Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Irena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 15946, komentáře < 7 dní: 479, komentářů celkem: 379742, adminů: 60, uživatelů: 4954  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 87 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

oko
leonet

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony
·Modlitební dopis za Myanmar
·Na okraj doby covidové
·Slovensko pøed Velikonocemi otevírá kostely k „individuální duchovní péèi“

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104359947
přístupů od 17. 10. 2001

°

GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.

Velikonoční přání 2021 si můžete na portálu Síť víry stáhnout a poslat svým přátelům a známým


Teologie: Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Dotazy čtenářů

poslal Dzehenuti

5I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí.



Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 15. duben 2021 @ 15:00:53 CEST (75 čtenářů)
Více... | 4 komentáře | Teologie | Skóre: 0



Život víry: Víra, naděje, láska
Zamyšlení

poslal Frantisek100

   Sedím nad Boží Slovem a vracím se k tomu, co se stalo na kříži. Stojí tu tři opravčí nástroje a na každém z nich jedno trpící lidské tělo. Diváků moc není. Jsou tu vykonavatele trestu, římští vojáci, pár lidí, kteří znali pána Ježíše, hlavně jeho maminka Marie a miláček Jan který, sebral tu odvahu  a vzal sebou Ježíšovu maminku, a  s ní také pár žen, které Pána Ježíše milovaly. Pak  sem přišlo také pár zvědavců, co nemají co na práci. Ale práce je dost, vždyť Jeruzalém se připravuje na svátek, kdy do města se sjelo tisíce poutníků. V každé rodině mají hodně práce s přípravami. Tady za městem asi moc lidí není. Všichni tři muži nesmírně trpí, těžko dýchají, bolí ruce a nohy protlučené hřeby, mají žízeň. Kolik hodin života zbývá? Je pátek odpoledne. Pán Ježíš ví, proč trpí, a má v moci sílu vše odvrátit, ale tím by nesplnil úkol, který mu Otec dal. Ta "stopka" by byla jednoduchou záležitostí a věřím, že ji má v moci. Ale pak by nezachránil lidstvo, nezachránil nikoho. Nepřítel Boha by se radoval.  Nezachránil by ani ty, kteří pláčí pod křížem. Ale on se již večer a celou noc modlil, aby měl sílu splnit to, kvůli čemu přišel na tento svět. On Boží Syn. A vedle spolu s ním trpí dva muži. Oni trpí zaslouženě za zločiny, které páchali.  Nevíme, zda již někdy slyšeli o Pánu Ježíši, či ho znali či slyšeli kázat, ale něco už asi věděli. Jinak by jeden  z nich  se  nevysmíval, jak je zapsáno v Božím Slově   · 


  39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“  

 Takže tenhle muž ví, kdo je Pán Ježíš. Něco o něm ví. Chce se zachránit. Chápeme, kdo by na jeho místě nechtěl, aby se stal zázrak, trest byl anulován a utrpení zmizelo. On vidí sílu  u Mesiáše, pokud je Mesiáš,  v určité jeho moci. Vůbec mu nevadí, že si trest zaslouží za to, že mnoha lidem ublížil a způsobil bolest a možná i smrt. Žádná lítost, ale myslí jen na svoji záchranu. A ten muž uprostřed ?    Druhý muž to vidí jinak.   · 

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ·  
41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“  

 Nebojí se okřiknout svého spolu trestaného. Možná páchali zlé činy spolu a dobře ví, proč jsou potrestáni. On vidí Boha a Mesiáše jinak. Má k němu úctu a činí pokání přiznáním se ke svému špatnému jednání. On se nechce zachránit způsobem, jak si to asi přeje první muž. My jsme dostali zasloužený trest , ale tenhle  muž uprostřed nás trpí nevinně, nic zlého neudělal. Obrací se k němu upřímně a s vírou, že je Mesiáš.   ·  

42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“   

 Co si přeje tento muž. Záchranu? Ne, ale aspoň vzpomínku. A ta vzpomínka je pro Pána Ježíše nesmírně cenná. V této chvíli má Pán Ježíš důvod k velkému smutku. Kde jsou jeho učedníci mimo Jana? Kde jsou ti, které uzdravil? Kde jsou ti, kterým pomohl? Ale ti možná ani o tom, co se děje, neví. Učedníci však ano. Dobře, že Jan přivedl jeho maminku. Možná to, že Jan nezemřel nikde na popravišti jako ostatní učedníci, bylo Boží odměnou za Janovu statečnost. Slova odsouzeného muže jsou jak balzám v posledních chvílích Ježíšova života. Pane, pamatuj na mne…. Tenhle muž uvěřil v Mesiáše. A Pán Ježíš mu dává za tato slova a hlavně za víru ten nejdražší dar  - věčný život.   

     ·  43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“  

 Nezáleží , zda čárka je před slovem dnes nebo za slovem dnes, protože při vzkříšení to pro vzkříšené bude jako dnes.      

 ·  3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.   · 

  Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
 nezahynul, ale měl život věčný.   ·  

12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
 spaseni.“     ·  

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.      
Vložil: Tomas v Úterý, 13. duben 2021 @ 17:49:28 CEST (139 čtenářů)
Více... | 11 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Slova a Život
Misie

poslal rakato

SLOVA A ŽIVOT


Proč není možné sdílet evangelium skutky, a proč si to musíme připomínat. 

Slyšeli jste už někdy citát, který bývá přisuzován Františkovi z Assisi : „Vždycky sdílej evangelium. A jestli je to zapotřebí, použij k tomu i slov.“ ?  Na první pohled velmi působivá slova o tom, jak je důležité, aby křesťan „zvěstoval evangelium“ svými skutky, svým životem. Vidět evangelium je důležitější než je slyšet. Slova mohou mít jakousi doprovodnou, podpůrnou roli, ale to, co může změnit svět, jsou naše činy, naše jednání, náš život. Souhlasíme ? 

Jenomže ono je to ve skutečnosti docela jinak.  Už proto, že František z Assisi něco takového ve skutečnosti nikdy neřekl. Ale především proto, že evangelium není možné sdílet beze slov. Evangelium je svou definicí slovní záležitostí a proto může být zvěstováno pouze slovy.  

Teď možná někdo bude namítat, že ten citát je jen aforismem, který má ukázat na důležitost toho, abychom jako křesťané dokládali evangelium svými životy, životy učedníků Ježíše Krista. A to je samozřejmě naprosto správná a biblicky založená myšlenka. Naše životy mají odpovídat tomu, co zvěstujeme slovy. Kdosi dokonce řekl, že nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou životy křesťanů !  

Kdybychom ten dříve uvedený citát chápali tak, že svými životy dokládáme poselství evangelia, všechno by bylo v pořádku.  Jenomže naneštěstí mnozí to chápou docela jinak a tvrdí, že evangelium je možné „zvěstovat“ beze slov. Tento postoj bývá někdy označován za „inkarnační“ přístup k evangelizaci – což má znamenat to, že jako křesťané jsme svými životy jakýmsi „vtělením“ evangelia na tomto světě. Hrajeme si tu jen se slovíčky, anebo je důležité, kdo má v této věci pravdu : zastámci inkarnační evangelizace nebo zastánci zvěstování evangelia slovy ?  Je to velmi důležité, dokonce podstatné.

