Ježíš a Starý zákon

[jeff]

Zdravím.
Jestli by měl někdo chuť, rád bych se ho zeptal na několik nejasností ohledně starozákonních proroctví mesiáše, které jsem načerpal
především na židovských stránkách www.jewsforjudaism.org. Dost věcí (dá se říct, že většina), které tam tvrdí se mi sice zdá nesmyslná,
leč přeci několik alarmujících skutečností jsem tam našel: začal bych s Iz 7:14, kde se referuje o Immanuelovi. První věc je, že i v mé Bibli
(ekumenický překlad) se píše, že v Septuagintě je slovo \"panna\" špatným překladem a mělo by tam stát dívka. Pannu však používá i
Matouš, který jako Žid musel znát hebrejský originál, tak proč ta chyba? Další věc je, že v 17. verši následuje zmínka o tom, že v té době
napadnou Židy Asyřani! Další věc, která je špatně citovaná a silně mě zaráží je odkaz Pavla z Ř 11:26 na Iz 59:20 - místo \"k\" \"z\" a místo
toho, že se obrátí lidi je v Římanech obrátí Bůh. Co je však asi nejhorší jsou tyto 2 věci: Gn 49:10, kde se píše o tom, že potomci Judovi
budou do příchodu \"Toho, kterého budou poslouchat všechna lidská pokolení\" a zároveň Jer 22:30, ve kterém je proklet Konjáš - Judův
potomek, tak, že žádný jeho potomek se již nestane židovským králem, přičemž právě z tohoto člověka dle Matouše pocházel Ježíš! Navíc
jeho bratr byl posledním králem z Judova rodu v Judsku, takže je tu jistý problém právě s již zmíněnou Gn 49:10!! Je pravda, že jisté
vysvětlení by mohl přinést verš 23:5 z Jer, kde se píše, že Davidův potomek bude kralovat JAKO král, jenže je to jediné místo, kde se o
mesiášovi takhle mluví a navíc to neřěší tu Gn... Co také moc nechápu je, jaký má vztah mesiáš ke shromáždění Židů ze všech končin světa
(např. Iz 27:12-13; 11:12) a na závěr mě naprosto mate Lukášův genealogický strom Josefa, který prý církev vysvětluje tak, že má patřit
Marii, když je tam jasně psáno, že jde o Josefa a navíc i kdyby ano, daná linie je odvozena od Natana a ne Šalamouna, jehož panování jako
Davidova syna má být věčné (konkrétně je tam psáno jeho trůnu) a Ježíš by z něj tedy musel pocházet (2 S 7:12-17)!

Dík každýmu za odpověď

Jan Drahota

[Vendaor]

ahoj,četl jsem, že právě proto, že byla jedna linie \"prokletá\", takže by z ní nemohl vzajít Král, jsou dvě linie, matky i domnělého otce. Jedna vede Natanem, druhá Šalamounem. Je to tedy \"posychrováno\" ze dvou linií.

[Erunerien]

musím vám říci, že Bible samotná byla dostatečně cenzurována, a tak se ty nejdůležitější informace nedozvíte, dá se říct nikdy, anebo až do té doby, než přijde Mesiáš. Prozatím se držte pravidel.

[daggie]

