U Ježíšových nohou

[Willy]

z knihy "Zjevila se Boží milost"

19. června

Jen jednoho je zapotřebí. (L 10,42)

Než vůbec začneme hovořit o lásce a horlivosti, musíme si ujasnit, zda už Pánu Ježíši patří celé naše srdce. Kde se On mohl usídlit, tam všecko před Ním umlká, aby mohl hovořit a působit On sám. Tam čím dál víc vládne pokojný a slavnostní šabatový klid.
To, co pudilo apoštola Pavla (2 K 5,14), nebyla především jeho láska k Pánu, ale láska, kterou Pán Ježíš miloval jeho. Kde Pán Ježíš nějaké srdce naplní a pudí svou láskou, tam také On sám vede a pořádá všecku činnost, která z této lásky pramení.
Ve spojení s Pánem Bohem a Jeho dílem nemůže být o nějakém rozčilování nebo vzrušení ani řeči. Něco takového by bylo příliš prostoduché. Jeho věc je v dobrých rukou a její vítězství je zaručené, což jistě víme. Rozčilujeme se pouze tam, kde je ve hře naše já, kde pod pláštíkem Božího slova hledáme svých věcí a své cti. Tak se přece posaď u Ježíšových nohou, dej se Jím soudit, káznit a uvést do pokoje. Sedni si, nebo raději vrhni se před ním do prachu! Ať se národy, pohané bouří a rozčilují (Ž 2,1), děti Boží se koří a velebí Pána. Bojíš se, že bys na této cestě mohl upadnout do nějakého zasněného, zadumaného křesťanství? Buď klidný! Jistě, chceš-li se ve světě zviditelnit, neváhej a vol cestu Martiny služby. Ale věz, že to je špatná cesta. I když Martin život vypadá na oko plný činnosti, je to v podstatě promarněný život. – Toužíš-li však po plodném životě, zvol si to jedno potřebné, které vyvolila Marie. To je dobrá volba. Jen u Ježíšových nohou unikneme zákonu marnosti, neplodnosti a smrti, jemuž podléhá veškerá lidská námaha. Jen u Pána procitáme k pravému životu. U Něho je zdroj života a moc ke vší plodné činnosti.
Slož všecku martovskou horlivost u Jeho nohou, všecku hotovost ke službě, všecku obětavost a ušlechtilou odvahu. Přines to jako oběť a vyznej tím, že sám ze sebe nejsi schopen zplodit něco životaschopného a použitelného. Tak uznáš pravdivost slova Písma: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (J 12,24)

[Willy]

23. června

Marie si sedla k nohám Ježíšovým. (L 10,39)

Nejsme-li ochotni sedět u nohou Ježíšových a přesto chceme sloužit jiným, jsme v nebezpečí, že na ně přeneseme svůj vlastní neklid, a ti, jimž jsme chtěli posloužit, se stanou obětmi našeho svévolného působení. Vneseme do jejich života zmatek a narušíme při nich práci Ducha svatého. Nepomůžeme jim z neplodné oblasti citovosti, vážeme je na nervové vjemy, nálady a hnutí zvnějšku. Celé shromáždění je neklidné, když se několik lidí nechce posadit. Jak má být neklidný svět donucen si sednout, aby naslouchal Božímu slovu, když děti Boží se nechtějí usadit? Jak má být svět usvědčen, že jeho nepokoj a neklidné honění je hříchem, když ani zapečetění Duchem nevcházejí do Božího odpočinutí? Jak má svět dojít k pokání a probuzení lidé k daru Ducha svatého, když Duchem zapečetění nevcházejí v odpočinutí a nechodí Duchem tak, aby svou práci konali vsedě?
Syn nikdy nekonal nic, než co viděl činit Otce, a mluvil jen to, co mu Otec přikázal. Bůh Otec mu každého jitra otevíral uši. Pokud budeš svou všední práci konat v sedě u Ježíšových nohou, otevře i tobě každého jitra, které ti daruje, znova uši, abys byl připraven k dílu. Když se pak setkáš s unavenými, žíznivými a hladovými, budeš mít pro ně pravé slovo v pravý čas, prorocké slovo ze svatyně, odposlouchané uchem proroka. Bohu vzdálený, ve spánku a snu smrti ponořený svět potřebuje lidi, kteří žijí ve spojení se svatyní. Unavení potřebují čerstvé slovo shůry, čerstvou vodu přímo od pramene. Takovou jim může poskytnout jen otevřené potrubí, nepošpiněné vlivem viditelného světa a marnosti, lidé, kteří jako pravé ovce Ježíšovy neposlouchají cizí hlasy. Jsme-li napojení na nebeskou vlast, neseme dětem rozčileného, nervově slabého pokolení pokoj ze Sijóna a tím moci svrchního světa. Svět takové lidi potřebuje a běda nám, nedáme-li se Pánem k tomuto úkolu vzdělat, aby tak mohl být skrze nás oslaven a my mohli sloužit ubohým všude, kde a jak to potřebují.

