Novoapoštolská církev a její učení           Aleš Franc                           BRNO, červen, 1996                               STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA CÍRKVE....................................................................................................... 3 Rozšířenost....................................................................................................................................................... 3 Historie............................................................................................................................................................. 3 Organizace....................................................................................................................................................... 3 Věrouka............................................................................................................................................................ 3 Svátosti............................................................................................................................................................. 3 Výlučné postavení NC pro spasení člověka.............................................................................................. 4 Kult kmenového apoštola............................................................................................................................. 5 Spasení skrze vkládání rukou...................................................................................................................... 5 Vytěsnění kříže oltářem................................................................................................................................. 5 Dodatečné spasení zatracených skrze oltář.............................................................................................. 6 Oltářní zbožštění kázaného slova................................................................................................................ 6 Oltářní odpuštění hříchů............................................................................................................................... 6 Bohoslužba jako služba Boha člověku....................................................................................................... 7 Chrám jako kultické místo............................................................................................................................ 7 Evangelium obnoveného úřadu................................................................................................................... 7 BIBLICKÁ ANALÝZA DOKTRÍN HLÁSANÝCH NC..................................................................................... 8 Výlučné postavení NC pro spasení člověka.............................................................................................. 8 Kult kmenového apoštola............................................................................................................................. 8 Spasení skrze vkládání rukou...................................................................................................................... 9 Vytěsnění kříže oltářem................................................................................................................................. 9 Dodatečné spasení zatracených skrze oltář.............................................................................................. 9 Oltářní zbožštění kázaného slova............................................................................................................. 10 Oltářní odpuštění hříchů............................................................................................................................ 10 Bohoslužba jako služba Boha člověku..................................................................................................... 10 Chrám jako kultické místo.......................................................................................................................... 10 Evangelium obnoveného úřadu................................................................................................................. 