Tvrzení, že evangelium se dá zvěstovat beze slov, pouze naším životem, je nejen nesmiřitelné s učením Písma, Bible, ale představuje i zamlžené myšlení.  Ať už žijeme tím nejlepším životem a sloužíme druhým jak a kde můžeme a obětujeme se pro ně do krajnosti – nezvěstujeme tím ještě evangelium. Evangelium je v podstatě již svou definicí záležitostí slovního vyjádření, stejně jako zvěstování, sdílení, kázání Božího slova.  A když to říkám, jsem si vědom toho, že tu říkám něco, s čím zvlášť v dnešní době celá řada křesťanů nebude souhlasit.  Dovolte, abych své přesvědčení objasnil a dokázal biblicky i logicky. 

Takže před námi stojí dvě možnosti : slovní komunikace a komunikace beze slov. Nebo řečeno jinak : slovo a skutky, slovo a činy, slovo a život.  Verbální, slovní komunikace se vztahuje na jazyk. K tomu, abychom mohli komunikovat slovy, potřebujeme použít řeči, jazyka. Každá řeč, každý jazyk, má svou vlastní gramatiku, slovosled a slovník. Komunikace beze slov se vztahuje na výraz tváře, postoj těla, gestikulaci rukama, pohyb očima, tělesný dotyk, vzhled a podobně. Slovní komunikace může být značně komplikovaná, jak ví každý, kdo se učí cizímu jazyku.  

Ale komunikace beze slov může být ještě složitější.  Je to doslova „věda“, kterou se zabývá mnoho učenců v každé civilizaci. Jedno je jisté : není možné ne-komunikovat. Jeden s druhým neustále komunikujeme, ať už slovně nebo beze slov. Dokonce i když řekneme : „Já k této věci nemám co říct“ a zůstaneme mlčet, naše mlčení komunikuje určité skutečnosti.  Dále : je známou skutečností, že přisuzujeme komunikaci beze slov větší váhu než komunikaci slovní, zvlášť když jsou ve vzájemném konfliktu. Je tomu tak především proto, že je podstatně těžší mít kontrolu nad komunikací beze slov než nad komunikací slovní.  Jako rodiče si stále připomínáme, že je pro naše děti důležitější to, jak jednáme než to, co říkáme.  

Komunikace beze slov je přirozená a velmi účinná především v oblasti vztahů, postojů, nálad, pocitů, apod.  Zároveň však platí, že nepostačuje k předávání poznání a informací. To se dá snadno doložit. Představte si, že jste dostali za úkol sdělit druhému člověku následující : „Aristotel vyučoval Alexandra Velikého při Macedonském dvoře v letech 342 až 339 před Kristem.“  Naneštěstí ten, komu máte tuto informaci sdělit, neví nic o tom, kdo byl Aristotel, Alexander Veliký, co je to Macedonie, a kdo to byl Kristus, proč se tedy říká „před Kristem“. Navíc váš protějšek nemluví vaší řečí, nemáte tedy k dispozici verbální komunikaci. Jediné, co vám zbývá, je komunikace beze slov.  Dokázali byste sdělit uvedenou informaci bez slovního vyjádření, beze slov ?  Dovolím si říct, že nikoli. Tento druh informace není možné komunikovat beze slov, pouhými gesty, očima nebo postojem těla, apod.  Aby měla vaše informace smysl, musí být sdílena prostřednictvím slov. 

V 1.Kor.15,1-8 nám apoštol Pavel nabízí krátké shrnutí evangelia, tak jak je zvěstoval svým posluchačům a čtenářům : "Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal  jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteříuž zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.Tento biblický text neumíme sdílet beze slov, není to možné. Informace obsažená v textu vyžaduje slovní komunikaci. Z toho důvodu je myšlenka „zvěstování evangelia“ naším životem – našimi skutky - cizí biblickému pojetí. Biblické evangelium svou podstatou vyžaduje verbální komunikaci, slovní sdílení.  Tuto skutečnost si musíme připomínat a dokonce ji zdůrazňovat ne snad proto, že bychom chtěli jakkoli podcenit nebo znehodnotit účinnost našeho křesťanského svědectví životem. Nikoli. Potřebujeme si však připomínat, jakou roli hraje slovní komunikace a jakou roli hraje komunikace beze slov, když se jedná o naše svědectví, a o sdílení evangelia. Jinými slovy, nesmíme zaměňovat roli, kterou hrají slova, s rolí, kterou hrají naše skutky, náš život. 

Vzájemná záměna slov a skutků může mít vážné důsledky právě při sdílení evangelia. Taková záměna vede především ke znehodnocení slovní komunikace. Západní civilizace je dnes poznamenaná generací, která je přímo alergická na jakékoli pravdivé prohlášení, nehledě už vůbec na pravdu evangelia. Naše řeč, naše slova jsou podstatně devalvována, znehodnocena. Tzv. postmoderní civilizace je skeptická vůči slovům, obrazům, zkušenostem a jednání, které si nárokují jakoukoli nadřazenost. Slovní svědectví Církve – kázání, zvěstování – nese ještě silnější stigma. Svět, ve kterém se společenství Církve pohybuje a působí, ještě tak uzná úsilí Církve o nasycení hladových nebo osvobození utlačovaných. Nemůžeme však od světa čekat potlesk za to, že zvěstujeme evangelium, slovo Kristova kříže. Evangelium je svou podstatou konfrontační vůči každé civilizaci, každé kultuře, každé společnosti, každému světskému systému.  Věřící člověk by si měl tuto skutečnost uvědomovat a připomínat si ji pro život křesťanského svědectví. Když to tedy vezmeme do důsledků, názor, že můžeme zvěstovat evangelium svým životem nás zcela přirozeně vede k tomu, abychom se věnovali tomu, co nám přinese uznání našeho okolí a vyhýbali se tomu, co bude mít za následek spíše odmítnutí ze strany světa kolem nás – a to při zachování dobrého pocitu, že „evangelizujeme“.  „Záleží nám na tom, abychom zvěstovali evangelium“, říkáme sobě i druhým, „ale děláme to svým životem a ne slovy.“  Dochází ke zmatečné výměně pojmů, jejímž důsledkem není nic menšího než to, že zanedbáváme zvěstování evangelia slovy. Tento výklad evangelizace vede i k tomu, že se mylně domníváme, že moc evangelia vlastně spočívá v nás samých, v přesvědčivosti našeho života.  

Mnozí dnes říkají, že skutečná evangelizace není myslitelná bez inkarnačního prvku. Jinými slovy, jakoby evangelium nevlastnilo samo o sobě moc vedoucí ke spáse a k novému životu, jakoby účinek evangelia spočíval v nás, kdo evangelium sdílíme. To však neodpovídá novozákonnímu poselství Bible. Slova apoštola Pavla v jeho dopise věřícím v Římě svědčí o tom, že síla a moc evangelia nespočívá v nás, kdo je přinášíme. Spočívá v evangeliu samém, v jeho aplikaci Božím Duchem. „Nestydím se za evangelium“, píše Pavel.   Proč ?  Jednoduše proto, že evangelium, slovo kříže a vzkříšení Kristova, ta dobrá zpráva o záchraně, je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Řím.1,16).  Evangelium je Boží mocí, ne naší mocí.  Bůh vložil do zvěsti evangelia svoji moc. A apoštol Pavel si je tak vědom této moci a má v ní takovou důvěru, že se raduje, když je evangelium zvěstováno dokonce i z nečistých, zištných pohnutek (Filip.1,12-18).   