[Willy]

24. června

Marie si sedla k nohám Ježíšovým. (L 10,39)

Konečný cíl a nejvyšší úmysl Ducha svatého pronáš věk je dle Ef 5,25–27 připravit pro nebeskou hlavu dokonalé tělo, církev. Víme, že celé stvoření prahne a lká po zjevení synů Božích (Ř 8,19). Milovaní, i když ovoce vaší práce bude viditelné v zástupech obrácených – jestliže nerozumíte tomuto nebeskému povolání, stvoření nebude uspokojeno a Boží synové se vaší službou nedostanou blíže svému zjevení ve slávě spolu s Kristem. Kvůli tomuto cíli, tomuto věčnému Božímu předuložení a nejvyššímu záměru Ducha svatého se už konečně usaďme u Ježíšových nohou, abychom naslouchali jeho slovům. To je to místo, kde nám chce zjevit vůli své věčné lásky, kde se nám otevře zrak pro šíři a hloubku našeho povolání.
Pro Božího služebníka je především důležité, kolik dá svému Pánu prostoru, aby v něm přebýval a skrze něho působil a zda se Pán skrze něho může natolik zjevit, aby lidé nástroj přehlédli. Jen On sám může vypůsobit skutky, které snesou zkoušku ohněm a zůstanou pro věčnost. Oč více práce by mohlo být vykonáno, práce, která nepomine, kdyby dělníci byli s to na nějaký čas na svou práci zapomenout a otevřeli sluch volání: Jen jednoho je třeba!
Vrať se, toulavé dítě Boží, zabrané do vlastní služby, které jsi dosud nevěnovalo pozornost Ježíšovu volání! Pojď, posaď se u jeho nohou! Pros jej, aby si tě vzal stranou a hovořil k tvému srdci. Vstup znova do reality nekonečného života, aby tě mohl vzdělat k patřičnému údu své církve.
Až Pán shledá, že ti jeho jsou připraveni, pak všecko ostatní rychle dokončí. Všecka práce v domácí a zahraniční misii je pouze přípravou na ten úžasný okamžik, kdy Pán pozvedne svoji nevěstu, aby mu byla po pravici. Do té chvíle všecko záleží na tom, aby to „maličké stádce“ rozumělo hlasu svého Pastýře. Veškerá služba evangelia, kterou nám Pán dovolí nebo odepře, připravuje ty jeho na dokonalou službu v jiném věku, kdy budeme vládnout s Králem a Pánem Ježíšem Kristem od věků do věků (Zj 11,15; 22,5).

[brusle7]

Ahoj Willy. Vidím, že jde asi o citaci z knihy. Můžeš sem prosím napsat jméno autora, dobu vzniku knihy a tak celkově něco obecně kolem této knihy a zejména o křesťanském vývoji a směru autora? Díky.

[Willy]

Ahoj Brusle,

Otto Stockmayer
Zjevila se Boží milost
úvahy na každý den roku
Slova života
II. vydání
Ostrava 2011
Pane, kéž Tvá milost
udělá při mně možným to,
co je mi od přirozenosti
nemožné.
Tomáš Kempenský

Zjevila se Boží milost, která přináší spásu
všem lidem a vychovává nás k tomu,
abychom se zřekli bezbožnosti a světských
vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně
v tomto věku a očekávali
blažené splnění naděje a příchod slávy
velikého Boha a našeho Spasitele
Ježíše Krista. On se za nás obětoval,
aby nás vykoupil ze všeho hříchu
a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý
v dobrých skutcích.
Titovi 2,11–14
Vydal: Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky
Bořivojova 620/29, 718 00 Ostrava
pro Bratrskou jednotu baptistů
Překlad: Ludmila Hallerová
Redakce: Ján Ostrolucký
Obálka: Colorstudio Ostrava
Vydání: druhé, 2011
ISBN: 978-80-904618-5-7
ELEKTRONICKÁ VERZE
Konverze: www.elektronicke-knihy.info
Vydání: první, 2013
V době přípravy elektronické verze bylo stále
k dispozici několik posledních desítek papírových
výtisků. V případě zájmu o tištěnou verzi publikace
pište na adresu hojo@centrum.cz.