11 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY................................................................................................................ 11   STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA CÍRKVE   Rozšířenost  Novoapoštolská církev, dále jen (NC), působí ve více než 190 zemích  světa a v přibližně 55 000  obcích. V současné době se k církvi hlásí kolem sedmi milionů osob po celém světě. Historie NC vznikla  počátkem 19. století tím, že se lidé ve Skotsku, Anglii a v Německu modlili za nové vylití svatého Ducha a nové vyslání  apoštolů. Na základě proroctví  byli od roku 1832 povoláváni  první  apoštolé  a  další  církevní nositelé úřadu. První obce NA vznikly v Anglii, a to v Albury a v Londýně. Organizace Všechny novoapoštolské obce  na zemi tvoří  NC, kterou řídí  kmenový  apoštol,  který  je  jedinou  hlavou  církve. Jeho rozhodnutí  jsou   ve  všech  církevních   záležitostech  konečná a závazná.  Jeho sídlo  je  nyní  v Curychu.  Novoapoštolské obce jedné  země  nebo  jednoho   regionu  tvoří  apoštolskou  oblast, v jejímž  čele  stojí  apoštol  oblasti.  Péče  o  každou obec je svěřena  přednostovi  obce,  který  vykonává  kněžský  úřad. Mezi kněžské  úřady  patří:  biskup,  starší  obce, pastýř, evangelista a kněz.   Jejich   pomocníky   jsou   diakonové  a  poddiakonové. Apoštolé,  biskupové  a  přednostové   oblastí  se  z  pověření apoštola  oblasti  starají  o  plnění  úkolů  v  jim  přidělených oblastech.   Nositeli  úřadů   jsou  laici,   kteří  svou  službu vykonávají až na výjimky bezplatně. Věrouka Věřící  NC věří ve všemohoucího  Boha, stvořitele nebe i země, v  nesmrtelnost lidské duše a  posmrtný život, ve svobodnou volbu člověka žít pro  Boha, či proti němu. Dále v to, že  se Bůh stal v Ježíši  člověkem, v  jeho oběť  na kříži  jež smířila  člověka s Bohem, ve  Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení  Krista a v  pověření jeho  apoštolů zvěstovat  evangelium. Dále věří, že  apoštolé přijali Ducha svatého,  což bylo předpokladem společenství  s Bohem Otcem a jeho  Synem,  v  Nový  příchod  Krista  k  Prvnímu Vzkříšení, v tisícileté království Kristovo, v němž  budou lidé na tomto i onom světě žít v požehnání a milosti, a v poslední soud. Svátosti  NC praktikuje tři svátosti: -Svatý křest vodou, který je prvním krokem ke společenství s Bohem. Z pověření apoštola může křtít nositel kněžského úřadu. -Svaté Zapečetění,  což je udělení  Ducha svatého, které  se děje skrze vkládání rukou  a modlitbu apoštola.      -  Svaté  přijímání,  které  je  udělováno  každou neděli po odpuštění hříchů, které uděluje z Kristova pověření apoštol. V  NC  se  udílejí  i  zvláštní  požehnání:  při konfirmaci, zasnoubení, svatbě a výročí svatby či před porodem. V těchto  několika bodech jsme se  pokusili nastínit základní rysy,  kterými  se  NC  sama  charakterizuje.  Při  letmém  čtení propagačních brožur bychom mohli mít  dojem, že se jedná o jednu z mnoha  křesťanských  církví.  Snad  jakousi  fůzi katolicismu s letničním křesťanstvím.   Možná   bychom   se   zarazili  nad  několika přehnanými důrazy  na úřady, či striktní  představu sdílení Ducha svatého skrze  vkládání rukou a  modlitbu. Snad by  nás zaujaly i některé  zvláštnosti:   výročí  svatby,  úřad   kněze,  důraz  na vzkříšení  k   tisíciletému  království,  kdy   mrtví  budou  žít v požehnání, což nelze biblicky  doložit atd. Nebo úřad kmenového apoštola,  který můžeme  vidět jako  jakousi obdobu papeže. Rovněž snaha vidět NC jako obnovu první apoštolské církve je s poukazem k těmto skutečnostem zavádějící. Pokud  si   přečteme  propagační  materiály   např.  mormonů, i zde bychom těžko narazili na typicky sektářské učení. Při  bližší studii  interních materiálů a periodik  však v obou případech záhy zjistíme, že máme co do činění s nekřesťanskými kulty 19. století. Uveďme si  zde  proto několik  typických  doktrín, vyučovaných NC,  se kterými se dále blíže seznámíme. Jedná se o:            1) výlučné postavení NC pro spasení člověka            2) kult kmenového apoštola            3) spasení skrze vkládání rukou            4) vytěsnění kříže oltářem            5) dodatečné spasení zatracených skrze