Jidáš

[Willy]

Milá Brusle,
moje modlitba (kromě jiných) na začátku dne je tato:

"Pane Ježíši, děkuji za nový den, kdy Tě mohu vzít za svého Pána a podřídit se Tvému postavení Hlavy. Pane, postav si svůj trůn v mém životě, ukrytém s Tebou, s Kristem v Bohu. Postav si Tvůj trůn v samém středu mé bytosti - tu celou obsaď a naplň sám sebou a uveď celý tento Tvůj, můj, náš den s mým denním životem pod Tvůj trůn. Amen."

[brusle7]

[brusle7]

[Frantisek100]

Vzpomínám si na jeden úžasný film o Amíšech. Jeden muž tam ve škole zastřelil asi devět či více dívek. Stalo se to v roce 2010 a film je podle pravdy. A tam je nádherné scénka rozhovoru otce se svojí dcerou, která to peklo přežila

„Tati, já toho člověka, co udělal tu zlou věc, hrozně nenávidím“

„ Ano udělal zlo věc. A já tě za to, že ho nenávidíš, neodsuzuji. Můžeš ho nenávidět, jak dlouho chceš
A pověs mi, ta nenávist v tobě, jaký je to pocit? Je to dobrý pocit?

Děvče kývá hlavou „Ne, není to dobrý pocit“

„ Nenávist je velmi chladná věc s ostrými zuby a ona sežere celé tvoje srdce a nenechá ani kousek pro lásku.
Máme štěstí, že Bůh nám dal tomu porozumět. Jedině on má právo trestat, abychom ten hrozný balvan nenávisti v sobě nemuseli nosit, pokud jsme ochotni odpustit.“

„A tati, mohla bychom mu odpustit a také ho trochu nenávidět?“

Dětská reakce odpovídá i našemu dospělému já. Jak je to těžké!!!!

[Willy]

Je-li to Pánovo břímě, je lehké, jsme-li s Kristem zapřaženi v Jeho jhu.
Je-li to naše břemeno a nejsme-li s Pánem v Jeho jhu, neuneseme ho.

[Shona]

Zdravím!
Zkouším se ponořit do představy, že mi někdo natolik ublížil, že bych ho nenáviděla... No a nejde to. Ale stává se mi, že s někým opovrhuji, to se vám přiznám. Třeba s nějakými zaprodanými politiky, novináři, arogantními úředníky a vůbec arogantními lidmi. Arogance mi vadí ze všeho nejvíc... No tak láska k nepřátelům to moc není. Je to první reakce na takové lidi. Opovržení. Jsem ráda, že je bude soudit Bůh. Nemohla bych někoho soudit. Pohrdání s druhým také není dobrá vlastnost, ale nenávist a závist musí dotyčného dost trýznit. To musí být hrozný pocit. Ale přátelé, já se utěšuji, že svědkové víry ze SZ také nebyli dokonalí. Pořád máme čas na sobě pracovat. Tak kdybychom byli dokonalí, k čemu by nám pak byla výkupní oběť Ježíše?

[brusle7]

Shono, nemusí jít o nenávist, ale o citovou averzi - má navenek podobné projevy - odmítání komunikace a odpor, pokud oběť tlačíme do odpuštění - třeba po dlouhodobém týrání v rámci posttraumatického stressového syndromu...

[Willy]

[brusle7]

Milá Shono,
nenávisti a závisti je ve světě plno. Známe to možná již od od základní nebo střední školy - třeba jediné dítě normálně přinese domácí úkol třeba z fyziky - všichni ostatní ve třídě učiteli tvrdí že žádný úkol ve třídě nedostali - a ten jediný pravdomluvný odevzdávající úkol může být zdrojem nenávisti, lynčování, posměchu, závisti apod. (protože kdyby úkol i on zapřel - dle smýšlení spolužáků - nemuseli celá třída "kvůli němu" dostat pětky).
Nebo se stane, že se šéf snaží odměnit pracovníky, kteří více a lépe pracují - a když se to dozví kolegové, tak pukají závistí a ten odměněný v podstatně nemá odměnu k relaxaci, ale spíše jako psychický trest od kolegů - posměšky, lynč, různé smyšlené dohady a pomluvy...
Ano - použila jsem vyhrocené situace - ale jsou takové typické - jak si lidé závidí - a není proti tomu moc obrana...
Příčinou je neláska v srdci vůči bližnímu - neschopnost milovat bližního jako sebe sama.

