Grano Salis - Věčné peklo?

Muj bratr v Kristu, kterého znám z internetové komunikace, kdysi zpracoval úvahu na téma klasického učení o věčném pekle. S jeho svolením ji nyní předkládám k přečtení a případné diskusi.

1. Peklo

Peklo v tradičním pojetí (a běžném povědomí lidí) představuje místo ohnivých plamenů, ve kterých trpí hříšníci. Trpí nyní a trpět budou věčně, jejich trýznění nebude mít konce. K tomuto pojetí přispívá postoj tradičních církví (v poslední době obnovený "výlety" několika pastorů v letničním hnutí do pekla, kde viděli či dokonce mluvili s lidmi v plamenech) či lidové pověry (viz pohádky).

Jak se ale na otázku pekla dívá Písmo?
Při bližším pohledu zjistíme, že český výraz "peklo", používaný v bibli, je překladem několika hebrejských a řeckých výrazů, které se od sebe významově mnohdy podstatně liší a ve většině případů nemají s ohněm či utrpením nic společného.

Jde o tyto čtyři výrazy:

1. Šeol
2. Gehenna
3. Tartaros
4. Hádés

Šeol:

- hrob, podsvětí

Představuje záhrobní svět mrtvých v hloubi země, je spjat s hrobem (Ž 30:10). Kdo sestupuje do hrobu, sestupuje také do říše mrtvých, šeolu, ať už spravedlivý (Jb 14:13) nebo nespravedlivý (Nu 16:30 a dál). Šeol je místo spánku, nevědomí, malátnosti (Iz 59:10, Ž 88:11-14, Iz 14:9-11).
V šeolu ustává kontakt s Bohem (Ž 115:17), mrtvý člověk na Boha nevzpomíná ani jeji nechválí. Sestoupí sem všichni lidé, nikdo se šeolu nevyhne (Job 17:16). Přesto Starým zákonem prostupuje naděje na vzkříšení (Ž 49:16, Dn 12:13, Oz 13:14), která se naplňuje v Kristu (1K 15:55).

Gehenna:

- údolí Ge-hinnom (údolí syna Hinnomova, Joz 15:8, 18:16) bylo místem, kde Izraelci páchali modloslužbu (2Kr 23:10); hořel zde stále oheň, ve kterém pálili své syny (kultický rituál, Jer 32:35); posléze se stalo skládkou odpadků, místem nečistoty, odděleným od obydlí lidí (za krále Joziáše, viz 2. Par 34), kde stále (podle některých badatelů) hořel oheň a stoupal dým

Tento výraz se nejvíce přibližuje dnešnímu pojmu "peklo" jako místu, kde budou nevěřící vhozeni do ohně. Také červi, které zmiňuje Ježíš (Mk 9:43, 44) zde mají své opodstatnění, jakožto tvorové živící se masem mrtvol. "Jejich červ neumírá" tedy neznamená, že jejich trápení neustane, ale že jejich konec je nezvratný, již nebudou vzkříšeni k životu.

V Novém zákoně Ježíš používá pojem "gehenna" pro vyjádření trestu, následujícím po Božím soudu (Mt 23:33, 5:22, 10:28!!, Lk 12:5), nebo například Jakub (Jk 3:6), jakožto důsledek (či zdroj) zlého jazyka.

Poznámka:

Věčný oheň v údolí gehenny neznamená, že by zde těla hořela věčně. Co zde bylo hozeno, shořelo nebo bylo rozloženo červy. Trvalý byl jen oheň sám o sobě, nemělo význam jej hasit a znovu zapalovat.
Bude-li tedy kdo vhozen do "ohně... kde červ jejich neumírá a oheň nehasne" (Mk 9:44), nebude věčně hořet daný člověk, ale bude spálen na místě, kde se oheň nezháší.

Tartaros (tartarus):

- pojem z řecké mytologie, tmavá propast pod zemí, snad součást hádu, obdoba posmrtného vězení, žaláře
- do tartaru byli svrženi někteří titáni, kteří se postavili bohům na Olympu

V Novém zákoně se tento výraz vyskytuje pouze jednou, a to v 2. Pt 2:4: "Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti (tartaru) a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu." (NBK)

Také "propast" (Lk 8:31, Zj 11:7, 17:8, 20:3) má pravděpodobně tento smysl.