oltář            6) oltářní zbožštění kázaného slova            7) oltářní odpuštění hříchů            8) bohoslužba jako služba Boha člověku            9) chrám jako kultické místo           10) evangelium obnoveného úřadu   Výlučné postavení NC pro spasení člověka NC  jasně učí, že dar Ducha  svatého je možné přijmout výlučně od  apoštola NC: “Přijetím  Ducha svatého skrze  žijícího apoštola  jsme  se  stali  novým  stvořením  v  Kristu (2K 5,17)" nebo “Každý,  kdo  přijal  Ducha  svatého  při  svatém  zapečetění [což je vkládání  rukou apoštola  NC] je  dítkem Nejvyššího,  a proto smí každý, kdo  je pokřtěn Duchem svatým,  věčného Boha beze strachu, důvěrně  a  s  dětskou  láskou  takto  oslovit.” Kdo by snad pochyboval, že je zde skutečně míněn pouze apoštol NC, který může Ducha  svatého  udílet,  nechť   si  přečte  následující  citáty: “Novoapoštolská   církev    vznikla   obnovením   apoštolátu" a “Království Boží  současné je spasitelné dílo,  v němž Bůh působí skrze  apoštoly  svého  Syna.  Zde  na  zemi  v  církvi Kristově, v Novoapoštolské církvi.”  Zvažme proto následující varování: “A kdo  se od Krista  a jím poslaných  apoštolů odvrací [míní  se apoštolů  NC],  dojde  sice  k  nějakému  cíli,  jenže ne k tomu, k němuž Ježíš ukázal cestu."  “...bez svátostí církve Kristovy jsi  pouhé  nic”.  Tedy,  pokud  si  někdo  myslí, že má Ducha svatého a je novým stvořením, aniž  by byl "zapečetěn" apoštolem, hluboce se mýlí, není Božím  dítětem a v konečném  důsledku se mine cílem.  Pouze obnovený apoštolský úřad je zdrojem Ducha svatého. Kult kmenového apoštola Úřad  kmenového apoštola se opírá o  stejné "důkazní" texty Písma,  jako katolická  teologie  při  snaze o  důkaz oprávněnosti papežství. Avšak  NC ve svém  výkladu  zachází mnohem  dále: “Jazyk Ducha svatého říká jasně a  zřetelně: Mezi Ježíšem Kristem a jeho obcí na  zemi je zřízen  úřad prostředníka [míněn  kmenový apoštol].” Kmenový  apoštol  se  implicitně  dostává  i  do  centra uctívání věřících.  Jedna  píseň  dokonce  nese  název  “Kmenový apoštole, přišli  jsme."  Podívejme  se  nyní  na  komentář  k příletu kmenového apoštola do Baty, města  ve střední Africe: “Kromě toho mají  výhodu [věřící],  že kmenový  apoštol bude  procházet těsně kolem  nich a  oni budou  mít snad  i možnost  podat mu ruku nebo zachytit jeho úsměv." Vezmeme-li  v úvahu, že kmenový apoštol je  jedinou  hlavou  církve  a  jeho  rozhodnutí  jsou  ve  všech církevních  záležitostech  konečná  a   závazná,  že  jeho  slovo zvěstované od oltáře je považováno za Slovo Boží (viz níže), nebo že je  dokonce jako apoštol prostředníkem  mezi člověkem a Bohem, můžeme se domnívat, co si asi věřící představí, je-li mu položena následující otázka: “Poznáváš i ty Pána v jeho apoštolovi?" Spasení skrze vkládání rukou Vkládání  rukou apoštola,  tzv. "zapečetění",  skrze které věřící  obdrží Ducha  svatého, bylo   zmíněno v  bodě 1,  kde bylo poukázáno na  jeho jasný, spásonosný  význam. Toto "zapečetění"  je dále synonymem  pro  "křest  Duchem  svatým".  Alarmujícím – i když neověřeným tvrzením - je prohlášení,  že  “dnes [1996]  je  v  Novoapoštolské  církvi  zapečetěno v průměru  dva až  tři  tisíce  duší denně... Síla  ducha působící shora je  dnes zjevná”. Bylo  by opravdu krásné, kdyby  v NC skutečně  takový počet  lidí byl  každý den  křtěn Duchem svatým. Avšak podívejme se o jakou  "sílu ducha" se ve skutečnosti jedná. “Při jedné  besedě s mládeží položil  představený tuto otázku: Co miluješ?... První spontánní  odpověď je něco jako  roznět. V tomto případě  zněla: "Vydělávat  hodně peněz."...Pak  následovala celá řada   podnětných   jiných   přání,   oblíbená  činnost,  koníčky a podobně... Představený pak zadal úkol, rozebrat položenou otázku s tím,  že  odpovědi  budou  zaslány  apoštolu oblasti... Rozhovor doznal  změn... Mnozí  prohlásili,  že  rádi  působí radost Bohu a lidem... Protože  se odpovědi... lišily,  zeptal se představený, zda  nebyly druhé  odpovědi poněkud  méně upřímné...  Konečně si jeden hoch dodal  odvahy a odpověděl: "Já myslím,  že druhá série odpovědí byla tak upřímná, jako ta první. Poprvé nám odpovědi jen tak  vyklouzly, ty  druhé již  byly uvážlivé.  