Reaguji na ten problém s Ježíšovým rodokmenem - tedy případ se synem krále Davida. Problém je v tom,že David (jinak jedinečný muž milosti v době Starého zákona) pochopil a posléze interpretoval lidu Izraele špatně (tělesně) Hospodinovo slovo ohledně stavby Hospodinova domu. Dokazuje to následující oddíl 1. Paralipomenon 28,6 - 7:
1Pa 28,6 Řekl mi: »Tvůj syn Šalomoun, ten vybuduje můj dům a má nádvoří, neboť jsem si ho vyvolil za syna. Já mu budu Otcem.
1Pa 28,7 Jeho království upevním navěky, jestliže bude rozhodně dodržovat mé příkazy a právní ustanovení tak jako dnes.«
Hospodin řekl Davidovi úplně něco jiného. jak o tom svědčí 1. Královská 8,18-19:
1Kr 8,18 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: »Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům,
1Kr 8,19 avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.«
Hospodin zřejmě znal dobře Davidovo srdce (a i to, že se přehnaně soustřeďoval na Šalomouna,syna Betšeby) a povolal Mesiáše z nám jeho celkem neznámého syna Natana zřejmě proto, aby se nikdo nechlubil podle těla, ale aby byl zvěstován Syn Boží a Mesiáš Izraele podle Ducha.A aby i pohanské národy přijaly milost v Ježíši Kristu bez skutků zákona. Jak dosvědčuje Lukáš k knize Skutků 15,14 - 21:
Sk 15,14 Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid.
Sk 15,15 S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno:
Sk 15,16 'Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív,
Sk 15,17 aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem přijal za své. To praví Pán,
Sk 15,18 který to oznámil už před věky.'
Sk 15,19 Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu,
Sk 15,20 ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.
Sk 15,21 Vždyť Mojžíš má odedávna po městech své kazatele, kteří čtou jeho Zákon v synagógách každou sobotu."
To svědčí o Božím charakteru, neboť On se nedá zmanipulovat lidskou vůlí (viz Abrahamův a Sářin "problém" s Izmaelem). A zárověň to ukazuje Boží touhu přes všechny překážky, které mu do cesty kladl jeho SZ lid Izraele se svým tělesným náboženstvím skutků, projevit Jeho lásku a milost pro pohanské národy bez zákona. A také to ukazuje na Hospodinův smysl pro humor Tak ho můžeme například vypozorovat v židovských vtipech a příbězích, které vznikaly po vyhnání lidu Izraele do diaspory (po zničení Jeruzaléma Titovými vojsky až do současnosti). Neboť po této tragické události se vyprofilovala rabínská synagogální tradice, která odmítala chrámový kult v Jeruzalémě a odmítala také viditelné (tělesné politicko-náboženské) království Izraele.Tato synagogální tradice byla vždy v rozporu se saducejským pohledem na Mojžíšův zákon. Pán Ježíš také jako putující rabín z Galileje připravoval lid Izraele již za své pozemské služby na významnou změnu. Tato změna však "kvasila" v Izraeli již dávno před Jeho příchodem a projevovala se jak vznikem mnoha hnutí, očekávajících příchod Mesiáše (esejci,Janovi učedníci atd.). Též i mnozí rabíni, již od babylonského zajetí poukazovali na změnu uctívání Hospodina (místo obětí a chrámového kultu směřovali k synagogálnímu systému, modlitbám a čtení Zákona a Proroků). Pár příkladů: rabi Hilel nebo jeho vnuk rabi Gamaliel = učitel Saula z Tarsu.
Závěrem lze říci, že k milosti směřoval teologicky (na základě Hospodinova slova) Izrael a jeho učitelé již před příchodem Mesiáše, Našeho Spasitele Ježíše Krista. Jeho příchodem se však toto zaslíbení naplnilo. A to nejen pro Izrael, ale i pro pohanské národy. Pro dnešní dobu radikální závěr může znít: dle teologie apoštola Pavla můžeme říci, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův a Otec našeho Pána Ježíše Krista nikdy nezamýšlel spásu ze skutků zákona, ale vždy jen z Jeho milosrdenství a skrze víru. Viz. Židům 10,1 - 2 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
Římanům 4,13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Římanům 3,20 - 21 Vždyť ze skutků zákona 'nebude před ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky.
Z tohy mi vyplývá, že např. dodržování desatera a spolehání se na odpuštění hříchů skrze Boží milost v Kristu během 2000 let historie NZ církve je "podivné" míchání skutků zákona a milosti. Pro tuto obojakou praxi církve jsem nenašel oporu v NZ, pouze v církevní tradici, která však není a ani nemůže být kanonizována a tudíž závazná.
Do budoucna by to asi chtělo správně vykládat Písma. A dokončit reformaci.Což je otázka pro teology. Církev čeká, bratři!!!




_________________
<strong>Jesus, Peace & Rock'nRoll 4 All</strong><br>