Hádés (= skrytý, neviděný):

- podsvětí, místo pobytu mrtvých, také jméno boha, vládce nad podsvětím, který s Diem a Poseidónem porazil Titány a ovládl říši mrtvých

Hádés je v řeckém překladu Starého zákona synonymem slova "šeol", v Novém zákoně se vyskytuje pro ilustraci čekání spravedlivých a nespravedlivých po své smrti na vzkříšení a soud; v Lukáši 16:22,23 a dál je zdůrazněno, že po smrti již není možnost nápravy pozemského života. Ježíš o hádu prorokuje, že církev prolomí jeho brány (Mt 16:18, srv. Iz 38:10), přičemž On sám drží klíče jak od hádu, tak od smrti (Zj 1:18), a proto ti, kdo jsou v Kristu, vítězí nad smrtí a říší mrtvých (1 K 15:55). V konečném důsledku bude smrt a podsvětí uvrženo do ohnivého jezera a zničeno (Zj 20:14).

Je tedy možné vidět, že smrt a hádés jdou ruku v ruce, částečně splývají. Ve zbytku případů je hádés překlad hebrejského šeol a znamená prostě "hrob".

2. Význam slova věčný

"A ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; a budou trýzněni dnem i nocí na věky věků." (Zj 20:10 NBK)

"V noci ani ve dne neuhasne, na věky vystupovati bude dým její, od národu až do pronárodu pustá zůstane, na věky věků nebude, kdo by šel přes ni." (Iz 34:10)

Jak rozumět místům, kde je doslova napsáno "věčně" či "na věky věků"?

Slovo "věčně" či jinak "na věčné časy" se v Písmu vyskytuje mnohokrát. Ne vždy ale znamená neomezené trvání. V zásadě se dá říci, že pokud se slovo "věčný" vztahuje k Božímu atributu, znamená "bez přestání", viz např. "Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti." (Zj 1:18, NBK)
Na druhou stranu, pokud se vztahuje ke smlouvě či lidským podmínkám, je vždy závislé na trvání smlouvy. Jinými slovy, pokud dočasná smlouva má za příslib "věčnou" odměnu, platí zde smysl "po celou dobu trvání smlouvy, po věk smlouvy".

Příklady:

a) Exodus 21:6 "Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím neb k veřeji, a probodne pán jeho ucho jemu špicí; i zůstaneť služebníkem jeho na věky."
- rozumíme, že jde pouze o trvání jeho života, potom již samozřejmě služebníkem být přestává

b) Exodus 40:15 "A pomažeš jich, tak jako jsi pomazal otce jejich, aby úřad kněžský konali přede mnou, aby jim bylo pomazání jejich toto k kněžství věčnému po rodech jejich..."
- kněžství po linii Árona mělo být věčné; přesto, když přestala platit stará smlouva s lidem Izraele a byla nastolena nová, v krvi Kristově, přišla logicky i změna kněžství:
Žd 7:12 "Mění-li se totiž kněžství, nastává nutně i změna Zákona. Neboť [ten], o kom se toto říká, patří k jinému pokolení, z něhož se nikdo oltáři nevěnoval. Je přece zřejmé, že náš Pán povstal z Judy, a o tomto pokolení Mojžíš nic ohledně kněžství nemluvil. A je [to] ještě mnohem zřejmější, když podobně jako Melchisedech povstává jiný kněz, který přišel ne podle zákona tělesného nařízení, ale podle moci nepomíjejícího života. Písmo] totiž svědčí: "Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu." Dochází tedy jednak ke zrušení [toho] předchozího přikázání pro jeho slabost a neužitečnost (neboť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti) a jednak k zavedení lepší naděje, skrze niž se přibližujeme Bohu." (NBK)
- lze zřetelně vidět, že přestože první smlouva měla být "věčná" a kněžství v této smlouvě také, došlo k uzavření lepší smlouvy a lepšího kněžství. Smlouva totiž platí jen pro toho, kdo žije a křesťané v Kristu zemřeli a byli vzkříšeni k novému životu a lepší smlouvě. Zárukou jejího trvání je sám Pán, který zemřel a byl vzkříšen, aby se tak stal prvorozený mezi svými bratry. (Ko 1:18)

c) Juda 1:7 "Jako i Sodoma a Gomora a okolní města, která se oddala smilstvu podobným způsobem jako tito a odešla za jiným tělem, jsou vystavena za příklad, když nesou trest věčného ohně,..." (NBK)
- trest věčného ohně neznamená, že oheň věčně hoří a města jsou stále pálena a souzena, ale že trest měl definitivní dopad

d) Židům 6:2 "...učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu..." (NBK)
- ani soud nebude bez konce, ale bude poslední a nezvratný

e) Židům 9:12 "Když nám získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví." (NBK)
- vykoupení neprobíhá věčně, ale má věčnou platnost

3. Mzdou hříchu je smrt

Mnozí křesťané se drží myšlenky věčného pekla z jednoho prostého důvodu - věří, že člověk je věčná bytost, neschopná (duševně) umřít, bytost, která nikdy nepřestane existovat. Tato idea byla v antické kultuře velice rozšířená, ale zná ji i Bible?

