Založen: Dec 28, 2004 Příspěvky: 0 Bydliště: blank
Zaslal: st září 14, 2005 3:30 am Předmět:
ahoj vassile,
zrovna já Ti mám psát něco povzbuzujícího. Je v katolické círvki Bůh? Ano! Svým učením máte základ v křesťanské tradici. Což může být pro jednoho pohoršením pro druhého je součástí jeho křesťankého života.
Já nevím, chodíš někam na \"spolčo\"? Je lepší se sdílet s bližníma, než se někdy neosobně zúčastnit bohoslužby. Ale ta je taky potřeba.
Možná se modli, aby se Ti Pán Bůh dal ještě víc poznat. Já tvoji otázku neřeším. Boha a jeho existenci beru jako fakt. Atheistou se nestanu. Jestli, tak jedině nepraktikujícím křesťanem. O milování Boha celým srdcem. Když si myslíš, že na to nemáš, naplnit to. Tak popros Boha, aby Ti pomohl to naplnit, případně to vyznej jako hřích, že jsi se provinil proti tomuto slovu. Alespoň já to tak dělám.
Založen: Mar 27, 2002 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: st září 14, 2005 10:32 am Předmět:
Ahoj Vassile,
každej křesťan někdy nebo častěji má nějaké pochybnosti o Bohu nebo své víře. Kdo tvrdí že neměl, tak lže. Jak s tím bojovat? Já si vždycky představím, jak bych žil bez Boha nebo kdyby Bůh vůbec nebyl, jak by to vypadalo. Pro mě je to tak strašná představa, taková beznaděj a prázdnota, ano osamělost, že mě to nakopne zpátky. Bez něho by život neměl smysl, nic by nemělo smysl, a hned vím, že je tady, i kdybych nic necítil, tak věřím, a o to jde. Když si na něco můžu šáhnout, tak na to nepotřebuju víru. Víra se pozná, když nemám žádný hmatatelný důkaz a přesto důvěřuji. Jako děcko věří tátovi.
Jiná věc je pochybnost, jestli věřím všemu správně a jestli se v některých věcech nepletu. Ta je na místě a vede nás ke zkoumání našeho učení. Ale to je už jiná kapitola.
Ahoj, hledej a nalezneš, tluč a On ti otevře. A ono, i kdybys potkal Boha někde po cestě domů, po čase bys začal znovu pochybovat, zda to byl On. Pochybnosti musí přijít. Jen vytrvej a neprestavej po Něm toužit. Nevím jak tobě, ale mě pomohla jak Bible, tak třeba i knihy Edgara Cayce, modlitba růžence, Grano Salis.. Bůh buď s tebou!
Já myslím, že to je svým způsobem normální. Bůh prostě někdy mlčí více, než se člověku líbí a pak má člověk pocit, že Bůh není. Největší odvahu vyžaduje zůstat stát a čekat a čekat a čekat. I když to člověk nevidí, tak zrovna tohle může na ostatní působit více, než spousta prázdných řečí.
teda to jsem se dostala do partičky!lidi,žádnej bůh neexistuje!je to klam,je to vaše berlička.proberte se,dokud je čas.jediný peklo je totiž slepá víra
Občas přemýšlím o tom, zda je dobře že věřím, zda Bůh skutečně je, zda Jeho přítomnost kterou mnohdy cítím jen není má vsugerovaná myšlenka.
<BR>
<BR>Již když začínám pochybovat o mé víře toho lituji a snažím se přestat. Ale i přes to že Boha miluji celým svým srdcem to zatím nejde...
Tento člověk má dvě možnosti, buď se postavit k pochybnostem zády, což znamená, že je na nejlepší cestě k tomu aby došlo u něho k vymytí mozku, anebo se postaví k pochybnostem čelem a dostane se na cestu, která může vést k osvobození z náboženských dogmat. _________________ <strong>"<em>Mystický pohled na svět má jen jeden pramen - neznalost.</em>"</strong>
Ahoj Vassile,
<BR>
<BR>každej křesťan někdy nebo častěji má nějaké pochybnosti o Bohu nebo své víře. Kdo tvrdí že neměl, tak lže. Jak s tím bojovat? Já si vždycky představím, jak bych žil bez Boha nebo kdyby Bůh vůbec nebyl, jak by to vypadalo. Pro mě je to tak strašná představa, taková beznaděj a prázdnota, ano osamělost, že mě to nakopne zpátky. Bez něho by život neměl smysl, nic by nemělo smysl, a hned vím, že je tady, i kdybych nic necítil, tak věřím, a o to jde. Když si na něco můžu šáhnout, tak na to nepotřebuju víru. Víra se pozná, když nemám žádný hmatatelný důkaz a přesto důvěřuji. Jako děcko věří tátovi.
<BR>
<BR>Jiná věc je pochybnost, jestli věřím všemu správně a jestli se v některých věcech nepletu. Ta je na místě a vede nás ke zkoumání našeho učení. Ale to je už jiná kapitola.
Život smysl nemá, protože sám je smyslem. Stále hledáme odpověď proč žijeme, jako by náš život měl naplnění někde v budoucnosti. Žijeme proto, že nás někdo zplodil a žijeme proto abychom zplodili dál. O tomto je život o ničem jiném. Jako náš život jednou skončí, tak jednou skončí možná existence lidstva a nebude jíž nikoho kdo by se ptal jaky to mělo smysl. _________________ <strong>"<em>Mystický pohled na svět má jen jeden pramen - neznalost.</em>"</strong>
Já myslím, že to je svým způsobem normální. Bůh prostě někdy mlčí více, než se člověku líbí a pak má člověk pocit, že Bůh není. Největší odvahu vyžaduje zůstat stát a čekat a čekat a čekat. I když to člověk nevidí, tak zrovna tohle může na ostatní působit více, než spousta prázdných řečí.
Bůh prostě mlčí proto, že není a větší odvaha je postavit se k pochybnostem čelem a klást otázky, které mohou znamenat ztrátu věčného života, obecenstvi s křesťany. _________________ <strong>"<em>Mystický pohled na svět má jen jeden pramen - neznalost.</em>"</strong>
Můžete přidat nové téma do tohoto fóra. Můžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