Nikdo nepochybuje o tom – a ani já to v této úvaze netvrdím – že důsledný křesťanský život víry každého jedince i Církve jako celku, je tím nejlepším pozadím, na kterém má probíhat zvěstování evangelia.  I naše dnešní generace by nám zřejmě byla ochotna lépe naslouchat, kdybychom svoji víru důsledně žili, kdyby byla zřejmá z našeho mluvení a jednání. Tato skutečnost nás však nesmí vést k tomu, aby se zvěstování evangelia stalo jakýmsi rukojmím našeho nedokonalého života.  Jinými slovy, jestli nežiji důsledně křesťansky, nemám právo na to, abych sdílel evangelium.  Je to přesně naopak : můj nedokonalý život je potvrzením toho, že všichni potřebujeme evangelium a stále. Církev na tomto světě nikdy nebude ideálním, dokonalým komunikátorem evangelia. Avšak navzdory našim slabostem, pádům a nedokonalostem, evangelium zůstává plné moci – Boží moci – ke spasení, k záchraně každého věřícího člověka.  Moc, která je evangeliu vlastní, není větší nebo menší podle toho, kdo je zvěstuje. To je skutečnost, která nás vede k velké pokoře, ale zároveň nás také krásně osvobozuje. Moje neschopnost odpovědět na všechny námitky a otázky nevěřících, nedostatek teologického, biblického vzdělání, moje nedůslednost v životě víry – nic z toho neubírá ani kapku moci evangelia.  Protože evangelium není moje, protože patří Bohu, já je nemohu nijak vylepšit, nemohu je nijak znehodnotit, nemohu mu ubrat na jeho moci.  Moc evangelia je mocí Boží, mocí Ducha Svatého. Evangelium není mocné díky nám, nýbrž navzdory nám. Díky Bohu. Když sdílíme evangelium, ukazujeme na ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista – jako na Toho, kdo jediný může zachránit každého člověka, který věří.  

Evangelium vyžaduje slovní vyjádření, které není možné nahradit žádnou komunikací beze slov.  Náš život může lidi přimět k otázkám, může je „oslovit“ v tom smyslu, že se budou ptát, proč žijeme tak, jak žijeme. Náš život však nikoho nezachrání, nespasí.  Ke spáse vede jedině víra v evangelium Ježíše Krista, víra ve zvěst o Jeho ukřižování a vzkříšení.  Toto evangelium je vždycky aktuální, nikdy není „nemoderní“, nemusíme se starat o jeho dopad v životě člověka. To jediné, co musíme, je sdílet je svými slovy, komunikovat je bez ohledu na cokoli a kohokoli, v plné důvěře v jeho moc.
Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:50:27 CEST (128 čtenářů)
Více... | 6 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: Nevadí zneužívání víry ubohých lidí? Svědectví!!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Chtěl bych zde uvést svědectví o tom, jak se dá zneužívat víra ve svaté a modlářství. Příběh je  starý šedesát let a asi se moc nezměnilo. Dnes víra lidí se zneužívá zase jinak a u jiných církví.

Podívejme  se na část svědectví cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Je to hrozně smutné!

Nazítří den za svítání se kamenitý pahorek nad Quillcollem měnil v lidské mraveniště. Tisíce lidí přijížděly a přicházely ze všech stran a vylily se mnoha proudy vzhůru po stráni na široké prostranství  kolem latové ohrady, pod jejíž střechou byl na několik dní umístněn polní oltář se soškou patronky kraje.
 Odtud  se potnici rozbíhali dál, šplhali mezi balvany a skalisky ve svahu, vraceli se znovu a vyhledávali další místa ve chvatu  a shonu, jako by se báli, že něco zmeškají. Když konečně došli na vhodné místo, spěšně otloukali železnými dláty, kladivy i ostrými kameny hrany skalisek: drobné kamení strkali pečlivě do kapes a do bílých šátků. Celé to lidské mrveniště se hemžilo, kutalo, zvonilo a halasilo jako sjezd permoníků ze všech pohádek světa. 

Euillcollská hlušina se měla za chvíli změnit v nesmírné poklady, v talismany, v zázračné kameny.

Davy lidí se provalily ohradou ze všech stran k polnímu oltáři. Tady se trpělivě řadily do širokého proudu.  Zvolna míjely zázračnou sošku oblečenou tentokrát do splývavého roucha a hlubokými kapsáři. Těsně před ní stál na stupních oltáře kněz v bělostné sutaně a spolu s ním svátečně oblečená dívka. Poutníci postupovali krok za krokem, jeden po druhém podávali knězi své šátky s narubaným kamením. Uzlík zůstal vždycky na vteřinu v knězové levici. Sotva postřehnutelný pohyb, potěžkání" zboží", pomocnice vyslovila výši sazby, kupní cenu požehnání. A už se mihla nad šátkem knězova světící pravice, druhá ruka zároveň sáhla po bankovce, spěšně ji podala pomocnici, a už se chopil dalšího šátku.  Cyklus za čtyři vteřiny.

Další prosím. Lehký šátek s kamínky za deset boliviánů, prostřední za dcacet, plný šátek za padesát, Nezdržovat provoz! Asistentka pobízí poutníky a  jen přibližně a ve chvatu přepočítává zmuchlané bankovky, třídí je mezi prsty levé ruky, a když si jich tam více nevejde, strčí je spěšněn do kapsářů v rouše patronky. Za deset minut soška nápadně ztratila na štíhle linii, kterou ji určil výtvarník. Technická přestávka.

Pomocnice bleskurychle vyprazdňuje kapsáře  a sype hromadu bankovek do košíku připraveného v pozadí provozovny.

Bylo nám z toho nevolno. Snad kněz ani jeho asistentka v pracovním zápalu nepostřehli objektiv naší etarety, který byl v té chvíli nejpovolanějším svědkem tohoto neuvěřitelného dovadla., 
To už nebylo obyčejné svatokupectví. Ta by se dala posoudit jen jedna, mírně zarážející stránka obchodu.
Kameny, kterým jejich majitele koupili zázračnou moc, budou vestavěny do základů hliněných stavení v horách a na předměstích Cochabamby, aby chránily domovy věřících…

V tom se obřad prováděný knězem v postatě neliší od zázraků prováděných pohanskými kouzelníky.
Podáváme-li se však na ty zástupy lidí, kteří poslušně, pokorně a s výrazem vděčnosti platí za posvěcení kamene stanovenou cenu, vyroste nám před očima celá nemravnost toho" obchodu", Většina poutníků pracuje na finkách, na velkostatcích a vydělává čtyřicet centánů za celý den páce. Někteří z nich jsou pastevci a drobní řemeslníci. Jejich výdělek není o mnoho vyšší. Za prosté znamení kříže zaplatí knězi částku, na kterou musí dřít na polích dvacet  pět až ž sto dvacet pět  pracovnách dnů. A bilance knězova dne až půl milionu. Za jediný den.

To je smutné a to byla realita. A co na to církev? Nevadilo ji zneužívání víry ubohých lidí??

Moc smutné!!!

Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:49:53 CEST (447 čtenářů)
Více... | 71 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: PRAVDA
Kázání

poslal vatatu

       SLOVO BOŽÍ

Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.

Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.

Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.

Vložil: Tomas v Pátek, 09. duben 2021 @ 22:33:06 CEST (180 čtenářů)
Více... | 8732 bytů | 11 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: V křesťanských církvích je to tak, že evangelisty dává církvi Bůh ...
Grano Salis

poslal oko

(říká Toník...)


Když však Bůh dává kohokoli do služby  církvi, dává to  už od letnic vždycky zjevně - skrze vkládání rukou pastýřů (biskupů).

Aby tak nemohly vzniknout žádné pochybnosti o jeho poslání ve světě, o druhu služby. O moci Ducha svatého předaného ke službě křesťanům tímto způsobem.

