je dobré mít k ruce nějaký Mohamedův životopis. Mnohé se ti objasní už v okamžiku, kdy uvidíš súry rozdělené podle vztahu Mohameda ke křesťanství a judaismu. Mohamed napřed předpokládal, že jeho zvěst je jakýmsi dokončením křesťanství a judaismu. Domníval se, že křesťané a židé ho bezodkladně přijmou za proroka. To se jaksi nestalo, takže v Koránu vidíš postup z období toho očekávání, přes dotazování se, proč ho nepřijali, když přece mají Písma, která o něm mluví, až po odsudek.

Rovněž je třeba pamatovat na to, že Korán jako celek je poezií. A jako dílo poetické je ho třeba číst a chápat. Platí tu vlastně totéž, co o Bibli. Jinak se neboj oslovit nějaké muslimy. Obecně ti radím dávat si víc pozor na jazyk. Když půjdeš do Vatikánu a papežovi tam před všemi řekneš, že Ježíš byl pomatenec, podvodník či něco podobného, v nejhorším tě možná vyvedou. Řekneš-li totéž někde v islámské zemi o Mohamedovi, budeš rád, když vyvázneš se zdravou kůží a nějakým tím trestem (např. vězení). V české mešitě tě asi jen vyhodí, ale i tak tam hrozí, že se někdo neudrží:-)

Chceš-li pochopit Korán a islám, neptej se tedy křesťanů, ptej se muslimů.