Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE Každá kultura snad dospěla vlastním myšlením a pozorováním k pojmům duše a duch. Jsou to slova potřebná a užitečná, a my jimi označujeme významné lidské vlast­nosti. Hovoříme-li o lidském duchu, míváme na mysli souhrn „vyších“ schopností jako vnímání, myšlení, pamatování a tvorbu představ,... mluvíváme-li o duši míváme na mysli schopnost citu a sebeuvědomění.

Význam pojmů duše a duch bývá však chápán i jinak. Ne jako označení určitých vlastností a schopností člověka, ale jako něco existujícího i mimo tělo a v těle pouze přebývajícího. Jako sama mystická podstata života,- jako samotný vlastní život. Duše je podle těchto představ to hlavní a mystické byť očima neviditelné, co s životem do těla vchází, co dělá člověka člověkem,- a co smrtí z člověka odchází a tím způsobuje jeho nežití a jeho smrt, zanechávajíc za sebou jeho viditelné tělo jako prázdné a zby­tečné. Člověk je ovšem člověkem, a na tyto vnucující se představy nabaluje zvídavé otázky: Kam duše po smrti odchází, kde přebývá, co tam dělá, a kde se naopak bere a odkud do těla přichází, aby je oživila. Na iracionální otázky nabízejí se iracionální odpovědi, a kdo si je umí vymyslet a přesvědčit o nich druhé,- ten jeví se moudrým, důležitým a mocným. Proto snad všechna náboženství se zmocňují otázek duše a du­cha. A s nimi filosofie, pro kterou jsou otázky duše a ducha zajímavým tématem. I té­měř moderní encyklopedie se zcela vážně zabývají otázkami dichotomie a trichoto­mie,- to jest zda se člověk skládá z těla a duše, nebo dokonce z těla, duše a ducha,- nebo zda člověk je jednota, kde duše a duch označují určité vlastnosti a projevy exis­tence vysoce organizované živé hmoty. Přičemž na člověku a jeho bytí mohli bychom stejně dobře abstrahovat i další projevy a stránky: Například povahu,- ale také bolest nebo stín. A ptát se pak, kde je má bolest když mne nebolí, i kam odešly stíny když slunce zapadlo. A hledat v kosmu Bolest s velkým „B“. Zcela jednoznačně a dogma­ticky na to odpověděl svým odmítnutím snad jen marxismus, prohlašující člověka až biblicky za jednotu. Nechci a nebudu hovořit odmítavě o všelijakých pověrách případně i komerčně vy­užívaných, které se na pojmy duch a duše nalepují,- ale nebudu hovořit ani kladně o moderních vědecko- lékařských odvětvích, jejichž jména začínají na „psycho-“ a která jsou nesporně velice užitečná. Protože já mám dnes hovořit o duši a duchu podle Bible. Zde však nemohu nepřiznat, že v křesťanských církvích panuje dodnes mnoho ne­dorozumění. A jde právě o onu základní otázku zda duch a duše existují i mimo tělo,- snad na zemi, snad v nebesích,- a zda jsou v tom případně obecně nesmrtelnými,- nebo dokonce regenerujícími a mezi těly se přesouvajícími. Církve se zde dodnes vyhýbají přímé odpovědi, a na přímo položené otázky neodpovídají. I v Bibli se ovšem hodně mluví o duši a duchu. O duši člověčí, ale také o duši zví­řecí. A o duchu vůbec, o duchu lidském, ale také o Duchu svatém, o Duchu Božím,- o duchu života, o duchu slávy, o duchu moudrostí, rady, síly, umění, o duchu bázně... až i o meči Ducha. Hledal jsem si odkazy a našel jsem jich mnoho set nad tisíc. Z toho se pak může zdát, že duše a duch jsou to oč v Bibli jde, a že ani Bible ani evangelium neznají a nevidí nic vyššího a důležitějšího. Problém je v tom, že když se někdy kolem roku 1250 pokusila církev o harmoni­zaci víry a rozumu (tuto harmonizaci provedl Tomáš Akvinský, žijící kolem 1250 n.l., dodnes uznávaný církevní otec, který přitom vyšel z Aristotela (kolem - 350)), zakot­vila „neomylně“ do svých dogmat středo- a starověké přírodovědní představy a nasa­dila církvi brýle pohanského, předbiblického a již tehdy dávno zastaralého filosofic­kého vidění. A v tom i nebiblické, nevědecké představy o duchu a duši. Čteme-li i moderní katolické tisky, vyčuhuje z nich Tomáš Akvinský respektive Aristoteles i dnes. A zamyslíme-li se nad výklady písma z pera i některých našich moderních pro­testantských teologů,- objevíme tam ony představy rovněž. Dospělým členům mé církve, kteří mají i vysokoškolské vzdělání, nečiní problém hovořit o oddělitelnosti duše od těla, o obecné nesmrtelnosti lidské duše i o převtělování. A stavět více na Aristotelovi než na Písmu, takovouto víru pokládat pak dokonce za svou přednost a zásluhu, a povýšeně napadat i vědu jako takovou. O tom, jak skutečně myslí Bible o duši a duchu dovolím si ocitovat stať z biblic­kého slovníku. (Biblický slovník, Adolf Novotný, 1956, Edice Kalich, Praha). Podtr­huji sám).  