(Příkladů pro toto tvrzení je v Písmu opravdu dost).
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 08. duben 2021 @ 03:07:19 CEST (1455 čtenářů)
Více... | 8533 bytů | 238 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: Cesty Boží a výsledek - 8. kapitola ze Skutků
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. ·  

2Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. ·  
3Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. ·  4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  

 Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím. Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl sám. Všichni podobně uvažovali  a proroctví pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše?  Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají svá vysvětlení. Na první místo dávají  všechno možné, ale ne Pána Ježíše.
Vystupování Štěpána bylo pro veleradu a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista  pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit. Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale i církve nekatolické.  Spustila se tak vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale   i z touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud  se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem, ale  nyní se rozšíří po celé zemi  a i dál za hranice. Možná, že dříve se neodvážili na takové cesty a  takový život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi  jako větrem. Evangelium se tak dostalo i do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání, a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb. Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo, aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad dokázat, že  víra křesťanů je něco velice nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi  jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v Krista, který se nebojí smrti  a vidí Ho v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než jeho  farizejský názor a farizejská víra, a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.    
Vložil: Tomas v Úterý, 06. duben 2021 @ 09:10:39 CEST (203 čtenářů)
Více... | 20068 bytů | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Čiňte mi učedníky.
Úvod do křesťanství

poslal oko

..." Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."....

Vložil: Tomas v Sobota, 27. březen 2021 @ 08:22:02 CET (3864 čtenářů)
Více... | 943 bytů | 753 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Nebe jen pro někoho a panské
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Nebe plné ….., ale to by  byl hnusný název, ale ukazuje na krutou pravdu.  Takový název si nebe nezaslouží. Z úcty k Pánu Ježíši jsem to změnil. Pro koho je nebe? Zdejší letniční mne vyprovokovali, abych se vůbec zamyslel nad tím, zda Boží Slovo má smysl. Zda Bůh stojí na straně utlačovaných a chudých? A já začínám o tom Bohu, ve kterého věří letniční nějak pochybovat. Prožil jsem dětství v bídě, ale v laskavém prostředí. Moji rodiče se nikdy nehádali a celý život znali jen  práci. Velkou část svého života prožili ještě před komunistickým režimem. Moje maminka dostala invalidní důchod dva roky před mým narozením a tatínek starobní v roce 1955. Do kostela jsme nechodili, ale na vánoce se maminka pomodlila. Mně nechali pokřtít. Žili jsme od důchodu k důchodu  a já od deseti let pomáhal tatínkovi, když lidem uklízel za malý poplatek uhlí. Žádnou komunistickou výchovu jsme neměl  a moji rodiče politice nerozuměli. Zdraví rodičů se zhoršovalo  a já po dokončení základní školy chtěl se vyučit  a vydělávat hned peníze. Nakonec mne ředitel přemluvil, abych šel na SVVŠ  a pak na pedagogickou fakultu. Už během doby na základní škole jsem bohužel začal vnímat jakýsi povýšený třídní náhled některých spolužáků. Byly to děti těch, co bydleli v krásných domech a rodiče dřív měli hospodu, živnost, prostě asi se měli dobře. Hospodu asi  kdysi znárodnili a živnost museli vykonávat jinak , v rámci komunálu, ale hlavně byli zdraví a měli se  lépe než my. Pochopitelně vzniká v malém chlapci i závist a hlavně pocity ponížení. Že by byl někdo ve škole, komu by se učitele posmívali kvůli víře, jsem nezažil. Zažil jsem ale hnusné chování zástupce ředitele vůči chlapci, jehož rodiče odmítli vstoupit družstva. Ale proč to píšu? Pro takového Myslivce či Cizince a Rosmana je to jen lež a výmysl. Prostě dostal jsem nálepku komunista. Proč? No přece jsem se zastal komunistů a členy OF a ODS nazval svině.. To se nesmí. Pravda se nesmí. Já znal komunisty jako obyčejné dělníky a některé ani politika nezajímala. Byli zvyklí pracovat, byli rádi, že je mír  a věřili, že bude časem lepší život. Rozhodně nechtěli rabovat a krást. Obyčejní a řekl bych, i charakterní lidé. Poznal jsem i křestany, úžasné lidi, kterým někteří komunisté ublížili. A po 89 bohužel divadelníky, co chtěli hrát na city věřících a do toho nesrozumitelně mluvit. Pozvali si cizince se západu a USA, aby nás čecháčky přivedli na pravou víru  a uchránili od komunistických myšlenek,. Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně vznikaly ty revoluce, proč se lidé bouřili a co vedlo ke vzniku komunismu. Usoudil jsem, že chudé, dělníky, někdy nevolníky k tomu někdo vyprovokoval. Zbožný Cizinec mi sdělil, že feudály  a kapitalisty si vymysleli zločinci až někdy v 19. století. Hm. Takže oni žádní tihle boháči  a mocní lidí neexistovali. Oni existovali jen nespokojení chudí lidé, dělníci, nevolníci..: Cizinec také napsal: Málokterý bohatý by ti řekl: To, že jsi chudý, vyřeší tím, že někomu něco ukradneš, to, co má vyrabuješ a zavřeš do vězení nebo zabiješ. To má pravdu. Tím se to nevyřeší?  A čím ? Modlitbou? Ona zapůsobí na továrníka či velkostatkáře, zámeckého pána , aby těm chudým nějak pomohl? Proč tihle pobožní letničáři nepochopili, že bída vede k zoufalství  a pak ke zkratkovému chování?  To jim jejich Kristus neřekl ? Tohle je totiž učí jejich západní vůdci.  A mohl bych pokračovat dál. Ale má to smysl bavit se s takovými bezcharakterními pyšnými lidmi, co si myslí, že jejich víra je správná? Vůbec nemají cit a pochopení a nechtějí najít příčinu bídy. Podle nich za to mohou ti chudí. Jak pak zase napsal Cizinec. Bohatí ti naopak řeknou: Začni  se věnovat něčemu rozumnému, najdi potřebu lidí, uč se a makej, věnuj se tomu, A když to vydržíš šest let, určitě to přinese ovoce a práce se zúročí. To je krásná pobožná řeč kapitalisty a  pána. A kdo by mohl zajistit tehdy těm chudým vzdělání? Čemu rozumnému se ještě mohli při celodenní směně věnovat? To už ti letniční nedomýšlejí. Je mi z těchto pobožných špatně. Je to jen koncentrace osobního sobectví. A dotýká se i mých rodičů a prarodičů. A vrchol všeho je, když mi začne tenhle letniční svatý vyčítal, že myslím jen na prachy, když jsem se nepostaral doma o umírající rodiče. Houby ví, co je utrpení a dívat se, jak doma umírá otec  a já jsem bezmocný. A tak jsem dostal vizitku komunista za pravdu o životě.  Od těchto pobožných hyen. Škoda  a poučení. Pochopil jsem zdroj letničního hnutí. Je to od Satana a   má za cíl zničit u lidí víru v Ježíše. Prý se nedostanu do nebe. Jistě tam přece budou halvně  ti králové, boháči a pak ti hodní dělníci a nevolníci, co ohnuli hřbet. Ubohé. V takovém nebi, kde budou páni, co způsobili bolest, války a utrpení lidí, vyprovokovali chudáky k rabování, pomstě a zlu,  být nechci a doufám že  takové nebe existuje jen pro ty ……..Tam nechci, tam není Kristus. Ať si tam jdou ti letniční.      

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:12:14 CET (897 čtenářů)
Více... | 101 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Intimity: Jsem změkčilý
Intimity

poslal Nepřihlášený

Je mi 49 let a učím tělák. Jsem hrozně změkčilý, asi je to tím že jsem homosexuál. Co mám dělat abych takový nebyl? Chlap má být chlap, chci být drsný. Směji se handicapovaným, přitom jsem sám handicapovaný homosexualitou. Pomůže mi církev nebo vymítání k léčbě a k tomu, aby ze mě byl normální chlap?

