První nástřel - Chce-li kdo za mnou přijít...

[Willy]

Život víry: Chce-li kdo za mnou přijít ...
Vloženo Sobota, 22. listopad 2008 @ 19:31:20 CET Vložil: gojim

Zamyšlení
poslal Willy

V Matouši 16:24 říká Pán Ježíš svým učedníkům:„Jestliže chce za mnou někdo přijít, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne." (ČSP)

Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. (Bible Kralická)

Není bez zajímavosti, že tento verš následuje bezprostředně po té, co Pán řekl Petrovi: „Jdi ode/za mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ (v.23)

Znamená to, že má-li někdo následovat Pána Ježíše, musí to chtít! Je však takové chtění z něho; je to jeho vlastní chtění? Pavel napsal Filipským (2:13): Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Je to ve skutečnosti potvrzení slov Pána Ježíše zaznamenaných apoštolem Janem (6:44): Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a Já ho vzkřísím v poslední den.

Je tu tedy zásadní otázka: CHCE-LI KDO?

A chceme tedy? Chceme jít za Pánem? Chceme Ho následovat? Chceme zapřít sebe sama? Chceme nést svůj kříž každý den, jak píše o stejné věci Lukáš? Dovolujeme Bohu, aby v nás působil chtění toho, co se Jemu líbí tím, že chceme, aby v nás toto chtění působil? A je naše chtění naše chtění nebo chtění, které v nás působí Otec v nebesích?

Právě Petr byl důkazem toho, že naše vlastní chtění nestačí. Podle svých vlastních slov byl připraven jít s Pánem do vězeníi i na smrt (L 22:33) a v Matouši 26:35 dokonce řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ A za několik hodin Pána zapřel. Na druhé straně je pro nás Petr příkladem člověka, který navzdory svým selháním a pádům Pána následovat nepřestal a to až do konce svého pozemského života ukončeného mučednickou smrtí předpovězenou Pánem.

Chtění, o němž mluví Pán Ježíš, je a musí být Bohem Otcem působené chtění přijít za Pánem Ježíšem spolu s činěním v podobě zapírání sebe sama a nesení kříže a tím následování Pána. Mám za to, že si každý z nás prošel Petrovou zkušeností, že jsme Pánu něco řekli, mysleli jsme to vážně, ale svá slova jsme nenaplnili. Taková zkušenost je dobrá k tomu, že přestaneme spoléhat sami na sebe a začneme spoléhat na Pána, že se pokoříme před Bohem a spolehneme se na Boží milost, která je dostupná/dosažitelná (He 4:16) a na všechno stačící (2K 12:9). Taková milost je však dostupná pouze pokorným, tj. zapírajícím sama sebe a pod působením Jeho kříže, který nás k Jeho trůnu milosti přivede, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

Milosrdný, milující a spravedlivý Otče, smiluj se nad námi a působ v nás chtění toho, co se Tobě líbí, abychom mohli následovat Tvého milovaného Syna a našeho Pána, Ježíše Krista, kterého jsi poslal na svět, ačkoliv není ze světa, aby ses nám v Něm dal poznat a abychom spolu s Ním a v Něm měli věčný život (J 17:3). Amen.

[brusle7]

Jde o zapírání sama sebe nikoliv ve smyslu "chtít sám utrpení pro Krista" (jak si třeba lidé vykládají různé sebou ordinované posty) - ale umět se zapřít v situacích, které od nás zpravidla nečekaně žádá Bůh. V tomto právě zklamal nejprve i Petr - nečekal tu situaci, že bude tak náročná, nebyl na ni ještě dostatečně připraven. I my k těmto situacím postupně dozráváme, neumíme je hned. Vnímáme v nich právě to nutné "držení se Krista za ruku" a Jeho nutnou pomoc, ochranu, "schoulení se v Něm", abychom to (ne sami, ale s Ním,) zvládli.

[Willy]

Amen.