Dosti často se diskutovalo o tom, zda se podle Písma člověk »skládá« ze tří slo­žek tělo, duše, duch, či jen ze dvou (tělo a duše, t. zv. dichotomie). V otázce takto po­ložené se nedošlo k závěru zcela přesvědčivému. Důvodem této obtížnosti najíti uspo­kojivou odpověď, je patrně to, že sama otázka není kladena dosti správně a při­měřeně biblickému myšlení. Předně je třeba si uvědomit, že bibličtí pisatelé neužívají těchto výrazů [ostatně ani jiných!] zcela jednotně, nýbrž s rozličnými odstíny a dů­razy a s rozličnou upřesněností: někdy v běžném »lidovém« smyslu, jindy s pozoru­hodnou pojmovou vypracovaností. To už samo o sobě ztěžuje, ne-li znemožňuje podat přehledný a jednotný obraz pojmů biblické antropologie [učení o člověku]. K tomu přistupuje druhá okolnost: bibličtí autoři nesoustřeďují zpravidla svůj zájem na člo­věka samého o sobě. Neusilují o vystižení a popis jeho bytosti, jeho složek a t.p., jak se člověk jeví předmětnému a isolujícímu nazírání. Právě na vrcholech biblického svědectví jde o člověka před Bohem; člověk je tu viděn ve vztahu k Bohu, a to kon­krétně k Božímu soudnímu i spasitelnému jednání. Tímto zorným úhlem jsou určo­vány všecky biblické antropologické pojmy. Lze proto podati uspokojivou celkovou odpověď na otázku, jak se jeví člověk ve světle zjevení a spasení Božího, nikoli však na otázku, z jakých složek se »skládá«, je-li pozorován sám o sobě. Jde tedy o to, při­pojuji já, že otázka po duši a duchu vůbec a jejich vztahu k tělu není přirozeně bib­lická, protože biblickou otázkou je, zda a jak stojí člověk (a tedy celý člověk) před ná­roky svého boha.  Slovník pak pokračuje:»Duch« není v prvé řadě ústředně vyšší složkou lidské by­tosti, »tělo« pak není jen nějaká nižší složka lidské bytosti, nýbrž je to člověk ve své celosti, arci s důrazem. na lidskou slabost, pomíjitelnost, nicotnost a [zejména v NZ}hříšnost v kontrastu k Bohu. »Tělo« a »Duch« nejsou dvojatost nižší a vyšší složky v člověku, nýbrž o dvojitost mezi člověkem a Bohem. V Písmu se mluví arci také o »duši«, ta však zpravidla není vůbec »složka« člo­věka, nýbrž jeho »oživenost«, to, co odlišuje živou bytost a to i zvířecí! od mrtvé; ne­lze tedy mluvit ani o »rozdělení« člověka na »tělo« a »duši«, nýbrž o tom, že jeden a týž člověk, který jest po stránce své pozemské povahy »tělem«, jakožto žijící jest »duší«; přitom je nejednou naznačeno, že tato oživenost je darem Božího »ducha ži­vota« Také NZ se v hlavní linii přidržuje tohoto starozákonního nazíráni a způsobu vy­jadřováni, i když jej různě obměňuje. Je důležité pamatovat, že v těchto výrocích není vyjádřeno jádro biblického pojetí člověka, a že by bylo zcela nemístné budovat na nich náročné teorie o biblické antropologii. Rozhodující je, jak jsme už naznačili, že se Písmo soustřeďuje na vztah člověka k Bohu jednajícímu v milosti i v soudu, nikoli na stav člověka samého o sobě. Konec citátu Z toho co jsem ocitoval mi vyplývá, že Bible bere člověka zcela materialisticky jako jednotu a celek. Člověk se neskládá z vyšších a nižších složek ani dvou ani tří, jak to zkresluje církev. Člověk je prostě člověk. A to co bibli zajímá je, zda a jak tento člověk stojí před svým Bohem. Slovem „tělo“ kárá pak Bible člověka když se chová živočišně. Kdežto o duchu hovoří tam, kde člověk je nebo má být ovlivněn Boží vůlí. Slovem duše se pak zdůrazňuje, že člověk není věc, ale jedinečná živá bytost. Je škoda, když si proti přiměřenému chápání a rozumění vlastní biblické zvěsti ne­cháváme zvenčí vnucovat starodávné, pohanské, předkřesťanské a primitivní představy o duchu a duši. Domnívám se, že je škoda, když jsme vedeni a vyzýváni k pohrdání obecným poznáním i k potlačování vlastního rozumu, když jsme manévrování do vnitřní rozpolcenosti, když jsme vedeni k primitivnímu odboji proti vědě a vědění. Protože nadměrným až téměř výlučným zájmem o duši a ducha zpronevěřují se bib­lická náboženství i samotnému biblickému důrazu,- totiž důrazu na člověka a společ­nost. Snad jsem to již i jinde zdůrazňoval, že židovství i křesťanství jsou svým půvo­dem a základem náboženství společenská. Bibli, alespoň v jejím nadhledu, jde o to, jak má člověk žít polidsku mezi lidmi, aby byl člověkem v tom nejkrásnějším slova smyslu zde na zemi. Shrnutí závěrem: Evangelium není naukou o duších a duchách. Evangelium je kristovské pozvání k novému myšlení a životu. Slova duch a duše nejsou v Bibli slova cílová, ale služebná. Ponechme je v Bibli, ale snažme se je přijímat i chápat v jejich biblické mnohoznač­nosti, neurčitosti, nevědeckosti, naivitě a třeba i rozporech. Pokud pak i k těmto ter­mínům a pojmům přeci jen chceme přistupovat vědecky a analyticky,- nedržme se ná­zorů scholastika 13. století tím méně pak dávného filosofa pohanského. Ale vyjděme z poznání a myšlení současného, které,- i když asi ani ono není konečné,- je jistě pravdě a skutečnosti bližší než to, s čím nás naše církve dodnes matou.  Protože Bible a evangelium nejsou naukou o duchách a duších. Evangelium je Kristovské pozvání k novému myšlení a životu adresované lidem tady na zemi. (5.6.04)   Obsah: 1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
                        ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005 Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail i.herold@quick.cz >.