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:07:42 CET (191 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Intimity | Skóre: 0



Život víry: Pár slov na rozloučenou
Zkušenosti

poslal Frantisek100

   Stalo se to před léty, kdy nebylo zvykem na veřejnosti hovořit o Bohu. Tenkrát jsem byla ještě mladá, bibli jsem nerozuměla tolik jako dnes. Neznala jsem zpaměti verše, kterými je možno trpícího člověka" pohladit po duši?   


 Je noc. Oddělení spí a já tiše vzcházím na pokoj, kde s těžkým infarktem  namáhavě dýchá moje pacientka. Je mi jí líto. Snad nikdy předtím a ani potom jsem se nesetkala s pacientem, který  by vážil víc než 200 kg. Ona je tou výjimkou. Uvědomuje si, jak je pro nás obtížné třeba jen ustlat pod ní lůžko. Přicházím k ní. Nespí. " Potřebujte něco?" ptám se. "Chci člověka!" vyhrkne ze sebe. V ten okamžik se moje ruka dotýká její. Sedám si k ní  a jemně ji hladím..   Pak několikrát odbíhám za jinou prací, ale vždy znovu a znovu se vracím k ní. Služba mi brzy skončí… Opět se k ní vracím. Jako by cítila, že budu muset odejít, přerušovaně šeptá?" Já tu chci člověka!"   Skláním se k ní, dodávám si odvahu a rozechvěným hlasem jí říkám: "Člověk přijde a zase odejde. Věřte v Boha, proste ho o pomoc a určitě vám pomůže. I mně v životě hodně pomohl.." Naše oči se setkávají. Chvilku se nechápavě dívá a pak - snad se mi to jenom zdá? Mám pocit, že její tvář s vyjasňuje, že se usmívá. Ještě jednou ji pohladím po vlasech a odcházím.. 

   Vracím se domů pěšky. Je ještě tma. Miluji tyto návraty domů ve tmě a tichu. Jsou to chvíle, kdy   si cestou hovořívám s Bohem, nikdo mne přitom nevidí a neslyší, jen On. A já ho teď prosím, aby té moji pacientce pomohl, aby k ní byl milosrdný. Aby se netrápila   Další den nastupuji do služby a při čtení "Hlášení" zjišťují, že zde chybí její jméno. Cedulka na tašce s jejím ručníkem mi jasně napovídá, že moje pacientka zemřela několik hodin po mém odchodu..   Vracím se ve vzpomínkách o den zpátky. Znovu vzpomínám, na její poslední probdělou noc. Kdysi bývala učitelkou. Určitě mnohokrát musel dětem vyprávět, že Bůh není. Možná, že tomu i sama uvěřila. K čemu jí byl tento životní názor? A pak zase vidím ty její veliké modré oči, jak bolestně a přitom šťastně se usmály, když slyšely těch mých pár slov na rozloučenou..    Někdo má to štěstí, že pozná a uvěří ve svého Stvořitele již v mládí. Někdo má k tomu příležitost až v posledních hodinách života. Asi jako ona. Vždyť Pán Ježíš nám o vstupu do Božího království vyprávěl krásné podobenství.: 

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár za den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu a řekl jim: " Jděte i vy na mou vinici a já vám dám, co bude spravedlivé" oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim:" Co tu stojíte celý den tak nečinně?  Odpovědí mu: " Nikdo nás nenajal" On jim řekne:"Jděte i vy na mou vinici." Když byl večer, řekl pán vinice svému správci. "Zavolej dělníky a vyplat jim mzdu, a to od posledních k prvním" Tak přišli ti , kteří pracovali od pěti odpoledne a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc., ale oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři:"Tihle poslední děleli jedinou hodnu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne  a horko." On však odpověděl jednomu z nich:"Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil si se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako Tobě, nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak budou poslední první a první poslední."  

Ano- v Božím království nebude rozdílu mezi těmi, kdo uvěřili jako děti či mladí lidé a mezi jinými, kteří uvěřili na sklonku života., Bůh dobře ví, kdy a jakou příležitost měl každý z nás k tomu, aby uvěřil. Pán Ježíš nám všem nabízí stejnou odměnu- věčný život.   Moje myšlenky se vrací zase zpátky. Utrpení skončilo, pacientka už žádnou bolest nevnímá. Mlčky, aniž si to uvědomuje, čeká..   Až jednou v "poslední den" Pán Ježíš znovu podle svého slibu  přijde na tuto zem a vezme si své věrné k sobě, pak určitě poznám, zda těch mých pár slov na rozloučenou mělo smysl….
Vložil: Tomas v Pondělí, 22. březen 2021 @ 18:30:06 CET (196 čtenářů)
Více... | 9 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Homosexualita a změkčilost, případ Stropnický - výměna manželek

poslal Nepřihlášený

Homosexualita a změkčilost, případ Stropnický - výměna manželek:

"Matěj Stropnický před kamerami vyměnil svého přítele za přisprostlou ženu

Bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický a jeho přítel Daniel Krejčík se zúčastnili natáčení reality show Výměna manželek. Bývalý politik přivítal na zámku v Osečanech náhradní manželku Martinu, zatímco jeho partner putoval do Jablonce, kde se stal součástí početné rodiny."
https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/matej-stropnicky-pred-kamerami-vymenil-sveho-pritele-za-prisprostlou-zenu-40354527?fbclid=IwAR3qNfSnV-ZP5QgSgsltI3yUnnW0jiiFjRDTcaso300jhXr22jkCwooTLHk
Vložil: Tomas v Sobota, 20. březen 2021 @ 21:40:43 CET (310 čtenářů)
Více... | 3 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: Dívej se Saule!!Poslouchej!!
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  1Velekněz se Štěpána otázal: „Je tomu tak?“ ·  

2A Štěpán začal mluvit: „Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, ·  
3a řekl mu: ‚Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ ·  
4A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. ·  
5Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. ·  
6A Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. ·  
7Ale já budu soudit národ, který je zotročí,‘ řekl Bůh, ‚a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.‘   

Štěpán potřebuje se obhájit, že není ten, kdo by chtěl  zbořit chrám. Chtějí ho obvinit podobně jako Pána Ježíše. Udali ho vlastní lidé. Je obdivuhodné, že svoji obhajobu začíná popisem historie hebrejského národa  od Abrahama. Dopouští se menších nepřesností, ale ty nejsou důležité. Vyjadřuje,  že žijí v zemi , o níž slíbil  Bůh Abrahamovi, že ji daruje  jeho potomstvu. Tak prohlašuje Bůh ještě v době, kdy Abraham neměl děti. Abraham tedy žil v zemi, která nebyla ještě jeho. Je slíbena jeho potomkům, ale není řečeno, kdy ji dostanou darem. Potomci se tam později přestěhovali do jiné země, kde byli čtyři stovky let a v otrockém postavení. A Bůh zařídí, že tito potomci po tolika letech přijdou právě sem, aby  Bohu sloužili.  
Vložil: Tomas v Sobota, 20. březen 2021 @ 21:39:58 CET (1010 čtenářů)
Více... | 19335 bytů | 172 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Povzbuzení: Svatý Augustin — citát o dnešní době
Zajímavosti

poslal karels

Augustin je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské patristiky. 