Byly vedeny duchem a svědčily o  tom, čemu jsme  se naučili." S  touto odpovědí byli všichni srozuměni."             Vedení Duchem je zde tedy považováno za uvážlivou proklamaci naučené odpovědi. Vytěsnění kříže oltářem Oltář se v NC těší zvláštnímu významu. Slovo kázané od něho je  Božím  Slovem.  Protože   na  oltáři  působí  oběť  Kristova, prostřednictvím oltáře  mohou být spaseni  mrtví, a od  oltáře se může vyhlašovat odpuštění hříchů. Oltář je vyzdoben květy, což je chápáno  duchovně. “Žalmista  pak  zde  říká dále:  Slavte svátek ratolesti,  k rohům  oltáře se  ubírejte... Jako zde  je i tento oltář vyzdoben  květinami. A navíc  působí na tomto  oltáři stále ještě oběť Kristova." Jako by zde stál oltář namísto kříže.  “Jsme sice Boží děti, avšak stále ještě jsme všichni hříšníci. A každým hříchem si zasluhujeme  smrt. Jak je ale krásné,  bratři a sestry, že  můžeme přicházet  k dnešnímu  oltáři, zažít  Boží moc  a sílu, a dostat odpuštění  hříchů. Ať je proto  tento oltář zdoben... To nejdůležitější,  co  můžeme  dnes  získat... je  neustálá pomoc od oltáře… Pokoj... nám je vkládán  do duší jen  u oltáře… On  Tě zná  a čeká  na Tebe  neustále u  svého oltáře.” [Ani nasytit svou  duši nelze] “nikde  jinde než u  živého oltáře.” “Všemohoucí Bůh nás  chce mít tam, kde se  zjevuje jeho světlo, to jest u oltáře Páně. Zde vychází slunce jeho milosti.” Dodatečné spasení zatracených skrze oltář  Dle  učení NC  mají duše  zemřelých prostřednictvím oltáře možnost pokání skrze zvěstované slovo. Toto dílo prý začalo Kristovým sestoupením do  pekel a pokračuje dodnes,  skrze kázání slovo při oltáři, kolem  kterého se shromažďují duše  zemřelých. “Na všechny ty,  kdož  těmito  neblahými  událostmi  přišli  o život [myšleny polské  pogromy]  myslel  kmenový  apoštol  zvlášť,  když sloužil začátkem listopadu v hlavním městě Varšavě bohoslužbu za zesnulé. Protože dosud žádná duše není ztracena...”  “S Ježíšovou obětí přišel čas,  kdy se mohly  konat divy milosti  pro živé i  mrtvé. Proto   udílejí  apoštolové   našich  dnů,   stejně  jako   první apoštolové,  svátosti církve  Kristovy i  pro zesnulé.  Oltář, na němž  je člověku  skýtána pomoc   a spása,  je zbudován  na zemi, nikoliv  v  nebi.” “Duše,  které  již  nejsou  vázány časem a prostorem... obklopují dnes  oltář a chtějí zde,  kde se zjevuje slovo  Boží, přijmout  pomoc, světlo,  sílu a  milost... A dnes to neprožíváme jen my zde, nýbrž všechny duše, které přijdou z onoho světa  k  oltáři  Božímu.”  “Aby  připravil  cestu všem duším z onoho  světa,  toužícím  po   spáse,  otevřel  kmenový  apoštol předchozího dne skrze zvláštní  modlitbu přístup k oltáři milosti a k apoštolátu.” Oltářní zbožštění kázaného slova Každé  slovo, které  je kázáno  od oltáře  je přímé Slovo Boží. “Je to Pán,  jenž hovoří prostřednictvím svých služebníků, když hlásají jeho slovo u  svatého oltáře.” Toto tvrzení může křesťan  jen  obtížně  napadnout.  Avšak  po přečtení následujícího citátu získáme  na věc patřičný náhled.  “Nedávno jsem dostal od jednoho  kritického  vrstevníka  psaní,  kde ...píše: "Přestaňte už kázat, že každé slovo, hlásané u oltáře, je slovem Božím, zaznívá tu  i mnoho  lidského. Může  to být  nanejvýš slovo,  inspirované Duchem svatým."  Řekněte mi, drazí sourozenci,  co jiného je tedy lidské    slovo,   inspirované    Duchem   svatým,    než   slovo Boží... Nesporně je zde i možnost, že někdy od oltáře zazní lidská myšlenka...  My však  nechceme  analyzovat  a rozpitvávat,  co je slovo  Boží  a  co  je  slovo  lidské,  co  musíme  přijímat a co odmítat... Milí  sourozenci, bylo by to  nebezpečné... Pro nás je slovo  božského  kázání,  svaté  slovo  Boží...”  