Lidé

výběr básní

Zicha

GRANO SALIS NETWORK

2004

www.granosalis.cz

Obsah:

Lidé

Hrníček

Mimikry I.

Přítel

 

 

 

Lidé

Dovolte jedné unavené duši
spočinout u Jeho nohou!

Dovolte posbírat drobky
pod stolem pánů,
dovolte nechat uzdravit
Jeho stínem!

Prosím, dovolte -
nehodným milosti být
u Jeho trůnu,
nehodným lásky
stát v Jeho záři!

…

Volání,
jež se neslo přes
hrdě zvednuté
hlavy učedníků...

"Vždyť my jsme patřili
na Jeho slávu!!!"

…

Proč mlčíš, Šimone Petře,
proč máš uplakanou
tvář ve dlaních?

…

Ta žena,
jež si odnášela domů
v dlani pevně sevřený
kousek Jeho třásní

měla neskutečně mnohem víc
než já,

která mnohdy s hrdě hlavou zdviženou
kráčím davem
nehodných...

...

Ach, Bože,

Králi králů,

odpusť mi, prosím, moji

p ý c h u !!!

A dovol mi -
být

s Tebou.

 

Hrníček

Budeme tiše
si povídat
doteky konečky prstů
o tom, jak moc máš
mě...

Budeme tiše
si naslouchat
doteky prameny vlasů
o tom, jak moc máš
mě...

- - -

Slunce zapadlo
za vzdálenou horu

a rozbitý hrníček zůstal v trávě.

Ozvěnou poslední výkřiky
výčitek znějí...

Až budeme
naproti sobě stát s mráčky na čele –

budeme si i tehdy tiše
vyprávět o tom,
jak moc máš mě...

rád?

 

Mimikry I.

Tam někde za tou tmou je slunce a jas,
tam někde za tou mlhou uvidíš tisíce krás -

když tiše kráčet budeš ve stopách mých,
když tiše naslouchat budeš slovům mým.

Tehdy se z tebe, hromádko hlíny,
stane můj pohár dokonalý
a Já propůjčím, tobě, navždy

nekonečnou hodnotu lidského bytí...

 

 

Přítel

O Příteli pro mého přítele

 

Na sklonku
prázdných dnů
vítr mi o Tobě zazpíval:

Tvé jméno
zůstalo v písku napsáno.

Jsi jako hladina
čisté duše
ve které se zrcadlí moje tvář.

Jsi jako plyšový méďa
který polyká moje slzy
a dívčí pláč.

Jsi můj přítel.

A já děkuji nebi,
že Tě najednou
zase mám.