Grano Salis

Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“
Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje."
  Na stránce obohu.cz je kralická Bible se strongovými čísly, pod kterými je u každého slova tabulka z možnostmi překladu toho daného slova. Toto následující slovo je ze Židům 12,4 a je to slovo hřích, řecky HAMARTIA.

  G266

ἁμαρτία, ας, ἡ  [hamartia]

hřích, provinění ¦¦ (τὸ, τὰ) περὶ ἁμαρτίας oběť / oběti za hřích(y)

Ten čtvrtý verš je v kralickém překladu zajímavý:
   ,,Žid 12:4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce."
Podle tohoto textu se člověk může zprotivit sám sobě až do krve, když bojuje proti hříchu.
Zprotivit se sobě až do krve, znamená touhu raději sám sebe zabít, než žít a přitom hřešit.
Přikázání ovšem zní "NEZABIJEŠ", tak co teď s tím? Kdyby se totiž člověk zabil, tak zhřeší proti Božímu přikázání, a tak by mu to zabití sebe samého vůbec nepomohlo.
Podle toho strongového čísla v kralickém překladu na stránce obohu.cz je možné přeložit slovo "hamartia" jako slovo "hřích", což doslovně znamená "PROVINĚNÍ".
Hřích je provinění proti Bohu, a když má člověk zdravé svědomí, tak mu to provinění začne vadit, a tak se ho chce zbavit, touží být očištěn ve svém svědomí. Ve všech lidských případech se člověk pokusí očistit vlastní svědomí sebenápravou, což znamená, že se začne snažit dělat skutky, které Bůh po něm žádá. Podle Pavla toto snažení člověka dělat Boží skutky proto, aby tak člověk nehřešil, a tak měl očištěné svědomí, uvede člověka ještě do většího hříchu, viz. Římanům 7,18-25.
Pavel to také popisuje v Galatským 3,22-25 jako Boží výchovu.
Je totiž dobré pro člověka, když se chce zalíbit Bohu. Když to začne dělat tím, že se snaží vykonávat jeho příkazy, tak po určitém čase pozná, že toho není schopen, protože při snaze vykonávat Boží příkazy začne ještě více hřešit, čímž ho jeho svědomí odsoudí, a tak se chce člověk raději zabít, i když ví, že to mu nepomůže.
A toto nazval Pavel výchovou Boží: ,,Písmo zavřelo všechny pod hřích".
  K čemu směřuje tato výchova?
Tato Boží výchova má dosáhnout toho, že člověk v ní pozná, že není schopný za žádných okolností vykonat žádné z Božích přikázání, a že je odkázán "pouze" na víru, že to, co Bůh přikázal, také vykoná.
Kdo takto věří, již není pod výchovou. Člověk této víry totiž již ví, že žádné z Božích přikázání nemůže vykonat, a ví to proto, že prošel Boží výchovou, ve které se ze vší své síly snažil Boží přikázání vykonávat a při tom tím více hřešil, a tak se zprotivil sám sobě skrze tu svou snahu a úsilí vykonat Boží přikázání, to proto, že ta jeho snaha a úsilí vykonat Boží přikázání způsobila v něm ještě větší hřešení.
Římanům 11,32
,,Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval."
A tady se dostáváme k pochopení Božího záměru s člověkem.
Bůh chce, abychom konali to, co jemu se líbí, to je to, co přikázal. Jenže člověk je ve své přirozenosti slabý na to, aby to takto činil, a tak Bůh mu nabídl ještě jedno řešení této bezvýchodné situace.
Bůh člověku nabídl VÍRU.
Když člověk uvěří, že Bůh skrze něho udělá všechno, co sám přikázal, tak ten člověk to v této víře již nemusí činit, přitom se líbí Bohu, viz. Židům 11,1.6.
Jak by ale mohl uvěřit, když předtím vůbec nezkusil líbit se Bohu svými skutky?
A to je ta smrt kříže, že při vykonávání svých skutků podle Božích nařízení člověk hřeší, což ho skrze jeho svědomí jeho proviněními zabije.
A protože tuto vinnu našeho svědomí na sebe vzal Ježíš na svém kříži, tak je naše svědomí očištěno Boží mocí. Kdyby Ježíš nezemřel místo nás na kříži, tak by Bůh nikdy neočistil naše svědomí. Kdyby ano, stal by se nespravedlivým.
Protože Bůh je nadmíru spravedlivý, a zároveň plný lásky ke svému stvoření, proto poslal svého Syna v těle, který nikdy nezhřešil, a tento Syn vzal na sebe všechna naše provinění proti Bohu, která jsme spáchali při snaze se mu líbit svými silami podle své vůle při vykonávání jeho nařízení, což byla Boží výchova, kterou nás Bůh nechal projít. Tato jeho výchova způsobila, že potom přišla od Boha víra, tak jsme se s radostí připojili k této víře, a tak se již nesnažíme pod Boží výchovou vykonávat jeho příkazy, protože věříme, že Bůh je sám svou mocí, skrze nás uvádí v realitu našeho každodenního života.
Jedno ale přece nechává na nás.
A to je zjeveno v tom verši Židům 12,4 na stránce obohu.cz pod tím strongovým číslem u slova "hříchu".
Je tam totiž slovo περὶ ἁμαρτίας, které je přeloženo jako "oběť".
Podle dalších zjevených slov Bible to znamená, že obětujeme Bohu své konání svých skutků podle své vůle skrze svou sílu. To obětování těchto naších skutků znamená to, že se jich zcela zřekneme skrze víru, aby tak v nás mohl konat Ježíš Otcovu vůli. To znamená, že v nás Ježíš začne po tomto našem obětování konat Otcovy příkazy skrze veškerou moc, která mu byla dána na nebi i na zemi. Obětujeme tyto své skutky zřeknutím se jich proto, že jsme ve výchově Boží poznali jejich neužitečnost pro Boží království.
Takto se stáváme živými již v každém dni svého pozemského života, který potom přechází až do věčnosti. My se zříkáme svých skutků, konaných podle písem svou silou ze své svobodné vůle jediným způsobem. Ten způsob je takový, že se jich zříkáme ze své svobodné vůle a ze vší své síly, protože chceme. A chceme proto, že jsme poznali ve výchově Boží svou slabost těla, ve které nejsme schopni vykonat žádný dobrý skutek, kromě jednoho jediného, obětování sebe samého Bohu a jeho skutkům.
Takto jsme zachováni jako svobodné bytosti, a tím pádem nejsme v žádném případě Božími loutkami, jak by si mohl někdo myslet.
Jiří