Předmluva
ke 3. německému vydání
(1931)
Když v roce 1923 začali vydavatel a nakladatel
usilovat o vydání této sbírky biblických úvah,
panovala v Německu těžká hospodářská krize. Se
sazbou každé nové stránky jako by narůstala
nemožnost takového počínání. Začali jsme však ve víře
a ty prosté úvahy, které se později staly požehnáním
pro tisíce čtenářů, posilovaly v našich srdcích víru
v Toho, kterému „nebude nemožná žádná věc“.
A co se nestalo! Jakmile byla vysazena poslední
stránka a tlustý svazek ležel před námi hotový, naplnilo
se zaslíbení, že „Pán opatří“.
Vzpomínaje tedy na okolnosti, za jakých tato kniha
vznikala, cítím potřebu po těch sedmi letech, kdy
vydáváme třetí vydání, poděkovat nakladateli, že tehdy
byl se mnou jednoho ducha a bez ohledu na obchodní
úspěch či neúspěch otevřel ten zdroj požehnání,
z kterého se řine vláha na mnohé suché místo.
Opravdu, kniha se stala velkým požehnáním. Svědčí
o tom mnoho dopisů z celého světa. Obě první vydání
(10 000 kusů celkem) našla cestu do nejednoho
domova a napomáhají v lidských srdcích připravovat
cestu pro tu „milost v Kristu zjevenou“. Ani k tomuto
vydání nemám co jiného bych předeslal, než co už jako
úvod stálo v obou předešlých – vzpomínku na věrného
Božího služebníka, která nejlépe vystihuje jeho
charakter, způsob jeho služby i hloubku jeho víry:
Bylo to během (první) světové války. Na jednom
tichém místě se sešli zástupci církve Páně
v Německu, aby se poradili o otázkách Božího díla.
Byla to malá skupina mužů přivyklých boji, mezi
nimi farář Otto Stockmayer, který se nezalekl
dlouhé cesty ze Švýcar za svízelných válečných
poměrů, jen aby posloužil svým bratřím v Německu.
Velice unavený seděl v křesle u okna a chvílemi se
zdálo, že pro tělesnou slabost snad ani nemůže
jednání sledovat.
Situace byla vážná. Válka trvala již natolik
dlouho, že mužům, kteří se zde sešli, bylo jasné:
nejedná se jen o nějakou přechodnou bouři, ale
o úvod k nové epoše světových dějin, kdy kníže
tohoto světa, než bude vyvrženo ven, sevře pevněji
kruh kolem země (Zj 12,12). Snažili jsme se podívat
se na situaci střízlivě a postihnout znamení doby.
V rozhovoru došlo na otřesné zkušenosti
s působením moci temnosti, jak to někteří z bratří
ve své službě zakoušeli. Každá nová situace má
v sobě zpočátku něco matoucího a tísnivého,
dokonce i pro lidi uvyklé boji. Pociťovali jsme
něco z toho těžkého ovzduší, které od té doby
nejeden věrný Boží služebník už také pocítil,
ovzduší, které přímo ochromuje duchovní dýchání.
Jako by satan stál za každým z nás a našeptával
nám: Vzdejte se své práce, proti mně stejně nic
nezmůžete. Mám na vašich bojištích velké množství
pevností. Jen se podívejte tam na toho, který tu
sedí mezi vámi. Podlomil jsem jeho tělesné síly,
nervově na tom také není dobře, copak může
sloužit? A v rodině ho trápí problémy se ženou
a dítětem, překážky, které se marně snaží překonat,
na nichž vyčerpává své síly. A srdce vašich oveček
plním tisícerými jinými věcmi, takže pro vaše
poselství tam už žádné místo nezbývá. Jsem to já,
který se vám pletu do cesty, ale vynasnažím se,
abyste mne neodhalili. Budete se setkávat
s tisícerými trpkými, tísnivými, ničivými vlivy
a nebudete schopní odhalit, odkud pocházejí.
Přeroste vám to přes hlavu. Ztratíte půdu pod
nohama, znejistíte, budete zviklaní. A já jsem
vyhrál.
Všichni mlčeli. Těžký dech a smrtelná vážnost na
všech tvářích.
Tu se ve svém koutě u okna zvedla zhroucená
postava Stockmayerova. Zpod jeho obočí se
zablesklo. Stručně, ostře, jasně padlo z jeho úst
několik slov do úzkostného ticha. Bylo to, jako
když zkušený vojevůdce uděluje instrukce svým
důstojníkům: „Bratři, čím hlubší je nouze, tím
hlouběji saháme do bohatství evangelia: Neboj se,
neboť vykoupil jsem tě! Ten, který nás vykoupil
a je proto s námi ve vodě i v ohni, drží ve své ruce
klíče každé situace, i té nejotřesnější.“
Jako by před námi rozhrnul mlhovou clonu.
Znovu jsme uviděli ten základ, na který jsme
postavili svůj život i svou práci, ten „pevný
základ“. Padli jsme na kolena a nemohli jsme
jinak, než velebit a jásat: „Ó Beránku Boží, Ty jsi
na Golgatě přeslavně zvítězil. Amen, haleluja!
Proč tento příběh jako úvod ke sbírce biblických
úvah „Zjevila se milost“? Děkujeme tomu drahému
Božímu muži, jehož život je už uzavřený, že si byl až po
smrt tak pevně jistý svou věcí. Věděl, komu uvěřil.
Bral to slovo o absolutním vítězství Pána Ježíše
a o jeho plně dostačující milosti tak, jak je nám dané.
Právě tato celost je tajemstvím hlubokého vlivu jeho
slov, která kdy pronesl a která po jeho smrti nacházejí
požehnanou odezvu v tisících srdcí, kam přinášejí
novou odvahu a novou důvěru. Třímal vždy ostře
nabroušený meč a nikdy si ho nedal vzít ani nedopustil,
aby mu někdo odlomil hrot.
Zdá se, že nastal čas, abychom tento meč ukovaný
do nové podoby znova vrhli do boje. Bitva vzplála
prudčeji, než kdy dříve. Na církev se soustřeďuje
cílený útok moci temnosti. Cílem úvah, které vám
klademe do rukou, je: probouzet, ujasňovat čtenáři jeho
stav a unaveným promluvit v pravý čas pravé slovo,
pomáhat k vyburcování církve k boji, v němž může
obstát jedině když se cele spolehne na tu milost, která
se zjevila (Tt 2,11–14) a která je nám nově nabízena se
zjevením Ježíše Krista (1 Pt 1,13).
Kassel-Wilhelmshoehe, Letnice 1931
vydavatel