Pozornému čtenáři  neunikne,  že  ze  správného  předpokladu  -  (zazní zde i lidská myšlenka),  je vyvozen nesprávný (potřebný)  závěr - (je to svaté  slovo Boží). Ten,  kdo by chtěl  rozsuzovat, je varován (bylo by to nebezpečné). Toto  svaté slovo Boží je zvěstováno – snad aby se zajistilo vedení duchem – “ve volném kázání, tedy bez psané předlohy.” Oltářní odpuštění hříchů Odpuštění  hříchů je  v NC  chápáno jako  rituál, který je součástí bohoslužby. Uděluje se od “oltáře” a z přímého pověření apoštola na základě slovní aklamace kazatele. “Vyvrcholením  nedělní Bohoslužby je udílení svaté večeře  Páně, jemuž předchází společná  modlitba Otčenáše a odpuštění  hříchů.” “...Odpuštění  hříchů... se  ohlašuje ve jménu Ježíše Krista  a  z pověření apoštola.” “Syn Boží vložil svou zásluhu do  rukou svých apoštolů. Jim dal  moc: "Komu hříchy odpustíte,   tomu    budou odpuštěny…"” “Jak se nám zprostředkovává odpuštění  hříchu? Zvěstovaným slovem:  "Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista se  ti odpouštějí hříchy!”" “U jeho oltáře se můžeme posilnit a přijmout odpuštění hříchů.” “Je to jeho zázračný  oltář, kde božský lékař  léčí všechny nemoci duše, kde požíváme  nebeský chléb a  vodu života, kde  se nám odpouštějí všechny hříchy a zahlazuje vina duše." Jak je patrné, bez oltáře a apoštola není odpuštění hříchů  myslitelné. Bohoslužba jako služba Boha člověku Byť jen po letmém  čtení předcházejících bodů je zřejmé, že bohoslužba apoštola,  či jím pověřeného  nositele kněžského úřadu u oltáře  ozdobeného květy,  je  středem  a nutností  pro spasení člověka.  A  vskutku.  “Jen  si  vzpomeňte,  co  řekl náš kmenový apoštol:  "Bohoslužba  nemá  alternativu…”  “Při bohoslužbě slouží Bůh  nám, aby nás  připravil na věčné  společenství s ním. Protože je  našim nejvyšším cílem  dojít do tohoto  společenství, neexistuje pro nás  - a budiž to znovu zdůrazněno  - v životě nic důležitějšího  než  je  bohoslužba."  Opět,  jakoby  namísto obecenství  s živým  Kristem  se  zde objevuje  rigidní ceremonie slova "od oltáře", společné  modlitby “Otčenáš” a odpuštění hříchů. Bohoslužba je navíc chápána nikoliv jako služba člověka Bohu, ale výhradně jako služba  Boha člověku. “V  nejširším slova smyslu je  každé setkání  Boha s  člověkem službou,  kterou Bůh  člověku poskytuje. Je proto možno hovořit o "bohoslužbě", když Adam a Eva žili v ráji  a Bůh k nim přicházel a  s nimi mluvil... Bůh se tedy v své dobrotě  snížil k člověku a  sloužil mu tím, že  ho varoval před hříchem...” Chrám jako kultické místo Rovněž   chrám   má   pro   NC  nezastupitelnou  úlohu. Novoapoštolská teologie dokonce zachází tak daleko, že důležitost chrámu opakovaně opírá o starozákonní text Jákobova vidění nebeské brány  (1  M  28,17).  Po  příjezdu  kmenového apoštola do určité oblasti,   kde   působili   misionáři,   vždy   dochází   nejprve k "zapečetění" duší věřících a  k "vysvěcení" chrámu. “Z pověření apoštola  oblasti  Horsta  Ehlebrachta  vysvětil apoštol Reinhold Skielka  první  novoapoštolský  kostel  v...  [Litvě], ...za základ [bohoslužby] bylo vzato slovo Písma  1 Mojžíš 28,17: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská."" Jinde  je  psáno: “...apoštol oblasti... vysvětil kostel v Baltě. Při této bohoslužbě… základem bylo slovo z Písma [opět] 1 Mojžíš 28,17.” Evangelium obnoveného úřadu Jako u mnoha zcestných učení, bývá nejprve k biblické zvěsti přidán bod, který však později  hraje  klíčovou  úlohu  ve  formování  konvertita (proroctví  Ellen Whiteové  u adventistů  sedmého dne,  kult  svatých u  katolické  církve,  doktrína  Kristova  utrpení  a  jeho následného vítězství nad satanem v pekle u hnutí Víry atd.) Tento bod zdánlivě nehraje podstatnou  roli při konverzi člověka, ovšem později vede  k vědomí výlučnosti u adventistů,  snaze ovlivnit Syna skrze jeho "Matku”, nebo  pocitu  moci  u některých  křesťanů,  kteří ve jménu Ježíše “šlapou  satanu po  hlavě”.  V   NC se  spolu s  evangeliem zvěstuje zapečetění a  apoštolský úřad. “První zapečetění  bratři a setry pak  hlásali  evangelium  a  zvěst  o  nově  zřízeném apoštolském úřadě.” Jindy působila zvěst o novém úřadě prý tak mocně, že jistý  muž cestoval  700 kilometrům,  aby přijal zapečetění. “Když se  zmíněný muž  dozvěděl, že  opět působí  apoštolové, nastoupil tuto dalekou cestu, aby se nechal zapečetit.”              BIBLICKÁ ANALÝZA DOKTRÍN  NC Výlučné postavení NC pro spasení člověka  Jakákoliv snaha učinit dílo spásy závislé na prostřednictví člověka,   či   k   tomu   vyvolené   skupiny,  je  opovážlivost. Probuzenecká  hnutí v  křesťanství si  nikdy nenárokovala monopol na  spasení. Snaha o vlastnictví  pravdy je  známkou sektářství. V historii  křesťanství vznikaly  různé úchylky  tím, že zdánlivě zapomenutá pravda byla rozvinuta do obludných rozměrů, až nakonec vytlačila samotné jádro evangelia. Zde bychom to snad mohli vidět jako důsledek  opominutí apoštolského úřadu.  