1Bůh promluvil všechna tato slova:
2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.
3Neměj žádné bohy kromě mne.
4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.
8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách."

Kdo tyto věci činil, tomu Bůh žehnal, a tak měl člověk dobrý život.

To byla ta první poslušnost Bohu. Kdo ty skutky podle těchto přikázání nečinil, Boha neposlouchal.

Po čase určeném Bohem přišel Bůh s jiným druhem poslušnosti.

V této poslušnosti již člověk nemusí činit ty skutky přikázané v té první poslušnosti, ale stále musí něco činit, aby tak poslouchal Boha. Pokud to neučiní, nečiní Boží vůli, protože nečiní Boží skutky, a tak Boha neposlouchá. Ten skutek Boží v té nové poslušnosti je pouze jeden jediný. Ten, kdo ho činí, poslouchá Boha a tak má život věčný.

Co je tedy tím jediným, novým skutkem poslušnosti Bohu?

Jan 628-29

,,„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

Kdo činí tento skutek, ten poslouchá Boha, a tak již nemusí činit žádné jiné skutky proto, aby tak byl poslušný. Tento jeden jediný skutek člověku, který ho dělá, mu zajistí to, že tímto skutkem na sto procent poslouchá Boha, i když nic jiného neudělá, a nedělá.

Tato nová poslušnost člověku, který takto poslouchá, zajistila věčný život v Boží slávě.

Je tu ovšem jedno ALE.

Když totiž člověk smíchá tyto dvě poslušnosti dohromady a začne v té druhé uplatňovat i tu první, v domnění, že to tak má být, tak ta druhá poslušnost přestane platit, protože platí vždycky jenom jedna, nemůžou zůstat v platnosti obě dvě. Jestliže se člověku zdá, že ta druhá poslušnost nemůže být dostačující na jeho záchranu pro život věčný s Bohem v jeho slávě, a tak pro jistotu své záchrany začne ve svém životě uplatňovat i tu první poslušnost, tak tím udělal s Boha lháře, protože Bůh říká, že ta druhá poslušnost stačí NADMÍRU.

A tak ten člověk, který se snaží poslouchat Boha pro jistotu i tou první poslušností, ten se Bohu nelíbí, a ani líbit nemůže, protože svým rozhodnutím poslouchat podle té první poslušnosti ruší Boží rozhodnutí, které říká, že ta druhá Poslušno je nadmíru dostačující.

Věřím v Ježíše a nesnažím se již k tomu přidat žádný jiný skutek, a tak jsem skrze tento jeden jediný skutek poslušnosti, navěky poslušný Bohu.

Kdybych se ještě snažil konat i jiné skutky, abych tak byl poslušný Bohu, tak bych tímto snažením a činěním těchto skutků zrušil svou jedinou, dneska platnou poslušnost Bohu, čímž bych se stal neposlušným Bohu.

Chce snad někdo nesmilnit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí.

Chce snad někdo nevraždit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí.

Proč tomu tak je? Proč to tak Bůh udělal?