Vložil: Tomas v Pátek, 19. březen 2021 @ 15:05:29 CET (236 čtenářů)
Více... | 630 bytů | 7 komentáře | Povzbuzení | Skóre: 0



Život víry: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi
Zamyšlení

poslal karels

Biblický text a to obzvláště text Janova Evangelia pracuje s terminologií Božího Slova. Článek je mojí reflexí nad tímto tématem.
Vložil: Tomas v Pátek, 19. březen 2021 @ 15:04:45 CET (353 čtenářů)
Více... | 6493 bytů | 21 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem
Zamyšlení

poslal Lolik

Zajímavý rozhovor Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem

Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:38:49 CET (238 čtenářů)
Více... | 160 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Proč jim Bůh nedal dar mluvit nesrozumitelnými jazyky???
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Čtvrtá kapitola Skutky   ·  


1Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, ·  2rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. ·  
3Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. ·  
4Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.   
Parapřeklad:   Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saduceové velitele chrámové stráže, ten je zatkl, ale protože byl už večer, vzal je do druhého dne do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámě  a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících dosáhl asi pěti tisíc mužů.      

 Vyšší kněží byli prominentní kněží, často blízcí příbuzní nejvyššího kněze, kteří měli na zvláštní schopnosti nebo vliv. Chrámová policie byla stráž rozmístěna v prostorách chrámu, aby zalištovala dodržování pořádku. Saduceové byli členové židovské náboženské sekty, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Většina  z těchto lidí zosnovali  a provedli Ježíšovo zatčení a ukřižování. Petr a Jan mluvili během odpoledního modlitebního času. Saduceové tam rychle přišli, aby prověřili, co se děje. Protože nevěřili ve vzkříšení, rozčílilo je, co apoštolové říkají. Petr s Janem popírali jeden ze článků jejich víry a tak ohrožovali jejich náboženskou autoritu. I když byli pod nadvládou Říma, měli na pozemcích chrámu téměř neomezenou moc. Proto mohli Petra  a Jana zatknout a jako důvod jim stačilo, že učili něco, co bylo v rozporu s jejich přesvědčením. I když Petr  a Jan riskovali, mělo to smysl. Dozvídáme se o velkém množství lidí, kteří na základě jejich slov uvěřili.   · 

  5Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, ·  
6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, ·  
7dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ ·  
8Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,   

Parapřeklad:   Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada- shromáždění politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal úřadující velekněz Kaifáš. Byl tak také jeho předchůdce Annáš, a dále Jan, Alexandr a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést  Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly a začali je vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého a kdo ji jim svěřil      

Rada synedrium jinak Sanhedrin byl vlastně nejvyšší soud. Stejná rada odsoudila i Ježíše k smrti. Měla sedmdesát členů a předsedal ji nejvyšší úřadující kněz.  Jak Anaáš tak i Kaifáš měli vyznanou úlohu při Ježíšově odsouzení  a byli to vzájemně příbuzní. V této radě většinu měli saduceové. Proces začal dotazem na apoštoly, jakou mocí nebo v jakém jménu udělali onen zázrak uzdravení. Za oba se ujal slova Petr. Vystoupil kupředu a měl nyní nedocenitelnou příležitost kázat evangelium náboženské elitě. A on je horlivý a nebojácný, protože je s ním Bůh  a je naplněn Duchem Svatým.   
Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:32:03 CET (434 čtenářů)
Více... | 21414 bytů | 37 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Intimity: Náboženství a homosexualita
Intimity

poslal Nepřihlášený

Jaký máte vy věřící názor na homosexualitu? Podporujete to nebo to považujete za hřích? Povolily byste sňatky pro všechny a adopce homosexuálním párům? Jeden gay a celkem toxic člověk vás tady pod přezdívkou Neprihlaseny otravuje poměrně často, to vím, ale zajímá mě váš celkový názor na tuto společenskou problematiku. 

Předem děkuji za reakce a vaše názory!
Vložil: Tomas v Neděle, 14. březen 2021 @ 15:18:59 CET (481 čtenářů)
Více... | 27 komentáře | Intimity | Skóre: 0



Život víry: Kolektivní vina a Boží trest.
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Třetí kapitolu ze Skutků snáze pochopíme z parafrázovaného překladu:  


   Petr a Jan šli jednou ve tři hodiny odpoledne do chrámu, aby se zúčastnili pravidelních modliteb. Mezi četnými žebráky tam byl také muž chromý od narození, kterého jeho přátele Každý den přinesli a posadili do chrámových vrat zvaných Krásná brána. Chodilo tudy hodně lidí a on je prosil o almužnu. Tak požádala i Petra a Jana. Zastavili se u něho a Petr řekl: "Podívej se na nás!" Žebrák svedl dychtivě oči, protože čekal dobrou almužnu. Petr však pokračoval: Peníze nemám, ale dám ti cennější dar. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a chod!" Pak uchopil žebráka za napřaženou pravici, pozvedl ho a v tom okamžiku do ochrnutých nohou vstoupila síla. Postavil se, zkusil chodit a za chvíli už mohl jít dovnitř chrámu spolu  s apoštoly.  Dokonce radostně poskakoval a hlasitě chválil Boha. Lidé nevěřili vlastním očím, ale jasně poznávali, že dlouholetý mrzák, který žebrával u Krásné brány, teď chodí a z vděčnosti k Bohu prozpěvuje. Sbíhali se kolem uzdraveného i kolem apoštolů, kteří zatím došli do Šalamounova loubí.    

 Židé zachovávali tři modlitební chvíle: ranní kolem 9 hodiny, odpoledni  a pak večerní při západu slunce. Krásná brána byla vchodem do chrámu a tudy procházelo hodně lidí, kteří šli na modlitby do chrámu. Chromý žebrák byl takto postižen od narození, takže nešlo o žádný podfuk. Sám nikdy na toto místo nedošel a přinášeli ho sem  přátele. Pohled  na něho vzbuzoval soucit  a lítost , většina lidí mu asi dávala  drobnou almužnu. Později si již na něho zvykli  a možná všichni už nebyli takoví dárci. Je to hrozný stav pro člověka, který ve svém životě zná jen toto místo a bez přátel by asi zemřel. V řádném případě nešlo o sehrané divadlo, což se dnes bohužel stává při vystoupení některých sekt. Petr s Janem se zastavují. Oba  mají cit   a vědí, že těch pár drobných jeho ubohý život nezmění. A tady zapůsobí Duch svatý na Petra.  Jeho slova, že nemá peníze, ale něco cennějšího jistě vyvolala u postiženého velkou pozornost. Co mu může tento muž, který se nezdá být boháčem , mu dát. Petr bere žebráka za ruku a pozvedává ho.  Již stojí na nohou. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a chod! Tak zní Petrova slova, když ubožáka drží za pravou ruku a pozvedává.  A teď se to stane. Není to podvod, je to zázrak. Muž, který měl ochrnuté nohy se nejen udrží na nohou ale může se pohybovat a dokonce poskakovat. A co tento muž udělá? Má velkou radost, dokonce začne prozpěvovat a chválit Boha. Vchází  s apoštoly do chrámu, kde přítomní žasnou. Kdyby toho muže neznali od narození, mysleli by si, že to jen  nějakou dobu předstírala, aby mohl žebrat, ale oni vědí, žes e opravdu tak postižen narodil. Žasnou. Je v přítomnosti apoštolů. Lidé se s k nim sbíhají, potřebují se přesvědčit. Jak to Bůh zařídil. Následující Petrovo kázání bude mít nyní velkou sílu, protože je umocněno zázrakem. A navíc kázat bude obyčejný rybář.   
Citace z parafrázovaného překladu:      

A tak nim Petr začal mluvit:"Přátele, proč se divíte? Snad si nemyslíte, že jsme toho člověka uzdravili vlastní mocí nebo mimořádnou zbožností? Kdepak! To Bůh, kterého vyznáváte, Bůh vašich praotců  - Abrahama. Izáka a Jákoba- to právě před vámi dokázal moc svého Syna Ježíše.   