[Shona]

Milá Brusle, do odpuštění nikoho netlačím a to se mi hodně lidí svěřuje, co si prožilo a nedokáže to. Říkám, to chce čas. Ale určitě nenutím nikoho žít s tyranem. To známe v minulosti k čemu vedlo. Zvlášť, když jsou oběťmi právě děti. Takové případy znám. Oběti se styděly říct o pomoc a jejich děti týrání deformovalo. Já jsem špatný psycholog, ale umím naslouchat a snažím se dát praktickou pomoc.
Jsem dost citlivá na to, co se děje ve světě a to bylo na začátku mého hledáni Boha. Poznala jsem hodně kruté příběhy i týrání a zneužívání dětí a k těm jejich tyranům, když si vzpomenu, cítím odpor dodnes. Není to nenávist, ale odpor. Milovat nepřátele vnímám jako nemstít se jim a nechat ten soud Bohu. On vidí do jejich srdce a co si prožili oni sami.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.

Toto je mi srozumitelné. Je spousty křivd, které se dají odpustit, ale jsou rány, které i po letech bolí. Na někoho bylo hodně naloženo a jsme tu od toho takovým lidem pomáhat. Já upírám zrak vpřed a to mi pomáhá mávnout nad minulostí rukou. Oproti jiným lidem jsem tolik zla neprožila a sama jsem se dopustila dost chyb. Jenže opravdu zraněných lidí jsem poznala také hodně. Jednou jsem si uvědomila, jak i věřící může zraněnému ublížit. Kdysi jsem poslouchala rádio Proglas a tam nějaký duchovní odpovídal lidem. Volala paní, která se svěřila, že ji někdo tak moc ublížil, že mu nedokáže odpustit, ač se snaží sebevíc. On ji odvětil naučenými frázemi, ale tak hrubě ji vytkl její nelásku, že se ta paní srdceryvně rozplakala. Něco se snažila říct, ale on jí zavěsil. Vlastně jí vůbec nezajímalo, co se té paní stalo. Už jsem to rádio nikdy nezapla. Vrylo se mi to do paměti a snažím se, abych se nikdy nedopustila kvůli své prostořekosti takových soudů nad druhým člověkem. Někdy je nejlepší mlčet a vyslechnout, modlit se a ve vhodný čas promluvit. Nebo jen tak toho druhého obejmout a nedělat věc ještě složitější, než je. Ach jo. Jak já se těším až přijde Ježíš!

[brusle7]

Shono, to je fajn, že se těšíš na příchod Ježíše❤️
On to vše, co my nedokážeme, obejme za nás!

Jinak já s tématem odpuštění mám vnitřní citovou averzi, kdy lidé vážné věci místo pomoci obětem řeší "tak si odpusťte navzájem a šmytec"... Nebývá to takto jednoduché a já osobně bych si vůbec nedovolila někomu ani naznačit, že má někomu něco odpustit (protože do toho třetí strana nikdy nevidí a neví, jaké další trauma pak oběť musí "spolknout" v podobném přístupu)... Odpuštění nebo neodpuštění má být výsledkem možností oběti, jejím zpracováním (bez rad či tlaku od druhých)...

[Shona]

Jsem ráda, že se mnou tedy souhlasíš. Nalomenou třtinu nedolomit a doutnající knot neuhasit. Člověk, který je slabý, v soužení vidí někdy všechno černě. Ježíš byl také slabý, když nesl kříž a musel přijmout pomoc. Jsme tu od toho. Je těžké pomáhat, když druhý si za svoje těžkosti může sám a nepřipouští si to. Nebo si připustí a pak to i lépe snáší. Je to případ od případu.

[Willy]

[brusle7]

Milá Shono, ohledně pomoci je třeba respektovat, zda člověk chce pomáhat, nebo jen sdílet. Někdy je ta největší pomoc dotyčnému právě možnost sdílení u někoho v bezpečí, aby s tím nebyl sám.

[brusle7]

Willy, ano, odpuštění může být zneužitelné. Pachatel se oběti následně jen vysměje. Tyran se oběti vysměje. Tyran je pak "na koni" a oběť se cíti dále ještě více ponížena... Proto já jsem pro to, nikdy nenavrhovat a nevnucovat druhému nutnost odpuštění, pokud to nezpracuje a nechce takto poškozený sám od sebe....