Jestliže si totiž někdo myslí, že nevraždí, nesmilní a nekrade proto, že chce, že to jsou jeho skutky, tak za prvé lže sám sobě a za druhé tak začne soudit ty, kteří to nedělají tak, jako on.

Pravda je však zjevena Duchem svatým skrze písmo svaté. Ne však všechno, co je v písmu, je svaté, například Genesis 3,1.4-5, Lukáš 4,3.6.7.8-11, a také Jakub 2,24.

Tato slova písma určitě nejsou svatá, protože odporují zjevené pravdě evangelia.Duchem.

Jan 6,63

,,Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život."

Písmo, které popisuje přímou řeč Ježíšovu, je určitě svaté, to znamená mocně oddělené od hříchu a hříšného smýšlení.

Všechno, co je napsáno v písmu a je ve shodě s tím, co řekl Ježíš, je také duchovní.

Jak je to tedy s tou poslušností?

Římanům 7,21

,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo."

O jakém dobru tu Pavel mluví?

Římanům 7,12

,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré."

Pavel tedy říká, že když chce konat dobro popsané zákonem, tak na dosah má pouze zlo.

Je tu však práce Ducha svatého, který:

Galatským 5,17

,,Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha je proti tělu, ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli."

Proto se lidem, kteří věří v Ježíše a zároveň se snaží vykonat dobro popsané Božím zákonem, NEDAŘÍ, protože proti této jejich žádosti snažení se vykonat Boží přikázání popsaná v zákonu je nasměrována žádost Ducha.

Jak to tedy v pravdě Božího slova je?

Římanům 5,18-21

,,Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.

Přišel ovšem zákon, a tak se provinění rozhojnilo, kde se však rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost,

aby tak jako ve smrti zavládl hřích, i milost zavládla ve spravedlnosti k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Pomazaného."

Jak se tedy stává člověk spravedlivým, aby tak mohla milost Boží zavládnout skrze tuto spravedlnost Boží?

Římanům 3,28

,,Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona."

Galatským 2,16

,,když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk."

Když jsme tedy ospravedlněni před Bohem pouze vírou v Ježíše a ne skrze své skutky, tak jak potom skrze tuto spravedlnost Boží vládne Boží milost?

Boží milost vládne skrze spravedlnost úplně stejně tak, jako vládl hřích ve smrti.

Nechce mi snad někdo tvrdit, že proto, aby hřešil, když byl ještě duchovně mrtvý, to je bez víry v Ježíše, musel bojovat zápasit a usilovat se?

Jestliže ve smrti byl hřích a hřešení potěšením pro takto hřešícího člověka, tak potom skrze víru v Ježíše ve spravedlnosti Boží je pro člověka potěšením konat to, k čemu ho Duch svatý vede, aniž by o to musel jakkoliv usilovat, nebo zápasit o to, nebo bojovat pro to.

A to je Boží život v poslušnosti Bohu, skrze odpočinutí od svých rozhodnutí ke svým skutkům.

Když takto člověk věří, tak na něho přijdou zkoušky této víry.

V těchto zkouškách na člověka přicházejí znovu jeho tělesné vášně, jako touha smilnit, cizoložit, vraždit, krást, atd.

Ten, kdo se začne snažit s těmito svými touhami těla něco udělat podle svého rozhodnutí, aby je tak neudělal, tak ten je právě proto udělá, protože jeho tělo je na takový výkon slabé.

Člověk totiž není uschopněn ve svém těle skrze svou vůli nekonat své tělesné vášně, a tak když se o to pokouší, tak dělá to, co popsal Pavel v listu Římanům 7,21-25

,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu."

Když však člověk, který je v pokušení svých vášní a zlých tužeb vzdá díky a chválu Bohu za tyto zkoušky víry, a to je to jediné, co v této věci udělá, přičemž se plně spolehne na Ježíše a jeho veškerou moc, tak ten tou zkouškou projde úspěšně, to je, že projde tou zkouškou skrze tu druhou a jedinou poslušnost Boží, která nyní před Bohem platí. A to popsal Pavel v listu Římanům 8,1-4

,,A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha."

Co znamená žít podle Ducha? to vysvětluje v těchto samých verších ekumenický překlad:

Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha."
A vůle Ducha je: ,,Abyste věřili v toho, kterého Bůh poslal." To je v Ježíše. A kdo věří v Ježíše? No přece ten, kdo věří, že Ježíš to udělá.
Co udělá? Všechno, co Bůh žádá, o což jsme ho poprosili v Jeho Jménu.
Jan 14,13-14
,,A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."

Co k tomu dodat?

Snad jenom to, že to, co tady píši, jsou skutky Boží pro mne předem připravené Bohem.

A já v nich žiji a chodím, i tímto psaním.

Věřte, nebo nevěřte, žijte, nebo nežijte, vyberte si.

Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ani já ne.

Jiří.

	Hledej
	Je a svátek má Klement. Vytvoření registrace