Církev zná pastýře, učitele, evangelisty  a s různým věroučným  pochopením i proroky, avšak k úřadu apoštola jakoby se nikdo nehlásil. NC však na úřadu apoštola postavila  zcela chybnou teologii. Její  učení je hrubou a jednostrannou karikaturou a  neporozuměním biblické zvěsti "spasení z milosti skrze  víru". Na místě Kristově  stojí kmenový apoštol, na  místě kříže  je zdobený  oltář a  na místě církve pyramidální struktura. Duch  svatý je udělován  na příděl a  místo obecenství s Bohem je zúženo na liturgickou bohoslužbu u ”oltáře”.  Boží Slovo je imitováno kázáním a kritika  se zamítá.  Přes to NC tvrdí,  že právě  ona vznikla obnovením apoštolátu a že skrze ni působí praví apoštolé. Kult kmenového apoštola Kult kmenového apoštola je pro NC natolik typickým, že  jej lze jen  těžko přehlédnout. NC  tvrdí, že právě skrze ní se ve 20. století obnovil úřad apoštola, přičemž kmenový apoštol  je  nástupcem  apoštola  Petra.  Nahlédneme-li  k  těmto tvrzením  z  biblického  i  historického  pohledu,  shledáme,  že nemohou obstát. Předně, Petr  byl apoštolem Dvanácti, tedy očitým svědkem    Kristova    života,     povolaným    před    Kristovým nanebevstoupením (Sk 1,21-22).  Tato jedinečná kategorie apoštolů zůstala uzavřenou skupinou, která nemá pokračování, a která tvoří apoštolský základ církve (Zj 21,12 a Ef 2,20). Ostatní apoštolé jsou povolání Kristem po jeho vzkříšení (Ef 4,8-11). Jakkoliv byl Petr ve své  době výjimečný ve svém povolání  (Mt 16,17-20), jeho pověření "svazování a rozvazování" je dáno též ostatním učedníkům (Mt  18,18).  Petr  také  nikdy  nebyl  tím,  kdo  by jako jediný vydával nebo  schvaloval církevní rozhodnutí.  Je to právě  Petr, kdo se musel  ostatním apoštolům zodpovídat za styk  s pohany (Sk 11,1-3) a  je to také  Petr, apoštol Dvanácti,  který byl veřejně napomenut  apoštolem Pavlem,  když později  pokrytecky couval  od toho, co právě před apoštoly kdysi obhajoval (Ga 2,14). Ještě závažnější  je tvrzení, ve  kterém je kmenový  apoštol představen jako prostředník mezi člověkem  a Bohem. V důsledku to znamená, že  člověk může mít  k Bohu přístup  jedině skrze apoštola.  Písmo, které  NC tak  s oblibou  cituje, však říká: “Je totiž jeden  Bůh a jeden  prostředník mezi Bohem  a lidmi, člověk Kristus Ježíš...(1  Tm 2,5). A také: “Prostředníka není  potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden” (Ga 3,20). Z tohoto  důvodu nelze vidět domnělý  úřad kmenového apoštola jinak,   než  novodobý   kult  nedotknutelné   a  nezastupitelné autority člověka. Vezmeme-li  v úvahu citované úryvky,  ve kterých věřící zpívají kmenovému apoštolovi chvalozpěvy nebo touží se jej dotknout, či vidět jeho úsměv, máme před sebou  zřejmou oslavu člověka, stojícího na místě samotného Spasitele. Spasení skrze vkládání rukou Křesťané všech církví  věří, že dar  Ducha svatého přijímá člověk na základě ospravedlnění z  víry (Ga 3,14). Tudíž ten, kdo dar  Ducha  svatého  neobdržel,   není  Božím  dítětem  (Ř  8,9). Jestliže NC  prohlašuje, že dar  Ducha svatého, jehož prostřednictvím se člověk stává “novým stvořením”, je  možné obdržet pouze prostřednictvím  apoštola, a tento apoštolský úřad byl obnoven v NC, činí si  tak nárok být jedinou spasitelnou církví.  Jak by totiž mohl  křesťan obdržet Ducha  svatého, pokud nebyl "zapečetěn"? O tom, že Ducha svatého je možné obdržet přímo  obrácením   se  k  Bohu,  svědčí   Písmo  popisem  situace v Kornéliově  domě, kde  byli posluchači  apoštola Petra dokonce Duchem svatým pokřtěni ještě během jeho kázání (Sk 10,44). Je možné, že na mladé  křesťany v rozvojových zemích, kteří se  obracejí  ke  Kristu,  může  poselství  o "zapečetění" učinit dojem a nechají proto na sebe vzkládat ruce. Z historie, ale i ze současnosti jsou známé případy,  kdy skrze vzkládání rukou člověka "aktivního"  v   duchovních  věcech,  může   vzniknout  nebezpečná duchovní vazba.  Snad za všechny uveďme  příklad hodináře Phianese Quimbyho, který  se podrobil vkládání  rukou jasnovidce. Quimbyho pravděpodobně  obdobná  služba  paní  Eddyové  způsobila, že Mary Baker  Eddyová  založila   rozsáhlou  sektu  "Křesťanská  věda". Ačkoliv jsou  v Bibli známé příklady,  kdy skrze vzkládání rukou byl sdílen dar Ducha svatého,  např. (2 Tm 1,6), je zřejmé, že skrze vkládání  rukou může být sdílen i  dar ducha nesvatého. Člověk  se  tak  může  doširoka  otevřít  doktrínám,  které  jsou ze "stejného ducha". Vytěsnění kříže oltářem Již  samotné  kultické  používání  oltáře k bohoslužbě je vyprázdněním  Kristova  kříže.  Oltář  totiž  sloužil ke zvířecím obětem a v době Nového Zákona  je nahrazen křížem, kde byl jednou provždy obětován Ježíš Kristus  za hříchy celého světa. Existence oltáře  naznačuje "opakující"  se  oběť  a pozbývá  tudíž smyslu. Oltář křesťanů představuje duchovní podíl na těle a krvi Páně pro každého křesťana (Žd 13,10) a nejen pro ty, kteří měli na oltářní oběti podíl ze Zákona (Nu  18,9). Představa fyzického oltáře jako místa  pro odpuštění  hříchů, setkávání  člověka s  Bohem atd. je úzce  spjata se  starozákonním pojetím  oltářní oběti. Roztržením chrámové  opony  v  době smrti Krista se  však otevřel přístup do svatyně každému  člověku a  služba oltáře tak byla zrušena skrze kříž. Dodatečné spasení zatracených skrze oltář Svátosti pro mrtvé duše nejsou ničím jiným než spiritismem. Bůh je sice  Bohem těch, kteří čekají na vzkříšení spravedlivých (Mt  22, 28-32), avšak v žádném případě těch,  kteří zemřeli ve svých  hříších. O možnosti účasti mrtvých na bohoslužbě praví žalmista:  “Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny  a vzdají ti chválu?" (Ž 88,11). Kristova  vážná  slova:  “...nenarodí-li  se  kdo  znovu,  nemůže spatřit království Boží" (J 3,3) stále platí. O Kristově sestoupení do pekel  je mezi teology mnoho dohadů a doktrín,  avšak   jen  kultická  učení   dávají  této  události spásonosný  podtext. Není  vůbec snadné  s jistotou  říci, co bylo výsledkem Kristova poselství v  pekle, avšak je poměrně snadné říci, co  jím nebylo. Spasení  bylo dokonáno na  kříži (Kol 2,15) a Syn člověka odpouští hříchy na zemi, nikoliv v pekle (Mt 9,6). Oltářní zbožštění kázaného slova Učení,  že slovo  od oltáře  je zbožštělé,  nemá biblickou oporu. Pravdivost kázaného slova není potvrzena tím, kde a kým je řečeno, nýbrž tím, co je jeho  obsahem, t. j., zda odpovídá Písmu. Strašit  posluchače  tím,  že  rozsuzovat  a  oddělovat  Boží  od lidského  je  nepatřičné,  ba  dokonce  nebezpečné,  je obyčejnou manipulací.  Sám apoštol  Pavel vyžadoval,  aby jeho  kázání bylo zkoumáno  a  rozsuzováno  (Ga  1,8).  Berojští  židé na každý den zkoumali Písma,  zda-li je to  tak, jak říká  apoštol (Sk 17,11). Strach z  biblického rozsuzování má každý  kult, a proto vyžaduje nekritičnost od  svých oveček různým  způsobem. Nejčastěji je  to nepřímý  nátlak  -  klidně   si  zkoumej,  ale  zůstaneš  ochuzen a nepožehnán.  Jindy se např. staví výše než pravda jednota a kdo učení veřejně zkoumá, ten ji rozbíjí atd. Zde  však   je  nátlak  na  nekritičnost  mnohem citelnější - je to nebezpečné. Oltářní odpuštění hříchů Někdy se k  tvrzení o odpuštění  hříchů od oltáře  přibírá výklad, že ten, kdo se chytl  rohů oltáře, byl očištěn od hříchu, za  který  zasluhoval  smrt.  Avšak  samotný  oltář  nemá  žádnou očišťující moc. Chycením se jeho  rohů pouze zajistilo život před krevním  mstitelem  tomu,  kdo  zabil  bez  zlého úmyslu, nikoliv zproštění viny. Pojetí odpuštění  hříchů, jakožto obřadního  rituálu pozbývá smyslu, a to ze dvou  důvodů. Jednak upírá člověku jistotu Božího odpuštění na základě osobní modlitby  (1J 1,9) a činí tak člověka závislého na bohoslužebných úkonech, a jednak nezohledňuje osobní pokání, bez kterého odpuštění není možné obdržet (L 13,3).      Tvrzení, že pouze apoštolé mají moc odpouštět hříchy pro zásluhu, kterou  jim  Ježíš  svěřil,  popírá protestantské učení o všeobecném kněžství. Autorita odpuštění není dána pouze apoštolům, nýbrž i učedníkům (J 20,23). Bohoslužba jako služba Boha člověku Pojetí bohoslužby  jako  výhradní služby  Boha člověku  je zavádějící. Služba  také  směřuje  od  člověka  k  Bohu. Služebníkem je míněn člověk a pánem Bůh. Navíc je nebezpečné omezovat bohoslužbu pouze na shromažďovací rituály. Sloužit Bohu je třeba neustále.        