Všimněme si, že Petr nechce pozornost upoutat na sebe jako na osobu , ale na Boha a jeho Syn Ježíše.  A nejde o nějakého nového Boha. Ten Bůh, jehož je Ježíš Synem je Bůh jejich praotců. A co se stalo s Božím Synem Ježíšem? Tak poslouchejte dál.   Citace z parafrázovaného překladu:    

   Toho Ježíše, kterého vy jste vydali Římanům a veřejně jste se ho zřekli před Pilátem, ačkoliv ho chtěl zprostit obžaloby. A když vám dal vybrat, koho má popustit, vy jste se zřekli svatého a spravedlivého muže a vyžádali jste milost pro vraha. Toho, kdo vám chtěl dát věčný život, jste zabili! Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých  a my to můžeme osobně dosvědčit. Protože v něho věříme, dal nám sílu uzdravit tohoto muže, kterého znáte po léta jako bezmocného. To, že je zdráv, je výsledkem víry v Ježíše Krista.  

 Petr jde na to směle. Původce zázraku je ten, kterého zavrhli, zapřeli a zabili.   Další citace: 

      Uvědomuji si však, bratři, že jste se Ježíše zřekli z nevědomosti a že ani vaši vůdcové netušili, o koho se jedná. Bůh tak vlastně dopustil, aby Kristus trpěl, jak už dávno předpověděl ústy svých proroků. Přiznejme si svou vinu na tomto hrozném činu a proste Boha, aby vám odpustil. Pak se i vy budete moci těšit na dobu, kdy Bůh znovu pošle Ježíše jako vašeho osvoboditele.    

  Petr po těchto slovech obviněná změnil tón. Nyní k nim přistupuje jako ke svým bratrům a taktně připouští, že se tak stalo i z určité nevědomosti Vybízí je k pokání, což je cesta záchrany   Další citace:  
  • 21On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.
  • 22Mojžíš řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘
  • 23A ‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘
  • 24Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuela bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech.
  • 25Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.‘
  • 26Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“
a v parafrázovaném překladu:      

 Teď je v nebi a zůstane tam až do chvíle, kdy se Bůh rozhodne obnovit celý svět, jak to předpovídali proroci. Tak například Mojžíš přece řekl: Z našeho národa jednou Bůh povolá nového proroka, podobně jako k vám poslal mne, ale toho budete skutečně poslouchat na slovo. Kdo by se mu nepodřídil, nebude už náležet mezi Boží  vyvolené. Samuel a všichni další proroci mluvili často o době, kterou my právě prožíváme. Vy jste syny těch proroků a máte dědický podíl v úmluvě mezi Bohem  a Abrahamem. Bůh přece Abrahamovi slíbil: "Tvůj potomek bude požehnáním pro všechny národy země" Vám na prvním místě poslal Bůh svého Syna Ježíše, aby vám přinesl všecko dobré a odvrátil vás od vašich špatností.      

Lépe  a přesněji Petr už mluvit nemohl. Ukázal na jasnou návaznost na Ježíše, na proroky a dějiny židů. Mluvil stručně a jasně. Vždyť mnoho posluchačů možná nemělo ani znalosti o všech prorocích a o jejich učení.  Pasivně přijímali to, co se s jim servírovalo v chrámu. Jak podobné dnešní době?  I my jsme masírováni lží v politickém i v náboženském smyslu v médiích. Obyčejní židé byli vinni na smrti Spasitele jen svojí kolektivní národní příslušností k těm, kteří je vedli  a zabili Krista. Na čem máme vinu my dnes?? Kdo nás vede  a ovládá? Kde je záchrana?? Kde je pravda??   Jak se mohli tehdy židé zachránit od toho prokletí, které je pak pronásledovalo všude, kde byli a vrcholilo v ve 20. století? Jak se můžeme zachránit my dnes, kdy je zneužívána i víra v Krista?   A nemáme i my dnes kolektivní vinu nad tím, jak to dopadlo s křestanstvím?   A uvědomujeme si to? Proč se na dějiny nedíváme objektivně? Nechceme vidět, jak hnusné a kruté a bezcitné bylo chování křestanské civilizace? A to trvalo tolik století  a trvá i dnes!!!
Vložil: Tomas v Neděle, 14. březen 2021 @ 15:18:13 CET (201 čtenářů)
Více... | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Zamyšlení nad darem mluvení jazyky, které je dnes zneužíváno
Zamyšlení

poslal Frantisek100

    Pavel se ve 12. kapitole v 1. epištole ke Korintským zabývá dary Ducha Svatého i problémy, které s tím souvisely. V korintském sboru došlo k jejich zneužití, především dary jazyků. Pavel jim píše, aby jejich nesprávné používání  napravil.   


  1Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. 
  2Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. 
 3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.        

Pavel nechtěl, aby korintští věřící byli v nevědomí v záležitostech duchovních darů. Pavel ale také věří, že neexistují jen dary působení či projevy  Ducha Svatého. Ostatně s těmi zlými duchy měli před obrácením korintští křesťané své zkušenosti a byli jimi zotročeni. I u model se stali svědky nadpřirozených projevů, které souvisely  se zlými duchy. Pod vlivem zlých duchů se pak zbavili kontrolou a sami nad sebou  a říkali, že dělali věci, jichž si nebyli vůbec vědomi. Nyní, když jsou spaseni, chce je Pavel naučit duchovní projevy rozsuzovat, to je rozpoznat zda se jedná o dar a projev zlých duchů nebo o skutečný dar a projev Ducha Svatého.   Prubířským kamenem je výpověď o Pánu Ježíši,  jestliže někdo řekne : Ježíš buď proklet, pak si můžeme být jisti, že mluví pod vlivem démonů neboť zlí duchové se rouhají a proklínají Ježíšovo jméno. Duch Boží by nikdy nikoho nevedl k tomu, aby se takto vyjadřoval o Spasiteli, neboť úkolem Ducha Božího je vyvyšovat Pána Ježíše.     Para překlad:   

       Co se týká projevů Božího Ducha, rád bych, abyste v té věci měli jasno. Sami víte, že modly, které jste nevšedními dary uctívali, byly mrtvé a němé. Teď se však setkáváte  s lidmi,kteří o sobě prohlašují, že jejich ústy mluví Bůh, Jak si to můžete ověřit? Spolehlivým vodítkem je vždy toto: kdo pohrdá Kristem, nejedná  z pověření Božího Ducha, A naopak: za Pána prohlašuje Krista jen ten, koho k tomu vede Duch Boží.     ·  

4Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; ·  
5rozdílné služby, ale tentýž Pán; ·  
6a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.        

Pavel vyjadřuje, že  existují rozdíly ve službách v církvi. Každý děláme sice jinou práci, ale nakonec nás spojuje to, že cokoliv děláme, tak činíme pro Pána Ježíše a přitom nemyslíme na sebe, ale na to, abychom byli užiteční druhým. Duchovní dary tak mohou být rozdílné, ale pocházejí od téhož jednoho Boha. Dary způsobují,  že se  někdo se jeví úspěšnější, mocnější než  jiné osoby, Pamatujme, že tato rozdílnost nebyla dána, aby jiný byl nadřízen ostatním, ale proto, že prostě Bůh má takovou moc.   Para překlad:   

  Je mnoho rozmanitých obdarování, ale Duch je jenom jeden. Způsoby služby se mohou velice různit, Pán je však stále tentýž. Duch se projevuje rozmanitě případ od případu, ale vždycky v každém  z nás, jde o dílo téhož Boha   ·  

7Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. ·  
8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, ·  9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, ·  
10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. ·  
11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.        