1. Timoteovi 6:16 "...Vládce, Král kralujících a Pán panujících, jenž jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, jehož nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže, a jemuž patří čest a věčná moc. Amen." (NBK)

Nesmrtelnost není lidský předpoklad (také Adam musel mít přístup ke stromu života, aby "žil navěky", člověk tedy ani jako nesmrtelný stvořen nebyl), naopak, je to vlastnost, která patří jen Bohu, jakožto zdroji života.

Věřící v Krista mají věčný život, protože jsou zrozeni z Boha (1J 3:9, 1J 5:12), naopak ti, kdo Krista odmítají, zemřou ve svých hříších (Ř 6:23).

Kdo Krista nepřijme, nemá v sobě dar věčného života a zemře navěky (J 11:25,26). Jen Kristus je totiž "cesta, pravda i život" (J 14:6, 1 Kor 15:53). Co tedy znamená zemřít navěky? Být navěky oddělen v plamenech nebo zemřít bez možnosti vzkříšení? V Písmu je mnoho míst, která tvrdí, že hříšník zemře:

Žalm 68:2-4 "Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí."

- oheň nebude trvajícím trestem, ale nástrojem zničení; nebyla by také radost spravedlivých zkalena vědomím, že jejich blízcí jsou stále trápeni?

Malachiáš 3:19 "Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů." (Ekumenický překlad)

- tento úsek snad ani komentář nepotřebuje; svévolníci zahynou, v protikladu k nim ti, kdo se bojí jména Hospodinova, budou překypovat životem

Matouš 10:28 "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle." (NBK)

- lidé mohou zabít jen tělo, Bůh však v gehenně zahubí (zničí, zabije) celého člověka

Lukáš 19:27 "Ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, pak přiveďte sem a pobijte přede mnou." (NBK)

- nepřátelé evangelia budou pobiti, ne vězněni či mučeni

Protože je míst, které mluví o smrti hříšníků mnoho, jsou zde uvedeny jen dvě ze Starého a dvě z Nového zákona. Zájemci o hlubší studium mohou nahlédnout do veršů uvedených na konci nebo vyhledat v Bibli slovo "smrt".

4. Závěr

Přestože je nauka o věčném utrpení hříšníků v církvi velice rozšířená, nemá pevné biblické opodstatnění. Díky tomu, že kritika věčného pekla se snáší zejména ze strany sekt, mnozí křesťané ji odmítají, aniž by toto tvrzení ověřili v Písmu.

William Temple, anglikánský kněz, biskup Manchesteru, arcibiskup Yorku a arcibiskup Canterbury:

"S jistotou můžeme říci jedno: Kdyby lidé nepřijali řeckou a nebiblickou představu nezničitelnosti lidské duše a nečetli s touto představou v mysli Nový zákon, pak by z něj neodvodili víru ve věčné trápení, ale víru v zánik duše i těla. Věčný je oheň, ne život, který do něj bude uvržen."

5. Verše k dalšímu srovnání:

- verše nejsou seřazeny tématicky, nejsou kompletním výpisem

Jób 4:9; Jób 20:7,8; Ž 1:4-6; Ž 34:16; Ž 37:1,2; Ž 37:10; Ž 37:38; Ž 52:5; Ž 68:2; Ž 73:19; Ž 73:27; Ž 92:7; Ž 92:9; Ž 104:35; Ž 112:10; Ž 145:20; Př 24:20; Iz 1:27,28; Iz 5:24; Iz 26:11,14; Iz 41:11; Iz 51:6; Iz 65:17; Ez 18:32; Mal 3:19, 21

Mt 3:12; Mt 10:28; Mt 13:30,40; Ř 2:4-6; Ř 2:12; Ř 6:23; Ř 8:11; 1 K 3:17; 1 K 15:53; Fp 3:19; 1 Tm 6:9; 1 Tm 6:15,16; 2 Tm 1:10; Žd 10:26,27; 2 P 2:9; 2 Pt 3:7, 9 1J 2:17; 1J 3:15; 1 J 5:11,12; Zj 11:18; Zj 20:9, 21:1; Zj 20:15

Pozn.: Není-li uvedeno jinak, jsou citace z Kralické bible

Autor: notallowed, mail: notallowed@seznam.cz

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace