Lidé
 
výběr básní
 
 
Zicha
 
 
 








GRANO SALIS NETWORK
2004
 
www.granosalis.cz
 
 
Obsah:
Lidé
Hrníček
Mimikry I.
Přítel
 
 
 
Lidé
Dovolte jedné unavené duši 
spočinout u Jeho nohou!
Dovolte posbírat drobky 
pod stolem pánů, 
dovolte nechat uzdravit 
Jeho stínem! 
 
 
Prosím, dovolte - 
nehodným milosti být 
u Jeho trůnu, 
nehodným lásky 
stát v Jeho záři! 
… 
Volání, 
jež se neslo přes 
hrdě zvednuté 
hlavy učedníků... 
"Vždyť my jsme patřili 
na Jeho slávu!!!" 
… 
Proč mlčíš, Šimone Petře, 
proč máš uplakanou 
tvář ve dlaních? 
… 
Ta žena, 
jež si odnášela domů 
v dlani pevně sevřený 
kousek Jeho třásní 
měla neskutečně mnohem víc 
než já, 
která mnohdy s hrdě hlavou zdviženou 
kráčím davem 
nehodných... 
... 
Ach, Bože, 
Králi králů, 
odpusť mi, prosím, moji 
p ý c h u !!! 
A dovol mi - 
být 
s Tebou.

 
Hrníček
Budeme tiše 
si povídat 
doteky konečky prstů 
o tom, jak moc máš 
mě...
 
 
Budeme tiše 
si naslouchat 
doteky prameny vlasů 
o tom, jak moc máš 
mě... 
- - - 
Slunce zapadlo 
za vzdálenou horu 
a rozbitý hrníček zůstal v trávě. 
Ozvěnou poslední výkřiky 
výčitek znějí... 
Až budeme 
naproti sobě stát s mráčky na čele – 
budeme si i tehdy tiše 
vyprávět o tom, 
jak moc máš mě... 
rád?

 
Mimikry I.
Tam někde za tou tmou je slunce a jas, 
tam někde za tou mlhou uvidíš tisíce krás - 
když tiše kráčet budeš ve stopách mých, 
když tiše naslouchat budeš slovům mým. 
Tehdy se z tebe, hromádko hlíny, 
stane můj pohár dokonalý 
a Já propůjčím, tobě, navždy 
nekonečnou hodnotu lidského bytí...
 
  
Přítel
O Příteli pro mého přítele
  
Na sklonku 
prázdných dnů 
vítr mi o Tobě zazpíval: 
 
 
Tvé jméno 
zůstalo v písku napsáno. 
Jsi jako hladina 
čisté duše 
ve které se zrcadlí moje tvář. 
Jsi jako plyšový méďa 
který polyká moje slzy 
a dívčí pláč. 
Jsi můj přítel. 
A já děkuji nebi, 
že Tě najednou 
zase mám.