Takovéto   chápání   bohoslužby   je  však u   kultického  učení pochopitelné.  Člověk  se  stává - místo  na  Bohu -  závislým  na rituálech  (odpuštění hříchů  a slyšení  Božího Slova  od oltáře) a na autoritách  - jen oni  mi mohou zprostředkovat  tyto věci. V tomto  zorném  úhlu  můžeme  chápat,  že  pro  věřící NC skutečně bohoslužba nemá alternativu. Chrám jako kultické místo Opírat  nutnost  existence  chrámu  o  starozákonní  texty je nepodložené. Vždyť v době novozákonní je chrámem Božím církev (Ef 2, 21 -  22). Prvotní církve se scházely po  domech (1 Kor 16,19) nebo jiných, např. pronajatých místech  (Sk 19,9). Sotva zde byly zbudovány   oltáře  nebo   něco,  co   by  připomínalo   pozdější církevnické  relikvie.  Přes  to  se  zde  konaly divy a zázraky. Opodstatnit  biblicky nutnost  existence "vysvěceného"  chrámu je tedy nemožné. Je to však možné v rámci jiného chápání. Člověk  se stává  závislý nejen  na člověku,  nýbrž i  na určitém místě, které "potřebuje", aby si mohl nechat sloužit od Boha. Evangelium obnoveného úřadu Rozšíření zvěsti evangelia o další, byť sebelépe míněný věroučný prvek je pro kultické učení  více  než  typické. Pavel  však při svém kázání neznal nic než Krista ukřižovaného  (1 Kor 1,23 a 2,2).   SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY 1.        Co  je   Novoapoštolská  církev?,  Nakladatelství  Friedrich Bischoff, 6000 Frankfurt nad Mohanem 1 4481292 (czech) str. 2 2.        Z  projevu   kmenového  apoštola,   Naše  Rodina,   časopis Novoapoštolské církve, 4/96, str. 4-5 3.        Modlitba  "Otčenáš",  Naše  Rodina,  časopis  Novoapoštolské církve, 9/95, str. 9 4.        Velká  slavnost   v  jedné   obci,  Naše   Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 3/96, str. 9 5.        Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolesti, k rohům  oltáře se  ubírejte, Naše  Rodina, časopis Novoapoštolské církve 6/95, str.4 6.        Bože,  pro  své  jméno  mě  zachraň  a  ujmi  se mé pře svou bohatýrskou  silou,  Naše  Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 4/96, str. 4 7.        Kmenový apoštol  v Rovníkové  Guineii,  Naše  Rodina, časopis Novoapoštolské církve 6/95, str. 3 8.        Ve služebních  Božích chceme  poznat Pána,  jak se zjevuje dnes!, Naše Rodina, časopis Novoapoštolské církve, 4/96, str. 6 9.        Ale máme ducha  víry... Naše Rodina, časopis Novoapoštolské církve, 9/95, str. 4 10.     Co  miluješ?  Naše  Rodina,  časopis  Novoapoštolské církve 6/95, str. 10 11.     Hospodin  je  Bůh...  Naše  Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 6/95, str. 4-5 12.     Slepé  povedu cestou... Naše  Rodina, časopis Novoapoštolské církve, 8/96, str. 7 13.     Z kázání kmenového apoštola ve Varšavě, Naše Rodina, časopis Novoapoštolské církve, 5/96, str. 3 14.     Divy  pro mrtvé, Naše Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 6/95, str. 2 15.     Slepé   povedu    cestou..., Naše   Rodina,   časopis Novoapoštolské církve, 5/96, str. 6 16.     Z kázání kmenového apoštola ve Varšavě, Naše Rodina, časopis Novoapoštolské církve, 5/96, str. 5 17.     Bůh  volá, Naše Rodina, časopis  Novoapoštolské církve, 4/96, str. 2 18.     Bohoslužba  v  Magdeburgu,  časopis  Novoapoštolské  církve, 4/96, str. 6 19.     Novoapoštolská  církev,  Nakladatelství  Friedrich Richgoff GmbH, D-6 000, Frankfurt am Main, 1993 20.     Učení a poznání, Naše rodina, časopis Novoapoštolské církve, 3/96, str. 8 21.     Na cestu, Naše rodina, časopis Novoapoštolské církve, 5/96, str. 2 22.     Kmenový apoštol v  Rovníkové Guineji, časopis Novoapoštolské církve 6/95, str. 2 23.     Bohoslužba v Lomé, Naše rodina, časopis Novoapoštolské církve 8/95, str.6 24.     Apoštolové  píší  mládeži, Naše rodina, časopis  Novoapoštolské  církve, 9/95, str.9 25.     ...kolem  zeměkoule,  Naše  Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 9/95 str. 11 26.     Dílo  Boží  v   Rovníkové  Guineji,  Naše  Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 6/95, str. 8 27.     Kmenový apoštol v Sasku - Anhaltsku,  Naše  Rodina,  časopis Novoapoštolské církve, 2/96, str. 4