Předmluva
k 1. českému vydání (1997)
O jedné knize
V prosinci 1949 jsem se (nerada) vracela do
komunistické vlasti, v kapse čerstvý diplom
biblické školy ze švýcarského Beatenbergu, v srdci
velkou lásku k misii a v kufru nádhernou knihu úvah na
každý den od vzácného německého teologa z přelomu
století, Otty Stockmayera, „Zjevila se milost“.
Diplom mi nebyl na nic, protože mi nedával možnost
oficiálního uplatnění v církevní práci u nás a veškerá
má činnost v Božím království po následujících 40 let
byla ilegální s odpovídajícími důsledky.
Láska k misii ovlivnila můj modlitebný život, vedla
k balíčkové akci pro misii v Kamerunu a posléze
k založení Misijního odboru Kostnické jednoty a v nově
získané svobodě ve spolupráci s ostravským
nakladatelstvím A-ALEF k vydávání informačních
brožur „Evangelium celému světu“. Vyšlo jich celkem
devět. První dvě se rozhlížejí po práci misionářů
v Africe a Asii, nahlížejí do činnosti Misijního odboru
a dokonce mají na posledních stránkách hru pro děti.
Třetí je o Izraeli, čtvrtá o Latinské Americe, pátá
o islámu a misii mezi muslimy, šestá je nádherný
a inspirující životopis zakladatele pionýrské misie
Angličana Ch. T. Studda a poslední tři brožury obsahují
přehled všech zemí světa z pohledu misie. Jsou
přiblížením světoznámého almanachu, který s mnoha
spolupracovníky vydává v několika jazycích vedoucí
oddělení pro výzkum misie společnosti založené
Ch. T. Studdem, misiolog a statistik Patrick Johnstone.
Kniha „Zjevila se milost“ se mne ujala a trpělivě
mne po desítiletí vedla k hlubšímu poznání Boží
vykupující, osvobozující a proměňující lásky. Vděčím jí
za pomalý, ale trvalý růst do tichosti a pokory
v následování Beránka, za hotovost jít mu vstříc
a radostně očekávat Jeho příchod. Moje maminka,
věrná modlitebnice a láskyplná pečovatelka o lidské
duše ve svém okolí, si velice přála, aby se se
Stockmayerem tak nádherně ze všech stran
přiblíženou, zachraňující a proměňující milostí mohli
v překladu seznámit i čeští křesťané a pod její mocí byli
připravováni na druhý příchod Pána Ježíše a těšili se
naň.
Trochu jsem se té velké práce bála (366 úvah na
460 stránkách!). Byla jsem kromě toho zaměstnaná
mnoha jinými, kratšími projekty. Ale nakonec jsem
váhavě začala o Velikonocích 1993 s překladem.
Uvázla jsem někde na počátku března. Letos se mi
však stal tento nedokončený úkol takovým břemenem,
že jsem po nocích sedávala u počítače a tlumočila
požehnané Stockmayerovy úvahy do naší krásné
mateřštiny. Teď je tedy překlad hotový a měl by se
v nakladatelství A-ALEF objevit v říjnu, abyste ještě
před Vánoci mohli pro své přátele, kteří Vám leží na
srdci, získat nádherný dárek do všech dalších nových
roků. Sama čtu knihu bezmála padesát let a vždy znovu
mne oslovuje, napravuje a vede ke zdroji, který
nevysychá, k Boží dokonalé milosti, která se zjevila
a přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu,
abychom se zřekli bezbožností a světských vášní, žili
rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku
a očekávali blaženého splnění naděje a příchod slávy
velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se
za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všech hříchů
a posvětil za Svůj lid, horlivý v dobrých skutcích
(Tt 2,11–15).
Modlím se, aby kniha v osobním životě křesťanů,
v našich rodinách, sborech a církvích vykonala poslání,
po němž toužil autor a moje maminka.
Ludmila Hallerová