Když působí Duch na věřícího, tak se to projevuje tak, že mu udílí nějaký dar. Žádný věřící nemůže žíct, že by neměl dar, který by mohl uplatnit,  Ty dary nejsou dány k tomu, aby věřící je využíval k předvádění nebo k sebe uspokojování, ale kvůli pomoci jiným a aby z toho mělo křestanské společenství tedy církev užitek. Pokud má někdo dar moudrosti tak je to schopnost řešit problémy, bránit víru, řešit konflikty, poskytovat praktické rady. Dar  poznání je dar sdělování nové pravdy. Víra je schopnost darovaná Bohem  k usilování, kdy věříme Bohu a chceme plnit Boží vůli.  Dar uzdravování je zázračná moc k léčení.  Božím darem je i schopnost vyhánět démony, dar proroctví souvisí s Božím zjevením, které se týkají budoucích událostí Uvedený seznam začíná moudrostí  a končí dary jazyků. Korintští ale učinili to, že  naopak vyvýšili dar uvedený jako poslední, dar jazyků.      para:       

Jím obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem složit celé církvi: jednomu Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky. Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat a jinému schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit Boží poselství, jiný rozlišovat,  z jakého ducha to pochází A další je obdařen schopností mluvit jinými jazylky a další schopností takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně. To vše je dílo jednoho a téhož Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarováním, jaké uzná za vhodné.   

 Ve 14. kapitole pokračuje.      Další kapitolou Pavel navazuje na předchozí o lásce. Přál by si, aby korintští křesťané usilovali o lásku, protože pak bude méně konfliktů a nedorozumění a  tak prospěje do sboru. Rovněž si přeje, aby dychtili po duchovních projevech a prosili o dary Ducha. Za jeden z duchovnch darů mimo lásky považuje i dar proroctví, který vyvyšuje nad dar mluvení v jazycích. Církev v Korintu potřebovala ujasnit otázku daru mluvení jazyky, protože kvůli němu docházelo k nepořádku při bohoslužbách. Mluvení v jazycích je legitimní dar, ale věřící v Korintu jej používali jako znak nadřazenosti místo, aby jím budovali duchovní jednotu.   ·  

1Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.   ·  
2Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.        

Pavlovi se nelíbilo mluvení jazykem, aniž by někdo vyložil, co se hovoří.  K čemu to je, když lidé tomu nerozumí.  Mohl třeba vyjadřovat i něco úžasného, ale komu to prospěje, když ostatní nerozuměli. 
   ·  3Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.     

Prorokování považoval Pavel za jev, který povzbuzuje, utěšuje a buduje církev. Navíc lidí tomu rozumějí, protože to slyší ve svém jazyce. Proroctví může obsahovat také předpověď budoucích událostí a jeho hlavním posláním je předávat lidem Boží slovo a tak je varovat, korigovat jejich chyby a povzbuzovat je.   ·  

4Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.   

Tady se Pavel domníval, že mluvení v jazycích má význam jen pro jednoho jedince, ale ne pro ostatní. Můžeš se tak klidně modlit doma, ale ve shromáždění to nemá užitek. Pavel tak přímo odsuzuje používání daru jazyků ve shromážděních, protože druhým to nepomáhá. Proroctví je dar, který buduje církev  a přináší na rozdíl od darů jazyků užitek všem.   ·  

5Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.      

Pak Pavel nějak ustupuje od kritiky darů jazyku, protože si uvědomuje, že je to také dar Ducha,  ale nelze, aby stejný dar měli všichni křesťané. Nemohou všichni mluvit v jazycích ani všichni porokovat. Když mluvit jazyky ve shromáždění, pak vždy musí být výklad, aby posluchači tomu rozuměli.   Para  překlad     

 Ať je tedy láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice o Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. jestliže však někdo promluví prorocky,posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují a podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křestanské společenství. Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizímu jazyky, ale přednost dávám tomu. abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně, Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu každý může rozumět.     ·  

6Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?       

Pak následuje Pavlův příklad hudebních nástrojů. Každý nástroj vydává různé tony a podle nich poznáme, co je to za nástroj. A příjemná pro nás je právě ta rozmanitost tonů. Stejně tak polnice, zní jinak když chce vyjádřit přichystání se k boji, tak to zní jasně a nejde o monotónní dlouhý zvuk. 

   ·  7Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? ·  
8A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?   A pokračuje dál, aby příklady aplikoval na nás jazyk     ·  
9Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!       Pokud je naše řeč nesrozumitelná, nikdo jí nerozumí a její užitek je srovnatelný  s mluvením do větru. 
Možná, že přináší jistý pocit uspokojení mluvčímu, ale nic nepomůže Božímu lidu   ·  
10Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. ·  
11Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.       Existují různé způsoby komunikace mezi lidmi pomoci slov , ale nějak komunikují mezi sebou  i ostatní živočichové. Vždy je však důležité znát význam těchto slov či signálů. těžko se domluvíme s cizinci, když neznáme význam jejich slov   · 
  12Tak i vy: Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.     

Pavel se obrací na korintské věřící, aby usilovali o duchovní dary, které budují církev. Pavel je nechce odradit o duchovních darů, ale aby horlivě usilovali o duchovní projevy, které povedou k růstu církve.   ·  
13A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.      Pokud někdo mluví jazykem, má se modlit, aby také mohl vykládat. Nebo aby mohl někdo pro něj to vykládat.   14Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.     Jestliže se někdo modlí jazykem během shromáždění tak, že jeho city se vyjadřují slovy, které nikdo nepoužívá, pak je to bez užitku. Shromáždění neví, co mluví. Má to smysl?   ·  
15Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.     

 Pavel dochází k závěru, že je v pořádku modlit se duchem, ale zároveň se má modlit tak, aby mu bylo rozumět čili  s  vědomou myslí. Totéž platí i o zpěvu.   ·  

16Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?      Když se někdo  modlí a my mu nerozumíme, jak potom můžeme vyslovit Amen. Čemu říkáme Amen? Přítomný člověk prostě tomu nerozumí. Používejme ve shromáždění  slov, kterým je rozumět.   ·  
17Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. ·  
18Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, ·  
19ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.      

Pavel uměl  a naučil se několika jazykům. Takové jazykové vzdělání neměl  z nich nikdo.  To byly jazyky, že když jimi mluvil věděl, co říká  a věděl to i ten, v jehož jazyku hovořil.  Ale mluvit ve vytržení, tak jak mluvili někteří, po tom netoužil. On se nechtěl takovým darem převádět, protože takový dar by lidem nic nepřinášel.     Para překlad      

Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký? Podívejte se třeba na hudební nástroj- nebo třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tony najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru. Na světě se mluví stovkami cizích jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. Když ale na mne někdo mluví slovy , jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se právě vyniknout právě v tom, co pomáhá budovat církev. Proto radím tomu, kdo mluví neznaným jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. Když někdo totiž hovoří takovým jazykem: modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. Co s tím ? I já se chci  modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. Jak by mohl posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic  zní nemá. Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět, než tisíce slov nesrozumitelných,    

Rosmano, Pavel psal jasně!!  
Vložil: Tomas v Pátek, 05. březen 2021 @ 18:21:50 CET (4196 čtenářů)
Více... | 724 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 1.37 sekundy