Ahoj Františku,

zajímalo by mě, jak to tedy celé vykládáš ty. Přijde mi, že by ti možná byla bližší teorie rabína Harolda Kushnera, kterou představil v knize "Když se zlé věci stávají dobrým lidem". On tvrdí, že Bůh nemůže zabránit zlu, ale může pak napravovat jeho důsledky. Hm. Když zůstanu u Písma, Bůh může vše, pro co se rozhodne. To je skutečný výklad pojmu "všemohoucí". V otázce utrpení je skutečné dobré sledovat příběh biblického Jóba, stiženého všelijakým neštěstím na majetku, zdraví či rodině. Job se svými slovy neprohřešil, stále kladl otázky. Bohu. Neviděl za oponu dění, jako vidíme dnes v knize Job my, jak satan u Božího trůnu zpochybňuje Jobovu víru. Prý je účelová a podmíněná tím, že Bůh Jobovi žehná. Tak Bůh dovoluje(jaká to hrůza, že!!!) satanovi učinit Jobovi zlé. Zde je aspon pro mě důležitý výrok v reakci na zlobu manželky:

Jób 2,10 Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. 

Dále uvádí:

Jób 13, 15 - 16 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 

Přijde mi, že Jób měl velikou důvěru v Boha. A nezlomil ji ani příval tragédií. Neměl pochybnosti o Boží charakteru. Jen se ptal proč.

Na Joba v otázce "proč" navázal Pán Ježíš na golgotském kříži. Boží odpověd přišla vždy. Job se setkal s Bohem a odvolal svou obžalobu, Ježíš byl vzkříšen. Přičemž Job smysl svého trápení nechápal a při setkání s Bohem se doslechl jen o Boží vládě nad přírodou. Jde o tu touhu po Bohu a setkání s ním, kde mizí otázky a zůstává uctívání a pokora před Pánem vesmíru.


Četů jsem teďo víkendu jednu kapitolu knihy Philipa Yanceyho "Kde je Bůh, když to bolí". Uvádí příklady lidí, co přežili koncentrační tábory, gulagy případně jiné takové mechanismy smrti. Nejvíce mě zaujal stručně popsaný příběh Christiana Regera, který byl internován v KT Dachau poté, co byl zatčen jako člen Vyznávající církve spolu s faráři Martinem Niemöllerem a Dietrichem Boenhoefferem pro odpor Hitleru nakloněným věřícím. Krátce před výslechem obdržel dopis od manželky, kde kromě textu bylo doplněno slovo potěšení a to jen odkaz na text ve Skutcích apoštolů Sk 4, 26 - 29, který zní:

Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.   Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil,  a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.   Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo;

Christian Reger čerpal z tohoto verše posilu. Pár minut před zahájením výslechu vešel do jeho celý lágrový duchovní a cosi mu hodil do kapsy. Reger si to nestihl přečíst. Poté kupodivu výslech proběhl bez násilí a mučení. Na cele se potom Reger podíval do kapsy vytáhl onen papír, který mu tam vhodil ten duchovní a když uviděl, co je tam napsáno pochopil, že i na místě jako Dachau, Osvětím atd., což pokud není obrazem pekla, pak jistě alespoň předpeklí, je Bůh přítomen a nikdo to nezmění. Ani žaloby proti Bohu, ani erupce zla. Nezávisle na dopise od manželky, který kaplan v koncentráku nečetl a v souhře toho, že dopis od manželky byl doručen krátce před tím výslechem, se jednalo o fakt velikou ""náhodu""". :-)) Každý další den až do osvobození Dachau Christian Reger věděl, že i tam je tiše přítomen Král vesmíru. A to mu stačilo.

Na lístu od duchovního bylo napsáno jen: Sk 4, 26 - 29.

Františku100,
Pokud ti mrtví lidé chtěli žít, pak měli uvěřit a přijmout Krista! Když někdo z nich neuvěřil, tak je to pouze jejich chyba!
Vždyť měli dostatek času poznat Boha!