Předmluva
ke 2. českému vydání
(2011)
Jsou knihy, které stárnou pomaleji, než stárne
člověk. Mluví k lidem různých generací, kultur
i jazyků. Je to tehdy, když autor sáhne k tématu
nadčasovému, nesklouzne po povrchu společenského
dění, ale namíří do hlubin lidské duše. O duchovní
literatuře to platí dvojnásob. Protože i v největších
společenských změnách Bůh zůstává stejný a stejné je
i lidské srdce. Naléhavě potřebuje Boží dotek,
proměnu, a to nejen jako jednorázovou duchovní
zkušenost, ale jako permanentní duchovní zrání.
Autor této knihy, švýcarský farář Otto Stockmayer,
byl zapáleným Božím služebníkem, který povzbuzoval
svým životním postojem i dobrým a příhodným slovem.
Kniha, kterou napsal před více než 100 lety, dokázala
přinést duchovní povzbuzení mnoha křesťanům.
Jednotlivé úvahy nejsou nějakým kratičkým
počteníčkem, které si čtenář může v ranním spěchu
nahonem přečíst. Spíše předpokládají hlubší zamyšlení,
sebezpytování a modlitbu. Ukazují na Boží svatost,
všemohoucnost a úžasnou Boží lásku. Vybízí k plné
důvěře Bohu, k oddanému následování Ježíše Krista,
k posvěcenému životu. Jde o duchovní zápas, zrání,
proměňování k obrazu Ježíše Krista.
Sestra Ludmila Hallerová vyznává, jaký velký
duchovní užitek jí přineslo čtení této knihy, kterou si
v roce 1949 přivezla ze Švýcarska. V předmluvě
k 1. vydání píše: „Kniha ‚Zjevila se milost‘ se mne
ujala a trpělivě mne po desítiletí vedla k hlubšímu
poznání Boží vykupující, osvobozující a proměňující
lásky. Vděčím jí za pomalý, ale trvalý růst do tichosti
a pokory v následování Beránka, za hotovost jít mu
vstříc a radostně očekávat Jeho příchod.“ Proto se
také ujala překladu této knihy s nadějí, že přinese
požehnání českým čtenářům. Volání po druhém vydání
ukazuje, že tato naděje nebyla marná.
S vděčností přijímáme toto 2. české vydání. Ať
poslouží mnohým k duchovnímu růstu.
Milan Kern

[brusle7]

A životopis autora najdu někde? Datum a místo narození, povolání apod.? Děkuji.

[Willy]

https://de.wikipedia.org/wiki/Otto_Stockmayer - překlad překladačem Google (bez úprav):

Otto Stockmayer (narozen 21. října 1838 Aalen , Württemberg [1] ; † 12. dubna 1917 Hauptwil , Thurgau, Švýcarsko ) [ 1 ] [ 2 ] byl německý protestantský pastor a evangelista ve Švýcarsku , který je jedním z předních lidé patřili k hnutí posvěcení .


Obsah
1 Život
1.1 Původ, studia a raný život
1.2 Kazatel, teolog a evangelista
2 soukromé
3 spisy
4 literatura
5 webové odkazy
6 položky
život
Původ, studie a raný život
Stockmayer se narodil jako syn švábského vrchního rychtáře Gustava Stockmayera, který ho vychovával velmi přísně a vyžadoval od něj bezpodmínečnou poslušnost. V raném věku ztratil matku. V mladém věku začal studovat teologii v semináři Schönthal a v Tübingenu . Zde se setkal s profesorem Johannem Tobiasem Beckem . Ale stále ztratil svůj pozitivní pohled na víru prostřednictvím biblické kritiky a zednářských přístupů. Velmi trpěl steskem po domově a melancholií. V této fázi, kdy on u. soukromý učitel ve Švýcarsku, je zmíněna i jeho osobní konverze . [1]

Kazatel, teolog a evangelista
Stockmayer působil od roku 1862 jako pomocný kazatel, kazatel a evangelista v Chapelle de l'Oratoire , Église Évangélique Libre v Ženevě , v Tavannes a jako pastor v L'Auberson ve farnosti Sainte-Croix ve Vaud Jura [1 ] . Všechny sbory byly pod vedením Alexandra Vinetse , který také většinu těchto sborů založil. [1]

V roce 1867 odešel do Männedorfu v kantonu Curych , kde byl vkládáním rukou ke službě Bohu zasvěcen Dorotheou Trudelovou a Samuelem Zellerem ; dříve zde zažil léčení. [1] Zůstal tam asi dva roky, aby poznal a praktikoval tento způsob modlitby. Jeho konzistentní charakter ho podnítil k tomu, aby usiloval o skutečné posvěcení .

Byl ohromen a přitahován oživením amerického evangelisty DL Moodyho a byl zachycen vzestupem hnutí svatosti a konferencemi v Oxfordu a 1875 v Brightonu v roce 1874 . Po boku Theodora Jellinghause se stal předním teologem a evangelistou tohoto posvěcovacího hnutí v německy mluvícím světě.

V roce 1875 se usadili v Peseux v Neuchâtelu . V roce 1875 nakonec odmítl jmenování druhým kazatelem po boku Heinricha Neviandta Svobodné evangelické církve v Elberfeld-Barmen . [3]

Otevřel pastorační domov na zámku Hauptwil ve východním Švýcarsku, který vedl od roku 1878. Stala se hojně navštěvovanou zotavovnou v Hauptwilu v kantonu Thurgau . [1]

V roce 1888 byl spoluzakladatelem spolku evangelické obce Gnadauer. [1]

Během svého působení v Bernu byl Franz Eugen Schlachter jedním z jeho nejvýznamnějších zaměstnanců. Jeho velkou starostí bylo posvěcení a příprava „svatební komunity“, která se připravovala na návrat Krista . Sám také důsledně, v případě potřeby i veřejně, uznával hřích. Sám zažil těžké chvíle, zvláště když si jeho syn vzal život v duševním vyšinutí. Důsledně prosazoval doktrínu uzdravování nemocných, ale také přijímal nemoc jako Boží prostředek výchovy. Občas představoval selektivní vytržení „Církve nevěst“, ale v roce 1909 se tohoto učení znovu vzdal. [1]

Stockmayer byl jedním z vůdců komunitního hnutí , které se v roce 1909 Berlínskou deklarací vyčlenilo z letničního hnutí a ostře ho odsoudilo. Napsal řadu zbožných, biblických a tematických spisů, které do angličtiny přeložili jeho přátelé Michael a Elizabeth Baxterovi. [1]

Byl také řečníkem v Keswicku v Anglii a ve Spojených státech na konferencích křesťanské a misijní aliance od roku 1882 do roku 1904. Jeho projevy byly někdy urážlivé a také vyvolávaly kontroverzi mezi publikem. [4]

Zemřel v roce 1917 ve věku 79 let.

[brusle7]

Díky.

[Willy]

Jestli chceš, pošlu ti na e-mail knihu v PDF.

[brusle7]

Budu ráda, přečetla bych si ji v klidu během prázdnin, pokud mne nadále zaujme.